Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Hrozny hněvu a úvěrový zádrhel

| 14. 3. 2008

Moderní ekonomiku nelze řídit z centra. To je možné jen v socialismu nebo ve fašismu. Když však hrozí krize, centrum musí hodit záchranný kruh, ačkoli to z hlediska některých fundamentalistických teorií není správné.

Hrozny hněvu a úvěrový zádrhel
Centrální banky USA, Eurozóny, Británie, Kanady a Švýcarska opět podpoří globální finanční systém mimořádným přísunem nových peněz. Půjde o částku v celkové hodnotě přes 230 miliard dolarů.

Většinu hotovosti dodá americký Federální rezervní systém. Přísun peněz na trhy má zmírnit dopady úvěrové krize, která ohrožuje stabilitu finančního systému vyspělých zemí. Od prosince 2007 si banky již takto půjčily přes 160 miliard dolarů.

Kurs dolaru na tuto zprávu zareagoval silným růstem. Ožily i akciové trhy. Zpráva o řízené intervenci velkých centrálních bank je chápána jako pozitivní. A existují pro to dobré důvody.

Na finančních trzích panuje od začátku srpna 2007 těžká krize důvěry. Banky mají obavy i půjčovat si navzájem na mezibankovním trhu. Ve světovém tisku se již řadu měsíců objevují termíny jako „credit crunch“ nebo „credit squeeze“, což znamená omezení tvorby úvěrů kvůli obavám bank z možného zhoršení úvěrové kvality dlužníků.

V České republice jsme jeden pořádný „credit crunch“ zažili po květnu 1997, kdy Česká národní banka náhle prudce zvýšila úrokové sazby. Snažila se tehdy touto cestou hájit kurs koruny, který byl tehdy vázán na koš německé marky, dolaru a několika dalších měn.

Dopady na českou ekonomiku byly tehdy velmi nepříjemné a měly i závažnou politickou dohru. Kdyby nastal globální „credit crunch“ – „úvěrové zadrhnutí“ – důsledky by byly drtivé.

Toto samozřejmě centrální bankéři vyspělých zemí vědí. Velmi dobře znají i historii roku 1929, kdy globální úvěrová krize zahájila tragické období Velké deprese. Ve školách se chybně učí, že krize z první poloviny 30. byla způsobena pověstným Černým pátkem na newyorské burze, ale pád akcií byl jen reakcí na bankovní krizi. Ta byla způsobena právě nedostatkem likvidních prostředků.

Hospodářská politika koncem 20. let byla zcela odlišná od té nynější. Prvořadým cílem bylo udržení pevného kursu měny vůči zlatu. Zlatý standard byl mylně chápán jako nutná a zároveň postačující podmínka pro cenovou a hlavně hospodářskou stabilitu. Když se tedy na podzim 1929 objevily spekulativní tlaky na devalvaci dolaru vůči zlatu, Federální rezervní systém reagoval zvýšením úrokových sazeb: podobně jako ČNB v roce 1997.

Když pak bankovní krize naplno propukla, centrální banka ani vláda nepodnikly jediný krok ke stabilizaci situace. Tehdejší politický konsensus byl takový, že recese přicházejí a zase odcházejí, a vlády s tím nemohou a nemají nic dělat.

Tehdejší americký ministr financí prosazoval názor, že recese znamená vlastně odstranění následků přebujelého ekonomického boomu dvacátých let a je tudíž zdravá. Doslova prohlásil, že je třeba „zlikvidovat zaměstnanost, zlikvidovat akcie, zlikvidovat farmáře, zlikvidovat nemovitosti.“

Tvrdil, že recese „očistí systém od hniloby. Vysoké životní náklady i život nad poměry pominou. Lidé budou pracovat tvrději a budou mít lepší morálku. Hodnoty se vrátí na správnou úroveň a podnikaví lidé se vzchopí na úkor méně schopných lidí.“

Andrew Mellon si nedokázal představit katastrofální důsledky této politiky. Za několik let, v roce 1933, činila výkonnost americké ekonomiky necelé dvě třetiny úrovně z roku 1929. Nezaměstnanost byla gigantická a sociální problémy nesmírné.

Steinbeckův román Hrozny hněvu, který vypráví o cestě rodiny zkrachovalého farmáře za nadějí v podobě práce česáčů ovoce v Kalifornii, dobře ilustruje tehdejší poměry.

I jiné země trpěly. V Německu se kancléř Brünning vzmohl jen na zákon nařizující desetiprocentní snížení cen a 10-15% snížení mezd. Tím samozřejmě nic nevyřešil. Masovou popularitu si naopak získaly politické síly prosazující centrální řízení ekonomiky: fašisté, socialisté a komunisté.

