Diskuze: Řecko: Amputovat jak shnilou nohu

Ivo Patta|8. 4. 2015 23:00| reakce na Richard Fuld - 6. 4. 2015 15:31

Pane Fuld, každý soudí podle sebe.

Richard Fuld|8. 4. 2015 10:21| reakce na diacone frost - 7. 4. 2015 21:16

To nevím jestli by to bylo lepší. Já zastávám názor, že financování důchodů (a jiných veřejných potřeb) vybranými odvody (daněni) a půjčenými penězi má být v takovém poměru, aby cenová hladina byla pokud možno stabilní. Pokud byste financoval vše jen půjčenými penězi vyvolal byste pravděpodobně inflaci a následně hyperinflaci.

diacone frost|7. 4. 2015 21:16| reakce na Richard Fuld - 28. 3. 2015 09:51

No a nebylo by lepší si proste na duchody pujcit a pak je zrusit? Podle vas je státní dluh v poradku, takze win-win a nemusime to tady pak resit...

Richard Fuld|6. 4. 2015 15:31| reakce na Ivo Patta - 2. 4. 2015 23:17

Jestli já jsem tragéd, co jste potom Vy? Vy se zabýváte nejintenzivněji pouze sám sebou a přitom jen plivete kolem sebe na všechny ostatní. Jste v podstatě jen frustrovaný chudák. Diskuze s Vámi je ztráta času.

Ivo Patta|2. 4. 2015 23:17| reakce na Richard Fuld - 2. 4. 2015 11:20

Pane Fuld, jste tragéd. Kolega Rusý (nějakou dobu jsme zasedali ve stejné sociální komisi), je matematik-analytik a svého času mi v emailu doslova napsal: Od: Pavel Rusý
> > Předmět: Re: VUPSV
> > Datum: 25.10.2010 12:35:55
> > Vaši reformu plně chápu, snažím se co nejvíce z ní implementovat.


Pavel Rusý totiž v r. 2010 nevěděl o důchodové reformě zhola nic a patrně jen proto podpořil Prof. Vostatka s jeho švédským NDC. Když se trochu zorientoval, tak začal implementovat...

Richard Fuld|2. 4. 2015 11:20| reakce na Ivo Patta - 1. 4. 2015 21:34

Žádné přednášky ani kompletní návrh reforem samozřejmě nemám. :-)
Těch 20% je informace od pana Rusého, který se tím zabýval velmi intenzivně, jak Vám bude asi známo.

Na články se podívám a dám vědět, jestli mě přesvědčily, abych změnil můj názor.

Ivo Patta|1. 4. 2015 21:34| reakce na Richard Fuld - 31. 3. 2015 13:39

Tak mi laskavě pane Fuld ukažte svoje přednášky z vědeckých konferencí a Váš kompletní návrh reforem včetně důvodové zprávy. Jen pro zajímavost, kde jste přišel na oněch 20 %?

Zkuste se podívat na seriál 20 článků pod souhrnným názvem "Dítě na okraji společnosti". Je dostupný jednak na adrese: http://sociologie.netstranky.cz/. Původně byl uveřejňován v časopise Res Claritatis monitor od č. 19/2013. V některých článcích najdete jmenovitou kritiku J. Rusnoka, ministryně Marksové, Prof. Potůčka a v neposlední řadě také ministra A. Babiše.

Richard Fuld|1. 4. 2015 14:07| reakce na - 1. 4. 2015 08:53

Můj názor nestojí na tom, jestli věřit ve splacení 1.5 bilionu ale už nevěřit ve splacení 5 bilionů. Můj názor stojí na principu vždy platné bezrizikovosti státního dluhopisu. Současně netvrdím, že v reálu platí, že české dluhopisy jsou cenné papíry prosté kreditního rizika. Jediným důvodem proč tomu tak je, ale není skutečnosti, že ČR není schopna (stejně jako většina ostatních států) nikdy splatit svůj státní dluh "konvenčním" způsobem. Kreditní riziko státních dluhopisů je zde jednoduše pouze proto, že jejich držitelé se rozhodli, že nebudou respektovat základní pravidlo současného peněžního systému spočívající v úvěrové bezrizikovosti státních dluhopisů a podle toho se začali chovat. Projevem tohoto chování je pak riziková prémie jako součást výnosu dluhopisu.

Ona údajná "nesplatitelnost" státních dluhopisů má pak dvě roviny. První vyplývá z toho, že současná úroveň zadlužení států v podstatě prakticky vylučuje, že by státy své dluhy splatili "konvenční" cestou, tedy prostřednictvím fiskální restrikce a následující peněžní kontrakce. Ano tato "konvenční" cesta splacení státního dluhu je pro drtivou většinu zemí zcela nerealizovatelná.

Druhá rovina "nesplatitelnosti" státních dluhů tkví v samotné podstatě současného peněžního systému. Každá koruna státního dluhu, která byla státem utracena je současně i korunou, kterou vlastní ten, kdo ji získal jako protiplnění proti jím poskytnuté reálné hodnotě (alespoň teoreticky). Takže platí, že velká část existujících peněz je v aktivech bank kryta právě uvedenými státními dluhopisy. Jinými slovy pokud budeme chtít, aby byly státní dluhy splaceny, pak si musíme uvědomit, že stejná část peněz bude muset společně se splacenými dluhy i zaniknout.

V této souvislosti pak jedinými pro reálnou ekonomiku postradatelnými penězi jsou ladem ležící úspory domácností. Proto mluvím o zdánlivé nesplatitelnosti státních dluhů, byť nabývají často gigantických objemů. Tyto dluhy jsou totiž splatitelné prakticky zde dne na den, a to zdaněním příslušného objemu úspor občanů. Tento postup ostatně s zcela vážnou tváří doporučuje zadluženým státům MMF.

Dostáváme se tak do situace, kdy buď budeme akceptovat bezrizikovost státních dluhopisů i např. ve vámi zmiňovaném objemu 5 bilionů Kč, které budou kryty úsporami ve stejném objemu, nebo budeme muset připustit možnost státu zdanit tyto úspory za účelem splacení státního dluhu.

Můžeme si vybrat mezi giganticky zadluženým státem s giganticky bohatými občany nebo oddluženým státem s chudými občany. Splacení státních dluhů jednoduše na situaci daného státu, který představují občané toho státu, z vnějšího pohledu vůbec nic nemění. Otázka splacení státního dluhu by tak měla být výsostně vnitrostátní otázkou, o níž budou rozhodovat výhradně pouze občané daného státu, protože z vnějšku zůstane stát po splacení státních dluhů stále stejně bohatým, avšak při pohledu zevnitř budeme po splacení státního dluhu sledovat velmi dramatickou změnu rozložení bohatství mezi občany tohoto státu.

Opakuji, že třetí cesta "konvenčního" splacení státního dluhu postupně zničí ekonomiku daného státu i jeho občany, aniž by kdy došlo k onomu splacení státního dluhu. Tato cesta je jednoduše likvidační pro všechny.

Rovněž je třeba si uvědomit, že splacení státního dluhu neznamená, že nějací "vnější" věřitelé získají peníze, které občané odevzdají na daních ke splacení státního dluhu. Tyto peníze, jimiž budou splaceny dluhopisy držené v aktivech bank jednoduše zaniknou společně se státními dluhy. Celé to splacení státního dluhu pak nebude představovat nic jiného, než konfiskaci úspor, která bude mít jediný následek, zánik těchto úspor a dané části státního dluhu. Nikdo tím nic nezíská. Pokud se týče nebankovních držitelů státních dluhopisů, tak tito budou mít rovněž eminentní zájem na tom, aby sekundární trh se státními dluhopisy (včetně refinančních operací) fungoval zcela hladce, aby bylo možné držené dluhopisy kdykoliv převést na peníze bez větších problémů.

Doufám, že uvedené by Vás mohlo přesvědčit o tom, že jediným způsobem, jak nezničit stát a/nebo úspory jeho občanů je pak jednoduše respekt k základnímu pravidlu současného finančního systému, že státní dluhopisy jsou prosty kreditního rizika.

Dodám, že každá koruna jakéhokoliv dluhu je zároveň korunou, kterou někdo vlastní. Pokud tedy voláme po tom, aby státní, či jiné dluhy byly omezeny, pak voláme po tom, že úspory občanů mohou růst také pouze do určité výše. V tomto světle se pak úvahy na omezování dluhů jeví rovněž přinejmenším podivné. Bez dluhů nebudou úspory a naopak.

Také skutečnost, že úspory nemají na rozdíl od dluhů žádnou "splatnost" je důvodem, proč existence úspor zcela principiálně znemožňuje splacení jakýchkoliv dluhů právě v objemu oněch úspor, protože dlužníci se jednoduše k penězům, ležícím v úsporách a které potřebují na splacení svých dluhů, nemohou dostat do té doby, dokud je držitelé úspor nepustí do oběhu. Právě proto je nutné refinancování dluhů aby byl uvedený nesoulad mezi konkrétně splatnými dluhy a úsporami, které může jejich držitel držet v podstatě do nekonečna.

Tady se pak rýsuje poslední možnost přirozeného splacení státního dluhu, které by spočívalo v dobrovolném omezování spoření a v přechodu na pozvolné utrácení úspor. Toto by prospělo ekonomice a současně by mohlo teoreticky vést k tomu, že by stát přešel do módu přebytkových rozpočtů a postupného splácení jeho dluhů na jehož konci by byl "dobrovolný zánik úspor i stáních dluhů. Tato alternativa se však jeví jako čirá utopie.

Takže pokud chcete zachovat své úspory na důchod, v podstatě Vám nic jiného nezbývá, než že bude respektován koncept bezrizikovosti státních dluhopisů, protože všechny ostatní varianty pro Vás vyznějí velmi nepříznivě. Paradoxně ale také platí pro nebankovní držitele státních dluhopisů, že v případě zdanění úspor by došlo k přesunu úspor od těch, co je drží v penězích, k těm, kteří je drží ve státních dluhopisech, tedy k přechodu peněz od těch, co státním dluhopisům nevěřili, k těm, kteří státním dluhopisům důvěřovali.

Jediným problémem současné dluhové "krize" je tak nerespektování základních pravidel, v nichž náš ekonomický systém funguje. Přijde mi, že když v USA měli hypotéční krizi, tak v EU "musela" nastat taky nějaká ta krize. V USA byla obětním beránkem banka Lehman Brothers v EU to bude Řecko.

1. 4. 2015 08:53| reakce na Richard Fuld - 25. 3. 2015 12:34

Mám tomu rozumět tak, že držení dluhopisů ČR je zcela bez rizika nyní, kdy republika dluží 1,5 biliónu a bude tomu tak i v budoucnu, až bude dlužit třeba 5 biliónů? A platí to i v případě, že na úrocích nebudeme vyplácet nynějších 70 mld, ale třeba 300 mld? Ovšem pak si na provoz státu budeme muset o to víc půjčit a tim se nám ta spirála zadlužení pěkně roztočí. Podle mě pak bude dost těžký přemluvit investory ke klidu a najít další občany, kteří si budou ochotni dluhopis koupit.
Rozhodně bych nechtěl mít úspory na důchod ve fondu, který nakoupil dluhopisy Venezuely a věří že za 20 let budou splacený i s úrokama.

