Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Máme se bát krize?

Růst české ekonomiky lze realisticky odhadovat na maximálně tři procenta, což činí z návrhu státního rozpočtu balík papíru do sběru.

Světová ekonomika se pravděpodobně nachází v úvodní fázi globální recese. Máme se bát? Většina médií se domnívá, že ano. Relativní četnost výskytu slova „krize“ v českých médiích vzrostla od konce srpna zhruba šestinásobně. Srovnatelnou měrou se o krizi více píše i v USA, Velké Británii a na Islandu, kde je k tomu skutečný důvod. Jde ale o skutečně správné označení současné situace světové ekonomiky?

Recese je něco zcela jiného než hospodářská krize. Proč – to je zřejmé ze srovnání se skutečnými hospodářskými krizemi. K té poslední opravdové došlo v Evropě začátkem 30. let. Výsledky? Ekonomika tehdejšího Československa poklesla v nejhlubším bodě krize o 19,2 procenta z úrovně roku 1929, jak uvádí historik Niall Ferguson v knize The Cash Nexus. Německá ekonomika poklesla o 22,6 procenta, francouzská „jen“ o 18,1 procenta.

Americká ekonomika ztratila během let 1929 až 1933 celkem 26,5 procenta výkonnosti, protože prezident Hoover velmi nerozumně zvýšil daně. Nezaměstnanost vzrostla do dvojciferných hodnot a ještě v roce 1939 dosahovala 17,2 procenta; prezident Roosevelt totiž ve zvyšování daní pokračoval a koncem třicátých let „vyrobil“ ještě jednu menší krizi.

Na recesi jsme už zapomněli

Ano, to byla skutečná krize. Jak se s ní srovnává nynější nadcházející globální recese? Hospodářský růst USA a eurozóny na rok 2009 se odhaduje kolem 0,6 procenta. I kdyby tento odhad měl být nadsazený, stále se jedná o zásadní rozdíl mezi skutečnou hospodářskou krizí a pouhou recesí.

Svět se od 30. let změnil: přístup k řešení ekonomických problémů dříve a nyní lze přirovnat k medicíně před objevem antibiotik a poté. Díky pokrokům v ekonomické teorii měnové politiky jsou v poválečné době době hospodářské recese kratší, mělčí a méně časté – zejména poslední zhruba čtvrtstoletí bylo natolik hladké, že lidé na výskyt recesí téměř zapomněli – a o to více nyní propadají panice z „hospodářské krize“.

To však neznamená, že ekonomický cyklus byl zcela vyhlazen. Globální recese znamená růst pomalejší než tři procenta v roce 2009, což je nejslabší číslo za posledních sedm let. Růst české ekonomiky lze realisticky odhadovat na maximálně tři procenta, což mimochodem činí z návrhu státního rozpočtu balík sběrového papíru. O recesi lze již nyní mluvit nejméně ve dvou důležitých odvětvích: development a obchod s nemovitostmi byly první na řadě, v srpnu 2008 se připojil automobilový průmysl.

Developerské firmy nyní zápasí s mnohem obtížnějším přístupem k úvěrům na nové projekty i s faktem, že české hypoteční banky jsou nyní méně velkorysé. Hodně také ubylo bohatých Rusů nebo Britů, kteří spekulovali na nekonečný růst cen bytů v Praze. Částečně jim došly peníze, částečně si uvědomili, že nekonečný růst je nesmysl.

Domácí zájemci o nákup nemovitosti také vědí, že po nezanedbatelnou dobu po zaplacení nesou kreditní riziko developerské společnosti, které je nenulové. Zatím se nestalo, že by lidé přišli o peníze v důsledku krachu developerské firmy, ale vyloučeno to není.

Automobilový průmysl býval miláčkem české vlády i českých bank. Dostávalo se mu bohatých dotací a neomezeného přístupu k úvěrům. Zpočátku to vypadalo skvěle: hospodářský růst a pokles nezaměstnanosti dával za pravdu zastáncům hospodářské politiky cílených pobídek zaměřených na toto odvětví. Ovšem pouze zdánlivě.

K čemu došlo v srpnu 2008? Nadbytek investic (nota bene dotovaných) vytvářel během roku tlak na růst mezd a růst koruny. Globální zpomalení poptávky jen zhoršilo situaci.

„Automobilky dnes vyrábějí bez skladů. V praxi to vypadá tak, že když dnes klesne počet prodaných automobilů, tak se zítra ráno zastaví výroba. A tak se také v srpnu stalo. Prodeje aut poklesly meziročně o zhruba třicet čtyři procent v USA, o čtyřicet ve Španělsku, v Evropě v průměru o dvacet procent,“ uvádí znalec oboru Jan Čep.

Otáčky motorů klesají

Nemovitosti a automobily bývaly během posledních několika let motorem české ekonomiky. Těmto dvěma motorům nyní klesají otáčky a vláda ani zákonodárci na to nereagují správně.

Aby bylo možné minimalizovat následky recese, bylo by například vhodné snížit daň z převodu nemovitostí – ve skutečnosti však ministerstvo financí pod vedením fundamentalistického náměstka Chrenka připravuje pravý opak! Cílem je vymačkat maximum daní z produktivní populace zcela bez ohledu na možné hospodářské důsledky.

Nemusíme se bát globální hospodářské krize, žádná nebude – pokles světových burz v řádech kolem padesáti procent je jen hystericky přehnanou reakcí. Měli bychom se však bát našich vlastních politiků, zákonodárců a úředníků, protože ti mohou recesi proměnit ve skutečnou krizi – přinejmenším pro určitá odvětví.

Autor je ředitel pro strategii Partners. Článek vyšel v Lidových novinách. Foto: Profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK