Články na téma: daň z přidané hodnoty

Daně v České republice jsou vysoké, a především – nepřehledné. Jak upravit daňový systém, aby byl spokojený stát i daňový poplatník? Zeptali jsme se ekonomů Jana Procházky, Pavla Sobíška, Jiřího Skuhrovce a dalších osobností ze světa financí.

Měl pomáhat těm, kteří si neumí pomoci sami. Místo toho Evropský sociální fond funguje jako Robin Hood naruby.

Maďarsko ve svých rozpočtových statistikách podvádělo v rozměrech podobných řeckým podfukům. Z Evropské unie nyní přišel bezprecedentní trest: pozastavení výplaty miliard z evropských fondů. Postup Bruselu je zcela na místě.

Polemizovali jsme na našich stránkách o tom, jak těžké je podnikat a zaměstnávat lidi. Psali jsme o nákladech, které si žádá podnikání samo, ale především o nákladech, které si nárokuje stát. Druhým dílem zprávy z budoucnosti, kterou pro naše čtenáře sepsal Rando Kabaj, který se právě v těchto dnech vydává na neúspěšnou podnikatelskou dráhu, polemickou sérii ukončujeme. Mír. Až do příští války.

Od navýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty uběhlo jen několik dní a už se otevřeně mluví o tom, že pro letošek nebude konečné! Voliče je totiž uprostřed volebního období třeba sedřít z kůže – možná do příštích voleb zapomenou, jaké kejkle „pravicová vláda“ prováděla za uplynulé čtyři roky.

Na Tchaj-wanu už 60 let bojují proti daňovým únikům originálním způsobem: v televizi losují výherní účtenky.

Autor tohoto textu roky krmil státního otesánka. O co si řekl, to na daních dostal. Stejně tak i letos. Tentokrát ale zaplaceným daním nedopatřením chyběla průvodka. Papír, lejstro... Jak reaguje stát? Nijak. A pak ještě chvíli nijak. Nejdřív si je třeba pořádně počkat, až vám naběhne pořádné penále.

O dani z přidané hodnoty je dnes slyšet každý den, „definitivní“ dohody vládní koalice o její budoucí podobě se mění rychleji, než ekonomové stačí počítat, co by která varianta pro spotřebitele i národní hospodářství znamenala. Opomineme-li názorový obrat vlády, jejíž představitelé před volbami slibovali, že se daně zvyšovat nebudou, je tu ještě otázka, jak dobře či špatně je zvýšení daní připraveno. Každá daň znamená zatížení ekonomiky, nicméně některé varianty jsou k potenciálu ekonomického růstu i daňovým poplatníkům šetrnější více, jiné méně.

Že je podnikání na internetu snadné? Český úředník ruku v ruce s tím bruselským dělají vše pro to, aby dál nebylo.

Pondělní Lidové noviny přinesly průzkum, podle kterého téměř 80 % lidí odmítá navržené reformy důchodů a daní. Vládě přitom nevěří 90 % občanů a vládní představitelé zároveň tvrdí, že právě prosazení reforem je jediným důvodem, proč se vláda ještě nerozpadla. Mají v takové situaci reformy vůbec cenu?

Když vláda oznamovala zvýšení daně z přidané hodnoty, ospravedlňovala ho důchodovou reformou. Navýšení DPH prý mělo financovat výpadek příjmů průběžného důchodového systému. Celkově měla nová sazba přinést do státní pokladny zhruba 22 miliard korun.

Jeden z mýtů o digitálních médiích říká, že srazí cenu i kvalitního obsahu kamsi k nule, v případě knih do řádu desetikorun. E-booky přitom stojí skoro stejně, a někdy dokonce více než tištěné knihy. Nehoráznost? Má to přinejmenším čtyři rozumné důvody.

Jaro je vždy pro řadu lidí impulzem pro přemýšlení o novém bydlení. Letos však hypoteční sezónu už o dva měsíce dříve odstartovaly vládní plány na navyšování daní a rušení daňových odpočtů. Každý si tak velmi rychle spočítal, že masivní zvýšení DPH jeho nový byt či dům výrazně prodraží.

DPH napařená na balíky ze zahraničních e-shopů měla pomoci rozpočtu. Státu ale nula od nuly pojde, protože na její výběr musí nabírat nové úředníky. S těmi vás mimochodem čeká složitá komunikace. A když budete chtít zjistit, kdo tuhle novotu vymyslel a odsouhlasil, pohoříte.

Pokud by byl někdo natolik masochistický, že by se vrátil k volebním programům vládní koalice, našel by v nich zejména slova o snižování výdajů či o efektivním využití státního majetku (včetně jeho privatizace). Rozhodně se v nich nic nepíše o navyšování daňové zátěže nebo o trestání odpovědných lidí, kteří se chtějí starat sami o sebe místo toho, aby byli závislí na státu.