Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zruinuje Irák Ameriku?

„Chyba není v Iráku, ale v tom, že jsme postavili moc domů,“ tvrdí americký prezident George Bush.

Odhady nákladů na válku v Iráku se pohybují mezi 406 miliardami až třemi bilióny dolarů. První z uvedených čísel je součástí oficiálního sdělení Bílého domu, který sečetl přímé náklady na válku až do prosince 2007 včetně. Druhé, mnohem vyšší číslo je výsledkem výzkumné práce dvojice amerických ekonomů.

Jedním z nich je Joseph Stiglitz z Columbia University, další je Linda Bilmesová z Harvardovy univerzity. Jejich odhad zahrnuje nejen přímé náklady, ale i budoucí náklady na penze pro zraněné veterány, splácení úroků ze státních dluhopisů vydaných v souvislosti s válkou a také náklady spojené s růstem cen ropy a výpadkem těžby v samotném Iráku.

Mluvčí Bílého domu uvedl, že Stiglitz a Bilmesová publikovali přemrštěná čísla, která vznikla sečtením všeho možného i nemožného. Naopak oba autoři zmíněné výzkumné práce si za svými názory stojí. Dokonce tvrdí, že kombinace válečných nákladů a Bushových daňových škrtů vedla k deficitnímu financování americké vlády, a předpovídají, že ekonomický dopad této politiky by mohl vyústit v největší hospodářský pokles od dob velké deprese 30. let.

„Geopolitika je jiná věc, ale ekonomické výsledky jsou zřejmé,“ píší Stiglitz a Bilmesová. „Ukončení války nebo její rychlý útlum by přinesly významné mírové dividendy.“ Prezident Bush to odmítá a tvrdí, že válečné výdaje pomáhají tvořit pracovní místa a přispívají k růstu ekonomiky. „Myslím, že ekonomika je v problémech proto, že jsme postavili příliš mnoho domů,“ uvedl prezident.

Kdo má pravdu? Jak říká staré klišé, pravda je zřejmě někde uprostřed. Stiglitz a Bilmesová správně poukazují na to, že omezit počítání škod na přímé náklady spojené s nákupy válečného materiálu a žoldem vojákům by bylo nesprávné. Konfl ikt v Iráku měl zcela nepochybně další souvislosti, z nichž růst světových cen ropy a amerického federálního dluhu jsou jen příklady těch nejvíce přímočarých důsledků.

Na druhé straně i Bílý dům má svůj kus pravdy. Konstatování prezidenta Bushe: „Postavili jsme příliš mnoho domů, a máme proto problémy,“ je při své prostotě asi nejlepším shrnutím současného stavu americké ekonomiky.

Bushova obhajoba válečných výdajů z hlediska ekonomického růstu je samozřejmě naivní a nesmyslná, ale to lze říci i o některých částech práce Stiglitze a Bilmesové. Ti totiž kritizují páté přes deváté včetně Bushových daňových škrtů, které ekonomice uškodit nemohly. Navíc Stiglitz i Bilmesová praco vali pro demokratickou vládu, takže jejich pohled na republikána Bushe není nestranný.

V této souvislosti připomeňme jinou válku: závěr studené války za Ronalda Reagana. I jemu se dávaly za vinu rozpočtové schodky a ekonomové blízcí Demokratické straně věštili krach. Jenomže pak se ukázalo, že pověstné Reaganovy daňové škrty způsobily jen dočasné a malé výpadky ve státních příjmech – a hlavní příčinou defi citů nebylo kupodivu zbrojení, ale explo ze sociálních programů. A rovněž i v nedávné minulosti prezident Bush podepisoval zákony podstatně zvyšující výdaje na lékařskou a sociální péči.

Autor je ředitel pro strategii Partners. Článek napsal pro týdeník Reflex.
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK