Články na téma: demokracie

„V současné době se určité skupiny občanů snaží získávat oprávnění, jež jiné skupiny obyvatelstva nemají. Přitom však sami nechtějí ve vztahu k těmto oprávněním plnit jakékoli povinnosti. Oprávnění nezískají jinak, než prostřednictvím zvláštního zákona, takže volí tuto formu, kterou prosazují obvykle s nějakým odůvodněním, jež zní zdánlivě velice ušlechtile,“ říká Aleš Pejchal, soudce mezinárodního soudu pro lidská práva, v dalším z rozhovorů s Irenou Válovou.

Už pošesté přinášíme rozhovor Ireny Válové s Alešem Pejchalem, dnes soudcem Mezinárodního soudu pro lidská práva, rozhovor o těch nejzákladnějších věcech člověka a společenství lidí. O svobodě vnitřní i vnější, o zákonech. Vnitřních i vnějších.

V dalším pokračování rozhovorů o nejzákladnějších věcech ne snad v životě člověka, ale určitě v životě lidského společenství připomíná americkou Deklaraci nezávislosti jakožto zásadní dokument, který definoval lidská práva a svobody. Aleš Pejchal pak do kontrastu k americkému pojetí práv a svobod dává pojetí evropské, vyrůstající z odlišných kořenů.

Třetí pokračování rozhovoru, který vedla Irena Válová s Alešem Pejchalem, nynějším soudcem mezinárodního soudu ve Štrasburku. O tom základním.

Rád bych přišel s jedním křížkem po funuse. Nechci zpochybňovat platnost demokratické volby, jen bych rád přispěl do diskuze o tom, co přinesla. Podle mne ukázala, že významné části českých voličů nevadí nevybíravé prostředky, které vítěz ke svému tahu na Matyášovu bránu zvolil. „Po ovoci poznáte je,“ citoval Miloš Zeman během kampaně několikrát Ježíšovo varování před falešnými proroky, „vlky v rouše beránčím“ (nevědom si patrně této souvislosti, viz Matouš 7, 15–16), a svým jednáním jasně odpověděl na otázku Zdeňka Svěráka, zda si také myslí, že „čistého cíle není možno dosáhnout nečistými prostředky“. Nemyslí.

Nová kniha Plutocrats vysvětluje, čím se liší dnešní miliardáři od včerejších milionářů a proč si sami uškodí, pokud zašpuntují vstup na vrchol.

V anketě Finmagu jsem před časem upozornil, že současný politický režim má opačnou dynamiku, než měl ten „komunistický“. Zatímco tehdy se poměry neustále zlepšovaly, teď se neustále zhoršují. Je jen otázkou času, kdy se pomyslné křivky protnou a kdy se současný režim, neoprávněně a chybně nazývaný demokracií, se stane horším, než byl ten husákovský.

Ministr Pavel Blažek je přesvědčen, že internetová média představují vážnou hrozbu pro demokracii. Co si o tom myslí advokát Tomáš Sokol, ekonom Pavel Kohout, novinář Miroslav Motejlek a další osobnosti?

Politoložka Vladimíra Dvořáková napsala objevnou knihu o zemi, ve které politický účel světí i smradlavé prostředky a kde státu nevěří ani sami státníci.

„Jak můžete po dětech chtít, aby vstaly, když se hraje národní hymna, pokud nevstanou, když vejde starší člověk do místnosti,“ říká v exkluzivním rozhovoru o úpadku mravů a cestě, jak je znovu pozvednout, Eliška Hašková Coolidge, bývalá asistentka pěti amerických prezidentů a odbornice na etiketu.

Mezi zatím nepříliš popularizovanými kříženci ekonomie a dalších věd je pravděpodobně nejdůležitější biofyzikální ekonomie. Pokud byste snad projevili zvrácený úmysl seznámit se s touto obskurní odnoží ekonomie, můžeme začít poměrně nevědecky: V obýváku se nám roztahuje patnáct slonů!

Prezident České republiky Václav Klaus říká v exkluzivním rozhovoru: „To je pouze přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie, popozítří Španělsko. Takhle svět neběží.“

Kdo si myslí, že hospodaření většiny západních států je dlouhodobě udržitelné, ten si může kupovat akcie investičních fondů nebo platit důchodové pojištění. Ti ostatní mohou mít pocit, že není jiné cesty než koupit pole, obehnat je ostnatými dráty, vystavět kulometná hnízda a připravovat se na samozásobitelství po zániku civilizace.

Proč demokracie sama o sobě není zárukou vlády práva? Na to odpovídá znovu vydaná Zakariova provokativní úvaha o budoucnosti svobody, aktuálnější než kdy dřív.

Senátor Petr Pithart přišel s tezí, že nechce, aby Česká republika byla konkurenceschopná vůči Číně a že bychom měli spíše uvažovat o jiném řešení – izolaci.

Po dlouhé době se u nás neprotestuje proti konkrétním nešvarům, ale proti celému systému, proti uplynulým dvaceti letům. Na prvomájové mítinky komunistů, na nichž se vlastně mluvívá o podobných věcech jako minulý týden na náměstí několika měst, jsme si zvykli jako na úsměvný folklór kdesi na úrovni vynášení smrtky. Teď se ale potkáváme s něčím novým, nebezpečnějším. Právě proto bychom neměli nedávné a možná budoucí protesty přecházet mlčením.

Dramatický nástup nových ekonomik na světovou scénu budí obavy, zda nenastal soumrak Evropy. Má vůbec starý kontinent šanci proti asijským tygrům a dalším velmocím? Má, a velkou – pokud nezopakuje ty chyby, které způsobily stagnaci zemí jako Čína nebo Indie.

Jak hodnotí rok 2011 osobnosti ze světa financí a byznysu? Přečtěte si, co letos nejvíce naštvalo a potěšilo Pavla Kohouta, Aleše Michla, Lukáš Kovandu a další oslovené.

V předchozích dvou článcích jsme řekli, že nejde o krizi eura, krizi měny, ale o krizi dluhovou. A hledali jsme její řešení. Jenže dluhovou krizí, i kdyby se nám ji podařilo vyřešit, problémy nekončí. Situace je mnohem závažnější.

Na rozhovor Lukáše Kovandy s Paulem Samuelsonem, možná nejvlivnějším teoretikem ekonomie druhé poloviny 20. století, jsme na Finmagu od října 2009, kdy vyšel, odkazovali mnohokrát, celý se zde ale neobjevil nikdy. Dnes, téměř na den přesně dva roky poté, co vyšel, jsme se to rozhodli napravit. Některé pasáže jsou totiž aktuálnější než kdykoliv předtím. A to přestože bylo Paulu Samuelsonovi v době, kdy se s Lukášem setkal, čtyřiadevadesát.

Odborářské protesty v Maďarsku se politizují. Může si za to sám premiér Viktor Orbán, když ořezává parlamentní demokracii v zemi.