Články na téma: Miloš Zeman

Prodloužení časového testu, (ne)zrušení daně z dividend a úprava zdanění investičních fondů. Jak se na navrhované změny dívá ekonom Lukáš Kovanda, investor Jaroslav Šura, analytik Jaroslav Brychta a další osobnosti ze světa financí?

ODS si zaslouží druhou šanci. V opozici nebo i mimo sněmovnu. Třeba v roce 2017 konečně přijde s jinými tématy, než je „hrozba totality“.

Premiér Jiří Rusnok opakovaně mluví o tom, jak by stál o místo v bankovní radě České národní banky. Co je ale na křesle v centrální bance tak zajímavého, že je kvůli němu jak za příslovečných třicet stříbrných ochotný zahodit svou dlouho a pečlivě budovanou dobrou pověst?

Stále častěji se mluví o vzniku jednotné středoevropské burzy, pod kterou by spadala i dosud strádající pražská burza. Jak se na tuto možnost dívá šéf Burzy cenných papírů Praha Petr Koblic, ekonomové Pavel Sobíšek a Aleš Michl a další osobnosti ze světa financí?

V české politice je zvykem, že opozice odmítá návrhy vládních stran na vylepšení postavení vlády v mocenském trojúhelníku vláda – parlament – prezident, aby je po vstupu do Strakovy akademie sama neúspěšně předkládala jako řešení. Jeden takový mohl být řešením i v aktuálním sporu sněmovní většiny s prezidentem Milošem Zemanem o jmenování nástupce premiéra Petra Nečase, který je obecně sporem s ambicemi utvářet kabinety bez ohledu na vůli Sněmovny a politických stran.

Polemiky s Michalem Kašpárkem jsou zábavné a osvěžující. Je mnohem inteligentnější než pražská parta podporovaná Georgem Sorosem (pánové Pehe, Macháček, Urban a pár dalších). Vyjadřuje postoje velké skupiny vzdělaných mladých lidí. A trochu mi připomíná mne samotného z dob, kdy jsem nosil dlouhé vlasy (byl jsem nezkušený, takže jsem nevěděl, že pleš je lepší) a cítil se intelektuálem.

Krátkozraké české pravici smrdí dělba a omezení státní moci. Snadno se jí to může vymstít.

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak na Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?

V druhé části našeho rozhovoru bude bývalý předseda ODA vzpomínat na politické dění v devadesátých letech. Dozvíte se například o tom, jak probíhala jednání s Václavem Klausem, jaký život tehdy měly malé politické strany a jak se dnešní politická scéna odlišuje od té „polistopadové“.

Nezávislost a objektivita jsou kategorie, které pro fungování médií dnes ztrácejí význam, říká přední český odborník, sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek. Mluvili jsme o tom, jaká média jsou, kam směřují a jak obstála v nedávné prezidentské volbě.

Následující text jsem napsal pro MF Dnes téměř přesně před osmi lety. Bylo to v době, kdy se již stačily projevit důsledky změn z období Zemanovy vlády (červenec 1998 až červenec 2002). Předkládám jej dnes beze změny, pouze s komentářem. Ale nejprve článek samotný.

Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu. Málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Že v sobotní volbě zvítězil Miloš Zeman a slušné druhé místo si z první prezidentské reality show odvezl lesník Karel Schwarzenberg, už víme. Některé výsledek těší, jiné rmoutí. Kromě Zemana a knížete mají ale tyto volby ještě dalšího vítěze a dalšího poraženého.

Karel Schwarzenberg, nebo Miloš Zeman? Tak či tak – co může výsledek prezidentských voleb znamenat pro českou ekonomiku? Ptali jsme se ekonomů Tomáše Prouzy a Lukáše Kovandy, zástupce odborů Víta Samka, finančního analytika Aleše Tůmy a dalších zajímavých osobností ze světa financí.

Komentátoři se zlobí, filozofové uvažují, ale je to jednoduché. Schwarzenberg boduje tím, co není – šedivý úředník, zkorumpovaný ministr ani samolibý mocnář. Odlišností od běžného provozu české politiky uchvátil nejen mladé „punkery“, ale i kalkulující inteligenci. O to ale teď tolik nejde. Jaké otázky si (ve skutečnosti) klást před druhou volbou?

Nápady obou prezidentských kandidátů na to, koho by navrhli do vedení České národní banky, ukazují na zoufalou personální vyprahlost české veřejné služby a neprůhlednost personální politiky.

Neměli bychom žít v představě, že se o Česko kvůli prvním přímým prezidentským volbám začal svět zajímat. Pozornost jistě budila tatuáž jednoho z kandidátů – ovšem jako perlička. Do druhého kola Vladimír Franz nepostoupil a pozornost rychle opadla. Výjimkou jsou samozřejmě sousední státy. Na základě zkušenosti z minulých dvacet let lze totiž konstatovat, že pokud má český prezident, na něco vliv, pak je to zahraniční politika – a ta nejvíc ovlivňuje právě každodenní vztahy mezi sousedy.

Lidé zvyklí vybírat superstár a zlatého slavíka volí prezidenta. Výsledek vypadá podle toho. Základní problém není v tom, že bychom nebyli dost chytří, pokládáme si však špatnou otázku.

Jednotné evropské daně a centrální vláda, hon na nepracující rentiéry, propagace principů kolektivní viny a ohýbání ústavy, jak se to hodí. To je skutečný Miloš Zeman.

Prezidentská předvolební videa jsou u nás nový žánr, ale chytla se. Od dob chalupářských videí Jaroslava Bureše z roku 2003 jsme se posunuli k poměrně zajímavým klipům. Co o kandidátech říkají?

Koho volit v prvním kole prezidentských dostihů? Tak se ptá řada lidí, kteří na konci ledna za plentou nechtějí vybírat mezi Zemanem a Fischerem. Do druhého kola se nemá šanci dostat liberální (?) Franz ani konzervativní Sobotka a ani dámy kandidátky. Kdo tedy zbývá?