Máme se bát krize?

Světová ekonomika se pravděpodobně nachází v úvodní fázi globální recese. Máme se bát? Většina médií se domnívá, že ano. Relativní četnost výskytu slova „krize“ v českých médiích vzrostla od konce srpna zhruba šestinásobně. Srovnatelnou měrou se o krizi více píše i v USA, Velké Británii a na Islandu, kde je k tomu skutečný důvod. Jde ale o skutečně správné označení současné situace světové ekonomiky?

Recese je něco zcela jiného než hospodářská krize. Proč – to je zřejmé ze srovnání se skutečnými hospodářskými krizemi. K té poslední opravdové došlo v Evropě začátkem 30. let. Výsledky? Ekonomika tehdejšího Československa poklesla v nejhlubším bodě krize o 19,2 procenta z úrovně roku 1929, jak uvádí historik Niall Ferguson v knize The Cash Nexus. Německá ekonomika poklesla o 22,6 procenta, francouzská „jen“ o 18,1 procenta.

Americká ekonomika ztratila během let 1929 až 1933 celkem 26,5 procenta výkonnosti, protože prezident Hoover velmi nerozumně zvýšil daně. Nezaměstnanost vzrostla do dvojciferných hodnot a ještě v roce 1939 dosahovala 17,2 procenta; prezident Roosevelt totiž ve zvyšování daní pokračoval a koncem třicátých let „vyrobil“ ještě jednu menší krizi.

Na recesi jsme už zapomněli

Ano, to byla skutečná krize. Jak se s ní srovnává nynější nadcházející globální recese? Hospodářský růst USA a eurozóny na rok 2009 se odhaduje kolem 0,6 procenta. I kdyby tento odhad měl být nadsazený, stále se jedná o zásadní rozdíl mezi skutečnou hospodářskou krizí a pouhou recesí.

Svět se od 30. let změnil: přístup k řešení ekonomických problémů dříve a nyní lze přirovnat k medicíně před objevem antibiotik a poté. Díky pokrokům v ekonomické teorii měnové politiky jsou v poválečné době době hospodářské recese kratší, mělčí a méně časté – zejména poslední zhruba čtvrtstoletí bylo natolik hladké, že lidé na výskyt recesí téměř zapomněli – a o to více nyní propadají panice z „hospodářské krize“.

To však neznamená, že ekonomický cyklus byl zcela vyhlazen. Globální recese znamená růst pomalejší než tři procenta v roce 2009, což je nejslabší číslo za posledních sedm let. Růst české ekonomiky lze realisticky odhadovat na maximálně tři procenta, což mimochodem činí z návrhu státního rozpočtu balík sběrového papíru. O recesi lze již nyní mluvit nejméně ve dvou důležitých odvětvích: development a obchod s nemovitostmi byly první na řadě, v srpnu 2008 se připojil automobilový průmysl.

Developerské firmy nyní zápasí s mnohem obtížnějším přístupem k úvěrům na nové projekty i s faktem, že české hypoteční banky jsou nyní méně velkorysé. Hodně také ubylo bohatých Rusů nebo Britů, kteří spekulovali na nekonečný růst cen bytů v Praze. Částečně jim došly peníze, částečně si uvědomili, že nekonečný růst je nesmysl.

Domácí zájemci o nákup nemovitosti také vědí, že po nezanedbatelnou dobu po zaplacení nesou kreditní riziko developerské společnosti, které je nenulové. Zatím se nestalo, že by lidé přišli o peníze v důsledku krachu developerské firmy, ale vyloučeno to není.

Automobilový průmysl býval miláčkem české vlády i českých bank. Dostávalo se mu bohatých dotací a neomezeného přístupu k úvěrům. Zpočátku to vypadalo skvěle: hospodářský růst a pokles nezaměstnanosti dával za pravdu zastáncům hospodářské politiky cílených pobídek zaměřených na toto odvětví. Ovšem pouze zdánlivě.

K čemu došlo v srpnu 2008? Nadbytek investic (nota bene dotovaných) vytvářel během roku tlak na růst mezd a růst koruny. Globální zpomalení poptávky jen zhoršilo situaci.

„Automobilky dnes vyrábějí bez skladů. V praxi to vypadá tak, že když dnes klesne počet prodaných automobilů, tak se zítra ráno zastaví výroba. A tak se také v srpnu stalo. Prodeje aut poklesly meziročně o zhruba třicet čtyři procent v USA, o čtyřicet ve Španělsku, v Evropě v průměru o dvacet procent,“ uvádí znalec oboru Jan Čep.

Otáčky motorů klesají

Nemovitosti a automobily bývaly během posledních několika let motorem české ekonomiky. Těmto dvěma motorům nyní klesají otáčky a vláda ani zákonodárci na to nereagují správně.

Aby bylo možné minimalizovat následky recese, bylo by například vhodné snížit daň z převodu nemovitostí – ve skutečnosti však ministerstvo financí pod vedením fundamentalistického náměstka Chrenka připravuje pravý opak! Cílem je vymačkat maximum daní z produktivní populace zcela bez ohledu na možné hospodářské důsledky.

Nemusíme se bát globální hospodářské krize, žádná nebude – pokles světových burz v řádech kolem padesáti procent je jen hystericky přehnanou reakcí. Měli bychom se však bát našich vlastních politiků, zákonodárců a úředníků, protože ti mohou recesi proměnit ve skutečnou krizi – přinejmenším pro určitá odvětví.

Autor je ředitel pro strategii Partners. Článek vyšel v Lidových novinách. Foto: Profimedia.cz