Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Bitcoin. Nový zlatý standard?

Larry White | 17. 1. 2018 | Celkem 67 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Honza _ | 17. 1. 2018 16:27

Česká koruna stejně jako další měny nemá žádnou reálnou hodnotu - jen důvěru lidí, že pokud dostanou výplatu v korunách, nějaký jiný člověk jim za ty koruny něco prodá.

Akorát je ta důvěra podpořena násilným vynucením státu, který napsal do zákona, že výplata musí být v Kč a obchodníci musí přijímat Kč.
U kryptoměn je ta důvěra podpořena vlastnostmi kryptoměn, které lidem připadají užitečné, a to bez hrozby pokuty či vězení.

+15
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 17. 1. 2018 13:59

Opět je ústředním a jediným tématem Vašeho příspěvku ideologický gerilový boj proti státu. :-) Ekonomickou podstatu celé věci opět statečně ignorujete. :-(

-14
+
-

Všech 67 komentářů v diskuzi.

Richard Fuld | 26. 1. 2018 12:56

Když může uspět Tide Pod Challenge, tak už jistě nic nebrání tomu, aby uspěly i kryptoměny. :-)

https://ona.idnes.cz/tide-pod-challenge-pojidani-pracich-kapsli-fib-/zdravi.aspx?c=A180125_154335_zdravi_brv

Nahlásit

+1
+
-

Richard Fuld | 26. 1. 2018 12:38

George Soros, Davos.

„Kryptoměny jsou typická bublina, které jsou vždy založeny na nějaké formě neporozumění. Nejde o měnu,“

V daném případě jde o neporozumění aktuálním účetním penězům. :-) Bitcoinu všichni "rozumí" až moc. :-)

Nahlásit

0
+
-

Kárl Vonásek | 19. 1. 2018 07:26

Pane Fulde, vy jste asi jen spadl z Marsu. Jen jeden příklad z bambilionu příkladů manipulace státy s penězi - co třeba měnová reforma 1953?

Nahlásit

+1
+
-

Richard Fuld | 19. 1. 2018 19:01 | reakce na Kárl Vonásek - 19. 1. 2018 07:26

Vy jste legrační. Z jednoho excesu z bambilionů funkčních případů děláte pravidlo? Výjimka a pravidlo. Říká Vám to něco?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Kárl Vonásek | 21. 1. 2018 08:53 | reakce na Richard Fuld - 19. 1. 2018 19:01

Nebudu tady vypisovat historii manipulace státu s penězi ( a např. jednou funkcí tzv. "uchovatelem hodnoty"). V době zlata a stříbra to bylo snižování obsahu, v době bankovek to byl tisk, dnes to jsou manipulace s úrokovými mírami atd.
Jste opravdu směšný pane Fulde a přestávám věřit, že existujete jako reálná fyzická osoba :-).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 22. 1. 2018 12:37 | reakce na Kárl Vonásek - 21. 1. 2018 08:53

Ano. S komoditními penězi bylo možno manipulovat a podvádět snadno. S účetními penězi už to tak jednoduché není. Centrální banky regulují úrokové sazby s cílem stabilní cenové hladiny spotřebního koše. Tržní úroková míra je u účetních peněz nesmyslem.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jan Altman | 13. 2. 2018 19:18 | reakce na Richard Fuld - 22. 1. 2018 12:37

Takže centrální plánování místo trhu

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 14. 2. 2018 16:43 | reakce na Jan Altman - 13. 2. 2018 19:18

Regulace, nikoliv centrální plánování. Cílem té regulace je stabilita tržních cen spotřebního koše. Čili jde opět o kombinaci obou principů (tržního a regulačního, chcete-li kapitalistického a socialistického) a jde opět o balancování nějaké veličiny a nespoléhání se na pouhý tržní chaos.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Zdeněk Suchý | 22. 1. 2018 09:19 | reakce na Kárl Vonásek - 21. 1. 2018 08:53

Samozřejmě že existuje - https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_S._Fuld_Jr.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Novak Josef | 18. 1. 2018 17:40

Zlato , ale aj bitcoin majú jednu super dobrú vlastnosť : Vôbec nepotrebujú propagáciu, reklamu, argumenty...... k tomu, aby dobre slúžili tým, ktorí im rozumejú, a teda im veria.
Zlato , ale aj bitcoin dokonale splnia potreby svojim majiteľom - pokiaľ majitelia zlata aj bitcoinov dobre pochopia ich vlastnosti.
Jediné, čo si musia zaujemcovia o zlato aj o bitcoin dobre uvedomiť, nakoľko dakáže zlato , ale aj bitcoin odolávať brutálnemu nátlaku štátnej moci.
Je smiešne , ba až trápne, presviedčať ČNB alebo tunajších milovníkov štátu o kvalite zlata , alebo bitcoinu.
Kto verí - ten kúpi. Kto verí štátu, nekúpi. Tak je to správne.

Nahlásit

+8
+
-

Martin Vytiska | 17. 1. 2018 12:52

Zlato jako chemickeho prvku je narozdil od kryptomen omezene mnozstvi a narozdil od kryptomen jej nelze vycarovat ze vzduchu ani jej jeste neumime vyrabet.

Kryptomenu oproti tomu lze jednoduse naklonovat a nic to nestoji ... neni za ni zadna nove vytvorena hmatatelna hodnota.

Bitcoin je giganticka spekulativni bublina, ktera drive nebo pozdeji splaskne.

Realne vyuziti kryptomen vidim spis jako alternativu k akciim ve stylu ICO (initial coin offering) ... firma ktera bude chtit ziskat kapital vyda vlastni kryptomenu s omezenym mnozstvim minci (takove mince nelze tezit, ale lze s nimi volne obchodovat). Mince budou predstavovat podil na firme a zaroven tak budou mit realnou hodnotu a jejich skutecna hodnota roste a pada s firmou.

