Zbídačený sever a elitářský jih. Fenomén trápící nejen Česko

Zatímco geograficky na severu položené země, jako jsou Německo nebo Nizozemsko, dokázaly plně využít průmyslové a technologické transformace, jižní státy stále víc zaostávají, trpí vysokou nezaměstnaností a odlivem kvalifikovaných pracovních sil.

Jenže vnitrostátně je to často úplně jinak. Dokazuje to nejen Česko, které chudý sever řeší od počátku své novodobé historie, ale například i Anglie. Tedy zdaleka nejlidnatější i ekonomicky nejvýznamnější část Spojeného království.

Shutterstock

Zelená vládne Evropě, jen ne Česku. Nebo...?

 

Hlavní agenda Evropské unie, s níž Česko souhlasilo, se jmenuje „Green Deal“. Kolem klimatické agendy se odehrává veškeré strategické politické dění. Proč tedy v Česku nemá tento trend své politické přátele? ptá se v komentáři Petr Fischer.

Zde je přinejmenším od konce první světové války stále znatelnější dominance jižních oblastí v čele s Londýnem. Zato severní Anglie zaostává z hlediska prakticky všech hospodářských i sociálních ukazatelů a v těch nejzanedbanějších oblastech se životní úroveň podobá spíše východní Evropě.

„Regionální rozdíly ve Spojeném království jsou větší než v jakékoli jiné srovnatelné vyspělé ekonomice,“ konstatuje zpráva Institutu pro výzkum veřejné politiky (IPPR) z roku 2019. „Přestože nejsme jediná země, která těmito rozdíly trpí, nepoměr mezi jednotlivými regiony v oblasti produktivity, příjmu nebo zdravotní péče jsou u nás podstatně horší než ve srovnatelných státech.“

Prohlubující se nerovnosti naposledy znovu odhalila i koronavirová pandemie, která si na počet obyvatel vyžádala mnohem víc obětí na severu Anglie. A negativní dopady bude mít také brexit, který se paradoxně podařilo odhlasovat mimo jiné právě kvůli významné podpoře v dlouho opomíjených severských regionech.

Prostředí těžkého průmyslu se stalo živnou půdou pro rovnostářskou identitu, na niž si seveřani dodnes potrpí ve srovnání s „nabubřelými“ a elitářskými jižany.

Vzestup a pád

Úpadek severní Anglie přirozeně není jen záležitostí posledních několika let, ale vychází z historických procesů. Ty někteří datují až do období normanské invaze v roce 1066, po níž následovala brutální paficikace neposlušného severu. Zcela zásadní je ale vývoj od 19. století, kdy se na uhlí a železnou rudu bohatá oblast stala epicentrem průmyslové revoluce a místní podniky přitahovaly imigranty z ostatních částí Spojeného království i z celé Evropy.

Bohatství severní Anglie bylo na jednu stranu vykoupeno devastací krajiny a doslova životu nebezpečnými podmínkami v dolech a továrnách. Na druhou stranu se ale právě prostředí těžkého průmyslu stalo živnou půdou pro rovnostářskou identitu, na niž si místní dodnes potrpí ve srovnání s „nabubřelými“ a elitářskými jižany.

Příznivé ekonomické podmínky pro „průmyslové srdce Anglie“ nevydržely dlouho – situace se začala obracet už v meziválečném období v souvislosti se zámořskou konkurencí a po druhé světové válce se zhoršila natolik, že v roce 1962 konzervativní premiér Harold Macmillan varoval před rozdělením země na „chudý sever a bohatý, přelidněný jih“.

Poslední ránu severské prosperitě uštědřila Macmillanova stranická kolegyně Margaret Thatcherová. Za vlády premiérky Thatcherové, která dodnes v severní Anglii patří mezi nejvíc nenáviděné osobnosti a stovky lidí její smrt doslova oslavily, se definitivně uzavřela většina uhelných dolů, oceláren a doků. Tedy všech těch podniků, které zaměstnávaly velkou část místních obyvatel.

Vývoj v severní Anglii se vlastně v mnohém podobá tomu, co zažily průmyslové oblasti na severu a východě České republiky v průběhu 90. let...

Dědictví „Železné lady“

Nemilosrdná deindustrializace britské ekonomiky a triumf služeb a na jihu soustředěných finančních produktů vedla na konci 80. a průběhu 90. let k rychlému hospodářskému růstu a období relativní prosperity. To se však v žádném případě netýkalo severní Anglie, kde zmizely miliony pracovních míst a konzervativní vláda nepřišla s žádným komplexním plánem obnovy nebo hospodářské transformace.

