Recese a úrokové sazby

Pokud jde o kurs koruny, stojí za citaci vyjádření ekonomů Vladimíra Pikory a Markéty Šichtařové:

„Výsledek zahraničního obchodu jasně ukazuje, že se můžeme letos těšit na velmi vysoký přebytek zahraničního obchodu. To musí dříve či později vyústit v další posílení koruny. Náš dlouhodobý výhled se proto nemění. Za rok očekáváme kurz kolem 23,70 CZK/EUR. To je tak silný kurz, že s ním počítá jen málokdo a mnoha lidem ještě přinese starosti. Proto mu mnoho lidí prostě nebude chtít za žádnou cenu věřit. Nicméně kdo by si letos v zimě troufnul odhadnout, že bude v srpnu kurz u 25,90 CZK/EUR, když ještě v únoru byl nad 29,40 CZK/EUR? (My to odhadli).“

Prognózování měnových kursů je tradičně těžká disciplína, ještě těžší než předpovídání akciových trhů. Proto názorům manželského páru Pikora-Šichtařová můžete, ale nemusíte věřit. Jisté je, že fundamentální argument ve prospěch silné koruny – silná bilance zahraničního obchodu – je pravdivý. Svědčí o tom i poslední čísla. Zatímco trhy počítaly s přebytkem kolem 12,3 mld. Kč, ve skutečnosti zahraniční obchod skončil s přebytkem 20,4 mld. Kč. Silný přebytek je způsoben poklesem dovozu, který byl prudší než pokles vývozu. Menší objem importů byl způsoben nejen českou recesí, ale hlavně poklesem cen ropy a dalších surovin.

Úrokové sazby se skládají ze dvou složek: základní sazby a rizikové přirážky. A zatímco první složku může centrální banka přímo ovlivnit, riziková přirážka je stanovena finančním trhem.

Happy 2005

Nejnižší dlouhodobé úrokové sazby vládly v České republice v září 2005. Tehdy vrcholil úvěry hnaný hospodářský růst, hypotéky byly rekordně levné a dostupné, starosti s veřejnými financemi se zdály přehnané, inflace rovněž nehrozila, zkrátka vše se zdálo veselé a bezstarostné.

Růst dlouhodobých úrokových sazeb na státních dluhopisech během posledních čtyř let odpovídá zhoršení makro- i mikroekonomické stability české ekonomiky během tohoto období. Zdražení hypoték a zhoršení jejich dostupnosti je logickým doprovodem tohoto vývoje.

Přesto objem úvěrů domácnostem meziročně vzrostl o 16,7 %. Objem úvěrů nefinančním společnostem mírně poklesl o 0,3 %, což odpovídá hospodářské recesi. Oproti listopadu 2008, kdy objem úvěrů vrcholil, však úvěry nefinančním společnostem spadly o 4,99 %. Pro srovnání, tehdy rostl objem této kategorie úvěrů meziročně o 15,3 % – toto je příznak a zároveň i příčina recese.

V rámci eurozóny jsou výnosy desetiletých dluhopisů stále poměrně velmi nízké, na úrovni 3,79 procenta per annum. V této souvislosti uvádím úryvek z nepublikované analýzy z konce července 2004:

„V současnosti se výnosy eurových státních dluhopisů pohybují v hodnotách, jaké byly obvyklé během nízkoinflačního 19. století, případně ještě v průběhu první poloviny 20. století. Průměrný výnos desetiletého francouzského státního dluhopisu v rozmezí let 1820 až 1969 činil 4,3 % (během let 1830-1913 činil průměr 3,9 %). V průběhu vysokoinflačního období 1970-1990 činil průměrný výnos 10,8 %, zatímco průměr za období 2002-červenec 2004 byl rovněž 4,3 %. Zdá se, že po dezinflaci úspěšně provedené během 90. let se výnosy delších státních dluhopisů vrátily do svého dlouhodobého normálu.

Stejné zjištění platí i pro Německo. Průměrný výnos německých vládních dluhopisů (index je bez specifikace doby splatnosti) během období 1830-1913 dosahoval výše 3,9 %. Stejné hodnoty dosahoval index výnosů německých eurových dluhopisů také během období 2002-červenec 2004. Relativně nízké výnosy dluhopisů během posledních několika let tedy nejsou ničím mimořádným – v delším historickém srovnání jsou tyto hodnoty naprosto běžné.“

Je pozoruhodné, že výnosy německých a francouzských dluhopisů se nyní téměř přesně shodují s dlouhodobými průměry typickými pro 19. století! Před pěti lety jsem napsal, že éra nízkých úrokových sazeb bude ještě nějakou dobu trvat. Totéž platí i v současnosti.

Foto: Profimedia.cz