No a to že si někdo nastaví pravidla kapitálový přiměřenosti na bezrizikovost, je spíš problém těch nerealistickejch pravidel, jejichž cílem je podpora zadlužování států a nikoli reálný ocenění rizikovosti. Se pak nelze divit, když je realita dožene.

Richard Fuld|31. 3. 2015 13:39| reakce na Ivo Patta - 31. 3. 2015 00:26

Pane Patto. Nebuďte tak domýšlivý. Nejste jediný, kdo se nad problémy důchodového systému zamýšlí a nejste jediný, kdo komu bylo odhaleno (ve Vašem případě snad panem Potůčkem) jádro oněch problémů a kdo přišel na zcela jednoduché řešení, jež se v daném případě přímo nabízí. Nikdo Vám Vaše nápady nekrade.

Pokud bych už měl uvést někoho, kdo přispěl k mým názorům na důchodovou reformu, pak bych uvedl pana Pavla Rusého, na jehož blogu jsem se dověděl o principu deformace současného průběžného systému pobíráním důchodu bezdětnými. Můj názor na řešení tohoto problému je však již zcela autentický, jak dokládá např. níže uvedený příklad z diskuze na blogu pana Rusého k jeho článku umístěném zde:
http://rusy.blog.idnes.cz/c/208009/Nadejny-pocin-lidovcu.html

Na 4. straně diskuze k uvedenému článku můžete najít můj příspěvek ze dne 31.8.2011 v 13:33.

Zde je text onoho příspěvku:
Richard Fuld
Pokud budeme ulevovat v odvodech lidem, kteří vychovávají děti (zatím většina populace), pak evidentně nastane výpadek v příjmech průběžného systému. Návrh lidovců představuje jen jiný druh opt-outu. Namísto bohatých by částečně z plateb do systému vystoupili lidé vychovávající novou generaci. Takový výpadek příjmů se pak musí negativně projevit na výši důchodů nebo deficitu průběžného systému. Domnívám se, že jediný způsob, jak zasahovat účinně a smysluplně do průběžného systému s cílem odstranit nespravedlnost současného systému a vytvořit systém odolný proti demografickému vývoji, je razantní redukce výše důchodu, na který budou mít nárok lidé, kteří nevynaložili "investice" na výchovu nové generace. Tato redukce důchodů by pak měla být doplněna o vznik spořícího (kapitálového) systému pro bezdětné. Tento kapitálový systém by však měl být solidární stejně jako průběžný systém. Tedy nikoli plně zásluhový kapitálový systém, jak je koncipován v současné verzi "důchodové reformy". Konec citace.

Pan Rusý byl tehdy zastáncem podpory rodiny pomocí úlev rodin s dětmi v rámci jejich daňových a odvodových povinností, protože se domníval, že redukce nároku na důchody u bezdětných a jejich povinný přechod do kapitálového pilíře je politicky zcela neprosaditelný.

Další aspekty řešení, např. v ohledu vyplácení dočasně v kapitálovém pilíři naspořených peněz těm, kterým se narodí dítě, vyplynuly zcela přirozeně v diskuzi s mými oponenty, kteří na MÉM řešení hledali všechny možné problémy.

Takovýchto mých příspěvků najdete v internetových diskuzích týkajících důchodové reformy mraky. Myslet si, že máte jakýsi osobní patent na řešení problémů důchodového systému a že všichni, kdo přijdou na obdobné řešení, Vás musí uvádět ve svých příspěvcích jako zdroj, od něhož tuto myšlenku převzali, je skutečně neuvěřitelné a absurdní.

Po prostudování Vámi odkazované prezentace samozřejmě uznávám, že část důchodové reformy se z cca 90% shoduje s mými názory na nutnou změnu průběžného systém a jsem skutečně rád, že tento nápad není ojedinělý a že ho prosazuje i někdo další. Nicméně nařčení z opisování Vaší prezentace jednoduše odmítám.

V tomto ohledu snad jen doplním, že pokud jsem si dobře všiml, pak Váše důchodová reforma absolutně nepočítá s nastavením příjmové solidarity v onom kapitálovém pilíři, v němž by si na důchod spořili bezdětní. Znamená to snad, že pracující bezdětní pobírající mzdu v blízkosti minimální mzdy, kteří si v kapitálovém pilíři naspoří cosi blízkého nule, budou v důchodu žít ze sociálních dávek vyplácených do výše životního minima, stejně jako lidé, kteří např. nikdy nepracovali? Minimálně v tomto aspektu se naše řešení velmi zásadně liší.

V zásadě nemám problém s Vámi navrhovanou podporou rodin v rámci Vaší "sociální reformy". Bohužel ale stále platí, že se nemohu v žádném případě ztotožnit s Vašimi úvahami na zrušení sociálních dávek a onoho vylepšování genofondu české populace.

Abych to nějak uzavřel. Jak jsem již uvedl. Jsem skutečně rád, že jsem objevil člověka, který zastává téměř shodný názor na řešení vážných problémů současného "neudržitelného" průběžného systému. Jediné, co mě mrzí, že jste snížil k naprosto nepodloženému osočování mé osoby z přebírání Vašich názorů. Namísto toho, abyste si obhájil své zvrácené názory na sociální genocidu a související vylepšování genofondu české populace.

Ivo Patta|31. 3. 2015 00:26| reakce na Richard Fuld - 28. 3. 2015 19:34

Pane Fuld, při diskusi jste při "své" argumentaci doslova citoval moje publikované, tj. volně přístupné materiály. Bohužel jste opomenul uvést autora. Např. zde: http://sociologie.netstranky.cz/, nebo zde: http://slideplayer.cz/slide/2825803/

Jste jen kohout, který se chlubí cizím peřím. Pro skutečného autora je to vskutku zážitek.

Richard Fuld|30. 3. 2015 13:09| reakce na Tomas Kaleta - 30. 3. 2015 12:33

Domnívám se, že Řecko nemělo být vůbec předmětem nějakých opatření alespoň do té doby, než odezní krize v celé eurozóně. Namísto toho si EU zbytečně komplikuje uměle vytvořenou hysterií kolem "nesplatitelných" státních dluhů. Velmi mě překvapuje, že oněm libertariánům vůbec nevadí, že ta fiskální "odpovědnost" je Řecku diktována a násilně vnucována nadnárodními strukturami, když pouhou existenci zákonem upraveného peněžního systému považují za zcela nepřijatelné násilí.

Fiskální restrikce samozřejmě zničí úplně všechny, jen ne zloděje, co si nakradli tolik, že je nějaká ekonomika země vůbec nemusí zajímat. Fiskální restrikce fatálně poškodí okradené a zlodějům neublíží. Ti se v nejhorším z vyrabované a fiskálními restrikcemi zlikvidované země jednoduše odstěhují.

Jestliže budou Řecku poskytovány další a další peníze na refinancování státního dluhu, tak se nestane nic jiného, než že se nastolí zcela standardní stav, který je dostupný všem ostatním "nesplatitelně" zadluženým zemím.

Richard Fuld|30. 3. 2015 12:59| reakce na Robert Antonio - 30. 3. 2015 12:16

1. Úroky není schopno splácet 99% zemí, tj. každá která nemá rozpočtové přebytky alespoň ve výši hrazených úroků. I Česko si samozřejmě půjčuje na hrazení úroků.

2. Když ze státního dluhu USA odečtete objem dolarů držených centrálními bankami jako devizové rezervy, tak získáme prototyp rozpočtově odpovědnější země, než je Řecko? To asi ne.

3. Ono je z hlediska "problematičnosti" objemu státního dluhu úplně jedno, jestli státní dluhopisy nakupují občané přímo, nebo jestli jsou úspory občanů v bankách, které mají státní dluhopisy v aktivech. Snad jen kromě té výhrady, že držení dluhopisů přímo Japonci předchází případnému panikaření bank a z tohoto hlediska je to bezpečnější konfigurace. Jen oslabil od 2012 o 55%, což samozřejmě ekonomiku se spořivým obyvatelstvem závislou na exportu drží nad vodou. Šinzo Abe je šílenec, který chtěl nastartovat japonskou ekonomiku zvednutím DPH, takže u něj nelze vyloučit nic.

Tomas Kaleta|30. 3. 2015 12:33| reakce na Richard Fuld - 30. 3. 2015 11:22

Suhlasim. Nakoniec sa teda aspon na niecom zhodneme:)

Nie celkom ale rozumiem Vasmu nazoru na Grecko - ak budu Grecku poskytnute dalsie peniaze bez toho aby doslo k restrukturalizacii hospodarstva a k tvorbe efektivnych investicii, ich situaciu to z dlhodobeho hladiska len zhorsi..

Na druhej strane nie celkom suhlasim s nazormi vacsiny tu pritomnych "libertarianov" ohladom "riesenia" situacie v GR - nechcel by som byt v kozi tych greckych podnikatelov ktori prosperuju aj bez napojenia na stat, presne podla pravidiel trhoveho hospodarstva... v pripade bankrotu doplatia na svoju poctivost.

Robert Antonio|30. 3. 2015 12:16| reakce na Richard Fuld - 26. 3. 2015 10:08

1. Řecko se liší od ostatních států mj. tím, že není schopno platit ani úroky z dluhu, natož jistinu.
2. USA jsou specifický případ, jelikož dolar je světovou rezervní měnou. Proto Fed může zběsile tisknout dolary, aniž by se to projevilo poklesem jejich kursu, protože zahraniční poptávka po dolarových rezervách stále roste. Až bohaté státy přejdou na jinou měnu (a Čína a Rusko na tom pilně pracují), nastanou Fedu těžké časy.
3. Japonsko dlouhou dobu neplatilo svůj dluh z nově natištěných peněz. To začalo až s nástupem Šinzó Abe v roce 2012. Proto také od té doby jen ztratil 1/3 své hodnoty.

Richard Fuld|30. 3. 2015 11:22| reakce na Tomas Kaleta - 30. 3. 2015 10:35

Nafukování bublin, jako je ta na trhu nemovitostí je přesně ten příklad posilování kupní síly poptávky, kdy jde o spontánní chování spotřebitelů (často podporované státem i masivní reklamou), které nikterak nesouvisí s mým konceptem posilováním kupní síly, které má být pouze v rozsahu úspor vyvedených z oběhu v reálné ekonomice.