Podíl lidí žijících na severu se od té doby neustále snižuje, místní obyvatelé umírají podstatně dříve, trpí vyšší nezaměstnaností, a i když se jim podaří najít práci, mají v průměru nižší platy než na jihu Anglie. Horší životní podmínky odráží také to, že v severských regionech žádá výrazně větší podíl dětí o sociální podporu v podobě obědů zdarma. Děti na severu mají zároveň nižší šanci na to, že se dostanou na elitní univerzity, což je často jediná vstupenka k hospodářskému vzestupu.

Vývoj v severní Anglii se vlastně v mnohém podobá tomu, co zažily průmyslové oblasti na severu a východě České republiky v průběhu 90. let, kdy se privatizovaly a zanikaly nekonkurenceschopné, státem vlastněné podniky, aniž by se věnovala patřičná pozornost širším společenským následkům.

Výsledkem jsou v obou případech zchudlé, vylidněné regiony s podstatně horší kvalitou veřejných služeb, s nižší úrovní vzdělání i zdravotní péče a v neposlední řadě s nespokojeným obyvatelstvem, které koketuje s populistickými až extrémistickými stranami. V českém kontextu to byli historicky komunisté a v poslední době strany jako SPD nebo ANO, v britském pak různí nacionalisté od Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) až po fašizující Britskou národní stranu (BNP).

Rozsáhlé škrty mimo jiné oslabily schopnost místního zdravotnictví vypořádat se s pandemií koronaviru, která v severní Anglii zabila na počet obyvatel podstatně víc lidí než ve zbytku Anglie...

Místo oživení škrty

Anglický a český sever spojuje také to, že ačkoli se celostátní politici dlouho zaklínají nutností regionální nerovnosti napravit, na výraznější řešení se stále čeká a dosavadní iniciativy jsou spíše cílem posměchu. Platí to třeba pro program Northern Powerhouse, slavnostně představený v roce 2014 tehdejším ministrem financí Georgem Osbornem, který měl přinést masivní investice do dopravní infrastruktury a propojit severní a jižní města novými rychlovlaky.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Špatné dopravní spojení uvnitř severní Anglie i s městy na jihu země dlouhodobě patří mezi největší problémy regionu. Osbornův program však k jejímu řešení přispěl jen málo – počet zpožděných vlakových spojů se od té doby zdvojnásobil, většina investic do infrastruktury směřovala do Londýna a první práce na plánované vysokorychlostní trati začaly s velkým zpožděním teprve loni na podzim. Ministerstvo dopravy očekává, že pravidelné spoje na prvním úseku plánované trati nezačnou jezdit dřív než v roce 2028.

Ve stejnou dobu, kdy měl Northern Powerhouse oživit severskou ekonomiku, tato oblast ve skutečnosti trpěla největšími hospodářskými škrty – a to přesto, že právě sever Anglie obzvlášť silně zasáhla globální ekonomická krize po roce 2008. Podle analýzy IPPR poklesly veřejné výdaje na severu Anglie mezi lety 2009 a 2018 o 3,6 miliardy liber (asi 107 miliard Kč), zatímco v jižních regionech se o 4,7 miliardy liber (přes 139 miliard Kč) zvýšily. Sedm z deseti měst, které musely nejvíc škrtat v rozpočtu, se pak nachází právě v severní Anglii.

Mnozí experti se domnívají, že rozsáhlé škrty mimo jiné oslabily schopnost místního zdravotnictví vypořádat se s pandemií koronaviru, která v severní Anglii zabila na počet obyvatel podstatně víc lidí než ve zbytku Anglie. Poukazuje na to například zpráva organizace Severské aliance pro zdravotní vědu (NHSA), kterou zpracovali výzkumníci z předních univerzit ze severní Anglie.

„Naše zpráva upozorňuje na to, že pandemie nedopadá na všechny oblasti stejně,“ popisuje profesorka Clare Bambra z Newcastle University. „Největší ránu utrpěly právě severní regiony. Sever Anglie v oblasti zdraví i celkové kvality života zaostával již před koronavirem, ale za poslední rok regionální nerovnosti ještě výrazně narostly.“

Z pohledu obyvatel anglického severu brexit představoval jeden z mála způsobů, jak prosadit zásadní společenskou změnu...