Nahlásit

-1
+
-

Karel Mašek | 17. 1. 2018 15:20 | reakce na Martin Vytiska - 17. 1. 2018 12:52

Podobný nesmysl jsem zde četl už od jednoho experta, kterého Finmag vyzpovídal, ten také tvrdil, že kryptoměn může být neomezné množství, takže to, že Bitcoin bude jen v omezeném množství, nic neznamená. Skutečně nic, protože podle toho paekonoma lidi nedokáží odlišit od sebe jednotlivé kryptoměny. No jasně, US dolar je to stejný, co zimbabvský dolar:)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Martin Vytiska | 17. 1. 2018 15:45 | reakce na Karel Mašek - 17. 1. 2018 15:20

bitcoin stejne jako jine kryptomeny za sebou nemaji zadnou realnou hodnotu ... jen duveru spekulantu, ze pokud bitcoin koupi ted, nejaky jiny "ueber-ekonom" jej od nej koupi jeste draz

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Honza _ | 17. 1. 2018 16:27 | reakce na Martin Vytiska - 17. 1. 2018 15:45

Česká koruna stejně jako další měny nemá žádnou reálnou hodnotu - jen důvěru lidí, že pokud dostanou výplatu v korunách, nějaký jiný člověk jim za ty koruny něco prodá.

Akorát je ta důvěra podpořena násilným vynucením státu, který napsal do zákona, že výplata musí být v Kč a obchodníci musí přijímat Kč.
U kryptoměn je ta důvěra podpořena vlastnostmi kryptoměn, které lidem připadají užitečné, a to bez hrozby pokuty či vězení.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+15
+
-

Richard Fuld | 18. 1. 2018 11:32 | reakce na Honza _ - 17. 1. 2018 16:27

"Česká koruna stejně jako další měny nemá žádnou reálnou hodnotu - jen důvěru lidí, že pokud dostanou výplatu v korunách, nějaký jiný člověk jim za ty koruny něco prodá. " A to právě ne!

Účetní měna má samozřejmě zcela reálnou hodnotu, která se ani náhodou neopírá pouze o nějakou důvěru a státní donucení. To je obecný omyl, za kterým stojí absurdní "úspěch" kryptoměn, které jako jediné, nemají žádnou "reálnou hodnotu".

Proč? Protože každou korunu, dolar, euro, frank ... někdo vlastní a SOUČASNĚ někdo jiný tutéž korunu, dolar, euro ... bance dluží. Je tak systematicky zajištěno, že v každý okamžik existuje armáda dlužníků, kteří musí vyprodukovat něco, co budou schopni prodat těm, co peníze vlastní. Takto získané peníze dlužníci následně použijí pro splacení svých dluhů a celý cyklus se může opakovat. Tato systématická "motivace" není u kryptoměn přítomna. Stejně jako není přítomna ani v případě zlata, používaného jako měna. Proto také bylo zlato jako měna opuštěno a nahrazeno účetními (dluhovými) penězi a zlato se stalo ve směně irelevantním. Kryptoměny nejsou nic jiného, než naivní pokus o návrat k principu komoditní měny, který již byl dávno a zcela racionálně opuštěn.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-5
+
-

Zavacky | 19. 1. 2018 06:18 | reakce na Richard Fuld - 18. 1. 2018 11:32

Ale ten citát a Vaše zdôvodnenie obidva platia a nie sú v rozpore. V oboch prípadoch ide aj o prvky viery a dôvery, ale aj o iné technológie vzniku a iné technológie používania. A zlato nebolo opustené kvôli účtovnej motivácii, ale kvôli hodnotovej rezervnej motivácii. US súdruhovia nechceli prísť o posledné zvyšky zlata a preto od neho oficiálne odstúpili. Lenže motivácia vlastniť zlato sa nestratila. Existuje stále. Je menšia, ale existuje.
Ad motivácia komoditnej meny. Ja som si aj so všetkými známymi nekúpil BC len kvôli pomysleniu na komoditnú menu, ale ešte viac kvôli väčšej nezávislosti, kvôli uchovaniu hodnoty, kvôli špekulácii. Bude to ešte tuhý zápas, ale účtovné peniaze aktuálny boj prehrajú. Ako vždy v histórii, víťazia na začiatku a prehrávajú na konci.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 19. 1. 2018 19:00 | reakce na Zavacky - 19. 1. 2018 06:18

Ten citát píše o důvěře, ale opomíjí mnou doplněný aspekt (každou korunu někdo vlastní a někdo jiný ji dluží). Důvěra v měnu je samozřejmě potřebná také, ale pouze na důvěře účetní měna založena není. Pouze na důvěře je založena komoditní měna, kdy musím věřit, že danou komoditu bude možno směnit za něco, co chci.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Novak Josef | 18. 1. 2018 17:49 | reakce na Richard Fuld - 18. 1. 2018 11:32

"Protože každou korunu, dolar, euro, frank ... někdo vlastní a SOUČASNĚ někdo jiný tutéž korunu, dolar, euro ... bance dluží. Je tak systematicky zajištěno, že v každý okamžik existuje armáda dlužníků, kteří musí vyprodukovat něco, co budou schopni prodat těm, co peníze vlastní. "

- toto už hodne dlho ABSOLUTNE neplatí. A "splácanie" dlhov sa už hodne dlho robí tak, že si najväčší dlžníci - štáty - natlačia dostatok nových "peňazí".
To "peňazí" píšem v úvodzovkách, pretože základnou vlastnosťou skutočných penazí je to, že si ich NIKTO nemôže natlačiť podľa svojej potreby.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Richard Fuld | 19. 1. 2018 19:06 | reakce na Novak Josef - 18. 1. 2018 17:49

Nikdo si samozřejmě nemůže natisknout peníze podle své potřeby. Každý, kdo chce získat peníze, musí si je vydělat, nebo něco prodat nebo si je půjčit. To, že vzniknou peníze tím, že si je někdo půjčí nelze srovnávat s tím, že si je natiskne. Mezi tím je velký rozdíl, protože když si peníze natisknete, nemusíte je vracet. :-)

Pokud si myslíte, že je snadné půjčit si hromadu peněz a tento úvěr už jen do nekonečna refinancovat, tak to zkuste. Uvidíte jak moc se to liší od toho, že byste si ty peníze natiskl. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Honza _ | 25. 1. 2018 18:10 | reakce na Richard Fuld - 19. 1. 2018 19:06

Stát to tak dělá už dlouho.
Opět připomínám Paroubka a jeho "dluhy se neplatí".

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 25. 1. 2018 18:57 | reakce na Honza _ - 25. 1. 2018 18:10

Ano správně připomínáte stát a Paroubka. A je to tak. Státní dluh je něco úplně jiného, než dluh soukromý. Když si stát půjčuje peníze, pak získává peníze, které by jinak byl nucen vybrat na daních. Pokud fiskální expanze nemá signifikantní vliv na cenovou stabilitu, je vše v pořádku. Pokud začnete trvat na splacení státního dluhu, prakticky tím sdělujete, že trváte na zvýšení daní, kterými bude dluh splacen. Tomu říkám zbytečný masochismus, který je navíc i velmi nebezpečný.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Honza _ | 26. 1. 2018 12:34 | reakce na Richard Fuld - 25. 1. 2018 18:57

Aha, už Váš pohled asi začínám chápat. A chápu, že to může dávat z určitého pohledu smysl.
Pak se ale nabízí otázka - jak víme, že je to ten nejlepší systém? Proč je k němu nutné státní násilné donucení, když to tak hezky funguje?
Proč je nejlepší pustit do oběhu právě tolik peněz, kolik stát pouští (natiskne "půjčí si" a nevrátí)?
Jak víme, že ti zodpovědní (např. Paroubek) to dělají správně?
A proč je musíme poslouchat, pokud to správně nedělají?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 17. 1. 2018 13:54 | reakce na Martin Vytiska - 17. 1. 2018 12:52

Co se týče náhledu na kryptoměny, tam nevidím problém. Náhled na ICO jako na náhradu akcií mi ale přijde velmi nepatřičný. Nebo je držení coinů emitovaných prostřednictvím ICO spojeno i s nějakými hlasovacími právy na valné hromadě dané společnosti, nebo s vlastněním podílů takové firmy? Pokud ne, pak jde spíše o jakýsi druh "konvertibilních" dluhopisů, nebo dluhopisů s výnosem vázaným na kurz daných coinů.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Jan Altman | 17. 1. 2018 20:09 | reakce na Richard Fuld - 17. 1. 2018 13:54

No to asi obecně záleží na tom, jak to která firma pojme. A za jakých podmínek to coiny lidé budou ochotni kupovat. Pokud emitent usoudí, že ty coiny lidé budou kupovat jen pokud získají hlasovací práva (či něco jiného), tak pravděpodobně pravidla emise takto nastaví. Je to jen věc dohody, respektive věc odhadu preference klientů. Tedy samozřejmě až/pokud se tato metoda nějak usadí, protože v 2017 jsme byli svědky jen nějaké úvodní fáze nasazování ICOs, kterou trh přijal s bublinózně nekritickým nadšením. Uvidíme, v co ty vykrystalizuje.
Hlasovací práva by v podstatě klienti získali automaticky, pokud by ta ICOvá měna měla ProofOfStake. Plus asi ledacos jde do měny přímo zadrátovat (jako je v bitcoinu zadrátována velikost bloku, maximální zásoba či tempo tvorby 1blok/10min), případně zadefinovat pomocí SmartContracts. Uvidíme, kam nás vývoj zanese.
Přijde mi ale skvělé, že vlastně pomocí ICO může kdejaký Lojza rozject byznys, založit v podstatě "akciovku". Nemusí se nikoho ptát na povolení. Může to být nadaný patnáctiletý kluk z Kazachstánu s dobrými nápady a přesto může získat americké akcionáře. Mohlo by to pomoct rozjet podnikání lidem, kteří doposud neměli šanci. Asi jako pomohly instantní e-shopy či Kickstarter. Nebo jako youtube pomohlo lidem založit si vlastní (a často dost úspěšnou) "televizní stanici".

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+7
+
-

Jan Altman | 17. 1. 2018 11:32

Je mi jedno, zda příští globální standard bude založen na zlatě, bitcoinu, či něčem jiném (pokud to bude nestátní). Není problém mít "vsazeno" na více frontách.
---
Výhodou zlata je jeho dlouhá historie. Na druhou stranu - u dnešních mladých je ta láska daleko menší, než byla třeba před dvěma generacemi. Možná stačí lehká generační obměna a vše se změní. Kdo ví. Zlato (díky státu a jeho boji s e-goldem) nemohou mít v mobilu a poslat kamarádovi přes Facebook.
---
Můžeme se bavit o výhodách/nevýhodách zlata vs bitcoinu obecně. Ale spíše bychom se měli bavit o jejich výhodách/nevýhodách v současné situaci. Zlato je třeba "lepší", než bitcoin, ale co je mu to platné, když všechny pokusy o zavedení globální zlaté měny (např. e-gold) stát rozprášil silou svých ozbrojenců/zakuklenců, protože jakmile máte měnu založenou na fyzické komoditě, nutně musí být centralizovaná (pokud má umožňovat bezhotovostní transakce a ne jen platbu samotnou fyzickou komoditou - mincí). Bitcoin třeba není ideální, ale má daleko větší schopnost odolávat politikům lačnícím po zachování lukrativního měnového monopolu.

---

Velká otázka je, kdo/co o podobě budoucího měnového standardu rozhodne. Vidím tyto možnosti:

1) Změna iniciovaná zdola, lidmi, trhem. Plynulý evoluční vývoj směrem k bitcoinové dominanci. Tedy pokračování růstu tržní kapitalizace bitcoinu, jak i pozorujeme od 2009 do současnosti. Samozřejmě s epizodami poklesu, epizodami různých útoků státních monopolistů, jak to vidíme dnes.
https://www.patria.cz/zpravodajstvi/3729005/asie-chce-regulaci-trhu-kryptomen-a-jejich-ceny-se-riti-dolu.html

2) Příchod další velké ekonomické/bankovní/dluhové krize a panický úprk lidí z bank a od fiatu (ve strachu z bail-inů, záporných úroků, kapitálových kontrol, omezení výběrů hotovosti, ...). Panika, lavina, pozitivní zpětná vazba. V nějaký okamžik to již nepůjde zastavit.

3) Změna iniciovaná shora. Například tak, že Čína zavede zlatem krytou měnu. Nebo že producenti ropy odmítnou prodávat ropu za USD/EUR a budou vyžadovat platbu zlatem. Že Rusku a Číně bude vadit dominance USD tak, že s tím něco začnou dělat.
Ale obdobný impuls shora může přijít i pro bitcoin - sankce přimějí postižené země (Rusko, Irán, ... po nějaké akci v jihočínském moři i Čína, ...) začít těžit bitcoin. Exportovat fyzické produkty (výrobky, komodity) úřes sankce nebude možné. Ale bude možné vzít energii (z ropy/plynu/uhlí, ze slunce/větru/vody), přeměnit ji na elektřinu a tu přeměnit těžbou na bitcoiny (a teplo pro domácnosti). Export bitcoinu zastavit myslím nejde a díky němu budou sankce neúčinné.

4) Nebo jakkoli jinak :-) Ještě před několika lety bych zde horoval za zlato, dnes jsem k tomu indiferentní, hlavně když k té změně (osvobození) dojde. Je možné, že zlato je konečným cílem a bitcoin jen prostředkem boje, který splní svou roli porážkou současného měnového systému (protože je odolnější vůči státní represi/kontrole) a až vyhraje, až stát přijde o měnový monopol, bez kterého ztratí zdroj výživy (nemožnost monetární, ale z velké částí i fiskální politiky) a odumře (nebo alespoň ztratí velkou část své moci/síly), lidé se postupně vrátí ke zlatu. Kdo ví.

Nahlásit

+5
+
-

Richard Fuld | 17. 1. 2018 13:59 | reakce na Jan Altman - 17. 1. 2018 11:32

Opět je ústředním a jediným tématem Vašeho příspěvku ideologický gerilový boj proti státu. :-) Ekonomickou podstatu celé věci opět statečně ignorujete. :-(

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-14
+
-

Martin Brezina | 17. 1. 2018 11:04

Autorovy úvahy, které srovnávají mechanismus nabídky a poptávky zlata ve srovnání s bitcoinem, jsou určitě zajímavé a podnětné.

Podle mne má bitcoin oproti zlatu ovšem hlavně jiný nedostatek. Zájem lidí o zlato a jeho postavení jako svébytné hodnoty a míry hodnoty ostatních věcí má svou dávnou historickou stránku. Je to poněkud iracionální, že si lidé vybrali zrovna jeden lesklý kov, ale je to fenomén, který prochází lidskými dějinami, o kterých máme nějaké záznamy, aspoň pokud se týká našeho kulturního okruhu. Klidně takto mohl sloužit mnohý jiný, vzácně se vyskytující prvek, lidé si ale vybrali hlavně zlato. Těžko v tom hledat nějaký racionálnější důvod, než ten, že je zlato vzácné, lidem se líbí a - je to holt takový zvyk.

Žádnou takovou iracionální, dlouhodobě podmíněnou afinitou lidí se bitcoin pochlubit nemůže. Poměrně nedávno vzbudil určité naděje lidí, kteří nejsou spokojení - možná právem - se státem manipulovanými měnami, a také s tím, že naše ekonomiky nedisponují ničím, co by mohlo nahradit zlatý standard. Takže, proč ne bitcon? No jo, ale proč ne taky ethereum, litecoin, monero a hromada dalších alternativních kryptoměn? Jde o to, že ta iracionální komponenta, která vyděluje zlato z řady dalších, omezeně se vyskytujících prvků (či jakýchkoliv dalších věcí, které by mohly působit jako nositel a měřítko hodnoty, a přitom jsou limitované ve svém výskytu), u bitcoinu absentuje. Lidé k němu nemají žádný výlučný vztah a když to nevyjde s bitcoinem, zkusí to s něčím jiným, ovšem stejně nahodilým, takže ani ten další kandidát se na zlatý trůn neposadí.

Nahlásit

+6
+
-

Richard Fuld | 17. 1. 2018 14:22 | reakce na Martin Brezina - 17. 1. 2018 11:04

"Klidně takto mohl sloužit mnohý jiný, vzácně se vyskytující prvek, lidé si ale vybrali hlavně zlato." To vše, než lidé přišli na to, že jako vynikající prostředek směny může sloužit i symbol podložený něčím jiným, než je komodita. Stačilo jen převzít původní zlatem kryté názvy peněžních jednotek a zavést zbrusu nový systém účetních peněz, jejichž krytí je jednoduše dokonalé, když krytím, je přímo povinnost dlužníku produkovat něco, co si budou moci držitelé peněz za své peníze koupit. Dokonalý a podstatu samotné směny odrážející mechanismus. Velkým omylem, prosazeným u obecné veřejnosti, která penězům nerozumí, je tvrzení, že současné účetní peníze jsou založeny jen na nějaké iracionální důvěře v jejich kupní sílu, těmi
kdo tyto peníze drží a těch kdo jsou ochotni je přijímat.

Uvedený omyl pak neodvratně vedl k "vynálezu" tzv. kryptoměn. Jejich stvořitelé si začali myslet, že peníze nepotřebují vůbec žádné krytí a že jako peníze může fungovat již samotný symbol. Začali si myslet, že proto, aby se něco stalo penězi, stačí i jen zcela iracionální důvěra v daný prostředek směny. A to je případ kryptoměn. Toto fungovat nebude. To v tom lepším případě. Pokud se celá věc zvrtne v adopci této myšlenky, pak to dopadne holou hyperdeflační a/nebo hyperinflační katastrofou. Byl to dětinský nápad, adoptovaný plnoletými dětmi a jako takový také tak skončí. Buď jako neškodná hra na dospělé, nebo obrovským požárem. Jednoduše dnešní mladí ekonomicky nevzdělaní "vizionáři" si neváží současné skvělé relativně stabilní ekonomické situace a chtějí zažít nějaké vzrůšo. Chtějí změnit svět. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by usilovali o změnu k lepšímu. Oni ale chtějí vrátit svět zpět do dob zlatého standardu, což nemůže dopadnou jinak, než katastrofou, pokud se jim to podaří. Nebude to ale poprvé, kdy lidstvo bude opakovat své chyby z minulosti.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-11
+
-