V tomto ohledu jsem dokonce i v souladu s Rakušany, kteří tvrdí, že dobrovolné úspory jsou zdroje pro zdravé úvěry a že úvěrová expanze vytváří chybné investice až v okamžiku, kdy objem expanze převýší dobrovolné úspory. Ano to je přesně příklad všech možných bublin, když expanze nepokrývá pouze výpadek kupní síly způsobený úsporami. Pokud jste četl mé příspěvky v minulosti, pak víte, že striktně odsuzuji daňové úlevy u hypoték, stejně jako mám zásadní výhrady ke státní podpoře jakéhokoliv spoření (stavební, životní, důchodové).

Takže ano úvěrová, či fiskální expanze, která má za cíl posílení kupní síly poptávky v takovém rozsahu, že ceny začnou významně růst je v rozporu s mojí koncepcí posilování kupní síly. Moje koncepce je založena na přesně opačném pólu působení, kdy fiskální nebo úvěrová expanze má být použita naopak proti poklesu cen, v žádném případě k nafukování bublin nebo k růstu inflace.

Bohužel bubliny jsou "přirozeným" jevem na svobodném trhu, kde účastníci trhu často podláhají pošetilostem daného typu. Homo economicus neexistuje. To ale není chyba mého konceptu stabilizace kupní síly a cenové hladiny.

Tomas Kaleta|30. 3. 2015 10:35| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 18:05

K uverom na spotrebu:

Zoberme si napriklad nehnutelnosti. V pripade ak by sa uvery na spotrebu (kupu nehnutelnosti) obmedzili (napriklad do vysky 30% z hodnoty nehnutelnosti), predstavovalo by to tlak na developerov aby stavali efektivnejsie, lacnejsie, menej... Developeri ktori by sa tymto neriadili by svoje drahe nehnutelnosti nevedeli predat, co by znamenalo krach ich projektov, nesplatenie ich (podnikatelskych) uverov bankam, ale v konecnom dosledku by to viedlo k opatrnosti bank pri poskytovani uverov, k vacsej efektivnosti a lepsej alokacii investicii.

V momente ked sa zacnu vo velkom poskytovat hypoteky, znamena to umely narast kupnej sily co sa skor ci neskor prejavi v naraste cien nehnutelnosti. Poziadavky na efektivitu su ta-tam.. kupuje sa vsetko alebo takmer vsetko, konecna cena rastie lebo pri 30-rocnych hypotekach nehra az taku zasadnu rolu..

Nasledok: presne to co popisuju libertariani/rakuska skola (aspon v niecom maju pravdu:) - narast bublin a ich nasledne splasnutie. Ludia ktori odkladaju spotrebu (setria) su trestani pretoze lacne uvery sposobuju rast cien. Nasledna kriza sa viac-menej "musi" riesit dalsou podporou zadlzovania sa (spotreba), co je presne ako lacny heroin. Pricina krizy je vsak inde, a bez tazkej odvykacej kury sa neda odstranit. Efektivita tvorby investicii sa neda nahradit umelym zvysovanim kupnej sily.

V inom prispevku pisete ze riesenie kriz dalsimi uvermi neovplyvnuje inflaciu, ze v sucasnosti staty bojuju s deflaciou.. Nuz momentalne sa to mozno tak javi, kedze ochota/schopnost ludi brat si a splacat dalsie uvery v mnohych statoch narazila na strop. Ale... pamatam si ako Slovensko pred vstupenim do EMU splnilo inflacny ciel 3% - v dobe ked boli medzirocne narasty cien nehnutelnosti v dvojciferenej vyske. Ako je to mozne? - no predsa jednoducho, soudruzi v EU sa rozhodli ze sposob merania inflacie nebude zahrnat ceny nehnutelnosti. No parada:). V sucasnosti sa napriklad staci pozriet na ceny akcii... QE v podstate prispel len k dalsiemu narastu prijmovych a majetkovych rozdielov v spolocnosti.

Chcem sa vas este opytat co rozumiete pod usporami ktore su z obehu vyvedene natrvalo - napriklad ak kupim zlatu tehlu, zakopem ju v lese a potom zabudnem kde to bolo?:)

Richard Fuld|30. 3. 2015 09:41| reakce na Michal Mrozek - 29. 3. 2015 22:38

Proč by se mělo utratit desítky miliard eur z fondu pojištění vkladů, když stačí cca 8% bilanční sumy (spíše však méně) na navýšení kapitálu banky při jejím odkoupení?

Navíc při krachu banky a výplatě z fondu pojištění vkladů může nastat situace, že ve fondu nebude dost peněz a pak nastoupí záruky státu, tedy poplatníci zaplatí sami sobě vlastní vklady. Úžasné "řešení".

Fond pojištění vkladů navíc funguje jen do určité výše vkladů, takže spousta firem by přišla o provozní kapitál a zkrachovaly by pouze proto, že stát nechal padnout banky.

Vaše představa o tom, že banky mohou krachovat tak nějak individuálně je směšná. Bankovní systém je velmi provázaný a na mezibankovní depozita se fond pojištění vkladů nevztahuje, takže při krachu banky vystavujete celý bankovní systém riziku dominového efektu s mnohonásobně většími dopady na ekonomiku, než v případě záchrany dané krachující banky, či skupiny bank jejich znárodněním.

Takže můj závěr o Vás jako Hurvínkovi, stále platí. :-)

Michal Mrozek|29. 3. 2015 22:38| reakce na Richard Fuld - 28. 3. 2015 10:29

Podle vás by tedy stát měl banku, která špatně hospodařila, koupit za tržní (téměř nulovou) hodnotu. Jedním dechem dodáváte, že to má stát udělat proto, aby lidé nepřišli o své vklady. Fond pojištění vkladů vám něco říká? (Nastudovat pane Fuld, ať zbytečně nemlátíte prázdnou slámu...) Není důvod si myslet, že by měly padnout další banky, pokud tedy zrovna nehospodaří stejně blbě jako ta naše zkrachovalá a lidi nechytne panika. Ta by je díky fondu pojištění vkladů chytnout neměla. Tedy alespoň ty, kteří vidí realisticky a nenasazují si růžové brýle ohledně toho, co všechno stát zvládne a udělá. Vás by panika možná chytla, když státu tolik věříte.

