Diskuze: Co je veřejné a co je soukromé II

Ondřej Palkovský|16. 9. 2019 11:40| reakce na Jan Altman - 16. 9. 2019 11:28

No jo, ale pro křesťany ten template je povinný a závazný.... a pak je tak trochu problém kritizovat někoho za to, že ten template porušil, když byl povinný a závazný....

Richard Fuld|16. 9. 2019 11:35| reakce na Josef Fraj - 16. 9. 2019 07:31

"Je zajímavé, jak často používají lidé jako autor článku absurdní příklady. Podle mne je to zoufalý pokus obhájit neobhajitelné, totiž násilí a regulace, na příkladech úplně mimo běžnou realitu a její kontext."

Jo, jo, taky mi to přijde zajímavé, když píšu o průběžné důchodovém systému, tak mi pan Altman vždy začne psát o extrémech, podle nichž bych měl souhlasit s tím, že průběžný systém by měl platit celosvětově, a že vlastně obhajuji systém v němž Ostraváci budou platit důchody Somálcům. :-) Extrémní příklady používají jako argumenty samozřejmě i libertariáni. :-)

Jan Altman|16. 9. 2019 11:34| reakce na Josef Fraj - 16. 9. 2019 09:51

Církev je soukromá organizace a je její věcí, komu povolí "u ní" uzavřít církevní sňatek. A pokud ho lidem "u ní" nepovolí uzavřít vícenásobně, má na to plné právo.

Když chcete, aby vám církev poskytla službu "pokřtění dítěte", tak také musíte akceptovat jejich "terms": například rodiče před křtem musí chodit na církevní "školení" (ovšem z úst dnešních moderních kněží to není žádná suchá nuda, věřte mi). Komu se to nelíbí, může si nechat dítě "pokřtít" třeba u satanistů, nebo v Agitačním středisku Národní fronty. Soukromá organizace ale nemá povinnost pokřtít či oddat každého. Luxusní automobilky taky neprodají auto lidem s pochybnou pověstí - musejí si maintainovat reputaci.

Naproti tomu civilní sňatek si lidi mohou uzavírat třeba 20x za život.

Jan Altman|16. 9. 2019 11:28| reakce na Josef Fraj - 16. 9. 2019 09:18

Manželství je SMLOUVA.

Církevní manželství se od civilního liší v jediném: církev má pro tuto smlouvu konstantní neměnný "template", kdežto v civilním by lidé měli mít právo dohodnut si jakékoli podmínky, se kterými obě strany souhlasí a zároveň tím neporušují práva nikoho třetího.

Nechť stát či "společnost" má (pro zjednodušení) nějaký svůj defaultní template, ale ať není povinný a závazný pro ty, kteří chtějí uzavřít smlouvu více či méně jinou.


A abych byl pochopen, tak můj kontext:

- Jsem liberarián, resp. ancapista, čili si neosobuji právo cokoli komukoli vnucovat, akceptuji cizí svobodu, od ostatních očekávám totéž a když někdo uzavře "manželství", které mi přijde "divné", tak si osobuji právo se s takovým člověkem nestýkat, nespolupracovat, nepodporovat ho (např. živit jeho či jeho děti), atd..

- V osobním životě ale jsem řekněme konzervativní, dnes by možná někdo i řekl "bigotní římský katolík", i když k tomuto "ideálu" mám samozřejmě docela daleko.

Jan Capouch|16. 9. 2019 10:30| reakce na Josef Fraj - 16. 9. 2019 09:51

Z mého (a křesťanského pohledu to tak je - "rozvod od stolu a lože" je v pořádku a byl možný i ve středověku.
Současné světské právo to samozřejmě vidí jinak. Problém dnešní doby je, že se lidé rozvádějí z naprosto banálních důvodů, jako je nuda. Tyhle "formality" mají význam. Smlouvy by se měly brát vážně.

Honza _|16. 9. 2019 09:51

Válka je mír
Svoboda je otroctví
Nevědomost je síla
...
Soukromé je veřejné.

Josef Fraj|16. 9. 2019 09:51| reakce na Jan Capouch - 16. 9. 2019 09:32

Nějak tomu nerozumím. Rozvod je v pořádku, ale nový sňatek je špatně?

>>> "Nikdo nikoho nenutí se ženit/vdávat (zvláště dnes)"

No jistě, ale když už se stalo a z partnera se ex post stane násilník nebo alkoholik například, tak je to přece legitimní důvod k rozvodu i k případnému hledání nového partnera.

A mimochodem je snad nějaký rozdíl, když se rozejde pár žijící "na hromádce" a pár, který na to má "papír"? To je přece jen formalita.

Jan Capouch|16. 9. 2019 09:32| reakce na Josef Fraj - 16. 9. 2019 09:18

Ne, v tom je rozdíl. Nikdo nikoho nenutí se ženit/vdávat (zvláště dnes).
A navíc, celý ten spor není o rozvod, ale o možnost uzavřít nový sňatek :-)

Josef Fraj|16. 9. 2019 09:18| reakce na Jan Capouch - 16. 9. 2019 08:55

Já jsem se nikdy nerozvedl, ale v tomto s vámi nesouhlasím. Chápu, že váš postoj je dán vaší vírou, ale na druhou stranu vynucování dogmat ze strany církve se moc nelišilo od regulací socialistické vlády. Komplikovat někomu rozvod, bránit mu v používání antikoncepce a podobně, je stejné násilí, jako třeba bránit někomu vycestovat za hranice nebo dovézt si čaj z Číny.

Jan Capouch|16. 9. 2019 08:55

ad V:
Nemyslím si, že by byla tak skvělá věc mít možnost rodinu snadno opustit. Jiné manželství než celoživotní není hodno toho slova. Taky na to lidé (muži) postupně přicházejí.

Ondřej Palkovský|16. 9. 2019 08:53

"Platí to zejména v obzvlášť zalidněných oblastech, kde by vaše neochota prodat je za tržní .. cenu znamenala pokus o vykořisťování kupců."

Tomu nerozumím. Na kterémkoliv trhu je většina lidí, která za tržní cenu prodat nechce, a někteří by byli ochotni prodat, pokud se cena zvýší. Vyjadřuje to křivka nabídky - s vyšší cenou je více lidí ochotno prodat.

"Podle Locka ano, ale s háčkem: spravedlivá cena je tržní cena a tržní cena je taková, která by na daném místě platila v konkurenčním prostředí"

Připadá mi to jako chybná interpretace Locka. Celá ta esej (Venditio) se týká cenové diskriminace.

"Tahle myšlenka má dalekosáhlé dopady, protože ospravedlňuje státní regulace například firem zajišťujících veřejné služby nebo přirozených monopolů"

Jediné dopady má tahle myšlenka z hlediska zákazu některých typů cenové diskriminace. Je zajímavá, jak tihle autoři fungují zůsobem "tento argument pro konkrétní státní zásah je argumentem pro jakýkoliv státní zásah".

Jan Capouch|16. 9. 2019 08:51| reakce na Josef Fraj - 16. 9. 2019 07:31

Věčný problém chytrých lidí, kteří si myslí, že mají návod na život pro všechny, a rádi by jim ho vnutili státní mocí.

Josef Fraj|16. 9. 2019 07:31

ad IV: Myšlenkové experimenty s otevřenými hranicemi

Zajímavé, že zde najednou autor zapomněl na klasický liberalismus, který na to dává jasnou odpověď, plynoucí ze základní teze, že každý má právo nakládat se svým majetkem podle svého uvážení (aniž by....)

ad VI: Lockovo venditio

>>> "spravedlivá cena je tržní cena a tržní cena je taková, která by na daném místě platila v konkurenčním prostředí. Obchodník tedy smí přihlédnout k místním podmínkám (hladomor), ale nesmí zneužít svou tržní sílu. Tahle myšlenka má dalekosáhlé dopady, protože ospravedlňuje státní regulace..."

Neexistuje "spravedlivá tržní cena". Tržní cena je ta, na které se shodnou prodávající a kupující. Proto je nesmyslný pojem "zneužití tržní síly". Pokud chce prodávající prodat, tak musí stanovit takovou cenu, kterou jsou kupující ochotni/schopni zaplatit. Nemluvě o tom, že pokud je někde dosahována nadprůměrná míra zisku, tak to okamžitě přitáhne konkurenci, která marži sníží na běžnou výši.

"Spravedlívá cena" a "zneužití trhu" jsou pouze floskule, které mají ospravedlnit regulace a deformace trhu, tedy omezit jeho fungování a v konečném důsledku zabránit vytvoření tržní ceny a nahradit ji cenou regulovanou.


ad VII: Návrh Posnera a Weyla

O Radical Markets už tu byla řeč pod recenzí. Správně by se kniha měla jmenovat No Markets. Soudě podle recenze ve skutečnosti navrhuje likvidaci trhu a brutálně útočí na právo vlastnit majetek. Je to typické postmodernistické zmatení pojmů a na tom postavené blábolení.

ad VIII: Nozickovo napajedlo

Další nesmyslný příklad ála Stalin prodal Sovětský svaz. BTW mezi klasickými liberály platí Nozick za naprosto nekonzistentního blábolistu. To, pravda, není argument, uvádím to jen pro ilustraci.

ad IX: Facebook, Google, Twitter

Zatím mně nikdo nevysvětlil, proč je manipulace ze strany například FB horší než manipulace vlády Babiše, Macrona, Merkelové atd. FB má proti vládě jednu zásadní výhodu, nemusíte ho používat. Vládnímu násilí neuniknete. Nikdy jsem neměl účet na FB ani na twitteru a nikdy mně to nechybělo.

Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o boj o moc mezi zavedeným establishmentem a novými hráči.

ad X: Humova loď

Další nesmyslný příklad.

ad XI: Ostromovská vláda

Jde o problém obecní pastviny a je otázka, zda se o ní dokáže starat lépe vláda nebo mafie. (Celý ten odstavec autor formulovat natolik zmateně, že se k tomu dá těžko vyjádřit.)

ad XII: Pár obecných vzorců

Opět autorovo zmatené blábolení, už jsem to komentoval pod prvním dílem.


Je zajímavé, jak často používají lidé jako autor článku absurdní příklady. Podle mne je to zoufalý pokus obhájit neobhajitelné, totiž násilí a regulace, na příkladech úplně mimo běžnou realitu a její kontext.