Diskuze: Řecko: Amputovat jak shnilou nohu

Josef Fraj|27. 3. 2015 19:16| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 15:29

Pane Fuldo, jestli jste na tom tak špatně, že už mně musíte podsouvat, co jsem neřekl, tak to beru na vědomí, ale nebudu na to odpovídat. Jak vám postupně dochází argumenty, tak si vymýšlíte a překrucujete, co ostatní říkají. Toto není vůbec první případ. Pro mně je to ubohost a pro příště si rozmyslím, než na vás budu reagovat.

Richard Fuld|27. 3. 2015 18:13| reakce na - 27. 3. 2015 17:32

Po pěti pivech jsem absolutně neporazitelný v čemkoliv :-)

Richard Fuld|27. 3. 2015 18:05| reakce na Tomas Kaleta - 27. 3. 2015 16:21

Vidět investice na úvěr jako absolutní dobro a současně odsuzovat spotřebitelské úvěry, jako zlo mi přijde mírně řečeno nevyvážené. Investice bez kupní síly poptávky se stávají marnými investicemi a ty se pak proměňují v opravné položky bank. Podporu potřebují obě strany a já preferuji, aby nejprve byla posílena kupní síla a až jako reakce na tuto poptávku, aby se oživila i nabídková stran (tedy investice).

Jinými slovy pokud zůstane oslabena kupní síla poptávky (např. fiskálními restrikcemi, spořením vyděšených domácností) můžete se uinvestovat k smrti a ničím nepohnete. Budete pouze produkovat to, co si lidé buď nebudou moci dovolit, nebo budou odkládat peníze na horší časy, které tím ale spolehlivě vyvolají. Proto je důležitý bezedná možnost státu chybějící kupní sílu dodat na úvěr. Když zaškrtíte příliv státních peněz způsobem, jakým se to stalo např. v Řecku, pak přijdou výhradně problémy.

Úspory ve formě odložené spotřeby jsou v pořádku. Problémem jsou stále rostoucí úspory, které nebudou nikdy utraceny ani dalšími generacemi držitelů těchto úspor a obávám se, že těchto úspor je každý rok nezanedbatelné množství a právě výpadek těchto úspor z oběhu v reálné ekonomice je třeba permanentně nahrazovat. Úspory ve formě odložené spotřeby jsou zároveň v okamžiku, kdy někdo začíná spořit, někým jiným utraceny, protože zrovna v tentýž okamžik už někdo jiný na to auto například naspořil. Stejně tak nemám problém s úsporami ve formě rezerv na případné období bez příjmu,pokud mají tyto úspory nějaký rozumný rozměr. Problémem jsou pouze úspory, které jsou vyvedeny z oběhu v reálné ekonomice na pořád.

27. 3. 2015 17:32

Děkuji pánové. Takto jsem se dlouho nepobavil. Pan Fuld je opravdový nezmar :). Pro budoucí čtenáře, doporučuji si projít jednotlivá diskuzní vlákna. Argumentačně se nepřipojím, nezvládl bych tento nápor:). Respekt všem, kteří ustáli alespoň 3 kola. Největší zábava by to byla tak po 5 dobře vychlazených plzních v nějaké dobré hospůdce. To už má člověk chuť přesvědčovat kohokoliv. Well done Mr. Fuld :).

Richard Fuld|27. 3. 2015 17:19| reakce na Josef Fraj - 27. 3. 2015 13:09

Peníze jsou krví tržní ekonomiky a proto nové peníze, které nahradí ty z oběhu v ekonomice odteklé, jsou zcela nezbytné pro chod ekonomiky, jinak ekonomika "vykrvácí". Jde o transfuzi nikoli o drogy.

Richard Fuld|27. 3. 2015 16:41| reakce na Tomas Kaleta - 27. 3. 2015 15:54

Povinné minimální rezervy jsou skutečně pro banky jen velmi malou překážkou v čemkoliv, proto některé státy ani tento nástroj "regulace ničeho" ani nepoužívají. V tomto ohledu se obdobně vyjadřuje i prof. Jílek. Stačí si jen uvědomit, že v okamžiku, kdy banka půjčí klientovi nové peníze, tak banka má povinnost sehnat likviditu ve výši zlomku vkladu klienta, který vznikl oním úvěrem a tuto likviditu si jednoduše půjčí na mezibankovním trhu depozit, nebo od centrální banky za lombardní sazbu. Na druhé straně u centrální banky uložené rezervy jsou úročené. Povinné minimální rezervy tak představují jen jakýsi likvidní polštář obchodních bank, jehož praktický význam je ale zanedbatelný.

Daleko větší problém nastane bance v situaci, kdy poté, co klientovi půjčila nové peníze, tento je převedl do jiné banky. V takovém případě musí sehnat likviditu v celém objemu převedených peněz, nikoliv jen zlomek v podobě PMR. Banka se převedením vkladu do jiné banky zbaví povinnosti držet PMR, namísto toho ale musí sehnat likviditu v celém objemu převedené částky k tomu, aby clearingové centrum provedlo vypořádání dané převodní transakce.

Nemáte pravdu v tom, že rozdíl mezi oběma principy je zanedbatelný. Naopak situace kdy banky půjčují nově vytvořené peníze, které nikomu nepatří a situace, kdy by banky půjčovaly pouze získané vklady jiných klientů se liší velmi radikálně. První princip vede k mým závěrům stran Řecka, k mým závěrům ohledně role úspor apod., zatímco druhý princip by mé názory úplně popřel. Jinými slovy nejde ani náhodou o nějakou maličkost. Jde o fatální věc, která dokonce umožňuje vidět světlo na konci tunelu současné zcela absurdní "dluhové krize".

Když bance nesplatí klient úvěr je to velký problém. Banka přijde o částku nesplaceného úvěru i o úroky, které ji dlužník nezaplatil. Banka v takovém případě vytvoří opravné položky ve výši nesplaceného úvěru a tato nákladová položka přímo sníží vlastní kapitál banky. Banka se takto může dostat do situace, že neplní pravidla kapitálové přiměřenosti, což je důvod pro zahájení nucené správy a následný krach banky, pokud akcionáři banky patřičně nenavýší včas vlastní kapitál banky. Představa, že banka půjčila peníze, které vytvořila z ničeho a tak se ani nic nestane, když dlužník svůj dluh nesplatí je velmi zásadní omyl. Ony půjčené peníze stále existují a vlastní je jiný klient, než dlužník a tomuto klientovi musí banka dál platit úrok ačkoliv od dlužníka už žádné úroky nedostává. Nesplácení úvěru je fatální pro každou banku i v případě, že zdánlivě půjčila jakési "nic".

Tomas Kaleta|27. 3. 2015 16:21| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 15:42

Uverova expanzia ako prilev novych penazi:

podla ma je velky rozdiel v tom ci sa uver poskytne na investicie alebo spotrebu. Uver na investicie (tie za ktore su ludia ochotni zaplatit) je prospesny a je super ze system fiat money v podstate nijako neobmedzuje tvorbu tychto uverov.

Na druhej strane su uvery na spotrebu, ktore su podla mna este vacsia hrozba ako kapitalove trhy, pretoze vytvaraju obrovsky moralny hazard. Vid Grecko, ale aj ine staty - takto vytvorene peniaze len trestaju tych produktivnych a v konecnom dosledku ekonomiku nicia. Dalsie poskytovanie uverov na neefektivnu spotrebu podla mna treba obmedzit, a tu je prirovnanie k drogam namieste.

este k tym usporam - nemyslite si ze uspory su len odlozena spotreba? Ze z dlhodobeho hladiska ziadne uspory neexistuju?

Tomas Kaleta|27. 3. 2015 15:54| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 14:49

"New Keynesian economists believe that when a bank has no excess reserves, new credits can only be granted if banks' deposits increase."

Takze: banka musi drzat povinne minimalne rezervy a tym padom nemoze vytvorit tolko uverov kolko sa jej zachce. Ak chce zvysit objem poskytnutych uverov, musi zaroven zvysit objem rezerv.

Potial sa zhodneme si myslim.. Existuje len 5 statov na svete ktore nemaju povinne minimalne rezervy: UK, NZ, AU, CA, SE. Takze tu nie je velmi o com diskutovat.

Otazka znie: Akym sposobom dokaze banka svoje rezervy zvysit, aby mohla vytvorit dalsie uvery?

V pripade ze ich moze zvysit len z vkladov, mam pravdu ja a Vy sa mylite.

Avsak nasiel som zdroj ktory tvrdi ze ak banka nema dostatok rezerv, zvycajna prax je taka ze centralna banka jej rezervy poskytne. V tomto pripade mate pravdu Vy a prof. Jilek, a rezervy v podstate nehraju ziadnu realnu rolu, pretoze poziadavka minimalnych rezerv sa obchadza. Rola centralnej banky ako regulatora je v tomto pripade otazna.

Je pravdepodobne ze plati druhy princip, aj ked skutocny rozdiel medzi prvym a druhym je zanedbatelny, kedze miera povinnych min. rezerv je minimalna.

Este otazka: Dajme tomu ze subjekt nesplati banke uver, predstavuje to pre financnu stabilitu banky nejaky problem (kedze to su novovytvorene peniaze), alebo jedina strata banky je z toho ze nedostane uroky?

Richard Fuld|27. 3. 2015 15:42| reakce na Tomas Kaleta - 27. 3. 2015 11:31

Vy příliv peněz z úvěrů přirovnáváte k braní drog. Velmi časté přirovnání. Já bych příliv čerstvých peněz přirovnal ke krevní transfuzi, kterou dostává krvácející ekonomika, tak aby měla v oběhu dostatek peněz (krve). A krvácení ekonomiky způsobují úspory, které jsou vyváděny z oběhu v reálné ekonomice, včetně úspor, které jsou vyvedeny do krevního oběhu ve stále rostoucím a obrovském nádoru v podobě kapitálových trhů. Z počátku byl onen nádor funkčním orgánem ale pak zmutoval.

Richard Fuld|27. 3. 2015 15:29| reakce na Josef Fraj - 27. 3. 2015 12:55

Ale takto se přece vyjadřujete. Když se nastolí free banking, tak Vám nevadí, že ekonomika klekne v důsledku fatálního zhroucení stávajícího peněžního systému. Hlavně, že se občané zbaví jha státem jim vnucené zákonné měny. A s válečným stavem je to obdobné. Během války dojde spontánně (svobodně) k opuštění účetní měny a jejímu nahrazení barterovým systémem. Mě to přijde analogické. Možná je to nadsázka ale v principu ne tak moc velká. Rozdíl je v tom, že vy onen spontánní přechod k barteru považujete za projev slabosti státu, který už nemá na to, aby lidi násilně donutil k používání zákonné měny a já mám za to, že lidé přejdou k barteru proto, že ve válce to ani jinak nejde.

Richard Fuld|27. 3. 2015 15:23| reakce na Petr Bárta - 27. 3. 2015 13:50

Já zase uvedenou situaci chápu tak, že v době války je takový chaos, že se nedá spoléhat na nic. Proto vše co je založeno na něčem tak subtilním jako je důvěra, pravděpodobněji v takové době selže, bez ohledu na to, jestli je to objektivně lepší nebo ne. Účetní měna tedy nezanikne v důsledku toho, že stát má jiné starosti, než dohlížet na to, jestli někdo neporušuje §, který zakazuje používat jako prostředek směny zákonné peníze.

Čí kauzalita je lepší a proč?

Richard Fuld|27. 3. 2015 15:16| reakce na Josef Fraj - 27. 3. 2015 12:50

O tom je celá naše rozepře. Vy si myslíte, že úvěrová expanze nevyvolá růst ekonomiky a spotřeby? Pokud souhlasíte s tím, že vyvolá, pak nemůže platit Váš argument, že můj názor je nesprávný, protože pak stačilo si přece půjčit "účetní peníze" a vzrostla by spotřeba.

Samozřejmě že nestačí aby si někdo pouze půjčil peníze. To netvrdím. Na druhé straně musí být někdo, kdo vyprodukuje něco, co si za ty účetní peníze koupí ten, kdo si je půjčil. Pokud existují volné produkční kapacity, pak nevidím problém v tom, že stoupne spotřeba díky tomu, že si spotřebitel půjčil peníze, aniž by se cokoliv jiného změnilo.

Pokud neexistují dostatečné produkční kapacity, pak nadměrná poptávka zvedne ceny a dříve či později dojde k tomu, že producenti navýší i své produkční kapacity. Opět se tak stane díky tomu, že se zde objevil někdo, kdo má kupní sílu a úmysl utratit své půjčené peníze za danou produkci.

Vysvětlete mi v čem je uvedená úvaha chybná. V čem konkrétně se mýlím?

Richard Fuld|27. 3. 2015 15:06| reakce na Josef Fraj - 27. 3. 2015 12:15

Vymezuji se proti státům, které mají struktury s demokratickou fasádou, ale ve skutečnosti občané státu mají jen velmi mizivý vliv na chod státu.

Sociální státy nic neplundrují. Ty jsou naopak strukturou, která je pro lid obecný prospěšnou. Právě struktura v podobě sociálního státu je jako první na odstřel v hledáčku "elit". Sociální stát pomáhá udržet ekonomiku v chodu. Drancování a vykrádání a z toho plynoucí zadlužování státu mají na svědomí pouze ony "elity", nikoliv sociální stát.

Sociální stát je samozřejmě v principu dobrý, protože představuje vehikl, přes který dochází k nápravě dopadů "tržního přerozdělování". Budu se asi opakovat, ale sociální stát je jedinou šancí na zachování dlouhodobě udržitelného tržního kapitalismu.

Demokratické volby zdaleka nestačí ke skutečné demokracii.

Richard Fuld|27. 3. 2015 14:58| reakce na Tomas Kaleta - 27. 3. 2015 11:49

Tak ony ty superstáty budou (pokud už nejsou) pouze vehiklem a kamufláží pro prosazování zájmů těch koncernů, takže to nakonec vyjde na stejno. :-)

Richard Fuld|27. 3. 2015 14:49| reakce na Tomas Kaleta - 27. 3. 2015 11:16

Předně bych Vás v dané otázce odkázal na moji reakci na příspěvek pana Kučery (27. 3. 2015 14:07), kde uvádím příslušné citace z knihy Finance v globální ekonomice I. od prof. Josefa Jílka, z kterých bude zřejmé, že některé Vaše názory jsou mylné.

K Vaší námitce, že pokud by banka půjčila peníze i bez vašeho vkladu, pak by banka nebyla nijak ohrožena tím, že by soused ten úvěr nesplatil, protože by v podstatě šlo jen o zaniknutí nově vytvořených peněz. Tento argument není platný, protože k zániku peněz dochází naopak právě v případě, kdy dluh splacen je, nikoliv v případě, kdy splacen není. Společně s dluhem zanikají totiž peníze, kterými je dluh splacen, nikoliv ty peníze, které na začátku vznikly při tom, když je banka půjčila sousedovi. Tyto půjčené peníze existují stále i po splacení původního dluhu a patří tomu, na koho byly sousedem převedeny (tedy Vám). Pokud soused získá jiné peníze (prodejem jeho hrušek, někomu dalšímu) a těmito penězi splatí jeho dluh bance, pak zaniknou tyto sousedovy peníze společně s jeho dluhem, ale Vaše peníze utržené za jablka budou samozřejmě existovat dál.

Váš názor, že „V skutocnosti je banka limitovana poziciavat peniaze len do urciteho maximalneho pomeru k svojim rezervam.“ plyne z chybné teorie multiplikace vkladů, resp. teorie bankovnictví částečných rezerv, resp. tzv. frakčního bankovnictví. Že jde o chybnou teorii, dokládám odkazem na citaci prof. Jílka v příspěvku, na který odkazuji na začátku. Banka není v objemu poskytovaných úvěrů omezena povinností držet povinné minimální rezervy, protože nepůjčuje vklady klientů, které by se s každým jejich dalším půjčením dalšímu klientovi redukovaly o procento povinných minimálních rezerv držených v centrální bance.

Váš názor, že „Tieto povinne minimalne rezervy su jedine skutocne peniaze v systeme, vsetko ostatne su uctovne peniaze vytvorene bankou.“ není pravdivý. Ve skutečnosti rezervy nejsou vůbec peníze, ale likvidita. To už se ale asi dostáváme do košatější a složitější oblasti. Existují pouze účetní peníze a likvidita (také pouze v účetní podobě). Hotovost je v podstatě pouze potvrzením, že v centrální bance existuje likvidita, odpovídající objemu Vašeho původního vkladu, který byl převeden na hotovost. Jediné, co rezervy uložené v centrální bance představují je objem peněz, které jsou banky schopny v daný okamžik bez problému vyplatit klientům v hotovosti.

Souhlasím s Vámi v tom, že „realny je jediny scenar (uz sa to zacina diat): Kedze staty istinu svojich dlhov nikdy nesplacaju (pretoze dlhy refinancuju), jedine na com zalezi je vyska urokov ktore musia zo svojho dlhu platit. Ak vsak ich dlhopisy bude nakupovat centralna banka za netrhove uroky (blizizce sa 0), je v podstate jedno ci je dlh 100% alebo 1000% HDP, schopnost statu platit uroky to velmi neovplyvni.“ A v tomto tkví také podstata mého názoru na řeckou kauzu a na problém "předlužených" států obecně. Vy s tímto náhledem nesouhlasíte. Tomu samozřejmě rozumím, protože kdyby bankovní systém fungoval, tak jak se Vy domníváte, pak bych s tím měl asi taky problém. Je tedy otázkou, zdali byste tento svůj názor přehodnotil po té, co byste zjistil, že bankovní systém ve skutečnosti funguje úplně jinak, než se domníváte.

