Diskuze: Šéf Mastercard: Banky by lidem měly připomenout, že za kvalitní služby se platí

Jan Altman|1. 4. 2016 16:08| reakce na Richard Fuld - 29. 2. 2016 18:24

Emitentem měny by se samozřejmě mohl stát každý.
Ale pokud by danou měnu nikdo nepřijímal (nebyl by za ni ochoten směnit své zboží a služby), tak by emitenta ta emise asi rychle přestala bavit, ne? Měl by jen náklady s emisí a žádné tržby.

Stejně tak asi kdekdo smí emitovat platební karty, ale reálně máme EcMc, Visu, Amex, Diners a ne tisíce aktérů. Televize také smí vyrábět kdekdo a nevyrábí.

Toto nechápat, to už chce vážně pořádné úsilí.

Tzn. své miliony by do prosazení měny investoval jen ten, kdo by si nějak důvodně myslel, že má šanci uspět.

Kterou novou měnu bych já (moje babička, můj spolužák) byl ochoten začít přijímat? No myslím, že jedině takovou, kde by nějaký dostatečně silný a důvěryhodný emitent garantoval (svou reputací, kapitálem, závazkem pravidelných auditů) její směnitelnost za něco, čemu přisuzuji skutečnou hodnotu. Třeba zlato, ale možná i něco jiného - netroufám si odhadnout, co by podnikatelská kreativita přinesla a zákazník akceptoval. Podle mne ale zlato má tu výhodu, že když mám na bankovce napsáno, že za každých 10,000 Frantíků si kdykoli u vydavatele mohu vyzvednout jednouncový zlaťák, tak si to dovedu reálně představit (přijdu, vysázím 100 stofrantíkových bankovek a dostanu Au minci velikosti dnešní dvacetikoruny). U krytí pozemky, uranem, atd... si to odnesení v kapse tak představit nedovedu. Ale jak říkám - nechme se tvůrčí myslí podnikatelů překvapit.

A vám samozřejmě nikdo nebude bránit si natiskout papírky s nominálem 100 Fuldů - ale předpokládám, že to z vaší strany bude vyhozený čas a peníze, protože vám za stofuldovku nikdo chleba neprodá.

Richard Fuld|7. 3. 2016 11:12| reakce na Jan Altman - 4. 3. 2016 10:11

Klasická ukázka bezradnosti :-). Nejprve je zkritizován panovník, který svěřil tvorbu peněz soukromé bance, pak jsou zkritizovány banky za to, že způsobují úvěrovou expanzi, pak je za řešení označena možnost, že se tvorba peněz vrátí zpět vládě. Toto ale autor opět odmítne s odkazem, že by ani tato možnost neřešila bezuzdnou peněžní expanzi. A nakonec tu máme "geniální řešení" spočívající v tom, že peníze by mohl přece tvořit každý. A toto "geniální" řešení nestojí na ničem jiném, než na výsostně ideologickém tvrzení, že přece trh a boj o přežití vyřeší úplně všechno sám. Opravdu velmi tragické pojednání na téma tvorba peněz, od člověka, který mluví o krytí bezhotovostních peněz hotovostí a neuvědomuje si, že hotovost je jen jiná forma těch bezhotovostních peněz. Ten člověk evidentně nemá nejmenší potuchy, o čem vlastně píše!

Jan Altman|4. 3. 2016 10:11

http://finweb.hnonline.sk/komentare-a-analyzy/593246-ronald-izip-pre-finweb-koniec-bank-ako-ich-pozname

Jan Altman|3. 3. 2016 17:15| reakce na Martin Brezina - 1. 3. 2016 06:39

Bohužel v situaci, kdy ty společenské nauky a jejich studium provozuje prakticky výhradně stát, prolínají (resp. snoubí) se prakticky výhradně s tou jeho ideologií.

Dost těžko si dovedu představit, jak se na státní škole bádá (a učí) v oblasti škodlivosti vlivu státu na ekonomiku, školství, ...Či do konce o škodlivosti a (ne)legitimitě státu vůbec.
Nebo jak na to někdo žádá stát o výzkumný grant.

Josef Fraj|2. 3. 2016 09:26| reakce na Martin Brezina - 2. 3. 2016 05:03

Kdybyste věděl něco rakouské škole, tak byste také věděl, že v současnosti není mezi praxologií a rakouskou eknomii významný rozdíl.

Martin Brezina|2. 3. 2016 05:03| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 17:35

Nejdříve píšete o jednání (což je předmětem studia praxeologie), nyní o ekonomii. Tím, kdo to zapletl, jste vy.

Richard Fuld|1. 3. 2016 19:55| reakce na Jan Capouch - 29. 2. 2016 18:57

Lidem se nic neznehodnocuje. A pokud přece jen některý rok inflace převýší úrokové sazby, pak to není taková katastrofa, jako připravit lidi o veškeré peníze nějakou bláznivou transformací na e-gold, nebo nějaký jiný nesmysl.

Richard Fuld|1. 3. 2016 19:53| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 09:46

Nikomu jsem nic nevnutil. Já a miliony dalších se v této situaci prostě ocitli. Takže promiňte, pokud mám obavy o osud peněz mých a dalších milionů lidí. Pro Vás samozřejmě jen bezvýznamný detail. Hlavní je jakási trapná a nefunkční ideologie. Na následky nehleďme, že? Tomu se říká fanatismus.

Richard Fuld|1. 3. 2016 19:48| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 09:15

Já přece nerozporuji, že monopol brání konkurenci. Jen se s Vámi přu, že záměrem zavedení státního monopolu v oblasti peněžního systému nemusí být nutně toliko odstranění konkurence (i když k němu nevyhnutelně dojde), ale že záměrem může být i pouhé zabránění chaosu, který by mohl nastat, pokud by do sféry peněžního systému byla vpuštěna konkurence. Stejně jako se bude stát bránit zavést konkurenci do oblasti zákonodárné, protože pak by nám tu mohlo platit vícero zákonů upravujících totéž avšak různými způsoby, což by vedlo nevyhnutelně pouze k chaosu a bezpráví.

Stanislav Brabec|1. 3. 2016 19:40

„proč by klienty neplatili třeba padesát korun měsíčně za komfortní platby iPhonem“

No nevím, nevím. Platit poplatek padesát korun měsíčně za to, že k zaplacení mohu sáhnout nejenom do levé kapsy, ale i do pravé, nepovažuji za dostatečné vylepšení komfortu… A fakt, kolik stál můj mobil, na tom nic nemění.

Asi si pod slovy komfort představuji něco jiného. Třeba rychlý a levný bezhotovostní převod.

Richard Fuld|1. 3. 2016 19:38| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 18:03

Hned za předmětnou citací jsem uvedl:

"Nebo přímo majitel peněz je půjčí na úrok jinému podnikateli. Nebo je majitel půjčí bance a ta je půjčí nějakému podnikateli (zde ale nemůžeme mluvit o skutečném vkladu peněz do banky)." Jinými slovy tady máte ten termínovaný vklad (kdy se předpokládá dispoziční právo banky k "vloženým" penězům a mluvit o vkladu, je pak značně nepřiléhavé). Takže jsem jen tuto variantu nenazval termínovaným vkladem. Obávám se ale, že pokud by banky měli k dispozici pouze peníze z termínovaných "vkladů", pak budou mít k dispozici pro úvěrůchtivé klienty jen zlomek celkových úspor. Čili tudy cesta regulace investic prostřednictvím úspor asi nepovede.

Opravdu by mne zajímalo, proč si myslíte, že když umožníte vznik chaosu, že je vyloučeno aby chaos nastal? :-) Vysvětleno mi to nebylo. Byla zde pouze panem Altmanem vyslovena spekulace, že by chaos nenastal, ale PRAVDĚPODOBNĚ by nastalo něco jiného. Už toto samotné prohlášení v sobě implicitně možnost vzniku chaosu připouští. A já si myslím, že by pravděpodobně chaos nastal a žádný argument, který by přesvědčivě vyvracel tuto možnost jsem nezaznamenal.

Josef Fraj|1. 3. 2016 18:03| reakce na Richard Fuld - 1. 3. 2016 11:26

Oceńuji, že jste si dal práci s tak douhou odpovědí, ale mluvíme každý jiným jazykem, ignorujete věci, které vám tu byly vysvětlené atd. atd.
Například znovu opakujete nesmysl:: "Jediná investice, kterou bude možné realizovat je ta, že přímo majitel zlata uloženého v bance (tedy majitel bankovek) investuje své peníze do konkrétní investice."

a to přesto, že vám osobně pan Altman v této aktuální diskus napsal toto:

"2) Investiční/termínovaný vklad, kdy se klient na konkrétní období a za konkrétních podmínek vzdává dispozičního práva k penězům, banka je na danou bobu může půjčit či investovat a o výnos se s vkladatelem nějak podělí (aby měl důvod jí toto svolení dávat). "

Podobně je to s vaším do někonečna opakovaným mýtem o měnovém chaosu v případě měnové konkurence, přestože opět v této disusi bylo vysvětleno, proč k žádnému chaosu nedojde. Vaše reakce na vysvětlení pana Altmana mě lehce vyděsila a odradila.

Na tohle opravdu nemám čas. Raději se pokusím zdržet reakcí na vaše příspěvky, abychom se nedostávali do konfliktů, které ani jednomu z nás nepomohou.

Josef Fraj|1. 3. 2016 17:39| reakce na Martin Brezina - 1. 3. 2016 09:48

Jak jste přišel na to, že tam ekonomie konči? Ta tam začíná.

Josef Fraj|1. 3. 2016 17:35| reakce na Martin Brezina - 1. 3. 2016 09:48

To jste z toho udělal pěkný guláš. Očekáváte od ekonomie něco co je předmětem, etiky psychologie nebo jiných disciplín. Ale pane Březino, nemám potřebu vás o něčem přesvědčovat. Jestli tak neochvějně věříte, že ekonomové jsou hlupáci, kteří si hrajou na vědu, tak s tím nemám problém.

Josef Fraj|1. 3. 2016 17:32| reakce na Martin Brezina - 1. 3. 2016 09:51

Promiňte, ale vědět co sám vědomě dělám a jak funguje nějaké zařízení jsou dost rozdílné věci.

Richard Fuld|1. 3. 2016 11:45| reakce na Jan Altman - 29. 2. 2016 17:38

Ale kdepak. Žádné vaše vlastnické právo nepopírám. Samozřejmě, že každý vlastník staré nebo nové věci má právo se svobodně rozhodnout za co ji vymění nebo za kolik a jakých peněz ji prodá. Je to jeho právo. Problém je jen v tom, že k takové transakci jsou potřeba vždy dva. Stačí ale toho druhého přesvědčit, aby Vám za Vaši koloběžku dal motorku, nebo Vám za ni zaplatil 1000 bitcoinů. Pokud ten druhý nebude souhlasit, tak to neznamená, že tím je omezeno Vaše vlastnické právo, přece. Vaše vlastnické právo Vám nemůže zaručit, že vlastněnou věc vyměníte nebo prodáte podle Vašich představ. To by byla opravdu potrhlá představa o obsahu vlastnických práv.

Richard Fuld|1. 3. 2016 11:31| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 09:01

Někdy jste schopen napsat opravdové perly.

Třeba napíšete: "Vůbec nechápu, co píšete." a vzápětí mi vyčtete, že já nechápu psaný text a že bych se mě vzpamatovat. :-)

Richard Fuld|1. 3. 2016 11:26| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 08:46

No vidíte, že to jde. A hned se i ukázal skutečný věcný "problém" naší váznoucí diskuze. Zatímco já chtěl vysvětlení, jak v reálném prostředí účetních peněz úspory regulují investice, tak se ukázalo, že o tomto principu je možné hovořit jen v prostředí tzv. "plnohodnotných" peněz, za což považujete systém se 100% rezervami. Abychom mohli pokračovat v diskuzi museli bychom si tedy vyjasnit, co znamená pojem "plnohodnotné peníze". Pro jednoduchost budu v dalším za plnohodnotné peníze považovat bankovky kryté 100% zlatem. V takovém případě jsou ale úspory úložkami zlata do skladu zlata. Sklad zlata ("banka") se zlatem nesmí nijak nakládat, tedy ho ani nikomu půjčit. K jedné unci zlata v sejfu musí existovat vždy jen jediná dolarová bankovka opravňující k její směně právě za jednu unci zlata. Pokud tuto bankovku má držitel do banky vloženého zlata, pak banka nemůže vůči takovému zlatu vystavit jinou bankovku, kterou by půjčila jinému klientovi. Tím by se dopustila podvodu, protože na jednu a tutéž unci zlata by se v ekonomice vyskytovaly dvě nebo více bankovek. Takže jakpak mohou úspory v prostředí plnohodnotných (100% komoditou krytých) peněz být zdrojem úvěrů na investice? Dokud neumožníte bance tvořit další komoditou nekryté peníze, tak bude banka fungovat jako pouhý sklad komodity. Jediná investice, kterou bude možné realizovat je ta, že přímo majitel zlata uloženého v bance (tedy majitel bankovek) investuje své peníze do konkrétní investice. Nebo přímo majitel peněz je půjčí na úrok jinému podnikateli. Nebo je majitel půjčí bance a ta je půjčí nějakému podnikateli (zde ale nemůžeme mluvit o skutečném vkladu peněz do banky). Ve všech těchto případech ale nejde o úspory v pravém slova smyslu, tedy o peníze pouze odložené na bezpečné místo třeba do bankovního sejfu. Jde o investice přímé, nebo zprostředkované.

Současně mi nepřijde vůbec samozřejmé, že v tomto prostředí budou všechny investice úspěšné, resp. nerozumím tomu, proč tvrdíte, že v prostředí pružné peněžní nabídky (účetní peníze) musí nutně dojít k tomu, že bude větší podíl špatných investic. Naopak omezená peněžní nabídka nebude omezovat pouze objem investic ale i samotnou poptávku, což investicím také moc nepomůže.

Abych to nějak shrnul, rozumím tomu, že úspory regulují investice v prostředí komoditních peněz. Když všichni utratí všechny peníze a nic neuspoří, nebudou zde peníze na investice. Přijde mi to jako jednosměrné omezení investic, které sice může zabránit špatným investicím ale úplně stejně může zabránit i těm skvělým, které se nezrealizují jenom proto, že se nevykutalo dost dané komodity nebo proto, že spotřebitelé začali více utrácet a méně spořit. Kdy je lepší čas pro investice, než v době kdy spotřebitelé bezstarostně utrácí?

A teď k jádru naší pře.
Předpokládejme konstantní množství komodity. V prostředí komoditních peněz by mělo platit, že při růstu ekonomiky klesají ceny. Pokud se vytěží množství komodity (a uvede se do peněžního oběhu) shodné s růstem produkce, ceny by měly být stabilní. Pokud se uvede více komodity (peněz) do oběhu, než je růst produkce, pak ceny porostou.

Předpokládejme konstantní množství účetních peněz. I v prostředí účetních peněz by mělo platit, že při růstu ekonomiky klesají ceny. Pokud bude růst objem peněz v oběhu stejný jako růst produkce, ceny budou stabilní. Pokud dojde k růstu objemu peněz v oběhu většímu, než byl růst produkce, ceny porostou.

