Články na téma: FED

Před nedávnem jsme čtenáře Finmagu seznámili s Georgem Selginem, americkým ekonomem, který patří mezi výrazné kritiky současného systému centrálních bank. V dnešním pokračování rozhovoru představíme jeho názory na možný měnový převrat – dostali jsme se s příchodem bitcoinu do bodu zlomu?

Vyplatí se dnes nakoupit, anebo shortovat americké dluhopisy? Tato otázka rozděluje investory na dva tábory. Teprve čas ukáže, kdo měl pravdu.

Až do nedávna byly země skupiny BRIC (případně s Koreou BRICK) považovány za budoucí tahouny světové ekonomiky a tamější akcie byly investiční hit. V posledních týdnech a měsících se ale investoři probouzejí. A jak už to tak někdy bývá, z blaženého spánku přecházejí rovnou do stavu paniky. V hledáčku je teď hlavně Indie.

George Selgin, ekonom z Georgijské univerzity a stoupenec svobodného bankovnictví, říká v exkluzivním rozhovoru pro Finmag: „Spojené státy zažívají výrazný nárůst cen aktiv – nejen akcií, ale třeba i nemovitostí. Jsem přesvědčen, že za tento růst je zodpovědná americká centrální banka. Čili: tento růst nezrcadlí zlepšující se zdraví americké ekonomiky.“

Po německých volbách nastane nová éra, říká komentátor Mark J. Grant. Éra, kdy si Evropa bude muset přestat lhát do kapsy.

V předchozím příspěvku jsem se vám pokoušel přiblížit názory amerických liberálů (to jest sociálních demokratů) volným převyprávěním toho, jak vykládá americkou historii i současnost jeden z jejich hlavních ideologů. Jen jsem neprozradil, o kterého šlo – to bylo na vás. Redakce prý byla trochu v šoku, že první správný tip na Paula Krugmana se pod článkem objevil už o půl čtvrté ráno. Protože mám ovšem starost o vaše duševní zdraví, teď vám řeknu, jak to bylo s Amerikou ve skutečnosti.

Američan Eric Maskin, laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2007, říká: „Už tak náročná pokrizová léta si Evropa sama dělá ještě náročnější – přehnaným důrazem na úsporná opatření. V USA jsou ozdravné kroky sice rozhodnější, ale také vybalancovanější a celkově citlivější.“

Stačilo vyslovit pár slov a akciové indexy padaly. Ben Bernanke a pár vět, které dokážou během okamžiku přivodit miliardové ztráty – o čem to svědčí?

Sté narozeniny Federálního rezervního systému – důvod k oslavě, či pláči?

Čínský způsob „manipulace“ úvěrového trhu jde proti srsti všem liberálním ekonomům. Zdá se ale, že svůj rozbujelý realitní sektor dokázali Číňané zchladit s mnohem menšími negativními následky, než se to svého času před krizí povedlo v USA. V čem bychom se tedy měli inspirovat?

Regulace nemusí být vždycky špatná. Pokud ale úřad za svou prioritu vezme zbytečnou buzeraci a pak kvůli jeho nečinnosti na jiných frontách dochází k nenahraditelným ztrátám, není možné ho hájit.

V čem by měla spočívat nezávislost centrální banky? Nechat banku dělat cokoli, co uzná za vhodné.

Too big to fail? Některé bankovní domy jsou prý tak veliké, že jejich pád by znamenal takovou katastrofu pro celé ekonomiky, že ho vlády nemohou dopustit. I kdybychom to připustili, lepším kritériem k rozhodování, koho (ne)nechat padnout, je podle švýcarských vědců spíš množství a význam vzájemných vztahů mezi bankami než jen velikost.

Další bankovní skandál – aféra kolem manipulací se sazbami LIBOR. Je světové bankovnictví zkažené až do morku kostí? Jak to vidí Aleš Michl, Lukáš Kovanda, Aleš Tůma a další odborníci ze světa financí.

I v krizích mají lidé normální starosti. Třeba jak uložit peníze. Bohatí řeší, jak zachovat své bohatství. Chudé zajímá, jak zbohatnout nebo aspoň jak se nenechat napálit. Mladí stojí před dilematem, zda tvořit rezervy pro založení domova a rodiny, anebo úspory prohýřit. (Upřímně, není to snadná volba.) Střední a starší generaci zajímá, jak nepřijít o hodnotu peněz shromážděných na horší časy.

Nizozemsko je často pokládáno za ekonomiku v kondici a dáváno jiným zemím za vzor. Ovšem i Španělsko patřilo nedávno v některých oblastech ke chváleným premiantům...

Německo už má natištěné nové marky. A není všechno zlato, co se třpytí. Některé domnělé konspirace možná vůbec nejsou domnělé!

Včera jsme se věnovali tradičnímu důvodu k výrobě nových peněz centrálními bankami: měnovým intervencím, které mají vést k oslabení domácí měny. Dnes nás čeká kvantitativní uvolňování.

„Měla by centrální banka kromě cenové a měnové stability dbát také na růst?“ ptá se Honza Macháček v dalším díle Dialogu. Pavel Kohout odpovídá.

Nakupujte, když je krev v ulicích, řekl prý kdysi baron Rotschild. V roce 2007 žili západní investoři v nebývale klidné době, tedy v době, která investicím – podle barona – nepřeje. Co se od té doby změnilo? Ekonom Pavel Kohout exkluzivně pro Partners media reviduje a doplňuje svůj pět let starý text.

Evropská banka má v rukou velikou moc nad měnovou politikou. Čím větší moc nad ní má, tím větší paseku způsobí její chyba. A fiskální unie by samozřejmě do jejích rukou koncentrovala moc moci. Pavel Kohout exkluzivně o měnovém dopingu, o neprozřetelnosti jeho náhlého utnutí a Mariu Draghim.