Články na téma: Vladimír Putin

Politika může naše životy ovlivnit víc, než si připouštíme. Co od ní čekat v novém roce?

Donald Trump se stane novým prezidentem USA. Máme se bát? A co to znamená pro Ameriku, pro Evropu a pro Česko?

Čekal to málokdo. Sázkové kanceláře měly na Trumpovo vítězství kurz jedna ku čtyřem – a teď je celý establishment, přesně jako u brexitu, zaskočený. Nechápe, jak si občané mohli dovolit hlasovat jinak, než jim politické elity a média doporučovaly.

Rusové chtějí upéct ropný kartel se Saúdy a sdružením OPEC. Bude jejich Rada vzájemné ropné pomoci fungovat?

V první části rozhovoru s politologem Michelem Romancovem byla řeč především o vztazích Ruska, Turecka a Evropské unie. Dnes se už budeme soustředit výhradně na Rusko a jeho vládce Vladimira Putina.

Sultán Erdoğan hledá a trestá nepřátele, škrtí ekonomiku, vydírá Evropu a straší bankéře. Kam kráčí jeho Turecko?

Vegetariáni a abstinenti znovu a znovu vážili své kufry, jestli nemají přes povolených dvacet kilo. Nekuřáci se znovu a znovu ptali, jestli byli tentokrát opomenuti omylem nebo se jich snad nebezpečí vůbec netýká. Nakonec se ale ukázalo, že je všechno naopak, pan prezident chtěl říct Smrt Hitlerovi! Asi zapomněl, že už je mrtvý.

Prvním dnem tohoto roku oficiálně vznikla Euroasijská ekonomická unie. Česká ani světová media jí zatím příliš prostoru nevěnovala, nový mezinárodní útvar, v jehož centru stojí Rusko, ale za pozornost nepochybně stojí.

Ron Paul býval libertariánskou ikonou. Už to tak docela neplatí. Proč?

Počátkem ledna okupovaly stránky českých deníků senzační zprávy o tom, že česká koruna je dosud nejslabší letošní měnou světa. Novináři ovšem přehlédli slona v obýváku – běloruský rubl se během prvních dvou letošních týdnů propadl o třicet procent.

Co čeká ruskou ekonomiku a co to bude znamenat pro tu naši? Co si o situaci Ruska a o jeho napjatém vztahu se Západem myslí prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, politolog Petr Robejšek, ekonom Pavel Kohout, europoslanec Jan Zahradil a další osobnosti?

Nedokážeme se shodnout, co se na Ukrajině děje, natož abychom se dokázali shodnout, co s tím můžeme dělat. Politikové se ale nějak rozhodnout musí. Můžou se ale jako my zeptat odborníků – na ekonomiku, politiku, na Rusko. Jak tvrdé by měly být sankce proti Rusku? A měly by vůbec být?

Ukrajina, zásadní dovozce ruského zemního plynu, měla vedle zahraničněpolitické nezávislosti nakročeno i k nezávislosti energetické.

Jak ještě víc nafouknout už tak řádně nakynutou sportovní událost? V Česku bychom třeba mohli cvrnkat kuličky.

Evropa se musí přestat dívat na ruské dodávky plynu jako na obchodní záležitost a respektovat ruskou optiku: dodávky energetických surovin jsou především mocenský nástroj. Plynovod South Stream měl k Rusku nejen uvázat Balkán, ale také připravit Ukrajinu o jednu z mála pák, které na Rusko má.

Doktor Husák se už vrátit nemůže. Zato normalizace je zase tady. Zastavit ji nejspíš nedokážeme, můžeme ji ale přežít: a bylo by dobré být připraveni, až skončí.

Zbaví se Evropa závislosti na ruském plynu? Zatím tomu nic nenasvědčuje. Ani břidlicový boom v Americe.

Jak se pozná, že pro nás něco má skutečnou hodnotu? Podle oběti, kterou jsme ochotni pro tuto hodnotu přinést.

Z určitého pohledu se spor o Ukrajinu jeví jako klasický imperiální spor o území. U šachovnice sedí dva hráči, dvě impéria. Brusel a Moskva. Předmětem hry je území a moc. Jako vždy v historii.

Rusko je velké, největší na světě. Saje ropu i plyn a roste. Nejnověji se rozšířilo jak na Krym, tak do oblasti severozápadního Tichomoří. Jeho dalším cílem je Arktida.

Západní politikové se jezdili ukazovat na kyjevské demonstrace. Dalo by se čekat, že jsou si vědomi, co činí, a že budou připraveni. Jenže jak ukazují jejich reakce na obsazení Krymu, neměli potuchy, co se jim před očima odehrává a k čemu to může vést.