V ohledu principů jak jsou ovlivňovány ceny v ekonomice není mezi těmi peněžními systémy rozdíl. Zásadní rozdíl je ale v pružnosti obou systémů. Komoditní peníze jsou rigidní a omezují investiční aktivity zcela nesmyslným faktorem, jakým je množství vydolovaného kovu a chuť, či nechuť spotřebitelů k utrácení. Naproti tomu účetní peníze umožňují přizpůsobení relevantnímu technologickému i společenskému vývoji a tím umožní SVOBODNĚJŠÍ prostor pro investice, které nemají důvod být a priory špatnými, jak Vy tvrdíte (viz můj triviální příklad s investicí do mlýnku na strouhanku, který bude za daných podmínek zřejmě úspěšnou investicí, bez ohledu na to, zda bude financována vlastními uspořenými zdroji, nebo nově vzniklými penězi z půjčky od banky).

O úspěšnosti investice nerozhoduje původ a druh peněz, kterými je financována. Rozumím argumentu, že absentující REGULACE investic objemem úspor může vyvolat investiční boom, který by nenastal v prostředí komoditních peněz a že to takový boom může vyvolat ztráty na straně některých investorů. To je ale zcela přirozené a pravou příčinou je svobodné rozhodnutí investora. Proč bychom měli investory uměle omezovat rigidním peněžním systémem? Jsou to dospělí lidé, kteří by se měli chovat odpovědně. Pokud se nechovají odpovědně, nemohou se divit následkům.

A je třeba si uvědomit, že příliš mnoho investic znamená příliš velká nabídka a pravou příčinou zmaru těchto investic je malá poptávka. Malá poptávka může mít dvě příčiny:

1. Saturace spotřeby - v tomto případě dochází opravdu ke zbytečnému plýtvání zdroji a ŠPATNÝM investicím. Spotřebitelé by si více nekoupili ani kdyby na to měli.

2. Nedostatečná kupní síla poptávky - v tomto případě by byla chuť spotřebovávat ale není, kdo by na to měl (důsledek přirozeného tržního přerozdělování, kdy nabídka (investice) převažují nad schopností poptávky nabídku koupit (samotné spotřebování by nebyl problém). V tomto případě není na investicích v podstatě nic špatného, jen celý ekonomický systém je ve značné nerovnováze (nedostatečná kompenzace tržního přerozdělovaní).

Pokud tedy vyčítáte účetním penězům, že mají na svědomí špatné investice, pak jste na nesprávné adrese. Není špatný peněžní systém. Jediné, co je špatné je nedostatečná kompenzace tržního přerozdělování (pokud nenastala "krize" ze saturované spotřeby). Pokud by tato kompenzace fungovala jak má, bylo by méně investic a větší kupní síla poptávky (kompenzační opatření by přesměrovala peníze z investic do kupní síly poptávky) a ekonomika by byla v rovnováze, dokud by nenarazila na strop saturace spotřeby, tedy jakéhosi stádia natolik dostatečné úrovně spotřeby, že by lidé už po jejím dalším zvyšovaní neprahli. V tomto stadiu by byla jedinou cestou inovace směrem k vytváření nových dosud neexistujících druhů spotřeby.

A nakonec k dané otázce, tedy zda v prostředí účetních peněz nějak ovlivňují úspory investice v reálné ekonomice. Podle mne ano a významně, a obdobným způsobem, jako v prostředí komoditních peněz. Čím větší skutečné úspory (tedy peníze vyvedené z reálné ekonomiky "pod polštář" nebo na sekundární kapitálový trh) tím menší kupní síla poptávky (nižší rychlost oběhu peněz) a tím menší chuť investovat (bez ohledu na to, jak pružná je peněžní nabídka) a tím menší objem soukromých investic budeme vidět. A naopak, pokles tempa růstu úspor (nárůst spotřeby) bude mít za následek větší kupní sílu poptávky a větší chuť investovat a bude možné využít pružnosti peněžní nabídky (na rozdíl od komoditních peněz, kde nás tento systém uměle v investování v určitém okamžiku zarazí).