Jen málokteří ekonomové, mezi nimi Ralph Hawtrey, Irving Fisher a John Maynard Keynes, včas varovali před katastrofou a věděli, jak předejít nejhoršímu. Receptem, který i tehdy mohl fungovat, by bylo uvolnění měnových kursů, opuštění zlatého standardu, a především zaplavení peněžního trhu likviditou. Takto lze překonat krátká období paniky, která jsou pro vznik bankovních krizí kritická. Až panika přejde, lze následně stáhnout přebytečnou likviditu a tím předejít zvýšení inflace.

Injekce peněz do ekonomiky jsou samozřejmě jen symptomatickou léčbou, která neřeší kořen problémů. Neřeší nedostatečné systémy pro řízení rizika v bankách; ostatně v tržní ekonomice není možné, aby centrální orgány detailně přikazovaly jednotlivým firmám, co mají dělat.

To je možné jen v socialismu nebo ve fašismu. Moderní ekonomiku nelze řídit z centra. Když však hrozí krize, centrum musí hodit záchranný kruh, ačkoli to z hlediska některých fundamentalistických teorií není správné.

Je tedy dobře, že centrální bankéři četli Keynese a Hrozny hněvu. Je uklidňující vědět, že tentokrát nejsou rozhodnuti zlikvidovat zaměstnanost, akcie, farmáře a nemovitosti.

Pavel Kohout je ředitel pro strategii Partners. Článek napsal pro Lidové noviny.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (14 komentářů)

Petr Novotňák | 21. 3. 2008 15:05

Do značné míry mě zaráží, jak je americká ekonomika považována za křehkou. Stojí její tržní hospodářství na tak slabých základech, že se s případným krachem několika velkých bank nevyrovná samo? Musí centrální „mamka“ házet záchranné kruhy, protože její „děti“ se doteď nenaučily plavat ve světě velkých peněz? Z citového hlediska je to samozřejmě pochopitelný krok, ale z praktického hlediska vznikne obava, že „topící se děti“ stáhnou pod vodu celou loď. Prakticky uvažující „mamka“, ač to zní alibisticky, by své „děti“ nechala „šlapat vodu“. Stabilní banky s kvalitním managementem a nízkým procentem špatných úvěrů se udrží a zachrání (koupí za dobrou cenu) topící se bratříčky a sestřičky. Případně je nezachrání a pak alespoň zbylé zůstane více místa u „prsu“ světové ekonomiky. V opačném případě je tu druhá možnost, tedy že banky jsou spolu do takové míry provázané, že pokud se jich několik potopí, jdou s velkými ztrátami ke dnu všechny jako Titanik. Potom lze záchranné kruhy považovat celkem za zbytečnou věc, protože druhý konec lana od kruhu je stejně uvázaný na lodi a neradno se takového kruhu držet. Ovšem já jsem optimista a věřím že i v takovém případě by si s tím tržní ekonomika poradila. Připlula by dejme tomu ruská Aurora nebo čínská Džunka a v ceně dva dolary za tunu by potápějící se Titanik koupila…Úvahu zakončím tím, že už rozumím tomu, proč centrální americká „mamka“ hází na všechny strany záchranné kruhy :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Kohout | 21. 3. 2008 15:47
reakce na Petr Novotňák | 21. 3. 2008 15:05

Americká ekonomika se posledních asi dvacet let vyvíjí tak neuvěřitelně hladce, že i relativně malé škobrtnutí je považováno za velký problém. Před sto lety by vlády ani Fed žádnou bankovní krizi neřešily.Prostě by zkrachovalo pár desítek bank, HDP by šlo dolů o tři nebo čtyři procenta, nezaměstnanost by krátkodobě vyskočila někam k 15 procentům a život by šel dál. Dnes jsou makroekonomické ukazatele v zásadě OK a celý cirkus má spíše preventivní charakter. Pochopitelně by se Amerika nezhroutila, stejně jako se nezhroutily Thajsko, Malajsie nebo Korea po asijské krizi. Ale dnes se prostě některé věci řeší jinak než v minulosti. Psychologické vnímání trhu je ovšem takové, že Amerika je posledním tažení. Což není.Rusové nebo Číňané by Bear Stearns nezachránili, protože v tomto případě jde o peníze až ve druhé řadě. Hlavní věc je technická expertíza, kterou Rusové ani Číňané nemají. Ti první si stěží poradili s bankovní krizí v roce 2003 - ještě štěstí, že jejich bankovnictví je relativně malé, takže nevznikly velké škody. Ti druzí masivně dotují ztráty komerčních bank z devizových rezerv Čínské lidové banky, což je světový unikát. Nynější americké problémy s likviditou lze přirovnat ke známé scéně z filmu Císařův pekař a pekařův císař, kde se žádný z dvořanů nechce napít vína, protože nevědí, který pohár je otrávený. Fed je v roli číšníka, který přináší zaručeně neotrávené víno v podobě úvěrů s nulovým rizikem protistrany.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Dvořák | 15. 3. 2008 20:11