Zavacky | 19. 1. 2018 07:31 | reakce na Richard Fuld - 17. 1. 2018 14:22

1. "Dokonalý a podstatu samotné směny odrážející mechanismus" zabudol odrážať jeden objektívny aspekt výmeny a to akumuláciu pri výmene v čase. Účtovné peniaze vytláčajú práve tento prvok, bez ktorého sa stáva jednotlivec len kolieskom v stroji a jeho sloboda sa vytráca. Ak si chce niekto sporiť na obdobie choroby a staroby, tak je narušiteľom tohoto mechanizmu a nie je mu to dovolené. Stáva sa závislý na tých, ktorí produkujú a súčasne prekážkou pre ich jednoduchú aj rozšírenú reprodukciu. To núti "dokonalý mechanizmus" vytvárať nové účtovné peniaze a ich znehodnocovaním odrádzať od sporenia. Starý a chorý človek tak nemá na zaplatenie, pretože nemá akumulované výmenné prostriedky. Ak "dokonalý mechanizmus" zlyhá, bude málo úspor, veľa dlhov a veľa sporov, na koho sa to bremeno prenesie.
2. "Dokonalý mechanizmus" musí nevyhnutne zlyhať, pretože neustála ponuka peňazí nevyčistí trh od neefektívnych činností a ponuka tak začne narastať rýchlejšie ako produkcia a produktivita. Tento rozdiel musí vyústiť do hyperinflácie, alebo zastaveniu tvorby "účtovných peňazí" a prudkej deflácii.
3. Ak chceme slobodný trh, nesmieme zakazovať detinské nápady. Ak chceme diktatúru, potom sa nehrajme na liberalizmus a rovno si zvoľme diktátora, ktorý bude určovať, čo je "zmena k lepšiemu".
4. Návrat k pevnej mene (zlatému štandardu) nie je príčinou peňažných katastrof, ale dôsledkom. Dopyt po zlate, alebo pevnej mene je logický už pred prepuknutím katastrofy.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Richard Fuld | 19. 1. 2018 18:57 | reakce na Zavacky - 19. 1. 2018 07:31

1. Akumulovat samozřejmě můžete. Účetní peníze nebo statky, optimálně aktiva, která generují pravidelný příjem. Kupní sílu úspor v účetních penězích zajišťuje úrok. Účetní peníze neznamenají automaticky pokles kupní síly. Pokud jsou uspořené účetní peníze vyvedeny z oběhu v reálné ekonomice, nemohou způsobovat růst cen a tedy ani oslabovat kupní sílu peněz. "Chybějící" účetní peníze mohou vzniknout úvěrovou kreací. V tomto ohledu jsou účetní peníze z hlediska jejich inflačnosti/deflačnosti v podstatě neutrální. Na rozdíl od komoditních peněz, které jsou ze své podstaty deflační. Když lidé spoří ve zlatě (které nikam neinvestují), pak tím vytvoří situaci, kdy dojde k trvalému oslabování poptávky a ceny se dostanou pod deflační tlak. Pokud je uspořené zlato investováním vraceno do oběhu, pak bude takový systém stejně neutrální jako jsou účetní peníze. Je to jako se vším. Na podstatě peněz nezáleží. Vždy záleží na lidech a na tom, jak peníze používají.

2. Nekonečná peněžní nabídka neznamená, že se nic nečistí. Špatné projekty zkrachují vždy bez ohledu na to, jestli jsou financovány účetními nebo komoditními penězi. Účetní peníze pouze nebrzdí uměle rozvoj a růst. Proč by měl rozvoj a růst záviset na tempu těžby nějaké komodity. Vždyť je to nesmysl. Dobrých nových nápadů přece může přijít vždy mnohem více, než kolik je zrovna volných komoditních peněz. A účetní peníze umožní nepromarnit šance.

3. Svobodný trh není nade vše. Zdravý rozum je často mnohem důležitější. Svoboda dělat hlouposti je na místě, pokud se týká jen daného jednotlivce. Svoboda jedince dělat hlouposti, jež se týkají celé společnosti, je nesmysl a ne svoboda.

4. Velká světová krize 30-týc let minulého století byla vyvolána právě návratem ke kořenům zlatého standardu, totálně nesmyslnou peněžní kontrakcí. Tehdy taky mudrovali o morálce a nutnosti zaplatit za předchozí rozmařilost a výsledkem byla katastrofa v podobě dvou světových válek! Návrat ke zlatému standardu je holé šílenství. To samé platí o bitcoinu. To je ještě větší šílenství.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Ján Zavacký | 20. 1. 2018 00:30 | reakce na Richard Fuld - 19. 1. 2018 18:57

1. Úrok nemôže zaisťovať kúpnu silu. Je informáciou o kúpnej sile. Je tak isto ako kúpna sila funkciou peňažnej zásoby. Ad: Na podstate peňazí záleží rovnako ako na spôsobe používania. Neexistuje dokonalý recept, ale keď už sa musí obmedziť sloboda jednotlivca, tak nech je to aspoň kolektívne rozhodovanie a nie skupinky elitárov.
2. Nikto nemôže vedieť, kde je hranica medzi efektívnym a neefektívnym. Nie je to vec prirodzených kalkulácii podnikateľa, ale objektívneho vývoja. Aj nositeľ Nobelovej ceny môže poľahky skrachovať. Pevná mena je objektívnejší nástroj pre evolučnú selekciu trhu, ako riadenie centrálnych elít. Neexistuje právo na realizáciu každého dobrého projektu. Selekcia vyberá kruto, pomaly, a niekedy vyradí aj tých najlepších a zostanú v súťaži tí nie najlepší, ale je to z dlhodobého hľadiska najstabilnejší proces. Ktoré dlhové peniaze z histórie prežili dodnes? Zlato stále žije. Napriek ostrakizácii. Napriek opätovnému hľadaniu ľahšej cesty.
3. Jednotlivec, ktorý ohrozí celú spoločnosť nemôže byť bez mocenského postavenia. Ak je spoločnosť ohrozená, nemôže to byť dôsledkom slobody ľudí, ktorí jej nič nevnucujú a žijú nezávisle. Je to dôsledkom chýb v tej spoločnosti.
4. Snaha posilniť dolár pred VHK nebola mravnou záležitosťou, ale nevyhnutnosťou zachrániť zlaté rezervy. Bol to dôsledok nemravnosti peňažného dopingu pred rokom 1929. Pritom kontrakcia nebola až taká veľká a rýchlo sa obnovila. V rokoch 33-35 vzrástla MB takmer dvojnásobne. Ak by nedošlo k posilneniu dolára, nastala by Triffinova dilema a Nixonov krok by musel urobiť už Roesevelt. Situácia by sa vyvinula tak ako dnes a kríza by musela prísť. Omnoho väčšia ako VHK a omnoho menšia ako prichádzajúca. Dlhodobý doping má zlé následky. Ad: BC je vecou slobodných ľudí. Ostatní nech si riadia slobodne svoj život. Ak účtovné peniaze zabezpečia prosperitu jednotlivca, budú v kurze. Je to tragikomická alternatíva.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Richard Fuld | 22. 1. 2018 13:06 | reakce na Ján Zavacký - 20. 1. 2018 00:30

