Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak regulovat bankéřské platy?

| 2. 10. 2009 | Vstoupit do diskuze

Státníci se na summitu G20 v Pittsburghu shodli na potřebě regulovat odměny bankéřů v soukromém sektoru. Tato údajná potřeba je diktována následující úvahou: „Finanční krize je důsledkem přehnaného rizika. To podstupovali manažeři bank, protože struktura jejich odměňování je k tomu motivovala. Když budou odměny omezeny, bankéři nebudou mít motiv riskovat a pravděpodobnost výskytu krize se zmenší.“ Tato úvaha vypadá logicky. Je ale podložena fakty?

Jak regulovat bankéřské platy?

Existují názory, které uvedenou logiku podporují. Schémata odměn pro ředitele bank bývají stanovena asymetricky – když je banka úspěšná, následuje velká odměna. V případě ztráty se ale „trest“ pro bankéře omezuje na ztrátu hodnoty manažerských akciových opcí. Ta raketově roste se zisky, ale v případě ztráty v nejhorším klesne na nulu. Manažer tak sleduje krátkodobé zisky, které se promítají do cen akcií.

Jak teorie funguje v praxi? Profesor René Stulz z Ohijské státní univerzity tvrdí, že nenašel žádnou empirickou oporu pro tvrzení, že přehnaná motivace k riziku hrála roli v nedávné finanční krizi. Rüdiger Fahlenbach ze švýcarského Federálního technologického institutu spolu se Stulzem zkoumal vztah mezi výkonností bank během krize a platových pobídek manažerů. Jejich studie naopak tvrdí, že banky, jejichž ředitelé měli největší pobídky vázané na zisk, si vedly v průměru lépe než jiné.

Profesor Stulz připouští, že odměny ředitelů by měly maximalizovat dlouhodobou a nikoli jen krátkodobou výkonnost, aby byla motivace k riskování omezena. Přesto tvrdí, že není správné svalovat vinu za krizi na platy manažerů. Nelze prý reálně očekávat, že by reforma odměn pomohla odvrátit krizi. Stulz upozorňuje, že žádný regulační úřad před krizí neupozorňoval na přehnaná rizika v bankách. Naopak. Některé velmi rizikové investice (zejména sekuritizované dluhopisy „vyrobené“ ze substandardních hypoték) byly bankéři i regulátory považovány za vysoce bezpečné cenné papíry. Komise pro cenné papíry, Federální pojišťovna vkladů, Federální rezervní systém – žádný z těchto hlídacích psů trhu nezaštěkal, když banky mohutně investovaly do nebezpečných derivátů. Regulace, která by byla bývala zaměřena na snížení rizika, by motivovala banky, aby ještě více peněz alokovaly do nebezpečných nástrojů – které tehdy platily za bezpečné.

Jak by tedy měla vypadat nejrozumnější regulace bank či manažerských platů? To je otázka za milion dolarů. Bankéři by asi měli být vedeni k samostatnějšímu rozhodování a k odpovědnosti za své činy. Žádná regulace nemůže prohlédnout veškeré komplikace, ke kterým může v reálném životě dojít. Regulace manažerských platů ale působí spíše dojmem populistického gesta než promyšleného činu.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners

Psáno pro E15

Foto: Profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK