Jak regulovat bankéřské platy?

Existují názory, které uvedenou logiku podporují. Schémata odměn pro ředitele bank bývají stanovena asymetricky – když je banka úspěšná, následuje velká odměna. V případě ztráty se ale „trest“ pro bankéře omezuje na ztrátu hodnoty manažerských akciových opcí. Ta raketově roste se zisky, ale v případě ztráty v nejhorším klesne na nulu. Manažer tak sleduje krátkodobé zisky, které se promítají do cen akcií.

Jak teorie funguje v praxi? Profesor René Stulz z Ohijské státní univerzity tvrdí, že nenašel žádnou empirickou oporu pro tvrzení, že přehnaná motivace k riziku hrála roli v nedávné finanční krizi. Rüdiger Fahlenbach ze švýcarského Federálního technologického institutu spolu se Stulzem zkoumal vztah mezi výkonností bank během krize a platových pobídek manažerů. Jejich studie naopak tvrdí, že banky, jejichž ředitelé měli největší pobídky vázané na zisk, si vedly v průměru lépe než jiné.

Profesor Stulz připouští, že odměny ředitelů by měly maximalizovat dlouhodobou a nikoli jen krátkodobou výkonnost, aby byla motivace k riskování omezena. Přesto tvrdí, že není správné svalovat vinu za krizi na platy manažerů. Nelze prý reálně očekávat, že by reforma odměn pomohla odvrátit krizi. Stulz upozorňuje, že žádný regulační úřad před krizí neupozorňoval na přehnaná rizika v bankách. Naopak. Některé velmi rizikové investice (zejména sekuritizované dluhopisy „vyrobené“ ze substandardních hypoték) byly bankéři i regulátory považovány za vysoce bezpečné cenné papíry. Komise pro cenné papíry, Federální pojišťovna vkladů, Federální rezervní systém – žádný z těchto hlídacích psů trhu nezaštěkal, když banky mohutně investovaly do nebezpečných derivátů. Regulace, která by byla bývala zaměřena na snížení rizika, by motivovala banky, aby ještě více peněz alokovaly do nebezpečných nástrojů – které tehdy platily za bezpečné.

Jak by tedy měla vypadat nejrozumnější regulace bank či manažerských platů? To je otázka za milion dolarů. Bankéři by asi měli být vedeni k samostatnějšímu rozhodování a k odpovědnosti za své činy. Žádná regulace nemůže prohlédnout veškeré komplikace, ke kterým může v reálném životě dojít. Regulace manažerských platů ale působí spíše dojmem populistického gesta než promyšleného činu.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners

Psáno pro E15

Foto: Profimedia.cz