Závislosti na Rusku nás může zbavit i Surinam. Kde ještě Západ hledá ropu?

Rusko není zdaleka jediné, kdo sedí na zásobách černého zlata. Mapu největších světových vývozců ropy mohou brzy přepsat nová – a velmi bohatá – naleziště. Ta největší se nacházejí v Jižní Americe.

Těžba ropy se v posledních letech výrazně zvýšila v Guyaně a nyní se chystá na příliv nových investic i sousední Surinam. Na tamní ropný boom se totiž připravují i velké těžařské společnosti ze Západu.

Hlavní důvod? Obě země mají přístup k takzvané guyansko-surinamské ropné pánvi, která zasahuje do Atlantiku a Karibiku a může obsahovat mnohem větší zásoby ropy a zemního plynu, než se dosud předpokládalo.

Ze Surinamu se tak nyní stává nejžhavější naleziště ropy na světě. Zejména pak v době, kdy Západ uvalil sankce na Rusko kvůli napadení Ukrajiny. Západní země chtějí postupně závislost na ruské ropě i zemním plynu ukončit a těžaři hledají nové trhy, kde by mohli investovat.

Vzorem může být právě sousední Guyana, která se dokázala za posledních sedm let stát významným hráčem v těžbě ropy na jihoamerickém kontinentu. Jen americký gigant ExxonMobil zde provedl 32 vrtů a stal se v pobřežní oblasti Stabroek Block dominantním hráčem.

Podle Exxonu je v oblasti Stabroek k dispozici vytěžitelných jedenáct miliard barelů ropy.

Ropa za biliony dolarů

Není náhodou, že naleziště sousedí s Venezuelou, která disponuje největšími prokázanými zásobami ropy na celém světě. Režim Nicoláse Madura má víc černého tekutého zlata než současný největší exportér ropy – Saúdská Arábie. Tu přitom navštívil i americký prezident Joe Biden, aby od arabského království získal (neúspěšně) víc ropy pro Západ.

Už v roce 2001 uznávaná americká geologická služba USGS předpovídala, že guyansko-surinamská pánev obsahuje 2,8 až 32,6 miliardy barelů ropy. Nyní ovšem energetické firmy naznačují, že by zásoby mohly být ještě vyšší.

Jen Exxon uvádí, že v oblasti Stabroek je k dispozici vytěžitelných jedenáct miliard barelů ropy. TotalEnergies a APA Corporation pak kalkulují s nálezem 6,5 miliardy barelů fosilního zdroje.

To samozřejmě může výrazně změnit ekonomiku těchto dnes malých jihoamerických států. Vždyť při současné ceně barelu ropy kolem jednoho sta dolarů a v případě 30 miliard barelů ropy leží na zásobách černého zlata v hodnotě zhruba tří bilionů dolarů (v přepočtu 72 bilionů korun).

Ukazuje to ostatně i případ Guyany, která dokázala v pandemickém roce 2020 zvýšit svůj HDP o 43,5 procenta a v loňském roce o dalších dvacet procent. I proto vláda v surinamském Paramaribu podporuje další investice do těžby fosilního zdroje.

Například koncem roku 2020 zde začala těžit malajská ropná společnost Petronas. V partnerství s americkým Exxonem prozkoumává oblast, kterou těžaři prozaicky nazývají Suriname Block 52.

Surinam by mohl do roku 2030 produkovat až 650 tisíc barelů ropy denně.

Výhodné podmínky těžby

Vedle bohatých nalezišť ale západní investory přitahují také výhodné finanční podmínky. Náklady na těžbu ropy tu jsou oproti jiným destinacím ve světě – zvláště při srovnání se Severní Amerikou nebo Evropou – nízké. Analytici odhadují, že vytěžení jednoho barelu ropy tu vyjde na 40 dolarů, zatímco v USA je to o zhruba dvacet dolarů víc.

Shutterstock

Co když Rusko vážně utáhne kohouty? Dodávky plynu očima expertů

Ač se evropští politici obávali úplného utažení kohoutů, ruský vládce Vladimir Putin je zatím jen přiškrtil. Co to ale bude pro Evropu a potažmo Česko znamenat? Zeptali jsme se expertů.

Výhodou oblasti také je, že se zde nachází takzvaná lehká ropa s nízkým podílem síry. Oproti surovině pocházející z Venezuely, Kolumbie a Ekvádoru má tak konkurenční výhodu, protože její rafinace na pohonné hmoty je mnohem levnější. A v neposlední řadě taky ekologičtější.

Ke snižování své uhlíkové stopy jsou ropné společnosti tlačeny obecně. I proto firmy TotalEnergies a norská Equinor vycouvaly z projektu těžby ropy v oblasti řeky Orinoka ve Venezuele a popularitu si získávají naopak projekty v Guayaně a Surinamu. Vedle toho se zvyšuje i těžba na moři.

V neposlední řadě rozvoji další těžby napomáhají samozřejmě i vysoké ceny ropy a plynu na světových trzích. Jen Surinam by tak mohl do roku 2030 produkovat až 650 tisíc barelů ropy denně a stal by se čtvrtým největším producentem ropy v Jižní Americe.

Ve světle války na Ukrajině se Bílý dům snaží vztahy s Venezuelou uvolnit.

Nestabilní Venezuela

Důležitou roli hraje i to, že Guayana a Surinam, jsou – byť chudé země – politicky mnohem stabilnější než sousední Venezuela. Ta v posledních letech spolupracovala zejména s Čínou a Ruskem a Madurův režim byl kvůli zfalšovaným volbám sankcionován Spojenými státy.

Ve světle války na Ukrajině se ale Bílý dům snaží vztahy uvolnit. Možnosti uvolnění sankcí na těžbu ropy sondovali v Caracasu američtí vyjednavači už v březnu. Znamenalo by to, že by mohla země s největšími zásobami ropy na světě opět vstoupit na globální trh s fosilními zdroji.

Že se něco na tomto poli skutečně něco děje, naznačuje už jen to, že španělská firma Repsol a italská Eni budou moci dovážet venezuelskou ropu na evropský trh. Tím by se měla snížit také závislost na ruských dodávkách. Maduro navíc ve státní televizi oznámil, že kromě Repsolu a Eni může nově v zemi provádět průzkum ložisek také americký Chevron.

K uvolnění sankcí je Bidenova administrativa tlačena i kvůli vysoké inflaci v zemi a extrémně drahému benzinu u čerpacích stanic. Na cenu tankování jsou totiž Američané velmi citliví a demokraté by v listopadu mohli ztratit většinu v americkém Kongresu.

Strategie Bílého domu je jednoduchá: čím víc ropy se dostane na světové trhy, tím spíš cena poklesne.

Americký drahý benzin

Strategie Bílého domu je jednoduchá: čím víc ropy se dostane na světové trhy, tím spíš cena poklesne. V Kalifornii se za galon (3,8 litru) benzinu platí téměř šest dolarů, což znamená, že litr benzinu vyjde tamní řidiče na 38 korun. Jen za poslední rok tak cena pohonných hmot v USA vyskočila o 50 procent.

Cesta venezuelské ropy na světové trhy ovšem nebude snadná. Aby se tamní těžba ropy zvýšila a měla dopad na světové ceny, bude podle odhadů odborníků nutné investovat až 110 miliard dolarů (2,6 bilionu korun) do tamní zchátralé infrastruktury. Nyní se v zemi těží zhruba půl milionu barelů ropy denně, do deseti let by to mohlo být až šestinásobně víc.

O masivní investice do zbídačené země usiluje především americký Chevron, který má dostatek technologií i peněz postavit ropný byznys ve Venezuele na nohy. Proti uvolňování sankcí vůči Madurovi je nicméně ve Spojených státech řada prominentních republikánů.

Zda se tak z Jižní Ameriky skutečně stane nová Saúdská Arábie, zatím není zas tak jisté.

Kam dál? Energetika na Finmagu:

• Hrozí Evropě závislost na Číně? Solární zítřky ji mohou přinést
• Je čas transformovat energetiku, ruský fosil by měl být pro Česko výzvou
• Na Putina jsme krátcí, zato uhlobarony zkasírujeme
• Česko bez ruské ropy? Vychloubat se umíme, utnout černé zlato ne
• Green Deal umřel. Nemůžeme být závislí na východních zdrojích, říká Petráček

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag