Články na téma: demokracie

Představa, že demokracie se má týkat všech aspektů života a společnosti, je podle známého polského konzervativního myslitele nebezpečná. Dobré politické zřízení musí obsahovat i nedemokratické instituce, které jsou pro zdraví systému klíčové.

Kdo si nepřipustí, že má ideologii, je na nejlepší cestě stát se dogmatikem.

Doktor Husák se už vrátit nemůže. Zato normalizace je zase tady. Zastavit ji nejspíš nedokážeme, můžeme ji ale přežít: a bylo by dobré být připraveni, až skončí.

Vláda pravidel skončila loni v létě. Moc, která po tomto otřesu ležela na zemi, zvedla charismatická osobnost Andreje Babiše. Troufám si tvrdit, že je to právě on, kdo bude vládnout, i když formálně není nejvýš postaveným členem vlády. Ostatně – k čertu s formalitami, vláda pravidel skončila loni v létě.

Jak se pozná, že pro nás něco má skutečnou hodnotu? Podle oběti, kterou jsme ochotni pro tuto hodnotu přinést.

Petr Hampl minulý týden psal o povinném zavádění kamer ve vybraných soukromých prostorách a položil zásadní otázku: Proč tak radikální zásah do soukromí nevyvolal téměř žádnou reakci veřejnosti? Rád bych poukázal na jeden z možných důvodů této apatie, která je pro některé ihned a pro mnohé bohužel až zpětně nepochopitelná.

Jára Cimrman dospěl k poznatku, že lidská řeč nevznikla ze snahy dorozumět se, ale z potřeby vykecat se (vyžvanit). Poslanci ji patrně pociťují stejně naléhavě jako zbytek populace. Proč jim tuto potřebu upírat?

V Česku se při debatách o dění na Ukrajině vůbec nemluví o tom, že Čína s ní podepsala osmnáct smluv, které jí mají otevřít přístup na evropské trhy

Nadpis dalšího pokračování seriálu rozhovorů mezi novinářkou Irenou Válovou a právníkem Alešem Pejchalem má možná trochu nejasný název. Názor ale o to jasnější. Téma? Kdy má člověk právo vzepřít se právu. Jak bojovat proti moci, když ta drží právo v rukou?

Nicholas Eberstadt napsal nevelkou, ale důležitou knížku, která břitce ukazuje, jak se rozšiřuje sociální stát, a odhaluje propast, na jejíž hraně nyní v důsledku této expanze balancují přetrvávající ideály republikánské vlády. Národ pobíračů: americká epidemie nárokování je poučný a alarmující. Avšak tomu, co je na našem nynějším politickém uspořádání skutečně zničující, se Eberstadt věnuje jen nepřímo.

Potřebujeme parlamentní demokracii?

V předvolebním čase přinášíme druhý díl analýzy sociologa Petra Hampla, věnované našemu volebnímu chování a rozhodovacím mechanismům.

Vláda padla, nová nezískala důvěru. Co to znamená pro ekonomiku?Bude po zbytek roku pod slabým vedením vlády v demisi churavět? Sotva. Trocha bezvládí neuškodí.

Dnešním textem načínáme nový oddíl úvah o právu, spravedlnosti a dalších „základních slovech“ lidského společenství. Novinářka Irena Válová a právník Aleš Pejchal se v tomto oddílu budou zamýšlet nad vztahem práva a politiky.

Etablované politické strany přežijí jen za předpokladu, že se zřeknou části své moci výměnou za zachování své existence a důležitosti, tvrdí v první části prázdninového rozhovoru politolog a analytik Petr Robejšek.

„Podívejte se, co nám ti hrozní bruselští úředníci nařizují!,“ voláme často my odpůrci Impéria. „Zameťte si před vlastním prahem, česká ministerstva nařizují ještě nesmyslnější regulace,“ kontruje protistrana. Je to spor, který nemá řešení – protože je naprosto nesmyslný. Ve skutečnosti evropská byrokracie závisí na národní a naopak. Pokusím se to vysvětlit.

Nezávislost je skvělá třeba v umění. Ale opravdu chceme docela nezávislé i ozbrojené síly? Naši předkové by takovou myšlenku označili za šílenou.

Je lhostejno, že tento text dnešního soudce Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku Aleše Pejchala vznikl už v roce 2004. A že tehdy vznikl jako komentář ke „kauze Kořistka“. Také je lhostejno, že jde vlastně o kompilát dvou původně rychle za sebou následujících textů –. Argumenty jsou stejně pádné. A ani titulek vlastně není potřeba měnit.

Soudce štrasburského soudu pro lidská práva Alešem Pejchalem se, provokován novinářkou Irenou Válovou zamýšlí nad tím, jak důležitá je pro spravedlivý proces přísná forma.

V další z rozprav o slovech, která jsme vetkli do základů naší civilizace zavede tázající se novinářka Irena Válová soudce mezinárodního soudu pro lidská práva Aleše Pejchala k tématu ohýbání nejdůležitějšího zákona ze všech... Aleš Pejchal pak příklady ohýbání ústavy ve prospěch některé skupiny občanů ve prospěch skupiny jiné nebude hledat jen v ústavě komunistického Československa, ale bohužel i mnohem blíž dnešnímu dni.

Zejména v posledních dvou dílech rozhovorů o svobodě a základech práva Irena Válová přicházela s tématem menšin, které si nárokují a vynucují zvláštní a stále další privilegia. Aleš Pejchal, nynější soudce štrasburského mezinárodního soudu, v odpovědích připomínal, že právo by mělo zůstávat jednoduché a obecné. Ostatně kolem a kolem vzato, každý jsme menšina a každý bychom mohli mít zákony střižené právě sobě na míru. Nebo ne? Asi by to paralyzovalo systém. Jestli už není paralyzovaný současným stavem —