Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diagnóza: chrlení peněz

Centrální banky z Evropy, Ameriky a přilehlého okolí pumpují do recesí postižené globální ekonomiky peníze. Nejde o žádnou novinku. Tento proces se děje zhruba od let 2000 až 2001.

Důvody? Jednak americká centrální banka Fed bojovala proti recesi a možným důsledkům 11. září. Rovněž Evropská centrální banka (ECB) tehdy chtěla zažehnat recesi a zároveň nechtěla, aby zavedení eura bylo asociováno s poklesem ekonomiky. Konečně za třetí: japonská centrální banka bojuje s chronickou recesí od poloviny 90. let.

Když tři největší centrální banky světa chrlí peníze, výsledek se musí dostavit. Měnová expanze má vždy dva možné důsledky: povzbuzení růstu nebo inflační impulz, popřípadě kombinaci obojího. A tak se i stalo. Růst se podařilo povzbudit, avšak za cenu nezdravého zvýšení cen nemovitostí, komodit a inflace úvěrů, z nichž mnohé se ukázaly být špatnými. Věnujme pozornost jedné analýze trhu datované 10. září 2007.

Zpráva společnosti Property Index uvádí: „Dosavadní růst světové ekonomiky byl založen na úvěrové expanzi. Například v eurozóně vzrostl objem úvěrů v červenci 2007 meziročně o 10,9 procenta, objem měnové zásoby M3 dokonce o 11,7 procenta.
Díky tomu – jak se chlubí například Vladimír Špidla – ,nikdy nebylo na evropském pracovním trhu zaměstnáno tolik lidí, dokonce na něm chybějí kvalifikovaní pracovníci‘.

Špidla však tento jev mylně připisuje politice bruselských institucí, kdežto ve skutečnosti jde o dílo Evropské centrální banky a její až doposud velmi volné měnové politiky. Kdyby se politika ECB výrazněji zpřísnila, poklesl by růst objemu peněžní zásoby, objem úvěrů, a následně by pokleslo i tempo růstu ekonomiky a vzrostla nezaměstnanost.“

Scénář popisovaný v poslední větě skutečně nastal, ale z jiného důvodu. Zpřísnění měnové politiky nezpůsobily centrální banky, nýbrž opatrnější úvěrová politika komerčních bank. Vzrostla cena za riziko i ochota poskytovat rizikovější úvěry. Důsledky jsou zřejmé. Co za těchto okolností udělá každá centrální banka? Zastaví chrlení peněz, anebo je ještě posílí? Správná je druhá odpověď.

Žádná finanční částka není natolik vysoká, aby ji centrální bankéř nepoužil pro odvrácení krize či alespoň její zmírnění. Již začátkem září 2007 byly podniknuty záchranné operace: Centrální banky (především ECB) podpořily likviditu mezibankovního systému částkou v celkové výši ne menší než 400 miliard eur, aby zabránily bankovní krizi a následné recesi.

Peníze z řídkého vzduchu

Nejde o přímé dotace bankovnímu sektoru. Tyto peníze nepocházejí z kapes daňových poplatníků a nezůstanou ani natrvalo v oběhu. Jde jen o krátkodobé překlenovací úvěry. Prostředky na tyto úvěry vytvářejí centrální banky doslova z ničeho, stisknutím několika kláves. Angličtina má pro tento postup poetický výraz „out of the thin air“ neboli „z řídkého vzduchu“.

Samozřejmě že kdyby tyto peníze zůstaly v oběhu, vedlo by to k růstu inflace. Předpokládá se však, že centrální banky tyto překlenovací úvěry brzy omezí a půjčené prostředky stáhnou zpět. Vždy v minulosti se tak v případě hrozby krize bankovního systému alespoň dělo.

Zpráva ze září 2007 pracovala s optimistickým předpokladem, že překlenovací úvěry budou nutné jen krátkodobě. Mezitím se ale recese prohloubila a rozšířila. Co bude dál? Je vysoce pravděpodobné, že chrlení peněz bude trvat možná i několik dalších let a že bude mít inflační důsledky. Kombinace současných rozpočtových a měnových politik západní Evropy a USA má obdobu jen v expanzi během druhé světové války. Finanční expanze podobných rozměrů sice může recesi ukončit, ale za vysokou cenu v podobě růstu státního dluhu.

Již dnes rozpočtový výbor amerického Kongresu odhaduje, že čistý federální dluh by se mohl vyšplhat ze současných zhruba 48 procent (stav ke konci roku 2008) až na osmdesát procent hrubého domácího produktu během několika let. Evropa je na tom hůře. Státy jako Itálie, Řecko nebo Belgie by byly šťastny, kdyby měly jen osmdesátiprocentní zadlužení.

Znatelně větší dluh než USA mají i Německo a Francie. A pokud jde o Japonsko, tamních téměř sto procent čistého vládního dluhu k HDP rovněž není málo.

Co z toho plyne? Nejrůznější státy mají silnou motivaci rozpustit část svých dluhů v inflaci, jak se to po válkách často stává. Boj proti recesi nebude výjimkou. Hyperinflace na způsob Výmarské republiky nenastane, ale idylické období cenové stability, o němž jsme si koncem 90. let mysleli, že potrvá navždy, bylo zřejmě jen historickou odchylkou od dlouhodobého normálu.

Je vysoce pravděpodobné, že chrlení peněz bude trvat možná i několik dalších let a bude mít inflační důsledky

Tiskněte, soudruzi!

Traduje se historka, podle níž se Lenin, veden snahou získat v prvních letech po bolševické revoluci dostatek financí pro státní administrativu, zeptal svých soudruhů, jak vlastně vznikají peníze. Odvedli jej proto do tiskárny, kde Vladimír Iljič spatřil rotačky, z nichž vyjížděly celé archy nových bankovek. „Výborně. Tiskněte!“ zvolal rozradostněný revolucionář.

(Autor je ředitelem Partners pro strategii. Publikováno v týdeníku Euro). Foto: Profimedia.cz 

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK