Články na téma: sankce

Západ přitvrdil sankce proti Rusku, jen Švýcaři nedrží basu. A nejspíš na tom solidně vydělají. Je možné jim to vyčítat? Co když si prostě jenom připustili to, co ostatní nechtějí vidět: že ekonomické sankce v historii přinesly jen pranepatrné výsledky?

„Nemůžeme do nekonečna nadávat na ten ošklivý stát, který pořád něco mění a komplikuje život byrokratickým molochem. Čeští podnikatelé ztratili dynamiku a schopnost včas zareagovat na nastalý vývoj. Dalším velkým nešvarem je snaha neustále hledat mezery v systému a obcházet pravidla,“ říká nový prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý.

Z určitého pohledu se spor o Ukrajinu jeví jako klasický imperiální spor o území. U šachovnice sedí dva hráči, dvě impéria. Brusel a Moskva. Předmětem hry je území a moc. Jako vždy v historii.

Reálně Američané proti Rusku vystupují tvrději než Evropská unie, ani oni však nehodlají pouštět dál než k víceméně bezvýznamným gestům. Rusku se možná jeho postup vůči Ukrajině opravdu nevyplatí, jak ale naznačuje sloupkař Washington Examineru, pokud se tak stane, ekonomické sankce na tom budou mít podíl pramalý.

Od samodura musíte potřebovat co nejmíň, kalkulovat s tím, co všechno potřebuje on od vás, a taky se nesmíte bát ukázat svou sílu.

Západní státy se chystají přimět Vladimira Putina, aby stáhl ruské vojáky z Krymu do kasáren a uznal nezávislost i celistvost Ukrajiny. Jenže čím? Obchodními sankcemi by vytrestaly samy sebe.

V mediálním obraze situace v Sýrii nadále převažují emoce a idealismus, což má za následek zastínění holých skutečností či vytvoření zdání romantického boje dobra proti zlu. Oprostíme-li se od citů, může souhrn prostých faktů působit překvapivě. Možná právě proto, že vypovídá o situaci chladnou literou a bez selektivních příkras.

Počet osobních bankrotů stále stoupá, varují novinové titulky. Jenže loni bylo vyhlášenou pouhých 11 451 osobních bankrotů. Většina lidí, kterým by oddlužení pomohlo, totiž na osobní bankrot nedosáhla. A právě toto by měla být ta varovná zpráva, kterou ale všichni raději přehlížejí.

V současné době probíhá debata, zda se Česká republika má přidat ke „hlavnímu proudu“ evropské integrace a podpořit fiskální unii, anebo zůstat raději stranou. Zastánci první varianty argumentují nebezpečím, že bychom mohli zůstat mimo. Kritici jsou naopak přesvědčeni, že nebezpečím je právě onen „hlavní proud“ sám o sobě.