Martin Brezina|1. 3. 2016 09:51| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 09:28

Nevím, kde jste našel, že popírám sám fakt jednání.
Vaše otázka: "Jak by mohl člověk jednat, a nevědět, co je to jednání?" je nesprávná. Ze samotného faktu, že někdo jedná, vůbec neplyne, že rozumí tomu, co je "podstatou lidského jednání." Z toho, když se někdo dívá na televizi, vůbec neplyne, že rozumí podstatě televizního vysílání.

Josef Fraj|1. 3. 2016 09:48| reakce na Richard Fuld - 29. 2. 2016 15:48

Tohle už jsem jednou probírali. Stále nechápete rozdíl mezi násilně a dobrovolně. Nemá cenu to opakovat.

Martin Brezina|1. 3. 2016 09:48| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 09:36

Potíž je v tom, že formulace "Lidé jednají, aby dosáhli svých subjektivních cílů, jinými slovy zvýšili svůj subjektivní pocit štěstí" je z hlediska poznání bezcenná. Aby dosáhl svého cíle, jedná podnikatel i zaměstnanec, vrah i sebevrah. No, to jsme se toho dověděli příliš málo. Podstatné je zjistit, proč tak jednají, co ovlivňuje jejich chování, jaké jsou hodnoty, které jejich chování vedou, atd. Společenská věda, která končí u banálního konstatování, že lidé jednají, aby dosáhli svých cílů, je nedostačivá.

Josef Fraj|1. 3. 2016 09:46| reakce na Richard Fuld - 29. 2. 2016 18:33

Takže napřed vnutíte lidem násílím podvodné peníze a potom brečíte, že jim nemůžete povolit opravdové peníze, protože už mají ty vaše podvodné. Tomu se mysím říká chucpe.

Josef Fraj|1. 3. 2016 09:36| reakce na Martin Brezina - 1. 3. 2016 08:09

Přesvědčení empirických vědců, že co nelze změřit, neexistuje, je ten limit, který jim brání říci něco relevantního o lidském jednání. Lidé jednají, aby dosáhli svých subjektivních cílů, jinými slovy zvýšili svůj subjektivní pocit štěstí. Jak chcete objektivně měřit štěstí?

Josef Fraj|1. 3. 2016 09:28| reakce na Martin Brezina - 1. 3. 2016 07:56

Jednání je definované jako vědomé dosahování cílů. Pokud by lidé nejednali, lidstvo by neexistovalo. Jak by mohl člověk jednat, a nevědět, co je to jednání? Co na tom chcete dokazovat? Každý pokus popřít, že lidé jednají, je sám o sobě jednáním, tedy popřením sama sebe.

Josef Fraj|1. 3. 2016 09:15| reakce na Richard Fuld - 29. 2. 2016 15:33

Člověče, co je to s vámi?

Nenapsal jsem, že je zrůdné referendum, ale monopol, protože je to násilí. Násilí odhlasované v referendu je pořád násilí, stejně jako když v referendu odhlasujete popravu všech, kteří se narodili 5. března.

Monopol je z definice násilné odstranění konkurence. Jediný další způsob, jak odstranit konkurenci, trvalá nabídka nejlepšího poměru užitek/cena, než je schopen kdokoliv jiný. Pokud by něco takového nabízel stát, tak by nikdo nedokázal nabízet nic výhodnějšího a žádné násilí by nebylo potřeba a žádný chaos by nevznikl. Všechny ostatní měny by byly horší, nikdo by je nepřijímal, takže by je ani nikdo nenabízel.

Vaše nesmysly o chaosu už nemá cenu komentovat. Sorry, ale už jsem z vás unavený.

Josef Fraj|1. 3. 2016 09:01| reakce na Richard Fuld - 29. 2. 2016 18:24

Vůbec nechápu, co píšete. Nedává to žádný smysl. Nechápete psaný text nebo hulíte nějaké svinstvo. Vzpamatujte se, člověče.