Sjížděl jsem ji pár věcí o problémech Carlyle a uvědomil jsem si zajímavou věc.Carlyle je napojena na nejvyšší politické a finanční kruhy nejen USA. Jejich seznam je např. zde:http://en.wikipedia.org/wi ki/Carlyle_GroupPokudtedy významné US banky mající silné vazby do nejvyšších míst jsou ochotny položit takovouto firmu, bojujízřejmě sami o svoji záchranu. Je tedy možné, že problémy jsou ještě mnohem, ale mnohem horší, než je zatím prezentováno?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr | 15. 3. 2008 16:19

Při vší úctě k autorovi článku s ním nesouhlasím a překvapuje mě podle mého názoru nepříliš vysoká úroveň a jednostrannost článku (na rozdíl od mnoha jiných z pera autora). Napumpovat na trh další hromadu peněz bez řešení problémů, které krizi likvidity způsobily, může pomoci jen krátkodobě. Navíc za cenu roztočení inflační spirály, jejíž zastavení bude problematické. Nevím také, kde autor vzal informaci o silném růstu dolaru a oživení akciových trhů. Už v pátek, když článek vyšel, se dolar i akciové trhy opět propadaly. Článek spatřuje spásu ve finanční injekci 220 mld. dolarů a zatracuje jakákoliv opatření diktovaná z centra. Podle mého názoru hlavní význam oné finanční injekce spočívá v dočasném uklidnění situace. Následovat ale přece musí systémové změny. Rozhodně nejsem příznivcem centrálního řízení ekonomiky, poněkud ovšem nechápu, jak jinak než přinejmenším koordinací z centra lze současnou krizi vyřešit. Pumpovat na trh další peníze a uklidňovat spotřebitele, že se vlastně nic neděje a že mohou dál utrácet na dluh, přece nejde donekonečna! Proč autor nenaznačil, co by podle něj mělo následovat?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Kohout | 15. 3. 2008 20:52
reakce na Petr | 15. 3. 2008 16:19

Centrum může udělat jedinou věc: nedopustit vznik "dominového efektu", tj. řetězového krachu bank. Toto se zatím daří.To je samozřejmě jen léčba příznaků, nikoli podstaty problémů. Co má následovat potom? Banky musí zdokonalit své risk managementy. To už za ně žádaná centrální banka neudělá.Krátkodobá injekce likvidity nemusí mít žádné inflační následky, pokud nadbytečná likvidita bude včas sterilizována poté, co krize pomine.Ještě jedna poznámka: správný čas na paniku byl loni na jaře. Kupodivu akciové trhy zaspaly a počkaly s panikou až na podzim a zimu. Dnes to vypadá, že se hroutí svět a všichni se předhánějí v katastrofických vizích. Ale dnešek není tak horký, jak se zdá, stejně jako situace před rokem nebyla tak "pohodová" ,jak se zdála.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Filip | 15. 3. 2008 13:40

Pro další vývoj bude důležité mimo jiné chování spotřebitelů - zda budou nadále utrácet či zda raději sníží své zadlužení a začnou splácet staré půjčky. Když přestanou utrácet tak se podnikům sníží zisky, to sníží cenu akcií, to opět sníží spotřebitelskou důvěru... Má tady někdo představu o historickém vývoji zadlužení domácností ve světě? Jak se vyvíjí zadlužení domácností ve světě, v Evropě a v Česku ve vztahu k výši příjmů či k HDP? Jaká je struktura zadlužení - jak se vyvíjí objem hypoték, spotřebitelských úvěrů?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Max | 15. 3. 2008 03:03

Je skvělé polemizovat o tom, který přístup k současnému stavu je správný. Domnívám se ovšem také, že i ve zmiňovaných stavech ekonomiky bankéři jednali při nejlepším svědomí... A jak to dopadlo! Co tím chci říci? Možná, že má pravdu pan Kohout, možná pan pan Dvořák. Každá krize měla svůj průběh a svoje příčiny a už se také nikdy neopakovala. To je chvályhodné. Nyní tu je úplně nová situace v nových podmínkách a poněvadž všelék na krize neexistuje, můžeme doufat, že kroky vlády a ČNB situaci nezhorší. Jenže bez křišťálové koule člověk nikdy neví...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Dvořák | 14. 3. 2008 09:36

Ještě jedno doplnění.Své zdůvodnění jsem popsal koncem ledna 2008 v článcích na tomto serveruhttp://www.finmag.cz/cl anek/2183/http://www.finmag.cz /clanek/2310/
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 14. 3. 2008 07:22

Ke komentáři pana Dvořáka bych snad jen doplnil, že je na místě důvodné podezření, že akce FEDu a spol. situaci nejen že neřeší, ale že ji spíše zhorší. Proč ? Banky vědí co mají ve svých vlastních účtech a tuší co v nich mají banky ostatní. Proto jde o problém ochoty půjčovat nikoli o problém schopnosti půjčovat. Akce FEDu a spol. je utvrzuje v tom, že průšvih je značný a obezřetnost v půjčování na místě a proto důsledek bude patrněparadoxně opačný než bylo zamýšleno - zvýšení nedůvěry v půjčování peněz.Centrální banky by měly event. problémy mezibankovního trhu odstraňovat nikoli maskovat. Odstranit problém se dá tak, že se zamezí jeho vzniku (nestalo se, při nenaplnění regulační role FEDu v hypotečních půjčkách) nebo se dá problém odstranit v zárodku (nestalo se, viníci se nenechali vykrvácet) nebo se dá problém odstraňovat delší a dražší lečbou (stane se, bohužel za cenu šíření nákazy do původně zdravých částí ekonomiky).Jak taková léčba může taky vypadat jsme viděli v případě Northern Rock - znárodněním průšvihu (byť se jednalo o léčbu marginální a lokální). Je otázkou zda nynější "léčba" FEDu nepřipomíná spíše lidového léčitele stojího nad úrazem než zákrok rozhodného chirurga.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Dvořák | 14. 3. 2008 00:32

Dovoluji si upozornit na nepřesnost v článku.Nejde o přísun peněz.Jde o zapůjčení vládních CP.To je podle mne významný rozdíl.Minulé akce Fedu spočívaly v poskytování repo půjček, kde jako záruky byly přijímány pouze vládní CP.Originál prohlášení Fedu:http://www.federalreserve .gov/newsevents/press/monetary /20080311a.htmVelicevýstižný komentář byl publikován ve Financial Times:http://www.ft.com/cms/s/ 0/efbc00ee-efa0-11dc-8a17-0000 779fd2ac.htmlTakéjsem názoru, že současné problémy bankovního sektoru jsou spíše problémy SOLVENTNOSTI než likvidity.A proto takovéto akce řešící likviditu problém nijak neřeší.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Kohout | 14. 3. 2008 08:50
reakce na Jan Dvořák | 14. 3. 2008 00:32

Jde o problém likvidity, nikoli solventnosti. Problém se solventností by nastal, kdyby banky byly přeplněny špatnými úvěry, což nejsou. Koneckonců i ten Financial Times připouští, že žádná systémová krize nehrozí.I ten zmíněný Northern Rock dojel na psychologii a nikoli na špatné úvěry.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 14. 3. 2008 10:07
reakce na Pavel Kohout | 14. 3. 2008 08:50

Někde se na trase ztratila (?) zbývající část mého komentáře.Zmínil jsem ještě souhlas s rolí psychologie. Ano, případ Northern Rock byl způsoben kombinací jejich obchodní strategie a psychologie, nikoli jejich špatných úvěrů. Šlo mi však o skutečnost státního zásahu vůči důsledkům, jejichž přímá příčina byla ve zmíněné kombinaci a primární příčina v diskutovaném problému.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 14. 3. 2008 09:46
reakce na Pavel Kohout | 14. 3. 2008 08:50

Fakt: banky odepisují ztráty ze špatných úvěrů, netvrdím však, že jsou špatnými úvěry přeplněny - on totiž rozsah nikdo pořádně nezná, zdá se. Souhlasím, že velkou roli hraje psychologie, která reálně zvyšuje nebezpečí nezvládnutí situace, která by se za normálních okolností zvládla či vůbec neprojevila a existující problém by se rozpustil v čase.Ano, případ Northern Rock nevyplynul z jejich špatných úvěrů, ale z kombinace jejich obchodní strategie a psychologie na mezibankovním trhu. Šlo mi spíše o fakt státního zásahu (převzetí účtu daňovými poplatníky) vůči důsledkům, jejichž přímá příčina byla zmíněna výše a jejichž primární příčina je předmětem této polemiky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dvořák | 14. 3. 2008 09:30
reakce na Pavel Kohout | 14. 3. 2008 08:50

Podle mne Jde o problém solventnosti a tedy pumpování peněz do ekonomiky tento problém neřeší.Zda jde o "jenom" o problém likvidity nebo mnohem horší problém solventnosti ukáže až čas.Banky nemusí dojet jenom na špatné úvěry, ale i na cenu dalších aktiv či položky z podrozvahy, třeba neplnění závazků protistranu při OTC derivátových obchodech. Já zastávám názor, že co se týče objemu ztrát, jsme tak u předkrmu, maximálně u polévky. Hlavní chod ztrát a dezert v podobě exploze ceny zlata teprve přijde.Krize může nastat třeba následujícím způsobem:http://www.investorsi nsight.com/otb_va_print.aspx?E ditionID=651
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!