Richard Fuld|27. 3. 2015 14:07| reakce na Jakub Kučera - 27. 3. 2015 11:18

Z mé strany nejde o jakýsi můj chybný výklad. Zde uvádím pro ilustraci některé zcela jednoznačně formulované závěry prof. Josefa Jílka z jeho knihy Finance v globální ekonomice I. ve formě doslovných citací.

Str. 55 (a pokračování na straně 58): "Naopak poskytnutí úvěru bankou nebankovní jednotce (klientovi) podle příkladu 1.2 je u této banky spojeno se vznikem nového aktiva (poskytnutého úvěru) a nového závazku (připsání nových peněz na běžný účet nebankovní jednotky). Banka stejnou částkou 1000 Kč debetuje účet "poskytnuté úvěry" a současně kredituje účet "běžné účty nebankovních jednotek". O částku poskytnutého úvěru se ZVYŠUJE BILANČNÍ SUMA banky i bilanční suma nebankovní jednotky.

Dále na str. 58: "Je tak patrné, že kauzalita mezi úvěry a vklady má jednoznačný směr. Je zřejmé, že "úvěry vytvářejí vklady, a nikoliv naopak (i když účetně dochází současně k zachycení poskytnutého úvěru i přijatého vkladu). Teprve poté může příjemce úvěru s vkladem disponovat.“

Dále na str. 58: „V povědomí veřejnosti, a bohužel někdy i v teorii, existuje názor, že před poskytnutím úvěru banky musejí získat vklady. Takové úvahy vycházejí z toho, že obchodní banky údajně přijímají vklady (tj. zdroje), ze kterých poskytují úvěry, nebo je jinak investují. Tato myšlenka je očividně chybná. Není tomu tak. Neplatí, že banky při poskytování úvěrů používají zdroje. K tomu, aby banka poskytla úvěr, nepotřebuje ani korunu vkladu. Každé poskytnutí úvěru o určitém objemu znamená tvorbu zdroje ve stejné výši. Naopak, banky poskytováním úvěru vytvářejí zdroje. Tuto skutečnost popsal Knut Wicksell již v roce 1898 v knize Úrok a ceny“

Dále na str. 58: „Mnoho lidí si myslí, že když si uloží peníze do banky na bankovní účet (úroková míra například 4%), tak banka tyto peníze půjčí někomu jinému (úroková míra například 8%). Skutečností ale je, že banka nepotřebuje peníze klientů pro tento účel, ale pro jiný účel, jak je vzápětí popsáno.“

Str. 59: „Ano, bankovnictví je skutečně zvláštní druh podnikání. V žádném případě banky při poskytování úvěrů neposkytují peníze vkladatelů. Mnoho lidí tomu stále nevěří, neboť nemohou pochopit skutečnost, že banky jejich peníze na poskytování úvěrů nepotřebují.“

Str. 186: „V této části bude uvedena chybná akademická teorie, která se nazývá bankovnictví částečných rezerv nebo teorie peněžních multiplikátorů.“

Z poslední citace je zřejmě, že Prof. Jílek v knize uvádí, že uvedená teorie částečných rezerv, na kterou se odkazujete je chybná.

Vědět, kdo je prof. Jílek a domnívat se, že si jeho knihy špatně vykládám, jednoduše nestačí.

Petr Bárta|27. 3. 2015 13:50| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 09:52

Josef Fraj|27. 3. 2015 13:09| reakce na Tomas Kaleta - 27. 3. 2015 11:31

Josef Fraj|27. 3. 2015 12:55| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 09:52

Josef Fraj|27. 3. 2015 12:50| reakce na Richard Fuld - 26. 3. 2015 12:07

Josef Fraj|27. 3. 2015 12:15| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 10:26

Z vašeho příspěvku lze těžko poznat proti komu se vlastně vymezujete. Vadím vám propojení politiků s oligarchy? Vadí vám, že někdo toto propojení kritizuje a hledá cestu, jak tomu zabránit? Těžko říct. Mám dojem, že jste si vytvořil imaginárního nepřítele, kterého lze snadno kritizovat, protože imaginární se nemůže bránit :-)

Také vám uniká, že ta elita, která, jak říkáte, "státy zadluží, zplundruje a vykrade" byla zvolena v demokratických volbách, které tady obhajujete. Jsou tedy špatné demokratické volby nebo ne?

Také vám uniká, že jsou to právě současné sociální státy, které tato demokraticky zvolené elita plundruje, vykrádá a zdlužuje. Jsou to demokraticky zvolení politici těchto států, kteří vstřícně a intenzivně spolupracují s nadnárodními koncerny a vytváří to vaše "novodobé globální otroctví"? Jsou tedy sociální státy dobré nebo špatné?

Jako obvykle odporujete sám sobě.

Tomas Kaleta|27. 3. 2015 11:49| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 10:26

Myslim ze v mnohom mate pravdu, avsak v jednej veci zasadne nesuhlasim: Vase spojenie "nadnarodni koncerny" by som vymenil za "nadnarodni superstaty" (EU?).

Tieto nadnarodne superstaty budu (su) prepojene s korporaciami, proste cisty ekonomicky fasizmus..

Tomas Kaleta|27. 3. 2015 11:31| reakce na Jakub Kučera - 26. 3. 2015 19:55

Dobry den pan Kucera

tak nejako ako to popisujete Vy by som to povazoval za spravne/moralne.

Avsak nieco som si o tom precial napriklad tuto:

http://en.wikipedia.org/wiki/Fractional-reserve_banking#Creation_of_deposit_liabilities_through_the_lending_process

a vychadza mi z toho ze v podstate ma pravdu pan Fuld. Banky su v tvorbe novych uverov/penazi limitovane maximalnym dovolenym pomerom medzi uvermi a rezervami banky (jedine realne peniaze v systeme). V praxi to pravdepodobne vyzera tak ze banky sa snazia poskytnut take mnozstvo uverov ake im ochota/schopnost subjektov zadlzovat sa, a konkurencia dovoli.

Prirovnal by som to k predaju lacnych drog - ekonomicke subjekty su zavisle na prisune novych lacnych penazi, problem nastane vtedy ak ich schopnost/ochota splacat narazi na strop (Grecko). V podstate sme ale vsetci na rovnakej lodi...

Jakub Kučera|27. 3. 2015 11:18| reakce na Richard Fuld - 27. 3. 2015 10:47

Vim kdo je profesor Jilek, a pokud si jeho knihy vykladate tak, ze banky nafouknou vlastni bilanci kdyz poskytnou uver, vykladate si je bohuzel spatne. Obavam se, ze zcela nerozumite zakladnimu ucetnictvi a to vas vede k chybnym zaverum.

Ano, kdyz klient ulozi pujcene penize v JINE bance, pak se zvysi jeji bilance, ale tento mechanismus uz se vam pokusil vysvetlit kolega vcera (castecne rezervy atd.).

Tomas Kaleta|27. 3. 2015 11:16| reakce na Richard Fuld - 26. 3. 2015 18:36

Dobry den pan Fuld

dakujem ze ste si vsimli preklep v mojom poslednom odstavci, kde som napisal aktiva namiesto pasiva.

Snazil som sa dokladne prestudovat si Vas prispevok a myslim ze obaja sa samozrejme zhodneme v tom ze banky vytvaraju nove peniaze. Jedine na com sa (aspon na prvy pohlad) nezhodneme je ci su banky v tomto nejako limitovane.

Vas priklad so susedom a 100Kc za 2kg jablk povazujem za dokonaly. Presne ste trafili klinec po hlavicke. Nemam co by som k tomu dodal. Ale len potvrdzuje moj nazor v tom, ze bez mojich 100Kc vkladu by banka nemala co pozicat susedovi. Banka pozicanim tych 100Kc (ak neratame povinne rezervy) vytvorila nove peniaze.

Mam dojem ze Vy povazujete za mozne ze banka pozicia 100Kc aj bez mojho vkladu. To by ale znamenalo ze banka nebude nijako ohrozena tym ak by sused ten uver nesplatil, pretoze by v podstate slo len o zaniknutie novovytvorenych penazi.

V skutocnosti je banka limitovana poziciavat peniaze len do urciteho maximalneho pomeru k svojim rezervam. Tieto povinne minimalne rezervy su jedine skutocne peniaze v systeme, vsetko ostatne su uctovne peniaze vytvorene bankou. Avsak bez vkladov (uspor) v bankach tieto povinne minimalne rezervy nemaju ako rast, takze ani objem uverov poskytnutych bankou nemoze rast nad vyssie spominany maximalny pomer. Tolko k dolezitosti uspor/vkladov v bankach, ktore Vy povazujete za zbytocne/kontraproduktivne.

Myslim ze realita dava skor za pravdu Vam, aj ked mam pocit ze viac-menej nahodou:). V skutocnosti je totiz miera povinnych minimalnych rezerv tak nizka, ze de facto umoznuje bankam takmer neobmedzenu tvorbu novych penazi.

Toto je zakadnou slabinou systemu, ktory je tym nestabilnejsi cim nizsia je miera povinnych rezerv, a vyzaduje "nestandardne" zasahy zo strany centralnych bank. V pripade ak klesne ochota subjektov poziciavat si nove peniaze (ako sa to deje od zaciatku krizy), system ma problem pretoze expanzia novych penazi sa zastavi. Ochota/schopnost subjektov brat si nove uvery je obmedzena - a to je presne problem napriklad Grecka. Darmo hovorite ze Grecku by mali byt pozicane nove peniaze, ich schopnost splacat co i len nizke uroky je nizka.

Myslim ze realny je jediny scenar (uz sa to zacina diat): Kedze staty istinu svojich dlhov nikdy nesplacaju (pretoze dlhy refinancuju), jedine na com zalezi je vyska urokov ktore musia zo svojho dlhu platit. Ak vsak ich dlhopisy bude nakupovat centralna banka za netrhove uroky (blizizce sa 0), je v podstate jedno ci je dlh 100% alebo 1000% HDP, schopnost statu platit uroky to velmi neovplyvni. Mnohi toto obhajuju a povazuju za spravne, moj nazor je vsak presne opacny.

Richard Fuld|27. 3. 2015 10:47| reakce na Jakub Kučera - 26. 3. 2015 19:55

Děkuji za reakci pane Kučero.

Pokud bych se v dané otázce mýlil, pak by se musel opakovaně mýlit i Prof. Josef Jílek, odborník na účetnictví bank, od kterého uvedené informace pocházejí (např. jeho kniha Finance v globální ekonomice I). Musel by se také mýlit již asi v pěti vydáních knihy Účetnictví bank a finančních institucí.

Zde jsou nějaké informace k autorovi knihy. Prof. Ing. Josef Jílek, CSc. je vrchním expertem České národní banky. Externě přednáší na VŠE v Praze kurzy Finanční trhy a Měnová politika. Je špičkovým a uznávaným odborníkem v řízení finančních rizik, v teorii a praxi bankovnictví, ve finančních trzích a v měnové politice, a to v ČR i ve světě. Zastával řadu akademických funkcí. Je stálým přednášejícím na mnoha národních a zahraničních konferencích, zahraničních univerzitách a zahraničních centrálních bankách, členem vědecké rady národohospodářské fakulty VŠE v Praze, členem vědeckého grémia při České bankovní asociaci atd. Je také členem redakčních rad několika periodik. Má rozhodující podíl na aplikaci mezinárodních účetních standardů v českých účetních předpisech. Významně přispěl k formování legislativy českého finančního trhu podle světových standardů.

Banky nedisponují vlastním vkladovým účtem, o němž by účtovali ve svých aktivech a na němž by měli své peníze, které by půjčovaly klientům. V aktivech mohou banky účtovat v podstatě pouze o likviditě uložené na vkladových účtech jiných bank (včetně centrální). Banky jednoduše samy sobě žádný vkladový účet, ze kterého by poskytovaly úvěry, nevedou. Banky peníze vytvářejí při tom, když je půjčují a tím nafukují své bilance. Současně peníze zanikají, když jsou úvěry spláceny a tím zase klesají objemy jejich bilancí. Pokud jsou v rovnováze splácené a nově poskytované úvěry, pak se bilanční suma banky nemění.

Richard Fuld|27. 3. 2015 10:26| reakce na Ivo Patta - 27. 3. 2015 09:23

Snad bych doplnil, že nejde jen o likvidaci sociálního státu, ale o likvidaci státu jako takového. Ze státu se vyrobí shnilá noha, kterou je třeba odříznout. A novodobé globální otroctví, kde jedinými vládci nad vzájemně soupeřícími bezmocnými jednotlivci budou intenzivně spolupracující mocné nadnárodní koncerny.

Technologie zničení státu je primitivní. Současná "elita" státy zadluží, zplundruje a vykrade a pak všem řeknou: podívejte se na to, jak je ten stát neschopný, zbytečný a škodlivý. Řeknou Vám, že stát je jediným viníkem Vaší bídy a utrpení. Zeptají se Vás: Na co je Vám takový stát? Pojďme ho zprivatizovat, nebo radši rovnou zrušit. "Elita" si pak ponechá pouze soukromou "armádu" a "polici", kdybyste se snad náhodou chtěli vzpouzet. A tento "nový systém" nazvou jak jinak, SVOBODOU, protože už přece nikdo nebude podléhat nějakému zkorumpovanému státu.

Richard Fuld|27. 3. 2015 10:10| reakce na Robert Antonio - 27. 3. 2015 09:13

Důvěra občanů v peníze ale souvisí s tím, že občan ví, že ráno vstane a koupí si cokoliv si bude přát za své peníze. Důvěra občanů není něco jako víra, že peníze mají kupní sílu, je spíše každodenní zkušenost, že peníze mají kupní sílu. A tato zkušenost tady je bez ohledu na to, jak velké množství peněz leží nečinně někde v úsporách 1% nejbohatších lidí, nebo jaké množství peněz obíhá v kasinu zvaném kapitálové trhy. Jediné, co je podstatné, je že šlape ekonomika, v níž se vyrábí dostatečný sortiment zboží a služeb, které si mohou koupit lidé za jejich peníze. Pokud dojdou v ekonomice peníze, přestane se produkovat a ty peníze uložené v úsporách ztratí kupní sílu, protože za ně nebude co koupit. Úsporám tak zbude v podstatě jen jejich vnitřní nulová hodnota a to samé platí pro dluhy, které budou mít rovněž hodnotu těch dlužných peněz, čili nulovou. Jediné, co dává účetní měně hodnotu a smysl existence je ekonomika v níž tyto peníze obíhají. A co je nejdůležitější na účetních penězích? Právě ta vlastnost, že mohou být do ekonomiky bez potíží (pominu-li panikáře v bankách) přilévány, tak aby ekonomika nepadla v důsledku vyvádění peněz do úspor.

Když se nad tím zamyslíte, tak uvedený koncept kupní síly platí rovněž pro zlato jako peníze. I v tomto případě je kupní síla zlata závislá na ekonomice a na tom kolik a jak široký sortiment zboží a služeb ekonomika, které se dají koupit za zlato, vyprodukuje. Také tato ekonomika je plně závislá na oběhu zlata v ekonomice. Na rozdíl od účetních peněz, ale nemůžeme pochybovat o daleko větší motivaci hromadit zlato, než peníze bez vnitřní hodnoty. Současně nemůžeme pochybovat o tom, že množství zlata je víceméně dané, na rozdíl od množství účetní měny. V tomto srovnání je pak zcela zřejmé, že tržní ekonomika založená na oběhu zlata se zhroutí daleko pravděpodobněji a dříve tržní ekonomika založená na oběhu účetních peněz. Je to naprosto jasné.

Takže pokud by snad Evropa používala zlato, namísto oněch "inflačních" účetních peněz, tak Řecko a ostatní státy se zápornou bilancí zahraničního obchodu už by nejspíš vůbec neexistovaly. Podle mne pokud by v roce 1971 nebyl definitivně opuštěn zlatý standard, tak bychom si teď spolu vůbec ani nepsali přes internet, protože to velmi omezené množství existujícího zlata by bylo směřováno vždy jen do těch nejjistějších a nejvýnosnějších investic a internet by v takovém prostředí neměl nejmenší šanci.

Richard Fuld|27. 3. 2015 09:52| reakce na Josef Fraj - 27. 3. 2015 08:39

Jasně takže válečný stav, kdy státní moc upadá je ta báječná svoboda? Nebo lze také říci, že Vaše vysněná svoboda zvolit si měnu přichází pravidelně ve válkách a pohromách typu hyperinflace. Jiná měna, než účetní peníze, je jednoduše nouzové a velmi špatné řešení ve velmi špatných dobách, nikoliv projev nějaké svobody a nenávisti k účetní měně.

Ivo Patta|27. 3. 2015 09:23

Ono jediné skutečné řešení, jak je zmíněno na konci článku, nemůže spočívat jen ve vystoupení Řecka z eurozóny. Nesnáze eurozóny se tím nijak nezmenší, nehledě na mezinárodní důsledky takového kroku jak směrem na jih Evropy, tak směrem na Východ.
Ekonom R. Sulík nemůže vyčítat politikům problém, který má jen a pouze ekonomie. Pokud použiji Sulíkův příměr o shnilé noze, tak mohu říci následující: Ekonomie vypadá jako velká dáma. Když se ale paní Ekonomii podívám pod sukni, tak zjistím že místo jedné nohy má protézu. Proč? Protože ekonomie, v dnes praktikované podobě, má jen finanční rozměr. Proto platí:
Pán Richard Sulík je jenom monetární ekonom, proto jeho pohled na Řecko se omezuje jen a pouze na finance. Lidi ekonomy obecně a Řekové zvláště, zajímají jen v souvislosti s pracovní silou a možnostmi jak z ní co nejvíce vytunelovat.
Proto prosazování reforem státních financí ekonomy v Řecku stejně jako u nás, vede jen do dluhové pasti, bankrotu státních financí a likvidaci sociálního státu.