Josef Fraj|1. 3. 2016 08:46| reakce na Richard Fuld - 29. 2. 2016 16:09

Chápejte, že nemá cenu bavit se o tom kolik oliv dát na pizzu, pokud se nejsem schopni dohodnout ani na tom co to je pizza.

Úspory mohou úspěšně regulovat investice pouze v ekonomice plnohodnotných peněz, ve vašem jazyce asi při stoprocentních rezervách. Potom totiž jsou úspory jediným zdrojem úvěrů a na nich závislá výše úrokové sazby ovlivňuje efektivitu investic. Při úrokové sazbě 10% investice s výnosem 5% nemá smysl. Je zde tedy silný tlak na co nejefektivnější využívání zdrojů.

Je to pravý opak situace s účetními penězi, kdy uměle nízké urokové sazby a nafouklá zásoba peněz vedou ke vzniku malinvestic. (Při nulových sazbách se i 1% výnos zdá výhodný). Investic, pro které není využití, které jsou plýtváním vzácnými zdroji. Toto plýtvání potom vede ke krizím.

Podrobně to rozebírá ABCT. Neumím to zhustit do pár odstavců. Podstata je v tom, že manipulováním s účetními penězi nemůžete vytvořit více vzácných zdrojů, ale snížíte efektivitu jejich využití.

Martin Brezina|1. 3. 2016 08:09| reakce na Martin Brezina - 1. 3. 2016 07:56

"Fyziologie a psychologie vyvinuly různé metody, jejichž pomocí předstírají, že nalezly způsob, jak nemožnost měření intenzivních veličin obejít. Ekonomie se nemusí zabývat zkoumáním těchto spíše podezřelých pokusů. Sami jejich zastánci si uvědomují, že se na hodnotové soudy nevztahují. Avšak i kdyby ano, na ekonomické problémy by to nemělo žádný dopad. Ekonomie se totiž zabývá jednáním jako takovým, nikoli psychickými fakty, které v konkrétní jednání ústí."

To jsou podivné, zjevně ideologicky podmíněné formulace. Tvrdím, že něco existuje, ale neumím to měřit, a tak hned soudím, že to ani nemá smysl měřit. Zabývám se jednáním, ale nezajímají mne příčiny, které k jednání vedou. Představte si, že by někdo tvrdil něco podobného v jakékoliv tvrdé vědě.

Martin Brezina|1. 3. 2016 07:56| reakce na Josef Fraj - 1. 3. 2016 07:19

Budiž, ukázka z Human Action:

"Předmětem praxeologie je vysvětlení kategorie lidského jednání. Jediné
potřebné pro vyvození veškerých praxeologických jevů je znalost podstaty lidského
jednání. Tato znalost je nám vlastní, protože jsme lidé, nechybí žádné
bytosti lidského pokolení, kterou patologické podmínky nesnížily na pouhou
vegetativní existenci. K pochopení těchto teorémů není třeba žádné zvláštní
zkušenosti a žádná zkušenost, jakkoli bohatá, je nikdy nemůže odhalit bytosti,
která a priori nevěděla, co lidské jednání je. Jedinou cestou k poznání těchto
teorémů je logická analýza naší inherentní znalosti kategorie jednání."

Tohle je příklad vršení nedokázaných a nedokazatelných předpokladů. Odkud Mises vyvodil svou znalost "podstaty lidského jednání"? Znalost této podstaty je údajně každému člověku zřejmá. To je ovšem velmi pochybné a neověřitelné tvrzení. S vědou to nemá nic společného.

Josef Fraj|1. 3. 2016 07:19| reakce na Martin Brezina - 1. 3. 2016 06:39

Mohl byste mně v Misesově Human Action nebo Rothbardově Základech ekonomie, což jsou dvě stěžejní díla praxeologie, ukázat ty ideologické pasáže?

Vy o ekonomii rakouské školy nic nevíte, jinak bystě věděl, že se přísně vyhýbá normativním soudům, takže v ní z principu není pro ideologii místo.