1. Úrok v systému účetních peněz je regulační veličinou, která v době stability eliminuje snižování kupní síly měny plněním inflačního cíle. Při přehřátí ekonomiky je pak obvykle nominální úrok vyšší než inflace, což demotivuje nabídku (investice) a motivuje k úsporám (demotivuje poptávku), což vede zpět ke stabilnější poloze ekonomiky. V době krizí jsou obvykle nominální úrokové sazby nižší než inflace, což motivuje investory i spotřebitele k větším investicím a spotřebě, což vede k oživení ekonomiky. V dlouhodobém horizontu pak úrok eliminuje změny kupní síly měny.

2. Komoditní měna je mnohem více „regulována“ právě tak nesmyslným parametrem jako je vývoj zásob dané komodity, než účetní měna jejíž úvěrová dostupnost se velmi pružně a smysluplně uzpůsobuje situaci v ekonomice. Účetní měna pouze neutrálně odráží dění ve svobodné tržní ekonomice. Komoditní měna je nedílnou součástí ekonomiky a tuto velmi významně svazuje a nesmyslně a negativně ovlivňuje. Nejde vůbec o to, které „peníze“ přežili. Jde o to, které společnosti přežily a jak se jim daří. V systému účetních peněz přežívá daleko více firem, než by přežilo v prostředí komoditních peněz. V prostředí účetních peněz přežívají i zdravé firmy, které by v prostředí komoditních peněz zkrachovaly. Tedy ekonomika v prostředí účetních peněz jednoduše lépe funguje, než v prostředí peněz komoditních. Nepotřebuji vědět co je efektivnější. Stačí mi vědomí, že pružně reagující peněžní zásoba vytvoří zjevně svobodnější a tvořivější ekonomické prostředí.

3. Jednotlivec může napáchat svou hloupostí mnoho zla. Pokud počet těchto svobodných hloupých jednotlivců překročí kritickou mez, máme zde velký problém v celé společnosti. To platí jak pro „společnost“ tvořenou množinou nezávislých svobodných jednotlivců, stejně jako pro svobodnou společnost státem organizovaných jednotlivců.

4. Pokud MB ve Vašem příspěvku je měnová báze, pak nemá smysl s Vámi diskutovat o příčinách měnových krizí. Měnová báze je pro ekonomiku zcela nesmyslný parametr, který vůbec o ničem nevypovídá. Mluvit o přirozených snahách o přechod od svěrací kazajky v podobě zlatého standardu k svobodnému systému účetních peněz jako o škodlivém dopingu, je nesmysl. Přesně tato mentalita byla v podstatě jedinou příčinou oné velké zbytečné ekonomické katastrofy. Tento přechod stál lidstvo příliš mnoho životů a promarněných příležitostí na to, abychom se po cca 50-ti letech prosperity vydávaly zpět do prostředí komoditních peněz, z kterého ty obrovské katastrofa vzešly a jež ustaly až v okamžiku, kdy byl zlatý standard definitivně opuštěn.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Ján Zavacký | 22. 1. 2018 20:19 | reakce na Richard Fuld - 22. 1. 2018 13:06

1. Vráti sa eliminačný úrok z -20% na 0%, alebo bude klesať k -40% ?
2. A ktoré spoločnosti prežili?
3. Celkom súhlasím.
4. "totálně nesmyslná peněžní kontrakce" sa potom týkala ktorej peňažnej zásoby?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 17. 1. 2018 20:12 | reakce na Richard Fuld - 17. 1. 2018 14:22

Taktně opomíjíte fakt, že ty vaše skvělé "účetní" peníze nikdo nevynalezl, nenabídl ostatním na trhu a ti jej jako lepší variantu dobrovolně nezvolili.
Fiat byl vždy zaveden násilím a násilím je také udržován. Přijmout zlato jako protihodnotu nikdo nikdy nikoho nemusel nutit. Fiat ano.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Richard Fuld | 18. 1. 2018 11:34 | reakce na Jan Altman - 17. 1. 2018 20:12

Účetní peníze samozřejmě byly vynalezeny. Stejně jako v rámci státních institucí vznikly i vynálezy dnes známé pod označením internet, nebo železnice.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jan Altman | 18. 1. 2018 13:27 | reakce na Richard Fuld - 18. 1. 2018 11:34

nebo Gulag...


Železnice i Internet by však jistě vznikl i bez státu, protože lidem přináší něco užitečného.
Internet a železnice lidem nemusíte nutit násilím (fiat a gulag ano).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Richard Fuld | 18. 1. 2018 15:10 | reakce na Jan Altman - 18. 1. 2018 13:27

Gulag? Zase ta demagodie, že? Vynález jaderné energie znamená současně jaderné elektrárny i jaderné bomby.

To, že by internet vznikl, protože je užitečný, není žádný argument. Účinné léky na rakovinu přináší lidem taky něco užitečného, přesto jich zatím moc neexistuje. Možná že by internet vznikl bez státu. Možná ale taky se stoletým zpožděním nebo nikdy.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Zdeněk Suchý | 19. 1. 2018 05:08 | reakce na Richard Fuld - 18. 1. 2018 15:10

Ano, to je ten správný argument. Účinných léků na rakovinu je málo protože je vyvíjejí soukromé farmaceutické společnosti. Kdyby se do toho vložily státy, tak je dneska rakovina vymýcená nemoc.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 19. 1. 2018 17:07 | reakce na Zdeněk Suchý - 19. 1. 2018 05:08

Ale ne. To jste překroutil. Já jsem jen psal, že když je něco pro lidi užitečné, ještě to neznamená, že to zcela automaticky vznikne. Netvrdím, že vše bude lepší státní. To jste překroutil. Psal jsem jen, že některé věci jednoduše spatřily světlo světa díky státu a pokud by státu nebylo, možná by nevznikly nikdy, nebo o hodně později.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Petr Vorlíček | 19. 1. 2018 20:12 | reakce na Richard Fuld - 19. 1. 2018 17:07

A nebo o hodně dřív!

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Richard Fuld | 17. 1. 2018 10:14

Další "expert" na měnové otázky, který své vědění odvozuje od blábolu, že "Na rozdíl od fiat peněz, kterých může centrální banka „ze vzduchu“ vyčarovat kolik chce." Ostatně, co bychom mohli chtít od "odborníka" z CATO institutu, že?

Pro úplnost připojuji článek z ČNB blogu převzatý webem roklen24.

https://roklen24.cz/a/S4Krf/mnozstvi-penez-urcuje-ekonomika-nikoli-centralni-banka

Nahlásit

-9
+
-

Honza _ | 19. 1. 2018 10:08 | reakce na Richard Fuld - 17. 1. 2018 10:14

Tak jsem si to přečetl a jak já to chápu, tak centrální banka čaruje ze vzduchu, kolik peněz chce.
Klient chce peníze - banka mu je půjčí (sice ho "prověří", ale banka vydělává na tom, že půjčuje peníze, takže chce půjčovat co nejvíc - viz hypotéky v USA před rokem 2008) - bance dojdou peníze - banka si dojde do centrální banky pro peníze - centrální banka peníze vydá.

Jeden výňatek za všechny:
"Ale i ve vyspělých zemích, které měly před krizí systém s nedostatkem rezerv komerčních bank u centrální banky, platilo, že přijde-li komerční banka za centrální bankou a chce si půjčit na doplnění svých rezerv, centrální banka takové žádosti vyhoví. Stačí přitom, když jsou splněny dvě jednoduché – ale klíčové – podmínky. Tou první je, že komerční banka má něco, co může dát za tento úvěr centrální bance do zástavy (tzv. kolaterál). Tím bývá nejčastěji nějaký veřejně obchodovatelný cenný papír, např. státní dluhopis, ..."

Dále např:
"Centrální banka na finanční a reálný sektor trvale působí svými opatřeními v rámci provádění měnové, makroobezřetnostní i mikroobezřetnostní politiky."

Takže centrální banka řídí pravidla peněz, všem zájemcům dá peníze dle libosti, ale neříká se tomu čarování ze vzduchu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 19. 1. 2018 18:21 | reakce na Honza _ - 19. 1. 2018 10:08

To, že centrální banka pomáhá bankám, které nezodpovědně rozpůjčovaly peníze, je samozřejmě špatně. Toto chování je samozřejmě v rozporu s pravidly. Namísto pomoci takové bance má být na takovou banku uvalena nucená správa a pokud akcionáři problémy banky nevyřeší, pak má být taková banka zestátněna, ozdravena a opět zprivatizována. Pokud bude mít stát s ozdravením banky náklady, pak je třeba náhradu škody vymáhat po statutárních orgánech banky, pokud např. zavinili, že vlivem skrývání problémů se na problémy banky přišlo pozdě.

Váš poukaz na možnost banky půjčit si chybějící likviditu od centrální banky nepředstavuje řešení výše uvedené situace, kdy banka je insolventní. Uvedená půjčka od centrální banky padá do úvahy pouze u solventní banky. Nesolventní banka jde ihned do nucené zprávy. Na poskytnutí likvidity solventní bance pak není vůbec nic špatného.

Takže centrální banka poskytuje bankovnímu systému pouze potřebnou likviditu, která je třeba k realizaci platebního styku, nastavuje pravidla a kontroluje jejich dodržování. Samozřejmě, že nejde o žádné čarování peněz ze vzduchu. Bohužel jste četl článek, ale zjevně jste jej nepochopil. Přitom je to tam vysvětleno celkem polopaticky.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Honza _ | 24. 1. 2018 05:20 | reakce na Richard Fuld - 19. 1. 2018 18:21

Já to pořád nechápu.
Člověk nemá peníze. Člověk jde do banky. Člověk dostane peníze.
Banka nemá peníze. Banka dojde do centrální banky. Banka dostane peníze.
Centrální banka rozdává peníze. Kde je bere?

A že praxe je v rozporu s pravidly? S jakými? S těmi, které určují lidé typu Paroubek, který přiznal, že dluhy se přece neplatí?

I když mi teoreticky dává smysl Váš pohled, že účetní peníze všude někdo dluží, takže se vlastně při splacení "smažou", v praxi to tak nevidím...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Richard Fuld | 24. 1. 2018 17:54 | reakce na Honza _ - 24. 1. 2018 05:20

K pochopení současného finančního systému je třeba znát alespoň základy účetnictví. Když banka půjčuje peníze připíše je prostě na vkladový účet klientovi. To se projeví nárůstem v pasivech banky o částku připsanou na účet klienta. Současně ale banka zapíše do svých aktiv závazek klienta vrátit bance v budoucnu půjčenou částku. Aktiva banky vzrostou o půjčenou částku.

Na začátku je tak klient zároveň držitelem vkladu s půjčenými penězi a zároveň tytéž peníze bance dluží. Ani banka, ani klient se tak nijak neobohatili. Následně klient peníze utratí (odepíší se z jeho vkladového účtu). Do dne splatnosti úvěru musí klient sehnat peníze na splacení úvěru. Pokud je úspěšný, pak na jeho vkladový účet dlužné peníze dorazí nejpozději v den splatnosti. V den splatnosti úvěru banka odepíše z vkladového účtu klienta splacenou částku (sníží se její pasíva) a současně z aktiv odúčtuje splněný závazek klienta a objem aktiv banky se sníží o splacenou částku. Dříve bankou a klientem vytvořené peníze zase zaniknou. Tohle je praxe. Že skutečně funguje je možné ověřit porovnání růstu peněžní zásoby za určité období s objemem nárůstu bankovních úvěrů za totéž období. Rozdíl mezi oběma údaji bude objemem splacených úvěrů a tedy objemem zaniklých peněz.