Že si to představuji jako Hurvínek válku? :D
I toť dost možná je pravda. Laskavý čtenář těchto řádků nechť si udělá závěr sám.

Vít Barbořík|29. 3. 2015 12:11

To co se děje v Řecku dnes a jak situaci v Řecku řeší jejich legitimní vláda je podle mého názoru důsledek.
Bylo veřejným tajemstvím, že Řecko přistupovalo k EURU s se "zatajovanými" problémy.
Kdo mu půjčil, riskoval.
Kdo chce Řecku pomáhat, riskuje.
Půjčil mu ten, kdo nepůjčoval své peníze.
Pomáhat mu chce ten, kdo nedisponuje svými vlastními penězi.

Proč mu půjčovali?
Proč mu dnes "pomáhají"?
K čemu ta pomoc povede, když prognózy "renomovaných" institucí říkají, že se dvacet let nic nezlepší?
To je zmarněná jedna generace.

V Řecku již skončila hromada peněz z různých "pomocí".
Dokáže někdo říct, kde ten balík peněz opravdu skončil?
Dokáže někdo udělat poctivou analýzu stavu?
Dokáže někdo na základě analýzy vyvodit důsledky?

Obávám se, že na poctivou analýzu stavu a vyvození důsledků je současný nedemokratický systém EU krátký a ani to není v zájmu jeho představitelů.

Možná, že je na tento současný stav krátký i demokratický systém, který by vznikl v Řecku po jeho opuštění EURA i EU.

Podle mého názoru, se Řecko snaží ze situace, která nastala vytřískat co se dá. To se dá pochopit, co se chápe již hůř je to, že kroky které podniká velmi pravděpodobně nepovedou k tomu, že se v Řecku bude žít lépe.

Je to škoda. Našim zájmem by mělo být, aby Řecko bylo stabilní a silnou zemí.
Je to jedna z bran do Evropy. Evropy z převážné části křesťanské a díky schopnostem předchozích generací i ekonomicky silné.

Teď se přes tuto bránu hrnou do našeho prostoru ekonomičtí migranti jiných náboženských a lidských tradic, které nejsou příliš kompatibilní s hodnotami, které jsme tady zdědili a měli bychom je chránit a rozvíjet.

Není v našem zájmu slabé Řecko, které je závislé na půjčovaných penězích.

Nebylo by lepší, kdyby opustilo struktury(EU, EURO), které mu zjevně neprospívají a prošlo si očistným bankrotem po kterém by jeho obyvatelé měli šanci na ekonomický růst, nízkou nezaměstnanost a spokojený život?

Protože Řecko s velkou pravděpodobností dostane další a další pomoc, je třeba se ptát: v čím zájmu je udržovat stav, který je zjevně škodlivý pro obyvatele Řecka?

V zájmu obyčejných obyvatel jednotlivých států v Evropě to pravděpodobně nebude.

Souhlasím se závěry p. Sulíka

Richard Fuld|28. 3. 2015 19:34| reakce na Ivo Patta - 28. 3. 2015 16:16

Buďte prosím konkrétní. Komu byste redukoval nebo zrušil sociální dávky ve výši 100 miliard a jak byste je použil na podporu rodin s dětmi?

Vaše poznámka že snížení sociálních výdajů o 12.5% není likvidační je taky zajímavá. K tomu lze dodat. Jak pro koho není likvidační.

Moc by mě zajímalo co jsem od koho opsal a čí myšlenky vydávám za své. Opravdu bych byl rád, kdyby existoval nějaký další člověk, který zastává moje názory. :-) Zatím jsem na něj nenarazil.

V čem se podle Vás neorientuji a jak se to projevuje a v čem spočívá ona dezorientace druhých? Napište to konkrétně prosím, a zabraňte tak tomu, aby byly ostatní dezorientovaní.

Co se týče toho, že není jasné proti komu se vlastně vymezuji. Proč bych se měl proti někomu vymezovat? Bez rozdělení diskutujících do táborů diskutovat nelze? Diskuze je podle Vás možná pouze, když nejprve budu volit Losnu nebo Mažňáka? :-)

Taky by mě moc zajímalo, v čem si jako obvykle odporuji? Konkrétně prosím.

Ivo Patta|28. 3. 2015 16:16| reakce na Richard Fuld - 28. 3. 2015 09:51

Pane Fuld, radši toho nechte. V první části Vašeho příspěvku nevíte o čem píšete. Jen na okraj, když mluvím o ušetření 100 miliard korun na výdajích sociálního státu, tak se jedná o 12,5 % z celkových výdajů sociálního státu, což není likvidační ani náhodou. Druhou část jste opsal, aniž byste citoval autora. Vydávat cizí myšlenky za své je jako chlubit se cizím peřím.
V diskutované problematice se neorientujete a výsledkem je jen pokus o dezorientaci jiných. Za Vaše vrcholné číslo pak považuji myšlenku na permanentní zadlužování státní pokladny. Jak konstatuje pan Fraj, z vašich příspěvků lze těžko poznat proti komu se vlastně vymezujete ...a jako obvykle odporujete sám sobě.

Richard Fuld|28. 3. 2015 10:29| reakce na Michal Mrozek - 27. 3. 2015 19:38

Neprotiřečím si. To mi jen Vy nechcete porozumět. Nechci státu banku přenechávat. Pokud se banka bude chovat pošetile a bude svým jednáním zpochybňovat bonitu svých aktiv, k nimž nemusí držet žádný vlastní kapitál, pak se tato banka sama bez přispění státu zařízne. Stát by měl namísto daru akcionářům od daňových poplatníků v podobě úhrady její ztráty, takovou zkrachovalou banku (často se záporným vlastním kapitálem) koupit za tržní cenu, která bude zřejmě někde okolo nuly. V podstatě tak ani nepůjde o znárodnění v onom hanebném slova smyslu. Zde je třeba rozlišovat.

Proč by to měl stát udělat? Protože když to neudělá, pak banka zkrachuje a lidé a firmy přijdou o vklady v těch bankách a následně padnou i další banky. To je další rozumný důvod k záchraně banky jejím znárodněním, resp koupením státem za nulovou cenu. Takže je třeba rozlišovat mezi znárodněním, kdy stát někomu ukradne hodnotnou věc a "znárodněním", kdy stát koupí od majitele něco, za co by měl ten majitel ještě státu zaplatit.

Není lepší, aby se přímo dostal k vedení banky onen nejlepší vlastník? Samozřejmě, že je. Ono "znárodnění" vždy přichází v úvahu až po té, co akcionáři vyčerpají všechny možnosti, jak sehnat potřebný kapitál k navýšení kapitálu banky. Pokud se nikdo nenajde, pak jde na řadu stát.

Stát zde tedy není zbytečný, protože je zde právě pro případ, že se onen "nejlepší" vlastním prostě nenajde.

Píšete ať to stát nechá padnout? Vy si to představujete jako Hurvínek válku. :-)

Pokud rád nazýváte věci pravými jmény, pak si to nazývejte jak chcete. Já zůstanu u rozlišování, kdy znárodnění může být jak loupeží, tak i záchranou. Vždy je třeba ono znárodnění posuzovat v kontextu daných okolností. To je přece stará známá věc, že nůž může být užitečným nástrojem i vražednou zbraní ale pořád to bude nůž.

Richard Fuld|28. 3. 2015 10:10| reakce na Michal Weinfurtner - 27. 3. 2015 21:12

Tak si to pojďme ujasnit. Tvrdím, že pokud Řecko vystoupí z eurozóny dříve či později se eurozóna rozpadne. To je můj názor. Mohu se mýlit, ale nemusím dokazovat správnost mého názoru. Tu prokáže až budoucnost. Existenci rizika takového scénáře není třeba rovněž prokazovat, neboť toto je zcela zřejmé.

Co se týče údajného přebírání mediálních keců. Nemyslím si, že by musel být každý můj názor zcela originální v tom smyslu, že ho žádná média dosud nevyslovila. To jsou poněkud přemrštěné, resp. absurdní nároky z Vaší strany. I ta média mohou někdy tvrdit něco, s čím budu já souhlasit. I to se občas stane. :-)

Richard Fuld|28. 3. 2015 09:51| reakce na Ivo Patta - 27. 3. 2015 22:53

Velmi děkuji za Vaši reakci pane Patto. Podle toho, co píšete mám pocit, že si ani tak nestěžujete na sociální stát, jako spíše na to, že kvůli daním přesměrovaným k sociálně potřebným jsou na tom velmi špatně rodiny s dětmi, jejichž rodiče pracují. V podstatě tak říkáte, zrušme sociální stát, těch 100 miliard ponechme daňovým poplatníkům (z nichž jen část jsou právě ony rodiny s dětmi) a sociálně slabé ponechme jejich osudu. A jako bonus této genocidy sociálně slabých navíc zlepšíme genofond našeho národa (tohle je asi ta neodpudivější část Vašeho příspěvku).

Přes uvedené, velmi dobře rozumím Vaší argumentaci a jsem také pro podporu rodin s dětmi. Jen si nemyslím, že je dobrý nápad podporovat rodiny s dětmi tím, že zlikviduji jinou část společnosti. Vidím zde totiž značně humánnější způsoby, jak dosáhnout daného cíle. Více než Vámi zmíněných 100 miliard ročně se promrhá a rozkrade v tzv. veřejných zakázkách. Zde máte ty chybějící peníze pro rodiny s dětmi.

Pokud se týče studie pana Hiršla, pak při vší úctě, domnívám se že onen demografický zlom má na svědomí změna režimu a stále vyšší míra drancování tohoto státu a společenské přeorientování hodnot, kdy nejvyšší hodnotou se staly peníze a kariéra a rodina se ocitla jaksi na vedlejší koleji.

V tomto ohledu se vlastně dostáváme i do oblasti důchodového systému. Zde bych navrhoval, aby si bezdětní povinně naspořili na své důchody ve státním důchodovém fondů. V tomto fondu by spořil každý bezdětný. V případě, že by se mu narodilo následně dítě, začal by mu fond z naspořených peněz vyplácet měsíčně příspěvek (který by podléhal obdobné míře zásluhovosti jako průběžný důchodový systém) na výchovu dítěte. Následně po ukončení výchovy potomka(ů) by došlo by k zařazení takového rodiče do průběžného systému z hlediska jeho nároku na důchod z průběžného systému.

Bezdětní, kteří by zůstali bezdětnými by měli z průběžného systému nárok na důchod pouze okolo 20% a zbývající část důchodu by jim vyplácel státní důchodový fond, v němž by panovala obdobná míra zásluhovosti, jako v průběžném pilíři. Tímto by byla nastoleno jakési narovnání mezi rodiči a bezdětnými a jako bonus byste získal robustní odolnost průběžného systému vůči výkyvům v porodnosti.

Takže podle mne je na vině naopak nedostatek sociálního státu, který sotva zvládá pomoci sociálně potřebným. Největší díl viny mají loupeživí politici, kteří bezmezně drancují tento stát a povedl se jim opravdu husarský kousek, když s pomocí medií přesvědčili občany o tom, že důvodem zadlužování státu není jejich nespoutané a beztrestné loupení veřejných peněz, ale že za to můžou ti chudáci sociálně slabí.

Na závěr bych chtěl uvést, že sociální stát nemusí (spíše však nemůže) být financován pouze daněmi. Může (musí) být financován i penězi, které si bude stát půjčovat. To platí o to více v případě, pokud se nepodaří zabránit loupeživým politikům v dalším bezuzdném rabování tohoto státu. Ale to už je spíše debata na jiné téma, k němuž jsem zde už napsal opravdu hodně.

Ivo Patta|27. 3. 2015 22:53| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 15:06

Pane Fuld, tzv. vyspělé sociální státy řízené ekonomy plundrují jak státní pokladnu, tak genofond obyvatelstva (nízká až extrémně nízká porodnost).
Konkrétně v Česku sociální stát řízený monetárními ekonomy:
- přichází zbytečně o 100 miliard korun ročně díky nesmyslným sociálním výdajům,
- přitom díky zákonu č. 586/1992 Sb., O dani z příjmu, stát nezohledňuje pracujícím rodičům náklady na výchovu dětí v rodinách ve výši 50 miliard korun ročně,
- díky tomu se rodiny pracujících rodičů propadají s každým dalším dítětem v rodině hlouběji do sociální sítě. Výsledkem je, právě jen z důvodu chybějících financí v rodinách, nenarození 30 tisíc dětí ročně.
Cituji: Časově i věcně prokazatelného trvalého poklesu porodnosti si v přímé souvislosti s reformou daňového systému o 30 000 dětí ročně povšiml také M. Hiršl. Cituji z jeho studie: Změny ... ukazují trend vývoje skutečných hmotných životních podmínek ve kterých rodiny s dětmi žijí, a který výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí o tom, zda vůbec mít děti a kolik. ... Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými ... (Demografie, 2004, roč. 46, č. 3) .

Michal Weinfurtner|27. 3. 2015 21:13| reakce na Richard Fuld - 26. 3. 2015 09:47

Tak moment, abychom si to ujasnili, napsal jste „... Naopak by způsobilo pouze dominový efekt v podobě rozpadu eurozóny s nepředvídatelnými důsledky. “

To přece není o existenci rizika. To je tvrzení o důsledku. Kdybyste mluvil o riziku, musel byste napsat, že existuje riziko rozpadu eurozóny, ale to jste nenapsal.

Beru ty vaše příspěvky jen jako jakési mudrování o mediálně propíraných kecech, aniž byste o tom měl nějaké hlubší povědomí, nebo o té věci alespoň trochu kriticky přemýšlel. Zkrátka jste to převzal i s chlupama.

Michal Weinfurtner|27. 3. 2015 21:12| reakce na Richard Fuld - 26. 3. 2015 09:47

Tak moment, abychom si to ujasnili, napsal jste „... Naopak by způsobilo pouze dominový efekt v podobě rozpadu eurozóny s nepředvídatelnými důsledky. “

To přece není o existenci rizika. To je tvrzení o důsledku. Kdybyste mluvil o riziku, musel byste napsat, že existuje riziko rozpadu eurozóny, ale to jste nenapsal.

Beru ty vaše příspěvky jen jako jakési mudrování o mediálně propíraných kecech, aniž byste o tom měl nějaké hlubší povědomí, nebo o té věci alespoň trochu kriticky přemýšlel. Zkrátka jste to převzal i s chlupama.

Richard Fuld|27. 3. 2015 19:45| reakce na Josef Fraj - 27. 3. 2015 19:16

Je možné, že jsem si Váši argumentaci spletl s argumentací pana Altmana, který je horlivým zastáncem free bankingu. Vy nezastáváte názor, že zrušit násilí ve formě povinnosti používat zákonné peníze je třeba zavést i přesto, že by to mohlo vyvolat velmi vážné ekonomické problémy?

Michal Mrozek|27. 3. 2015 19:38| reakce na Richard Fuld - 26. 3. 2015 14:00

Protiřečíte si. Pokud stát není nejlepším vlastníkem, proč byste mu chtěl banku, byť na nějakou krátkou dobu, přenechávat? Není lepší, aby se přímo dostal k vedení banky onen nejlepší vlastník? Stát podle vašeho posledního příspěvku je tedy zbytečný.

Vy mluvíte o znárodnění, které je záchranou banky. Vidím úplně jinou situaci. Stát není ten, kdo má vše vždy za všech okolností zachraňovat. Ať to nechá padnout, pokud to je nezdravé. A pokud poskytl garance, ať to zaplatí. To je odvěký etatistický nesmysl, že všechno se musí zachraňovat. Já být investorem, tak máte pravdu, už jsem za kopečky. Žel je pravda, že od komunistů se to spousta dalších lidí naučila. Znárodňování je obyčejná zlodějina. Rád nazývám věci pravými jmény, protože jinak bych se v tom mohl ztratit tak, jak se to stalo vám.