Příležitost pro konzervativce

Kromě koronavirové pandemie pocítí severní Anglie podle vládních odhadů v příštích letech nejvíc ze všech regionů i dopady brexitu. Na první pohled se tak může zdát paradoxní, že právě v této části Spojeného království získalo vystoupení z Evropské unie tolik zastánců a otázka brexitu nejspíš přispěla k rozpadu labouristické „rudé zdi“. Zatímco dříve se mohla levice v severní Anglii spolehnout na neochvějnou podporu, v posledních letech přišla o značnou část tradičních volebních okrsků ve prospěch vládních konzervativců, kteří odhlasované vystoupení z EU dotáhli do konce.

Shutterstock

Lži přetavené v absurditu. Brexit ukázal Britům sílu manipulace

Konečně budeme moct dělat, co budeme chtít, slibovali brexitáři v čele se současným premiérem Borisem Johnsonem. A bez unijní koule na noze to bude mnohem lepší než dosud: míň byrokracie, víc práce pro Brity, víc investičních a jiných možností. Silnější ekonomika, vyšší životní úroveň…

Jenže ouha, realita je jiná. Brexit víc než cokoli jiného ukázal, jak silná může být manipulace, píše na Finmag.cz Petr Fischer.

Z pohledu obyvatel anglického severu ale brexit představoval jeden z mála způsobů, jak prosadit zásadní společenskou změnu – a snad i změnu v nerovném vztahu mezi oběma částmi Anglie. V podpoře opuštění Evropské unie se projevil rovněž dlouholetý odpor k londýnským a vůbec jižanským elitám, které stav severní Anglie nezajímá. Ve vztahu k labouristům pak panuje pocit, že sice o problémech anglického severu rádi mluví, za dlouhé desítky let však pro jejich řešení udělali jen málo.

Konzervativní strana si dobře uvědomuje, že jim až neočekávaná přízeň voličů ze severní Anglie může zajistit politickou hegemonii. Zvláště po posledních volbách, ve kterých drtivě zvítězil Boris Johnson, tedy o obnově zanedbávaných oblastí mluví častěji než kdy dřív. „Jsem odhodlaný zajistit, že nejen překonáme pandemii a zotavíme se z jejích následků, ale že tuto příležitost využijeme k vybudování spravedlivější společnosti a ke zlepšení životní úrovně,“ prohlásil například v květnu premiér Johnson.

Součástí již oznámených plánů mají být kromě opožděné stavby vysokorychlostní železnice třeba masivní investice na podporu měst a na rekvalifikační programy, přesun části státní správy mimo Londýn nebo úlevy na daních velkým zpracovatelským podnikům, které v severní Anglii stále zaměstnávají značnou část obyvatel. Desítky milionů liber mají také směřovat do oblastí se špatnými vzdělávacími výsledky.

Změny už v posledních letech probíhaly, avšak příliš pomalu a značně nesystematicky – o 95 pencích z každé libry odvedené na daních stále rozhoduje centrální vláda.

Konec centralizace

Zdá se, že Johnsonova vláda je už z pragmatických důvodů odhodlaná anglický sever pozvednout a tamním obyvatelům slibuje i větší autonomii v nakládání s financemi. Odborníci dlouhodobě poukazují na to, že je Anglie (nikoli celá Británie, ve které existují autonomní regionální vlády ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku) příliš centralizovaná, na což doplácí všechny regiony mimo Londýn a jeho okolí.

„Existuje přesvědčivé množství důkazů, že se státní investice historicky koncentrovaly na Londýn a širší oblast jihovýchodu,“ uvádí se ve zprávě nezávislé komise UK2070, která se zabývala právě regionálními nerovnostmi. „Platí to v podstatě ve všech oblastech, ať už jde o výdaje na vědu a výzkum, kulturu, sport, umění, státní správu, národní média nebo dokonce i vojenské výdaje.“

Větší pravomoci ve výběru a použití daní by mohly pozvednout regiony na severu Anglie ještě víc než velké projekty plánované centrální vládou, protože místní samosprávy mají lepší přehled o individuálních potřebách jejich obyvatel. Změny tímto směrem už ostatně v posledních letech probíhaly, avšak příliš pomalu a značně nesystematicky – o 95 pencích z každé libry odvedené na daních stále rozhoduje vláda.

Johnsonovy ambiciózní plány na obnovu severu by mohly být inspirací také pro Českou republiku, kde se dosud zdá, že někdejší průmyslové oblasti stojí stranou zájmu velkých politických stran i mainstreamových médií. Zároveň ale zůstává otázkou, zdali se je vzhledem k napjatým rozpočtům po koronavirové pandemii skutečně podaří realizovat, nebo jestli severní Anglii nakonec čekají spíš další zničující škrty jako po poslední krizi.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag