Diskuze: V časech pandemie bojuje o své přežití i stát

Jan Altman|22. 3. 2020 13:53

https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/pravo-abyste-pak-nerikali-ze-vas-nikdo-nevaroval.A200319_180351_p_politika_wag

Jan Altman|22. 3. 2020 13:18

https://www.kurzy.cz/zpravy/535926-kdo-by-bez-statu-resil-pandemii/

Jan Altman|21. 3. 2020 19:02| reakce na R. S. - 21. 3. 2020 17:24

Pokud si ti pacienti sami dobrovolně zvolí "kvalitně" prožitý den (reálně spíš pomalé utopení se ve vlastních hlenech) před v utrpení prožitým týdnem (připomínám, že při solidní péči se i mezi seniory většina lidí uzdraví), pak je to v pořádku.
Ale minimálně v takové Itálii to tak není a doktor prostě musí udělat tu strašnou volbu, zda dá poslední zbývající ventilační přístroj "perspektivnímu" třicátníkovi, nebo daňově neperspektivnímu seniorovi.
Zkrátka státní impotentní systém, kteří i zde diskutující levičáci stále hájí a mají tu drzost se ohánět právě těmi seniory, které nyní stát v podstatě odepisuje.

Jan Altman|21. 3. 2020 18:56

Stát "záchrannými" opatřeními (za cenu gigantických nákladů) blokuje automatické přizpůsobovací procesy v ekonomice. Zachraňovat hospody, cestovky, letecké společnosti, kina, divadla, ... je nesmyslem (u těch divadel nesmyslem bylo již jejich dosavadní dotování). Toto jsou NADSTAVBOVÉ služby, které v krizi skoro nikdo nepoptává (protože má jiné starosti, jiné priority) a protože ekonomická krize (epidemie je jen spouštěčem, na krizi bylo zaděláno dávno) bude nějakou dobu trvat, mnoho firem bude bankrotovat TAK JAKO TAK. Je to tedy jen vyhazování peněz a zatemňování tržních signálů - podnikatelé pak nejednají ekonomicky racionálně. Místo hledání způsobů, jak přežít a fungovat ve změněném ekonomickém prostředí, budou vyplňovat formuláře na získání státní pomoci.
____________
Stát nyní nabere gigantické dluhy a znehodnotí úspory - všude na světě se snižují úroky, rozjíždí masivní QE, vlády plánují gigantické deficity. Kdo a za co od nich ty dluhopisy asi bude kupovat? No ano - jediným kupcem zůstane ten, kdo má peněz nekonečně, protože si je může vykouzlit pár clicky do klávesnice - centrální banky.
Pokud si někdo maloval, že s penzemi to za nějakých 15 let nebude tak tragické, tak nyní by se měl konečně probudit. Státy budou hyperzadlužené - nebude možné deficitní penzijní systémy dotovat dluhem. A kdo má nějaké úspory, tak mu je vlády nyní znehodnotí.
Ta opatření, ty gigantické výdaje bezpochyby nakonec někdo zaplatí - buď v podobně masivních daní, nebo v podobně znehodnocení měny-úspor. Neexistuje nic jako oběd zdarma.
Tedy zaplatí je ten, kdo má úspory v cinklých státních měnách, nebo ve státních dluhopisech (3.pilíř). Kdo má úspory mimo systém, je ve výhodě (dokud se zchudlý proletariát nezačne domáhat "spravedlivého" přenesení zátěže na nepřátele lidu, kulaky, spekulanty, šmelináře, keťasy, goldbugy, ...).
____________
Pokud omezení ekonomiky (nejede tahoun naší ekonomiky Škoda a mnoho dalších firem) bude trvat 14dní či měsíc, jsou vládní opatření na "pomoc" ekonomice zbytečná - měsíční výpadek by měla přežit každý zdravá firma a ty nezdravé ať klidně skončí, to je v podstatě pozitivní věc.
Pokud ale ta opatření budou trvat např. půl roku, vládě NUTNĚ dojdou peníze (obří výdaje na pomoc firmám, živnostníkům i lidem - proplácení mezd, vyplácení ošetřovného lidem, kterým děti přestaly chodit do školy - a na druhé straně MASIVNÍ výpadek ve výběru daní a "pojištění").
Skončíme se státními financemi na hraně bankrotu, s měnou vyklesanou na hrozivé hodnoty (když se nebude exportovat, kurz koruny zkolabuje - pak nedovezeme ani léky, ani ropu, ani potraviny) a nakonec vláda stejně bude nucena opatření odvolat, abychom neskončili jako Venezuela - pak sem virus dojde ze zahraničí a ve zruinované ekonomice s ním nepůjde bojovat.
____________
Toto vše jen urychlí proces hledání a vývoje alternativ. Alternativ k cinklému a permanentně (a čím dál více) manipulovaném měnovému systému. Metod finanční sebeobrany.

R. S.|21. 3. 2020 17:24

S tím Nizozemskem to nevidím tak jednoznačně. Chápu to tak, že rodina a lékaři dopřejí starým lidem, kteří nemají šanci na přežití (pokud to skutečně byla taková situace) možnost zemřít v klidu a ve známém prostředí, aniž by jim poslední chvíle znepříjemňovali zákroky, které mohou pouze prodloužit jejich trápení, ale ne je vyléčit (už taková intubace asi není nic příjemného, natož s výhledem, že je vlastně na zbytek života). Věřím, že to není jen případ nyní aktuální čínské chřipky, ale že se tak rozhodovali již dříve i v jiných případech.

Neberu to jako svědectví "o dekadenci a rozkladu úcty k životu", jen si (nejspíš i jako společnost) asi víc cení kvalitněji prožitého dne než v utrpení prožitého týdne. U nás jsme k tomu většinově ještě nedospěli a často léčíme za každou cenu - jestli je to projevem naší větší úcty k pacientovi a jeho životu si musí každý za sebe rozhodnout sám.

Jinak souhlas, krize skutečně obnažila grandiózní neschopnost státu cokoliv smysluplného pro své občany udělat, a politici to touží řešit tím čím ostatně vždy a všechno - přidat víc státu.

Jan Amos|21. 3. 2020 14:01

O předražených pomůckách z Číny promluvil primář z Ústřední vojenské nemocnice

https://www.euni.cz/mailing/show/ohmcyoiczz/2112

Luděk Zdražil|21. 3. 2020 14:00

Ano, stojí za to zamýšlet se nad tím, co koronakrize již dnes ukazuje:

Díl první – stát vs firmy

Všichni známe lidové moudrosti o tom, že si má každý tvořit rezervy pro případ nenadálých událostí. Úderem koronaviru a vládních opatření jakoby se zastavil ekonomický svět a všichni se obracejí na stát – státe pomoz. Ukazuje to na to, že firmy jsou vyčerpané, bez rezerv, vysáté státem a nezbývají jim žádné fondy na to, aby ani krátkodobě přežily a byly schopny se samy se svými zaměstnanci o sebe postarat. Ale ono to tak v mnoha případech opravdu je a nedávné Středulovské útoky na to, aby, když se daří firmám z toho také zaměstnanci něco měli, přináší své trpké ovoce. Maláčovské teze o tom, že máme-li mít kvalitní stát, musíme mít kvalitní úředníky a ty musíme kvalitně zaplatit, vypadá najednou úplně jinak a ukazuje se, kdo je svou produkcí pro stát důležitější. A co na to majitelé firem ? Pokud by se měli zachovat po Středulovsko-maláčovsku, měli by zavřít firmy, vyhnat lidi na dlažbu, sečíst aktiva a žít se svými rodinami relativně spokojeni z toho, co jim z podnikání zbylo.

Vidíme, že přebujelý stát, parazitující na produktivní sféře, to velice přepískl. Za normálních okolností by firmy zavedly úsporná opatření, domluvily se se svými zaměstnanci na utažení opasků a snažily se přežít. Tak to vypadá, že pokud stát nerozdá biliony, vše bude mrtvé. Ale čí to jsou biliony ? Jsou to opět jen peníze lidí a firem, nenechejme se zmást. Je to znehodnocení úspor, nastartování inflace.
Celá ta nedávná politická polemika o tom, zda má stát v době „prosperity“ šetřit pro období krize nebo se „podělit“ o vytvořené bohatství spotřebou a utrácením má najednou zcela jasné a zřejmé kontury, bohužel neradostné.
A jak se v této situaci zachovají státní úředníci ? Budou akceptovat snížení platu na polovinu, protože dochází k velkým výpadkům v rozpočtu nebo budou trvat na tom, na co mají nárok ?


Díl druhý – Čína vs západní svět (USA)

Existuje drobná kniha Sun-c' ping fa – Mistr Sun O válečném umění.

Kdo si přečte tuto knihu není třeba cokoli dodávat, protože Čína postupuje v dlouhodobém střetu se západní civilizací přesně podle těchto návodů a zejména USA v čele s Trumpem a jeho nekonečně arogantní rétorikou jim jdou bezelstně na ruku. Konspirace by mohla hovořit o tom, že koronavirus byl záměrně nasazen, protože diktátorská a polovojenská Čína má neskonale větší šanci koronavirus zvládnout než demokratická, svobodomyslná a disciplínou nesvázaná západní společnost, uhranutá hollywoodskými filmy o silném Američanovi, který nakonec zvítězí a porazí nepřítele na hlavu.
V USA ale roste nákup zbraní a počítám, že v době kdy je psán tento díl už v USA zavládl chaos. Řešením krize v USA je jen tisk peněz a rozdávání milionů tak, aby se zachránila klesající burza s předluženými firmami a výstupy prezidenta, že USA jsou natolik silné, že vše zvládnou. Také Trumpova snaha skoupit farmaceutickou firmu, která se snaží vyrobit vakcínu s podmínkou, že vakcína bude jen pro občany USA je voda na mlýn čínským zbraním. Co je v USA v dobré kondici – to jsou sofistikované zbraňové systémy. Tomuto střetu se ale Čína v duchu učení Mistra Suna chytře vyhýbá a jejich zbraní je rozvoz roušek do celého světa. Obávám se, že čínské zbraně nejsou americkými zbraněmi zasažitelné. Ještě horší je, že USA to vůbec nevidí.


Díl třetí – Evropská unie

Nastoupila krize a EU zmizela z povrchu zemského, politici se postavili do čela svých států a řeší problémy svých firem a občanů. Dobře nebo špatně, podstatné je to, že EU je kompetenčně a fakticky postavena na vedlejší kolej a z pohledu kritické situace neprokazuje žádné opodstatnění. Zafungovala přirozená kompetence a politická souvztažnost mezi voličem a politickým zástupcem. Nemá-li či není schopná EU co nabídnout svým členským státům a jejich občanům v době krize, pak nemá žádné opodstatnění ani v době konjunktury a jeví se, tato drahá režie byla lidmi jen tolerována.
EU nerozpoznala nic, neaktivovala žádné procesy, nebyla schopna žádné koordinace, nenasadila žádnou deklarovanou ekonomickou sílu „celku“. Snad jediné za co ji lze pochválit je to, že nepřekáží. Mysleme na to až krize pomine.

Díl čtvrtý – rozpad hodnot

Převažující žijící generace nezažila hrůzy války, hladomoru, existenční úzkosti v takovém rozměru jako ji zažívala generace našich dědů, řekněme kolem dvou světových válek. Proto také tyto zkušenosti, skromnost a opatrnost z lidí vyprchaly. Proto se do politického čela leckde dostávají lidé nemorální, neschopní se jinak uživit, lidé mocichtiví, bez přirozené autority, společenské zodpovědnosti či jen elementární pokory. Do politických funkcí vstupují lidé za účelem osobního obohacení nikoli za účelem poskytnutí služby občanům (čest výjimkám). Život politických stran je však organizován pro ty první.
Chování lidí navzájem se změnilo, zmizela úcta, slušnost, tolerance, obětavost. Prostor dostaly ostré lokty, síla, drzost, ale také tolik u nás za komunistů známé lokajství, úslužnost vůči mocným. Kriteriem úspěchu jsou peníze, majetek, společenský žebříček, postavení.
Děti mají v hlavách chaos, protože jim není jasné kdo by měl být jejich vzorem. Komunikace se redukuje na digitální prostor a deformuje přirozené lidské chování. Extrémně a nenasytně se rozevírají nůžky v příjmech. Vztah mezi užitkem, hodnotou a odměnou je deformován. Míra regulace všeho je neuvěřitelně vysoká, chování lidí je agresivní. Tak bychom mohli pokračovat dál. V momentě kdy dochází na holý boj o život, vše začne vypadat jinak.