Články na téma: eurozóna

Čínský způsob „manipulace“ úvěrového trhu jde proti srsti všem liberálním ekonomům. Zdá se ale, že svůj rozbujelý realitní sektor dokázali Číňané zchladit s mnohem menšími negativními následky, než se to svého času před krizí povedlo v USA. V čem bychom se tedy měli inspirovat?

Zastánce rozdělení eurozóny na sever a jih Hans-Olaf Henkel navrhuje řešení problémů eurozóny. Vedle odchodu čtyř nejbohatších zemí z měnové unie by Evropě podle něj pomohlo i rázné řešení obtíží finančního sektoru včetně rozsáhlé nacionalizace. Odmítá také tvrzení, že kancléřka Merkelová diktuje celé Evropě.

Od „nevstupu“ do eurozóny si tvůrci hospodářské politiky slibovali, že koruna bude fungovat jako stabilizátor ekonomiky. V časech zlých bude oslabovat a dávat výhodu našemu exportu a v časech dobrých se růst její hodnoty postará o nízkou inflaci. Pohledem na letošní data z ekonomiky u nás k žádnému boomu nedochází, koruna si ale sílu drží. Čím to?

Rád bych se mýlil – ale je možné, že evropská bankovní krize bude trvat mnohem déle a bude mnohem dražší, než mnozí věří. Studujeme-li podrobněji vývoj japonské bankovní krize, najdeme vskutku znepokojující podobnosti.

Regulace nemusí být vždycky špatná. Pokud ale úřad za svou prioritu vezme zbytečnou buzeraci a pak kvůli jeho nečinnosti na jiných frontách dochází k nenahraditelným ztrátám, není možné ho hájit.

Když se německá kancléřka vrátila z posledního summitu eurozóny, bylo jen otázkou času, kdy se strhne bouře a zda zasáhne německou vládnoucí elitu a její eurointegrační konsenzus. Poprvé to totiž vypadalo, že byla zatlačena triumvirátem Francie, Itálie a Španělska do kouta a záchranu eurozóny už neřídí podle svých, německých pravidel.

Časopis Forbes zařadil německou kancléřku Merkelovou na čtvrté místo v žebříčku nejmocnějších lidí světa. V kategorii žen jí udělil dokonce zlatou medaili. Merkelová bezpochyby velkou moc má. Používá ji v něčem správně, ale jindy zase velmi špatně.

Evropští lídři neprožívají odpočinkové léto. Angela Merkelová z hor v severní Itálii volala Mariu Montimu a slibovala, že pro euro udělá „vše potřebné“. Italský premiér jezdil po evropských hlavních městech a snažil se, aby udržel úroky za úvěry co nejníže. Během své dovolené na ostrově Sylt přivítal německý ministr financí Wolfgang Schäuble amerického ministra financí Tima Geithnera. A muž, kterého všichni sledují, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, slíbil: „Do Polynésie nepojedu, je to příliš daleko.“

Zástupy politiků, ekonomů i žurnalistů radí Evropské unii, jak na krizi. Nelze provozovat měnovou unii bez unie fiskální, zní mnohohlasý chór moudrých hlav a pokračuje: Jedině centrální rozpočet, který bude přerozdělovat podstatnou část daňových příjmů, může vyrovnávat rozdíly v hospodářském cyklu, které jsou způsobeny fungováním jednotné měny.

Nelze si nevšimnout, jakou radost mají z krize někteří profesionální Evropané, kteří po příležitosti upevnit svoji moc vyjeli jako smečka ohařů po liščí stopě.

Prezident České republiky Václav Klaus říká v exkluzivním rozhovoru: „To je pouze přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie, popozítří Španělsko. Takhle svět neběží.“

Proč demokracie sama o sobě není zárukou vlády práva? Na to odpovídá znovu vydaná Zakariova provokativní úvaha o budoucnosti svobody, aktuálnější než kdy dřív.

Dne 13. června 2012 jsem oslavil páté výročí svého prvního článku o španělské krizi. Přesně řečeno, o budoucí španělské krizi, neboť tehdy to zdaleka nevypadalo tak zle. Posuďte sami – článek uvádím v původním znění s titulky ze současnosti:

Jedna z nejmenších ekonomik na světě má potenciál způsobit druhou a patrně ještě ničivější světovou finanční krizi, než jakou jsme zažili v letech 2007–2008.

Pro eurozónu by mohl být odchod Řecka vysvobozením. Zároveň však může jít o spouštěč, jenž strhne lavinu, která na evropské ekonomice napáchá obří škody. Co si o tom myslí ekonomové Aleš Michl, Jan Procházka, Petr Mach a další osobnosti ze světa financí?

Lumík (Lemmus) je drobný severský hlodavec. V obecném povědomí přežívá mýtus o hromadných sebevraždách, které příslušníci tohoto rodu, následujíce slepě druh druha, pášou skokem do moře z vysokého útesu. Dnes, pokud někde z výšky padá větší množství lumíků, vědci trvají na tom, že jde o shodu nešťastných okolností. Lumík ale přesto zůstává symbolem stádnosti vedoucí až k záhubě.

Nejbohatší provincie Španělska se zadlužuje, aby mohla dotovat Madrid.

Angela Merkelová se dopouští podobných omylů jako její předchůdci před nástupem Hitlera.

„Krize? Žádná krize ani v USA, ani v Evropské unii není a nebyla,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru ekonom Aleš Michl. V pokračování se taky dozvíte, co mají společného McDonald’s a komunisté a proč si česká pravice kope vlastní hrob.

Ne, dnes se nebudu zabývat – nebo aspoň ne primárně – pohyby vzájemných kurzů měn, jde mi o proměnu celkové struktury trhu.

Pro řadu lidí je nepředstavitelné, že by se stávající finanční systém mohl někdy změnit. Je tady, je daný, nediskutuje se o něm. Přitom funguje jen pár desítek let. Jeho – minimálně částečné – nahrazení však může být otázkou nikoli desetiletí, nikoli let, ale i jen pouhých měsíců. Zvlášť když vývoj urychlí katalyzátor...