Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Gejzír vystřídalo zemětřesení

V uplynulých letech se Islandu přezdívalo severský tygr. Ekonomika ostrova rostla rychlým tempem a byla vzorem pro ostatní. Teď se ale islandská měna řítí ke dnu a trh s akciemi je v troskách. Za krizi prý mohou příliš velké a málo regulované banky. To je ale jen půl pravdy. Nezodpovědné chování bank totiž vyvolaly centrální státní instituce.

Hlavním důvodem současných problémů jsou peníze – Island jich totiž prostě „vyráběl“ příliš a teď se na to „přišlo“. Úctyhodný hospodářský růst ostrovního státu několik posledních let poháněla prudká domácí úvěrová expanze, kterou podpořila snížením úrokových sazeb na přelomu let 2002 a 2003 centrální banka. Firdů my i spotřebitelé se těšili z „levnějších peněz“ – firmy začaly více investovat, spotřebitelé spotřebovávat.

Když banka někomu poskytne úvěr, připíše jej na jeho běžný účet jako vklad – tím vytváří nové peníze. Takže zatímco v roce 2002 stoupla peněžní zásoba (součet hotovosti a bankovních vklaoznačovaný jako M2) zhruba o sedm procent, o rok později to už bylo přes 20 procent. Podobné tempo vydrželo i v následujících letech, loni dokonce stouplo na – v rozvinutém světě nevídaných – 80 procent. Banky prostě tvořily další peníze jako na běžícím pásu.

Na to pochopitelně zareagovaly firmy a investoři. Objevil se stavební boom – firemní investice do nemovitostí stouply za pět let na víc než trojnásobek. Zároveň se nafukovala i bublina na trhu akcií: jen mezi lety 2004 a 2006 vzrostl hlavní index burzy v Reykjavíku o 300 procent. Nezaměstnanost klesala až na jedno jediné procento. Jenže celkově domácí produkce přestala apetytu spotřebitelů a firem stačit, takže rostly dovozy – investičního vybavení i automobilů či potravin. Loni jejich převis nad vývozy dosáhl 17 procent HDP.

Když „příliš mnoho peněz honí příliš málo zboží“, znamená to jediné: porostou ceny. Jenže to nechtěla islandská centrální banka dopustit. Zvýšila proto opakovaně úroky z vkladů a tak udržela peníze na účtech. Dočasně byla úspěšná. Přilákala více kapitálu ze zahraničí, koruna posilovala a dovážené zboží zlevňovalo. Jenže to nešlo udržet do nekonečna. Vysoké úroky neměly základ v ziskových investicích.

Bublina splaskla, zahraniční kapitál ze země prchá, koruna oslabuje, ceny dováženého zboží prudce rostou. Obchodníci mají problémy, protože zahraniční dodavatelé chtějí teď všechno platit dopředu. Islandským bankám navíc vyschly zahraniční zdroje financování a banky se staly balvanem na krku státu, jemuž hrozí bankrot. Islandské banky totiž teď mají dluhy mnohonásobně vyšší než HDP země.

Ekonomika si bude muset projít obdobím vystřízlivění: ukáže se, že nemalá část domácích investic provedených během předcházejícího boomu není ziskových, nevytvořily je úspory lidí, ale uměle nafouknutá úvěrová bublina. Tyto investice se teď budou likvidovat, což s sebou ponese i vyšší nezaměstnanost.

Island má ale poměrně pružný pracovní trh a umisťuje se vysoko v žebříčcích hodnotících ekonomickou svobodu. Když k tomu přičteme luteránskou pracovní morálku, nemusí být islandská krize nijak hluboká ani dlouhá. Koneckonců, po práci mohou Islanďané relaxovat v úžasných termálních pramenech.

Autor je spolupracovník Finmag.cz. Psáno pro týdeník Reflex. Foto: Profimedia.cz.

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK