Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Anketa: Proč do toho evropští politici pořádně nepraští?

| 2. 12. 2011

Vrcholní evropští politici v čele s Angelou Merkelovou a Nicolasem Sarkozym přešlapují na místě. Dluhová krize se tím jen stupňuje. Zeptali jsme se předních českých ekonomů, proč se politici neodhodlají k razantnímu řešení situace.

Anketa: Proč do toho evropští politici pořádně nepraští?

Eurozóna se stále víc propadá do dluhové krize, která decimuje jednu evropskou ekonomiku za druhou. I když se naléhavost situace každým týdnem zvyšuje, politici jen stále dokola hovoří o možných řešeních, která by „teoreticky“ mohla zabránit nejhoršímu. Dluhová krize však potřebuje především řešení praktické, a to jako sůl. Razantní kroky se však neustále odkládají. Čeká se snad na ještě větší průšvih? Ekonomové z celého světa nevěřícně kroutí hlavou nad tím, proč se „finální řešení“ oddaluje na dobu, kdy jeho následky budou ještě mnohem bolestivější. Nejde tedy spíše o krizi politickou, když těmi, kdo v současné době nejvíc znervózňují finanční trhy, jsou právě političtí lídři evropských velmocí? Ti si navíc jistě velmi dobře uvědomují, že by jim dobře myšlené zásahy na globální scéně mohly podřezávat větev u nich doma. A do voleb není vůbec daleko.

Jak se na současnou situaci dívají námi oslovené osobnosti ze světa financí? Proč se podle nich evropští politici neodhodlají k razantnějším krokům při řešení dluhové krize?

Martin ProkopMARTIN PROKOP

ekonom, analytik Next Finance

Evropští politici jednoduše nemají dostatek nástrojů k tomu, aby dokázali dluhovou krizi zvládnout. Nebo jednotlivé země eurozóny nejsou jednotné a nedokážou se shodnout na jednom řešení. Jsou zde návrhy na větší zapojení Evropské centrální banky, která by mohla ve velkém vykupovat dluhopisy předlužených zemí, nebo jsou zde návrhy na zavedení jednotného evropského dluhopisu. Ani tato opatření by ale nepomohla eurozóně z krize. První varianta by pouze vyvolala hyperinflaci, pomocí druhého návrhu se pouze řeší dluhy novými dluhy. V obojím případě je to cesta do pekel. Pak je zde návrh na větší integraci a vetší kontroly národních rozpočtů. To je sice pěkné, ale vůbec to neřeší podstatu problému, kterým jsou dluhy. Ani integrací se tak dluhové problémy nevyřeší.

Tomáš VlkTOMÁŠ VLK

ekonom, analytik Patria Finance

Asi považují krizi za menší hrozbu než ztrátu popularity a doufají, že se problémy stále dají odsouvat. Tato iluze ale nakonec vyprchá a tvrdá opatření budou muset přijít. Bohužel pak budou bolestivější, než kdyby se jednalo s předstihem.

Pavel KohoutPAVEL KOHOUT

ekonom

Politici nechápou podstatu situace. Nevědí, proč krize vznikla. Obviňují finanční trhy – přitom tyto trhy podporovaly euro a evropské vlády až do posledních chvil. Domnívají se, že jde jen o krizi několika málo nezodpovědných vlád v čele s Řeckem. Ve skutečnosti je Řecko jen malá ryba. Tou skutečně velkou rybou je evropský bankovní dluh, který je asi třikrát velký ve srovnání se státním dluhem. Merkelová a Sarkozy mají jen matné ponětí o fungování finančních trhů. Nemají vzdělání ani praxi v tomto oboru. Pouštěli byste se do náročné operace srdce bez lékařského diplomu a bez atestací? Asi ne, že. Ve financích je však běžné, že politikové uplatňují při řešení odborných problémů svůj laický rozum, a co hůře, politická dogmata.

Tedy: neodhodlají se, protože nevědí, co dělat. Fiskální unie? To by znamenalo, že Německo bude dotovat zbytek eurozóny ještě víc než dosud. Krizi by to stejně nevyřešilo. Daň z finančních transakcí? To je další zoufalost, která také nic neřeší. Záchranný fond stability, EFSF? Ten je úplně legrační. Když zůstane malý, bude k ničemu. Když bude velký, ohrozí samotné zachránce. Krize bude nakonec vyřešena jediným možným způsobem; nejprve ale bude nutné vyzkoušet všechny nesprávné způsoby.

Aleš MichlALEŠ MICHL

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Ve Francii budou prezidentské volby v roce 2012. V Německu parlamentní volby v roce 2013. V USA budou prezidentské volby v roce 2012. V Číně budou v roce 2012 volby do čela komunistické strany. V Rusku budou prezidentské volby v roce 2012. Každá z těchto „nej“ velmocí je takhle blízko k volbám. Myslíte si, že se dohodnou na nějakém společném řešení, když bude každý mít v hlavě ještě víc než normálně ten svůj vlastní zájem?

Jan TraxlerJAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

On totiž nikdo neví, jak ji vyřešit. Jediné, co můžeme, je oddálit výbuch a připravit řízenou demolici. To je tak vše, co jde dělat. Jenže všechny varianty řízené demolice jsou politicky neprůchodné. Kdo si sám odhlasuje hyperinflaci? Kdo si odhlasuje rozprodej národního majetku?

Richard SiudaRICHARD SIUDA

ekonom, ředitel prodeje Conseq

Vidím dva důvody. Za prvé jsou to politické body, které budou vlády u většiny veřejnosti logicky ztrácet v okamžiku, kdy budou realizovat úsporná opatření – ta totiž nemohou znamenat nic jiného než snižování stavu nebo platů státních zaměstnanců, snižování sociálních dávek nebo zpřísňování pravidel pro jejich získávání, méně služeb zdarma, vyšší daně. Z těchto opatření nebude nikdo z nás skákat nadšením.

A za druhé – nikdo vlastně přesně neví, jaké je to úplně správné řešení. Razantní úspory mohou dočasně zpomalit ekonomiku, což znamená nižší výběr daní, vyšší nezaměstnanost, a tedy víc lidí s rukou nataženou pro sociální dávky atd. A to zase působí tlak na rozpočet – když se rozhodnete snižovat výdaje, musíte je snížit víc, než skutečně potřebujete, protože musíte počítat i s propadem příjmů. Problém vysokého zadlužení si evropské země „budovaly“ desítky let a nyní je to opravdu veliký parník, jehož kormidlem když otočíte, bude chvíli trvat, než zaregistrujete změnu směru. A jakákoliv zmínka o změně směru je vašimi pasažéry nesena velmi nelibě.

Lukáš KovandaLUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

Protože jim zkrátka chybí odhodlání! Aby se totiž politik mohl odhodlat, musí za sebou cítit podporu podstatné části voličstva (či armády – ale to je spíše záležitostí diktátorských režimů). Politici typu Merkelové či Sarkozyho možná cítí jakous takous podporu „svého“, německého či francouzského, voličstva na národní úrovni, ale nikoli – což je přirozené – elektorátu evropského (takový elektorát totiž pochopitelně ani neexistuje). Odhodlání se jim tak přirozeně dostává jen k obhajobě z celoevropské perspektivy spíše jen parciálních zájmů, totiž německých či francouzských, které jsou navíc mnohdy protichůdné – zvenčí se to pak jeví jako nedostatečná razance. Předešlá generace politiků – Kohl, Mitterrand a spol. – měla, stejně jako jejich voliči, ještě přímou zkušenost s druhou světovou válkou. Idea zabránění jejímu opakování je spojovala natolik silně, že se dokázali přenést přes parciální odlišnosti a směřovat vstříc vizi – asi příliš naivní, jak dnes vidíme – jednotné Evropy. A Barroso, van Rompuy a spol.? Těm chybí odhodlání „z definice“ – nebyli vlastně nikým zvoleni. Jsou to jen úředníci, kteří byli do funkcí dosazeni nepříliš průhlednými zákulisními dohodami. Ti by zřejmě nejradši řešili podružnou problematiku typu harmonizovaného zakřivení banánů, ale k odhodlanému státnickému působení v krizové době jim chybí jakýkoli autentický voličský mandát, jakákoli dlouhodobá vize.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (29 komentářů)

Petr Kocur | 5. 12. 2011 13:24

Nemohu se zbavit dojmu, že EU měla federativní uspořádání pod taktovkou Němců a Francouzů už v rodném listě. Dokonce i způsob, že ekonomické slabé státy postupně ovládnou a budou dirigovat hegemoni z Berlína a Paříže, muselo být ukryto v genech EU. Žití na dluh, nad poměry k tomu vytvořilo ideální cestičku a záchrana Eurozóny pádný argument. Ještě budeme rádi děkovat jako onehdy za bratrskou pomoc Leonidu Ilijiči. Tak jsme se konečně přiblížili k našemu cíli - vybudování šťastné, beztřídní, třeťocestní společnosti. A ani to zas tak moc nebolelo!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 4. 12. 2011 11:13

Ještě bych si dovolil dodat pár aktuálních poznámek.

1. Čína, jediný ekonomický útvar, který má schopnost uhradit dluh EU, řekla NE. To NE ale neznamená nikdy NE, znamená, dle mého názoru, že zboží není zatím dost levné a Čína ví, že bude levnější.

2. Merkozy zcela vážně hovoří o fiskální unii jako o řešení problému. Jeden chybný krok (vznik měnové unie) chce systémově sic správně (ano, to je technicky jedno ze správných řešení) nahradit krokem politicky ještě horším. Fiskální unie jde přímo proti původnímu konceptu uspořádání vztahů v době referend o vstupu do EU. Vytvoření fiskální unie bude postaveno pod časový tlak bezalternativy (stejně jako H.Paulson svého času se žádostí o 700 mld USD hned). Vytvoření útvaru bez mandátu a loajality občanů EU s nevratnými závazky nemůže skončit jinak než radikální vzpourou dříve nebo později.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 2. 12. 2011 17:56

Podle mne je potřeba jít ještě hlouběji k jádru problému.
Problémem není špatná politika, ale sama existence politiky.

Nelze čekat, že politici někdy v budoucnu budou lepší. I když dojde ke kolapsu, bankrotům a hyperinflaci, v žádném případě to neznamená, že se vzpamatují politici, nebo že voliče osvítí Duch svatý a ti navolí racionální, odpovědné, neúplatné politiky. Takový politik je totiž něco jako vodník či hejkal. V realitě neexistuje a existovat nemůže. Každý člověk (a tedy i politik) sleduje SVOJE cíle, svlj zájem. Bohužel politik to navíc může dělat za cizí peníze.

Skutečným a trvalým řešením tak může bý pouze svět, kde nebude politika, ale svoboda a trh. Jestli se něco takového povede nastolit, to je otázka druhá, moc optimistický nejsem. Alespoň teoreticky to však možné je. Nic by nebylo státní, vše by bylo soukromé. Ty služby státu, které jsou užitečné, by sám a rád začal poskytovat trh. Ty neužitečné by zanikly. Dovedu si představit, že např. hasiče by financovaly či přímo provozovaly pojišťovny. Ve vlastním zájmu, protože by to bylo levnější, než pořád proplácet shořelé domy. Atd...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

tomáš j. kouba | 3. 12. 2011 21:28
reakce na Jan Altman | 2. 12. 2011 17:56

Dobrý den, myslím, že se mýlíte. Stát má některé nezastupitelné úkoly. Hasiči jsou jedním z nich. Pojišťovnám vůbec nevadí vyplácení pojistných plněn. V tom totiž není žádná konkurenční výhoda/nevýhoda proti ostatním pojišťovnám. Pojišťovny ani nežijí z rozdílů mezi pojistným plněním a pojistným. Dokonce pokud je tento rozdíl příliš vysoký, tak pojišťovna ve svém vlastním zájmu pojistné snižuje. Druhým příkladem je třeba policie nebo stavební úřady. Je jich samozřejmě mnohem více. Jinak si samozřejmě myslím, že stát by měl být velmi malý, ale velmi tvrdý.
Jinak Váš první odstavec je velmi trefný, ale musíme se smířit, že politici jsou našimi reprezentanty a tedy jsou stejní jako my. Pokud krizi zvládneme, tak je náš systém životaschopný a pokud ne, náš systém zanikne a nahradí ho životaschopnější. Aktuální dluhová krize je pouze jednou z mnoha takových zkoušek. Abych byl ještě konkrétnější, tak mé východisko je:
1. ihned vysoká inflace, která sníží zadlužení států i bank
2. evropské dluhopisy ke kterým se ale dostane pouze stát, který splní přísná pravidla (snižování schodku, přebytkový rozpočet,...)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 12. 2011 11:10
reakce na tomáš j. kouba | 3. 12. 2011 21:28

Pojišťovnám nevadí výplaty plnění? Tak tomu opravdu nerozumím. Takže takové Allianz je fuk, jestli za pojistky proti vykradení bytu nebo nabourání auta vyplatí miliardu, nebo dvě?
Jak by to asi bylo možné? Výplata plnění je pro pojišťovnu náklad a zcela jistě má zájem na jeho minimalizaci.
Toto může neplatit pouze v případě, že pojišťovna má monopol (jako stát), nebo že pojištění je povinné (např. povninné ručení) a pojišťovny si jakékoli náklady (plnění) mohou beztrestně zohlednit ve zvýšené pojistce.

Pojišťovna na volném trhu nesnižuje pojistné proto, že rozdíl mezi vybraným pojistným a plněním (tedy zisk) je příliž vysoký. Snižuje pojistné (ceny svých služeb) kvůli tlaku konkurence. Tak jako u jakékoli jiné služby na trhu.
Ale hlavně: je zájmem vlastníka nemovitosti zajistit se proti požáru. Zájem = poptávka po dané službě. A na poptávku trh ve vlastním zájmu reaguje. Jestli to budou zrovna pojišťovny, to je jen můj odhad.

A policie je samozřejmě stejný případ, jako hasiči, jen by se v ní zřejmě angažovaly majetkové, zdravotní a životní pojišťovny. A samozřejmě různé organizace na ochranu práv, právnické fakulty, významné právnické firmy, ... Resp. jinak: bezpečí a spravedlnost je velmi žádaná komodita a proto by ji trh velmi ochotně poskytoval. Stejně jako zdravotní péči a podobně. Tyto věci stojí v žebříčku priorit lidí velmi vysoko, proto je to pro tržní aktéry nejlukrativnější oblast. Cítíte se bezpečněji na místech, kde bezpečí poskytuje stát (Václavák, park u Hlavního nádraží), nebo tak, kde ho poskytuje soukromý sektor (např. velká nákupní centra)? A to samozřejmě trh je stále VELMI limitován v rozvinutí těchto služeb, naopak stát má neuvěřitelné prostředky - jak finanční, tak legislativní (různé formy narušování soukromí, špiclování, velkobratské kamery, odposlechy, perlustrace...).

Stát malý, ale tvrdý? To má minimálně dva háčky:
1) K malosti ho nijak nedonutíte. Jakmile existuje, vždy bude mít tendeci POUZE růst.
2) A je zde morálně právní problém: jakým právem může být tvrdý na lidi, kteří s jeho autoritou nesouhlasí a nepodepsali žádnou "společenskou smlouvu"? Jakým právem stát odvozuje svou pravomoc např. vůči pozemku, který v naší rodině je po generace a nikdo z předků nevyjádřil souhlas ani Habsburkům, ani Masarkovi, ani Gottwaldovi, ani Havlovi?
I malý stát by byl založen na nelegitimním donucení, krádeži (i ten by se financoval nedobrovlným odebráním částí výdělku obyvatel). Jakmile dáte nějaké entitě pravomoc zdaňovat (krást), porušovat majetková práva (diktovat, co smíte dělat se svým tělem, majetkem, pozemkem - i když svým konáním nijak neohrožujete cizí život/majetek), generovat legislativu dle vlastního uvážení (vnucovat ostatním svoje pravidla), přisvojovat si monopol na rozhodování sporů, atd... stvořil jste monstrum, které toho bude využívat ve stále větší míře.
Jedinou alternativou je úplné pochopění, že krást se prostě nemá a nesmí (ani v malé míře a ani pro zdánlivě bohulibé účely), že platná je jen ta smlouva, kterou obě strany uzavřely dobrovolně a že každý jedinec je vlastníkem svého těla a plodů své práce (a ne že půlka patří "eráru"). Nic mezi není možné a "malý a efektivní stát" je nerealizovatelná utopie. Teoreticky by mohla (ale asi jen po omezenou dobu) fungovat pod nějakým osvíceným monarchou. V demokracii nikdy.

A k těm vašim východiskům "řešení" eurokrize. Ani jedno z nich není řešením, protože neodstraňije příčiny. Inflace rozvrátí hospodářství, lidi připraví o úspory a přeroste v hyperinflaci, které zlikviduje důvěru v nekryté měny. Eurodluhopis jen posílí morální hazard. Snižování schodku u zemé PIGS v první řadě povede k poklesu HDP, tedy ke ZVÝŠENÍ zadlužení (=HDP/Dluh). Obě východiska přesně odpovídají myšlení europolitiků. Příčiny neřešit, jen nevyhnutelný kolaps trochu odsunout, pokud možno na příští vlády. Dalším krokem bude znárodnění soukromých penzijních fondů (stalo se již v Maďarsku a nyní se děje v Portugalsku). To jsou ta "řešení", kterých je schopný stát a jeho představitelé....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

tomáš j. kouba | 4. 12. 2011 16:38
reakce na Jan Altman | 4. 12. 2011 11:10

Dobrý den, děkuji za Vaši odpověď. Když jste si dal práci s tak rozsáhlou reakcí na můj příspěvek, považuji za slušné alespoň krátce reagovat:
- pojišťovny žijí především z kapitálových výnosů a ne z rozdílu mezi plněním a pojistným
- společenskou smlouvu se státem uzavíráme při každých volbách
- pokud by policie byla soukromým subjektem, okamžitě bych se z takového státu pokusil emigrovat i s celou rodinou
- euro-dluhopisy vynucující u států zodpovědnou finanční politiku považuji za ideální realizovatelné řešení.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 12. 2011 11:30
reakce na tomáš j. kouba | 4. 12. 2011 16:38

Také děkuji za vaši odpověď.
Základem pojišťovnictví je termín zvaný "spravedlivá pojistka".
A základním byznysem pojišťoven je rozdíl mezi přijatými platbami a vyplaceným plněním. Statistika, počet pravděpodobnosti a teorie velkých čísel. U některých pojišťoven to funguje téměř výhradně průběžně (zdravotní pojišťovny, pojištění majetku - vozidel, bytů, ...). Pojišťovna si (zjednodušeně) řekne, že na plnění ročně vyplatí 1 miliardu, na pojistkách vybere 1.2 miliardy a těch 200 milionů je na její administrativní náklady a zisk.
Pak jsou zde pojistky, kde se kapitál kumuluje a zhodnocuje, třeba životní pojistka. A tam se pojišťovna snaží investovat a zhodnocovat. Ale pojištění proti požáru logicky patří do první skupiny.
Druhá skupina vlastně ani není speciální kategorií pojištění, ale kombinací kategorie první s investičním fondem, kočkopes.

Ale je to v podstatě irelevantní. Z pochopení fungování lidské mysli a z pochopení logiky trhu plyne, že lidé nechtějí, aby jim jejich dům shořel. Logicky tedy poptávají řešení této potřeby a trh jim ho nabídne. Jestli to bude mít formu pojištění, to už je jen spekulace.

Já společenskou smlouvu se státem při volbách neuzavírám. A ti, co k volbám nechodí, tak tuplem ne. Oni nemusejí platit daně?

Nikdo vám emigrovat samozřejmě nebrání. Ale myslím, že byste se rychle rád vrátil, kdybyste viděl, jak dobře a levně to funguje a jak se soukromé policie snaží udržet si korektním chováním svou dobrou pověst, protože na ní bytostně závisí jejich byznys. Navíc nikdo by vám nebránil mít policii stejnou jako dnes - pokud byste se dohodl s dalšími lidmi, že budete mít policii na (současné) socialistické bázi a že na ni budete přispívat procentem z platu a že ta policie bude mít právo vás odposlouchávat, perlustrovat, zadržovat, taserovat, botičkovat,... tak byste prostě takovou polici měli. Stejně tak byste mohli mít i socialisticé školství a zdravotnictví, podpory v nezaměstnanosti, dotace do zemědělství, Výzkumný ústav okrasného zahradnictví, celníky (ovšem s pravomocemi pouze vůči vám) a spoustu dalších skvělých služeb. Nikdo by vám nebráníl na společnou hromadu (spolu s dalšími dobrovolnými účastníky tohoto "kibucu") odevzdávat třeba i 100 procent výdělku a pak mít všechny tyto služby zdarma, třeba i se společnou vývařovnou, komunitní péčí o děti, atd... To vše by ve svobodné společnosti bylo pouze na vaší dobrovolné dohodě s podobě smýšlejícími lidmi a nikdo by vás ani trochu neomezoval. Jen byste neměli právo k účasti nutit druhé, ani je nutit vám to platit.

Eurodluhopis vynucující zodpovědnou politiku je oxymoron. Eurodluhopis z principu podporuje nezodpovědnost. Navíc je tato diskuse asi irelevantní, protože EU pravděpodobně zvolí jiné řešení (ještě horší) - masivní nákupy dluhu ze strany ECB. Na zavedení eurodluhopisu není ani čas, ani vůle.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 7. 12. 2011 12:02
reakce na Jan Altman | 7. 12. 2011 11:30

A počítáte ve svém modelu i s přírůstky? Že se v systému "objeví" noví lidé, bez možnosti volby, třeba tím, že se narodí?
V minulosti se právěže socialistická myšlenka jevila natolik dobrá, že si ji lidi nějakým způsobem na určitém území schválili. Ale co s ostatními, kteří na daném území žijí, projíždějí, potřebují přírodní zdroje?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 12. 2011 17:55
reakce na Ferdinand Mácha | 7. 12. 2011 12:02

No tak toto přeci právě ve svobodném řádu působí problém nejmenší, ne?
Nově narozený či nově přistěhovaný právě nemá mnoho závazků. Rozhodně neplatí, že že jsem k něčemu zavázán jen tím, že jsem se někde narodil. To je právě vlastnost jiných ismů (demokratismu, socialismu, nacismu, ...). Ve svobodném systému je jen na mé volbě, jestli si budu platit komerční pojištění proti ztrátě práce, nebo se zapojím do "kibucu" kolegy Kouby, kde se všichni budeme dělit o všechno.

V minulosti se socialistická myšlenka někomu možná dobrá jevila (třeba zapšklým závistivcům), někomu se nelíbila, ale byl násilně donucen ji přijmout. Tak je to i s dnešním systémem. A za legitimní a správné to nepovažuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 7. 12. 2011 21:53
reakce na Jan Altman | 7. 12. 2011 17:55

Právěže zrovna ve světě, kde je všechno rozparcelované a je uzavřená spousta smluv, má nově příchozí spoustu závazků, které musí dodržovat. Nesmí vstupovat na určitá území, jinak musí zaplatit (z čeho, když je nový?). Nesmí používat suroviny na jiném území, nesmí sbírat plody z dalšího území, nesmí tuhleto, nesmí támhleto... Právě kvůli již dávno uzavřeným smlouvám.
Tento stav byl už na přelomu feudalismu a novověku, nemyslím, že to tehdy bůhvíjak dobře fungovalo.

Pak třeba jiná dynamika - stěhování. Když se přestěhuju jinam, abych získal více prostředků na přežití a dodržování běžných smluv, převedou se moje závazky nějak bez problémově, nebo se jen těžko budu začleňovat do jiné společnosti, kde jsou smlouvy trochu jinak definované?

Nebo třeba, jak řešit následující: proč bych se podílel s ostatními na výstavbě silnice, když počítám s tím, že ji nebudu využívat. Jenže ostatní se dohodnou a zaberou mi místo, kterým projíždím. A zase mě někdo omezuje.

Teoretický svobodný systém mi připadá jenom trochu modifikovaný dnešní systém. Nahradíme slovo smlouva za slovo zákon a vznikne nám po čase demokracie.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 8. 12. 2011 08:32
reakce na Ferdinand Mácha | 7. 12. 2011 21:53

Podle mě by se tento problém řešil pravděpodobně komunálním vlastnictvím, tak jako je tomu třeba v Somálsku. (Typicky by se asi jednalo o města a možná by si i vlastníci demokraticky volili správce majetku.) Jediná další možnost je, že by celá města (nebo významné části) patřila jednomu podnikateli, protože rozparcelování země je opravdu cesta do pekel.

Ono totiž vlastnictví půdy jednotlivcem nemusí být až tak přirozené jak bychom si "přáli" (mimochodem možná právě proto, že Somálci neuplatňují toto vlastnictví, nemají a nepotřebují stát): http://www.kosmas.cz/knihy/161523/puvod-kapitalismu/

Pár kapitol z knihy: http://vesely.bloguje.cz/901864-puvod-kapitalizmu.php
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Hrubý | 8. 12. 2011 01:03
reakce na Ferdinand Mácha | 7. 12. 2011 21:53

Tento stav tu byl v historii patrně už mnohokrát, ale vždycky se to nakonec v rámci vývoje nějak zvrhlo v ten "stát" . Obávám se, že i když ten teoretický "svobodný systém" by možná mohl být ideálním uspořádáním lidské společnosti (podobně jako by jím možná mohl být komunismus), tak, stejně jako komunismus, vždy narazí na neřešitelný problém, a sice lidskou povahu a přirozenost. Lidem je totiž jaksi přirozeně vlastní násilí, ostatně celé dějinny lidského rodu jsou z velké části dějinami válek...
Násilí bylo primárním důvodem a současně i prostředkem vzniku státu a je pochopitelně i zcela zásadní podmínkou pro udržení jeho existence. Stát si ze své podstaty osobuje jakýsi monopol násilí vykovávat (zásahy policie, války, nedobrovolné vyvlastňování majetku včetně výběru daní) nebo ho alespoň autorizovat (soukromé exekuce, dovolená sebeobrana, dříve otroctví). Neautorizovanému násilí pak stát svojí silou brání a jeho pachatele trestá (pochopitelně opět násilím - odnětím části majetku, dočasným či doživotním odnětím svobody nebo i smrtí). Demokracie je jen jedna z možných forem rozhodování a určování pravidel v rámci státu (vedle nějrůznějších typů diktatur), na jeho násilné podstatě však rozhodně nemůže nic změnit.
Otázkou je, zda by ten "svobodný systém" bez státu a jeho monopolu na násilí vůbec mohl v rozvinutější lidské společnosti přežít. Nebyla by žádná "násilná autorita", takže by nebyl žádný rozdíl mezi autorizovaným a neautorizovaným násilím. Co by v těchto podmínkách byla soukromá policie? No partně jakákoliv banda ozbrojených násilníků, která se za "policii" nebo něco podobného prohlásí. No a jak by se člověk mohl bránit zdvořilé žádosti takové soukromé "policie" o poplatek "za ochranu", není-li zrovna John Rambo a nemá-li jaksi zájem dobrovolně využívat její "služby"? Pochopitelně najmutím či vytvořením jiné partičky podobného ražení, která by to té první "vysvětlila&quo t;.A máme tu válku gangů (pardon soukromých policií). Nakonec nejsilnější "policejní" ;gang zcela ovládne určité území, které prohlásí za "své", stanoví si zde "svá" pravidla a začne zde uplaňovat monopol na provádění násilí. Není tohle náhodou zárodek státu, byť asi značně nedemokratického?
Anebo se významná část obyvatel netoužící po "službách" soukromých "policií" dohodne a vytvoří si na určitém území "domobranu" ;.Ta se ale bude muset nějak financovat. Po čase nastane problém s těmi, kdo sice žijí na ůzemí chráněném domobranou, ale jaksi se jim nechce na ni přispívat. Asi bude třeba je k tomu nějak přinutit - no samozřejmě, násilím, jak jinak. Takový je holt princip daní.A zase tu máme zárodek státu (možná dokonce demokratického).
A to už vůbec nemluvím o konkurenci případných sousedících států disponujících armádou, pro které by sousední "bezprizorní&qu ot;(rozumněj násilnou autoritou nechráněné) území bylo neodolatelným lákadlem k zavedení (svého) pořádku...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 8. 12. 2011 08:39
reakce na Luděk Hrubý | 8. 12. 2011 01:03

To, že bychom se všichni pozabíjeli, je mýtus. Vám bych doporučil knihu Původ ctnosti od Matta Ridleyho. Přirozeností člověka je sice vytváření skupin, které se udržují "altruismem&quo t;*a nenávistí ke skupinám ostatním** (k dokonalosti to dotáhl Hitler se svým národním* socialismem**), ale dnes jsme kvůli globalizaci, dělbě práce, atd. na sobě tak závislí, že se držíme navzájem v šachu a hlavně žijeme všichni "společně" a je pro nás daleko výhodnější spolupracovat než válčit. Jak se říká: Dnes je jiná doba.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 8. 12. 2011 19:54
reakce na Michal Jeřábek | 8. 12. 2011 08:39

Ty hvězdičky mají být samozřejmě obráceně. :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 5. 12. 2011 18:18
reakce na tomáš j. kouba | 4. 12. 2011 16:38

Malá technická připomínka k těm pojišťovnám:
Pojišťovny žijí jak z technického výsledku, tak z investičního výsledku. Můžeme diskutovat o tom, který z nich tvoří větší část jejich výsledného zisku. Závisí to na typu pojištění (více rezervotvorná pojištění nesou logicky více peněz z umístění rezerv a méně rezervotvorná jich nesou méně) a také to podléhá cyklům – v době vysokých kapitálových výnosů konkurence stlačí pojistné sazby čímž klesá technický výsledek k nule či do záporných hodnot (to je asi moment na který v hospodaření pojišťoven poukazujete). Oba zdroje zisku ale takto tvoří jakési spojené nádoby a v žádném případě nelze říci, že náklady na pojistná plnění nejsou důležité. Pojišťovny zajímají a hodně a jsou jejich konkurenční výhodou.
K volbám:
Já při nich žádnou smlouvu neuzavírám. Smlouva je definaována jako oboustranný projev vůle smluvních stran. To se samotnými volbami neděje. Pokud bych připustil právní fikci, že projevuji vůli uzavřít smlouvu tím, že se účastním voleb, pak by bylo velmi jednoduché se z této smlouvy vyvázat a přestat platit daně. To ale také nejde. Ve skutečnosti jsem jednostraně násilím přinucen zúčastnit se podniku, kde já platím a někdo jiný inkasuje. To není smlouva ani náznakem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stanislav Krištůfek | 2. 12. 2011 15:45

Výborné zhodnocení současného stavu pane Zdražil. A jak se to bude vyvíjet dál ?
Já si myslím , že nás všechny čekají krušné časy.
Již dnes je znát klesající kupní síla obyvatel a tím menší zisk pro podniky , propoušténí pracujících. menší odvody na daně,menší odvody do soc.pojištění,větší výdaje ze soc pojištění na nezaměstnané a jsme na sestupné spirále. A co mladí? Věnují se studiju několik let a neseženou práci nebudou mít kde bydlet a starší generace jako jsem já je nebude moci podporovat neboť budem rádi , když dostanem od státu nějakou almužnu jako důchod. Možná že pravě oni budou jednou nositeli nějakých konstruktivních změn, neboť současné generace se zdají být již vyhořelé.Já
osobně jsem prožil 28 let v socialismu a nebylo to nic moc v podstatě to komunisti pustili protože se systém ekonomicky vyčerpal, ale dnes s překvapením zjišťuji ,že se v takzvané tržní ekonomice děje něco podobného.
Vlastně veškerá vysoká životní úroveň všech obyvatel Evropy je tažena osobním, podnikovým,státním zadlužením.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

tomáš j. kouba | 3. 12. 2011 21:33
reakce na Stanislav Krištůfek | 2. 12. 2011 15:45

V jedné věci se podle mne mýlíte. Krize není způsobena tím, že bylo nutné růst ekonomiky hnát půjčkami.Krize je způsobena nezodpovědnými vládami, které si kupovali hlasy voličů a utrácelo se více, než bylo prostředků. Kapitalismus (tržní ekonomika) si vede velmi dobře. Stačí se napříkladpodívat na poslední skvělou výsledkovou sezónu v USA. Firmy jsou většinou velmi úspěšné a ziskové. Problémem je lůza s volebním hlasem, která si žádá chléb a hry, nejlépe zdarma.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 2. 12. 2011 22:10
reakce na Stanislav Krištůfek | 2. 12. 2011 15:45

Čekaji nás krušné časy, ale zas tak černě bych to neviděl. Každý kolaps je příležitost. A tady dojde k velkému kolapsu.

Myslím si, že před námi (našimi dětmi) stojí takové otázky, jako je revize zastupitelské demokracie. Jak píše pan Altman, politici ani voliči se nezmění, ale můžeme říct, že vznik současného stavu umožnil praktikovaný demokratický systém a ten by se asi změnit mohl. Tzv. "demokratické&q uot;volby jsou jen falešnou kulisou úplně jiné hry. O výsledcích voleb totiž rozhodují peníze, média, existující politické struktury a v nich uplatňované nedemokraticképraktiky, finanční oligarchie, nikoli voliči. Tato praxe tedy popírá původní poslání demokracie.
Ke slovu a vlivu by se mohli dostat nové, politickým stylem svěží tváře a pokud možno v novém politickém prostředí - např. Ron Paul v USA nebo Petr Robejšek v ČR a další, nebudu zatím dráždit (Nigel Farage). Platit ale za minulé chyby budeme, na tom se nic asi změnit nedá.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 12. 2011 11:14
reakce na Luděk Zdražil | 2. 12. 2011 22:10

Souhlasím s tím, že dnes jsou volby pouze kulisou a o rozdělení moci rozhodují peníze.
Jenže já mám obavy, že i kdyby opravdu rozhodoval lid, že to lepší nebude. Setkal jste se někdy z průměrným čechem? Byl jste někdy na vojně? Zkoušel jste někdy mluvit s někým, kdo má IQ třeba 90 a pouze základní vzdělání? Jste si jist, že chcete, aby rozhodoval o vašem životě a majetku? Jste si jit, že o něm bude rozhodovat v souladu s vašimi zájmy?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dřetlouch | 5. 12. 2011 10:29
reakce na Jan Altman | 4. 12. 2011 11:14

Souhlasím a doplnil bych, že to není jen o nízkém IQ. Pokud se na politiku podívám mírně cynicky, máme na výběr tři podmnožiny kandidátů:
1) naprosté minimum idealistických zastánců trhu a svobody
2) ty, kteří si jdou do politiky nahrabat (současná garnitura)
3) ty, kteří chtějí jít do politiky, aby mohli změnit svět ku obrazu svému
Třetí skupina, to jsou levičáci s mesiášským komplexem, kteří skálopevně "vědí", co je pro lidi (pro Evropu) dobré a jak by lidé měli žít, a jsou více než ochotni to těm druhým "vysvětlit" ;zákonnou povinností. Jediný příklad: Zelení. Mám za to, že Bursíkovo "Podívejte, tady jako, v těch patnácti vteřinách, je základní věc, že jako pan Mach nemá jako věcný argument kromě toho, že obhajuje právo člověka na to vybrat si něco, co je neekonomické a neekologické a kvůli tomu on se bouří, protože co teď tady se vlastně děje, jednoznačně lidem ušetří v peněženkách, na jedné takové žárovce stowattové ušetří prostě dva až tři tisíce korun, zároveň to šetří životní prostředí, čili jednoznačné argumenty" je dostatečně odstrašujícím příkladem toho, co by nás čekalo v takové "aktivistické demokracii".
Ano, ODS krade, ČSSD krade, TOP09 krade - ale mám-li si vybrat mezi tím, kdy mne vláda okrádá a mezi tím, kdy mne chce vést jako loutku (a odzbrojit, abych se nemohl bránit), beru jednoznačně to první. Koneckonců, historicky to není prve - je to takový tribut.

K panu Zdražilovi - ochrana svých zájmů, která se může spolehnout pouze na soukromý kvér, není zcela ideální, ale rozhodně je nekonečněkrát lepší, než spoléhání se na pomoc ostatních či "státu" poté, co vás tento odzbrojil. Koneckonců, ne nadarmo došlo v USA po zavedení pro-gun zákonů k poklesům kriminality o mnoho desítek procent (74% meziročně v Morton Groove, o 46% vražd, 29% znásilnění a 21% méně loupeží v Texasu).
Tematické zakončení třemi citáty:
"The usual road to slavery is that first they take away your guns, then they take away your property, then last of all they tell you to shut up and say you are enjoying it."– James A. Donald
"Náš hlavní záměr je zakázat VŠECHY zbraně. Musíme použít jakékoliv prostředky. Nezáleží na tom, jestli musíte překroutit fakta nebo dokonce lhát. Náš cíl vytvořit socialistickou Ameriku může uspět jen tehdy, když ti, co by nám mohli vzdorovat, budou úplně odzbrojeni" - Sarah Brady
"Německá socialistická SDP se po úspěchu ve volbách roku 2011 rozhodla, že když nemůže zbraně zakázat legálně, pokusí se na každou drženou zbraň zavést likvidační daň"
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 4. 12. 2011 15:00
reakce na Jan Altman | 4. 12. 2011 11:14

Já jen konstatuji rozdíl mezi formálním a faktickým způsobem tvorby, ustavení event. zániku politické moci, což považuji za problém. Pod revizí zastupitelské demokracie mám na mysli to, aby alespoň právě ona faktická a formálnístránka voleb byla co nejvíce v souladu. (Např. mají-li volit peníze, shodněme se, že mají volit peníze a ať pak volí peníze, atd.)

Nepochybně demokracie, v konfrontaci s jinými systémy, nemusí být systémem nejefektivnějším, zejména z pohledu ekonomického výkonu celé formace.

Jsou zde však také otázky stability, kultury, dlouhodobého sociálního konsenzu, udržitelnosti mocenského systému a dokonce i nějaké právní ochrany jednotlivce.
Nedomnívám se, že bychom za ideální ochranu svých zájmů či majetku mohli považovat držbu soukromého, plně nabitého kvéru.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 12. 2011 11:34
reakce na Luděk Zdražil | 4. 12. 2011 15:00

Trvat na souladu faktické a formální stránky je chválihodné. Je to i hezký "truc". Dokonce něco podobného chtěli někteří "opozičníci&quo t;i po minulém režimu a ten z toho neměl radost.


Na druhou stranu, kdyby ten minulý režim na toto reagoval a ten soulad tehdy zavedl, stalo by se z ČSSR dobré místo k žití?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 8. 12. 2011 05:19
reakce na Jan Altman | 7. 12. 2011 11:34

Asi nestalo a nabylo by to účelem. Účelem onohou souladu je získání legitimního mandátu k výkonu moci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 8. 12. 2011 12:16
reakce na Luděk Zdražil | 8. 12. 2011 05:19

Mandát moci nad jedincem legitimně vznikne pouze dobrovlným souhlasem tohoto jedince s takovým podřízením.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 5. 12. 2011 18:29
reakce na Luděk Zdražil | 4. 12. 2011 15:00

K problémům zastupitelské demokracie bych Vám doporučil knihu: Shepsle, Bonchek: "Analyzing politics". Kapitoly o Arrow''s theorem a Collective action popisují mechanismy a zákonitosti, díky nimž demokracie směřuje do podoby, kterou kritizujete. Proč vždy nakonec rozhoduje oligarchie a nikoliv lid.
V současnosti nejde jen o nějakou deviaci demokracie, kterou napravíme a bude zase dobře. Jde o stav, do něhož bude demokracie vždy zákonitě směřovat. Rozdíl je jen v tom, zda je stát silný a defekty demokracie pak mají na občany silný dopad, nebo slabý a občana moc neokrádá.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 12. 2011 12:06
reakce na Jan Daniel | 5. 12. 2011 18:29

S tím souhlasím.
Jenže i velikost státu se řídí nějakou logikou. A to takovou, že stát prostě roste. Každá stát má tendenci zvyšovat svou moc i rozšiřovat oblast, kterou ovládá (válkami, eurointegrací, ...).
Viz Rothbardova kniha "Byrokracie&quo t;a i Hoppeho kniha "Demokracie: Bůh, který selhal".

Demo kracieneodvratně tenduje k socialismu (stále více regulací, přerozdělování, kontroly, byrokracie, ...). A socialismus neodvratně směřuje k bankrotu - viz třeba J.Salerno:
http://www.liber ton.sk/archive/mullerova/[mull erova_holicky]-[Salerno]-kalku lace.pdf
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 5. 12. 2011 21:48
reakce na Jan Daniel | 5. 12. 2011 18:29

Jsem vcelku ztotožněn s tím, že zastupitelská demokracie má v sobě geneticky zakódován problém sebezničení a řekněme nízké efektivity rozhodovacích pocesů. OK, jakou máme celospolečensky stabilnía průchozí alternativu ? Je to alespoň nějaká forma selektivní demokracie ?
To bude ale těžké, přesto poukazuji na otázku revize zastupitelské demokracie praktikované v současné podobě, protože peníze, média a finanční oligarchie mají nesoumeřitelně větší moc než před několika málo lety. Na doporučenou literaturu se rád podívám, děkuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Kocur | 2. 12. 2011 10:39

Skvělý komentář pana Zdražila bych dotáhl ještě kousek dál. Proč jsou politici takoví, jací jsou? Jsou přesně takoví, jako jsme my, voličská většina. Nemůže mít národ andělů ve vedení zkorumpované čerty a naopak. Sami voliči si zvolili tuto politiku v očekávání, že zítra není dnes a dnes je třeba žít naplno. Oddalování bolestivého řešení si přeje demokratická většina, resp. přeje si, aby problémy, které si nadrobila, zaplatil někdo jiný (bohatí, kteří si nakradli a mají z čeko platit). To může vést jen k nové diktatuře. Jak to zpívali VW: Objevil se osel, už se věří oslovi, hlavě že nás osel, hlučně osloví. Jeden hýkající kus A. B. ostatně už klepe na dveře.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 2. 12. 2011 07:13

Politiky bych rozdělil do dvou skupin. Jedni, kteří vůbec neví co se děje. Druzí, kteří ví, či alespoň tuší. U těch, co neví, vůbec po příčině, proč nic neřeší, jak stojí otázka, ani nepátrejme. Pak je zde tedy k analýze důvodů nečinnosti ta druhá skupina.

Pokud chci řešit problém (nemoc), musím nalézt její příčinu a musím ji pojmenovat, abych se vůbecmohl pokusit nalézt správný lék. Bez toho se nepohnu z místa. A to je první a zásadní problém této druhé skupiny. Museli by se totiž postavit před své voliče a prohlásit:

Zcela nekvalifikovaně jsme dopustili, iniciovali a i nadále podporujeme společenské chování, které vede k extrémnímu zadlužování našich budoucích generací. Také jsme znásilnili vůli vás, občanů (EU), a vehnali jsme vás do dobrodružné politické hry, která vyhovuje zájmům naší společenské třídy politbyrokracie a našim parťákům z fin. světa, kteří nám různými bonusy pomohou, abyste nás vy znovu zvolili. Navíc nám tato hra přerostla přes hlavu a my už ji ani neovládáme.Nemáme ochotu, zájem ani schopnosti nastalou situaci řešit a raději se pokusíme ještě nějakou dobu setrvat na svých pozicích, nacházet a ukazovat kolem sebe na zdánlivé viníky (fin. trhy, ratingové agentury)a vydržet, pokud možno, alespoň přes přicházející volby (Michl). I potom, až budeme znovu zvoleni, nic neuděláme (Obama), protože našim primárním zájmem je rozhodovat o co největší části vašeho života (Sarkozy). Navíc vám musíme říct, že účet za tuto naši práci zaplatíte vy, voliči, v devalvaci vašich úspor, ve vašich penzích a ve ztrátě vaší životní úrovně. Nejvíce na to doplatí ti z vás, kteří ekonomickou stránku svého života projektují s důvěrou ve státní pomoc. Žádáme vás, voliče, zvolte nás znovu, respektujte náš zájem na stále větších mocenských ambicích naší třídy. Děkujeme za projevenou důvěru.

Závěr: Politici nepřijmou žádné správné razantní řešení, není to v jejich zájmu, protože by museli přiznat podstatu problému a řešit pro ně nepříjemnou příčinu než pro voliče nepříjemné a pro ně přínosné následky, zdůvodňující jejich důležitost a nepostradatelnost.

Teprve až politici budou donuceni přiznat příčinu problému, můžeme aplikovat razantní řešení vedoucí k cíli a k uzdravení. Bohužel, léčba bude o to radikálnější, oč déle budeme přehlížet aktuální stav. V současné době jsme tak na úrovni amputací některých končetin, ač se lékařské konsilium zabývá manikurou nehtů.

Nesouhlasím se s názorem, že řešení situace jsou neznámá. Souhlasím s tím, že není známo, jak zajistit, aby voda tekla do kopce.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!