Články na téma: prezidentské volby

Rozhodnou volby amerického prezidenta kecy „ze šatny“, libido nebo vztek na establishment? A co ekonomika nebo daně?

Klíčovým slovem prvního kola slovenských prezidentských voleb se stalo slovo úžerník. Tedy lichvář. Za „úžerníka“ označovala prezidentského kandidáta Andreje Kiska nejprve anonymní kampaň a později už neanonymně sám premiér Fico. Tedy Kiskův protikandidát a původně favorit voleb. Po prvním kole ho ale v této roli vystřídal právě popradský podnikatel.

Nejdřív to vypadalo na nejnudnější volby, jaké letos Evropu čekají. Karty dopředu rozdané, vítěz jasný, házení lístků do uren jen jako formalita. Nakonec ale Slovensko v sobotu nebude hlasovat jen o osobě prezidenta, ale volby promění v referendum o klasické politice a „starých“ politických stranách.

Peníze z veřejných zakázek končí neznámo kde. Tedy – pokud se nesmíříme s tím, že nám jako bližší určení stačí jméno toho nebo onoho daňového ráje. Proč s tím politici nic neudělají? Možná jim jistá neprůhlednost taky vyhovuje. S šéfem české Transparency International o financování politických stran a jejich kampaní i o daňových rájích a veřejných penězích.

Nezávislost a objektivita jsou kategorie, které pro fungování médií dnes ztrácejí význam, říká přední český odborník, sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek. Mluvili jsme o tom, jaká média jsou, kam směřují a jak obstála v nedávné prezidentské volbě.

Rád bych přišel s jedním křížkem po funuse. Nechci zpochybňovat platnost demokratické volby, jen bych rád přispěl do diskuze o tom, co přinesla. Podle mne ukázala, že významné části českých voličů nevadí nevybíravé prostředky, které vítěz ke svému tahu na Matyášovu bránu zvolil. „Po ovoci poznáte je,“ citoval Miloš Zeman během kampaně několikrát Ježíšovo varování před falešnými proroky, „vlky v rouše beránčím“ (nevědom si patrně této souvislosti, viz Matouš 7, 15–16), a svým jednáním jasně odpověděl na otázku Zdeňka Svěráka, zda si také myslí, že „čistého cíle není možno dosáhnout nečistými prostředky“. Nemyslí.

Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu. Málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Že v sobotní volbě zvítězil Miloš Zeman a slušné druhé místo si z první prezidentské reality show odvezl lesník Karel Schwarzenberg, už víme. Některé výsledek těší, jiné rmoutí. Kromě Zemana a knížete mají ale tyto volby ještě dalšího vítěze a dalšího poraženého.

Karel Schwarzenberg, nebo Miloš Zeman? Tak či tak – co může výsledek prezidentských voleb znamenat pro českou ekonomiku? Ptali jsme se ekonomů Tomáše Prouzy a Lukáše Kovandy, zástupce odborů Víta Samka, finančního analytika Aleše Tůmy a dalších zajímavých osobností ze světa financí.

Komentátoři se zlobí, filozofové uvažují, ale je to jednoduché. Schwarzenberg boduje tím, co není – šedivý úředník, zkorumpovaný ministr ani samolibý mocnář. Odlišností od běžného provozu české politiky uchvátil nejen mladé „punkery“, ale i kalkulující inteligenci. O to ale teď tolik nejde. Jaké otázky si (ve skutečnosti) klást před druhou volbou?

Nápady obou prezidentských kandidátů na to, koho by navrhli do vedení České národní banky, ukazují na zoufalou personální vyprahlost české veřejné služby a neprůhlednost personální politiky.

Neměli bychom žít v představě, že se o Česko kvůli prvním přímým prezidentským volbám začal svět zajímat. Pozornost jistě budila tatuáž jednoho z kandidátů – ovšem jako perlička. Do druhého kola Vladimír Franz nepostoupil a pozornost rychle opadla. Výjimkou jsou samozřejmě sousední státy. Na základě zkušenosti z minulých dvacet let lze totiž konstatovat, že pokud má český prezident, na něco vliv, pak je to zahraniční politika – a ta nejvíc ovlivňuje právě každodenní vztahy mezi sousedy.

Lidé zvyklí vybírat superstár a zlatého slavíka volí prezidenta. Výsledek vypadá podle toho. Základní problém není v tom, že bychom nebyli dost chytří, pokládáme si však špatnou otázku.

Jednotné evropské daně a centrální vláda, hon na nepracující rentiéry, propagace principů kolektivní viny a ohýbání ústavy, jak se to hodí. To je skutečný Miloš Zeman.

Karel Schwarzenberg je členem nejméně populární polistopadové vlády a jeho TOP 09 v nedávných krajských a senátních volbách utrpěla debakl, od ještě katastrofálnějšího výsledku ji zachránili jen Starostové. Schwarzenbergův postup do druhého kola prezidentských voleb je i pro jeho stranu velkým překvapením, především ale povzbuzením. Může se ovšem jednat o její zcela poslední úspěch.

Prezidentská předvolební videa jsou u nás nový žánr, ale chytla se. Od dob chalupářských videí Jaroslava Bureše z roku 2003 jsme se posunuli k poměrně zajímavým klipům. Co o kandidátech říkají?

Koho volit v prvním kole prezidentských dostihů? Tak se ptá řada lidí, kteří na konci ledna za plentou nechtějí vybírat mezi Zemanem a Fischerem. Do druhého kola se nemá šanci dostat liberální (?) Franz ani konzervativní Sobotka a ani dámy kandidátky. Kdo tedy zbývá?

Proč přemýšlet i nad třemi prezidentskými kandidáty, pro které jste pravděpodobně hlasovat nechtěli.

Už zakrátko budeme v první přímé prezidentské volbě rozhodovat o příští hlavě státu. Koho bude volit psycholog Cyril Höschl, sociolog Jan Keller, ekonom Petr Mach a další osobnosti?

Někdejší předseda statistického úřadu zazářil na politickém nebi jako premiér překlenovací úřednické vlády v letech 2009 a 2010. Získal nebývalou popularitu – a zmizel do Londýna na židli viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Teď je zpátky jako kandidát na prezidenta. V průzkumech má nejvyšší preference. A taky má největší kampaň.

Kolem prezidentských voleb asi ještě bude mela. Koho by ale neměla strhnout, to je určitě kandidát, který má v zádech momentálně nejsilnější českou partaj. I když – ne vždycky byl Jiří Dienstbier v ČSSD prorokem...