Články na téma: sociální stát

Druhý díl exkluzivní analýzy Pavla Kohouta. „Je nějaký vskutku racionální důvod, proč poslouchat Sarkozyho a Merkelovou, dva certifikované finanční břídily? Ne, není.“

Předvolební sliby Smeru, který s nimi drtivě vyhrál slovenské volby, budí pochybnosti. Aby je Robert Fico splnil, musel by jít proti lidem, kteří si ho vychovali a ke kterým patří.

Sedláček je zase mimo. To přesně mě napadlo, když jsem pročítala ekonomický měsíčník a věhlasný ekonom pěl o tom, že když zemřel Steve Jobs, končí inovace.

Je mnoho důvodů domnívat se, že se podařilo vybudovat bezrůstovou společnost. Její reálná podoba se však od původního ideálu ekologů a humanistů liší stejně radikálně, jako se socialismus sovětského typu lišil od představ utopických socialistů, píše Petr Hampl v prvním dílu eseje o mechanismech, podle kterých funguje naše společenské, politické a hospodářské uspořádání.

V současné době probíhá debata, zda se Česká republika má přidat ke „hlavnímu proudu“ evropské integrace a podpořit fiskální unii, anebo zůstat raději stranou. Zastánci první varianty argumentují nebezpečím, že bychom mohli zůstat mimo. Kritici jsou naopak přesvědčeni, že nebezpečím je právě onen „hlavní proud“ sám o sobě.

Musím se omluvit. Nedávno jsem zveřejnil článek s názvem Proč vás nezaměstnám. Byl to velmi hulvátský článek. Něco tak obhroublého zkrátka do slušné společnosti nepatří. A jako by to nestačilo, vykřikoval jsem navíc, že „bych nikdy nezaměstnal ženu“.

Poslední dvě desetiletí byla ve vyspělých zemích velmi poklidná, od podzimu je ale všechno jinak. A zdá se, že protesty na Wall Streetu jsou jen špičkou ledovce.

Kolik je v září a říjnu na stromech červených jablek, tolik čerstvých absolventů, podobně rudých vzteky, máchá tou dobou svou úplně první výplatní páskou: „To snad ne! Člověk měsíc dře jako blbec a půlku pak narve do krku těm, co ani nehnou zadkem!“ Není to krádež. Jen začátek splátek za mastnou investici.

Na jednu stranu sílí hlasy, že současné sociální státy nelze nadále živit, není z čeho. Proti tomu však stojí politické tendence dál na nich pracovat, modifikovat je a činit ještě sociálnějšími. Kde na to ale „prosociální“ politici vezmou? Budou brát a přerozdělovat, dokud bude co. Na témž principu ostatně fungují také strukturální fondy Evropské unie, jež tu nedávno pranýřovala Klára Samková, jednak jako katalyzátory mravního úpadku, jednak jako deformátory trhu.

V prvním dílu své analýzy psané exkluzivně pro Partners media popsal Pavel Kohout trojjedinost současné evropské krize a její kořeny. Nastínil také, která tradiční i originální řešení nepovedou k jejímu konci. Nyní přichází čas na představení potenciálně účinné léčby. A také čas, abychom se začali rozhlížet, co dobrého může krize přinést. A to konkrétně České republice.

Američanka Kim Kiyosakiová, expertka na ženské osobní finance a choť proslulého finančního popularizátora Roberta Kiyosakiho, říká: „Brát si muže pro peníze? To bych zkrátka nikdy neudělala. Zabíjí to ženskou sebeúctu. Lidé jako Heather Millsová, bývalá manželka Paula McCartneyho, jsou pro ženy prostě strašným vzorem.“

Francie a Německo v reakci na prohlubující se dluhovou krizi navrhly vznik evropské ekonomické vlády a všem státům eurozóny zákaz vysokých dluhů. Autor následujícího textu má za to, že nejde o obyčejnou krizi, nýbrž o konec jedné éry.

Itálie, léto 2011. Historická centra měst, galerie, pizzerie, trattorie a osterie lákají turisty jako každý rok. A přece je tu rozdíl: přibyly sprejované nápisy: Noi la crisi non la paghiamo. My tu krizi nezaplatíme. Docela to chápu. Ital, který pracuje a platí pořádně vysoké daně, nemá chuť platit víc. Nezaměstnaný mladý Ital, který nemá peníze na bydlení a založení vlastní rodiny, má ještě menší chuť něco platit.

Kam nás dovedli nakopávači růstu a rozpouštěči dluhu? Co se to vlastně děje v těchto dnech v Evropě? Proč se hovoří o dalším kole ekonomické krize? Samý záchranný balíček každých pár měsíců, a nic. Jak z toho ven?

Kellner, Tykač, Roman, Babiš. Čeští miliardáři, které všichni znají. Těch pár jmen však neznamená, že v Česku zeje hluboká propast mezi chudými a bohatými. Naopak patříme mezi nejvíce rovnostářské země světa. Tak kde se berou mýty o doširoka rozevřených sociálních nůžkách?

Elektronická pošta mi doručila dokument s názvem Chcete změnit svůj život? Ne, žádná sekta ani zaručený návod na zhubnutí. Jeho obsahem je společenská nespokojenost.

„Tedy, Pavle…! Zpráva, že naše sociální a zdravotní pojištění je skrytá, a navíc nafouklá daň a že to jako jediná svobodná země trpíme, mi vzala dech. Kdy a jak jsme k tomu přišli? O kolik tu přitom občan přichází ve srovnání s modely sousedů? A co se s tím dá dělat? Dál se neptám, chci Ti dát víc místa na odpovědi…“ říká Pavel Pavlovi. Kohout Kohoutovi. Spisovatel ekonomovi.