V celém výše uvedeném příběhu se role centrální banky uplatňuje pouze v případech, kdy z banky klienta odtékají peníze do jiné banky a v okamžiku, kdy na vkladový účet klienta peníze přitékají z jiné banky. Centrální banka je v uvedeném příkladu potřeba pouze ve vztahu k vypořádání převodů peněz mezi klienty různých bank. Při vypořádávání převodů peněz si banky mezi sebou likviditu potřebnou k vypořádání platebního styku půjčují na mezibankovním trhu. Pouze v případech, kde je na trhu nějaká nervozita, dochází k tomu, že si banky půjčují potřebnou likviditu od centrální banky, protože banky které mají nadbytečnou likviditu, si ji syslí kvůli nervozitě na trhu a nechtějí ji bankám, které ji potřebují půjčit. To jsou ale jen výjimečné situace, kdy centrální banka nabízí bankám v nesnázích svůj v podstatě neomezený rezervoár likvidity.

Paroubek mluvil o státních dluzích. A měl pravdu. Snaha o splácení státních dluhů může být za určitých okolností zcela nesmyslnou pošetilostí. Ale to už bude pro Vás asi trochu vyšší dívčí. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Honza _ | 25. 1. 2018 05:17 | reakce na Richard Fuld - 24. 1. 2018 17:54

Děkuji za odpověď.

A co tedy s těmi penězi, které klienti/státy nesplatí?
Ty přeci zůstanou v oběhu (zvýší se množství peněz mezi lidmi = inflace) a bankám zůstanou akorát popsané papíry (úvěrové smlouvy, státní dluhopisy), kterými si tak akorát zatopí v kamnech, jakmile je lidé/státy nesplácí (a jsme opět u Paroubka).

Pořád tam vidím ten proces, kdy stát natiskne papíry s názvem "dluhopis", centrální banka, penzijní fondy apod. je musí nakoupit. Stát to pak nesplatí, ale centrální banka pro to už natiskla peníze, respektive je někam přepsala na účet.

Jak sám píšete, centrální banka má neomezený rezervoár likvidity. Tu může vypustit do oběhu, i když se jí potom nevrátí.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Richard Fuld | 25. 1. 2018 13:57 | reakce na Honza _ - 25. 1. 2018 05:17

Proč jsou podle Vás špatné peníze, které si půjčí státy a které zůstávají díky refinancování v oběhu do nekonečna? Proč je naproti tomu věčné refinancování rostoucího firemního provozního kapitálu v pořádku a u státu je to špatně? Nebo nesouhlasíte už se samotnou myšlenkou půjčky jako takové? Pak mě zajímá proč? Samozřejmě, že v případech rostoucího objemu donekonečna refinancovaných dluhů může růst celková peněžní zásoba. Současně ale roste i objem vyprodukovaných statků, což podle mne může vliv růstu peněžní zásoby zcela nebo alespoň částečně eliminovat. Takže růst peněžní zásoby automaticky neznamená, že tyto další a další peníze musí způsobovat růst cen spotřebního koše, tedy znehodnocovat peníze. Taková úvaha o automatické škodlivosti peněžní inflace by mohla plynout toliko z kvantitativní peněžní teorie, která dává jistý smysl v prostředí komoditních peněz (pokud se vypořádáte s problémem rychlosti oběhu peněz v ekonomice), avšak je jen stěží použitelná v prostředí účetních peněz.

Zde je třeba doplnit. že účetní peníze jsou jen nástrojem, stejně jako peníze komoditní. Bez ohledu na princip, na němž peníze stojí, mohou lidé i státy s nimi nakládat dobře nebo špatně. Proto je třeba porovnávat obě alternativy pouze v principiální rovině a nehodnotit je podle toho, jak dobře nebo špatně s nimi lidé nakládají.

Pokud už však budete trvat na hodnocení peněz optikou toho, co lidem/státům umožňují, pak dojdeme nejspíše k závěru, že účetní peníze usnadňují inflaci a motivují ke spotřebě a odrazují od spoření, zatímco komoditní peníze usnadňují deflaci a motivují ke spoření a odrazují od zbytné spotřeby. I z tohoto pohledu lze hodnotit, zda jsou lepší komoditní nebo účetní peníze.

Podle mne jsou účetní peníze konjunkturální. Motivují k tomu, aby se kola ekonomiky otáčela, aby rostla životní úroveň na základě růstu produkce a spotřeby. Naproti tomu komoditní peníze považuji za depresivní, kdy deflace spojená v podstatě nerozlučně s komoditními penězi umožňuje (zdánlivě) bezpracný růst životní úrovně pouhým pasivním držením komoditních peněz. Takové bohatnutí je však pouze zdánlivé, protože objem produkce pak klesá s každou uspořenou "zlatkou", která vypadne z oběhu v reálné ekonomice a tím také klesá objem zboží a služeb, jež je možné za uspořené peníze, byť za nižší ceny, koupit. Pokud by tato deflační spirála pokračovala dostatečně dlouho, pak na jejím konci se ekonomika rozpadne na jednotlivé držitele komoditních úspor, které už nelze na trhu směnit za žádné zboží, protože všichni produkují pouze nutné minimum statků nutných pro uspokojení svých osobních fyzických potřeb nutných k toliko prostému fyziologickému přežití. I když to s deflačními penězi až do této extrémní čistě teoretické fáze nikdy nedojde, i samotných pár kroků tímto směrem jsou špatné a nebezpečné.

Abych byl objektivní, úspory vyváděné z reálné ekonomiky jsou stejně škodlivé i v systému účetních peněz, nicméně zde je vždy možnost uspořené peníze vyvedené z reálné ekonomiky nahradit penězi nově úvěrem vytvářenými a tím udržet poptávku oslabenou o úspory na takové úrovni, aby se kola ekonomiky točila stále v potřebném nezpomalujícím se tempu. Dlouhodobým výsledkem takto nastaveného systému však může být enormní zadlužení domácností, firem, státu a astronomické úspory několika mála jednotlivců. Kupní síla účetních peněz však i v tomto extrémním stavu zůstává průběžně zachovávána na relativně stabilní úrovni.

Vzhledem k důvodům výše uvedeným jsem rozhodně pro inflační účetní peníze, jejichž "nedostatky" jsou kompenzovatelné a napravitelné. Současně jsem všemi deseti proti deflačním komoditním penězům, jejichž systémově depresivní nastavení není možné odstranit nijak.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Ján Zavacký | 25. 1. 2018 21:23 | reakce na Richard Fuld - 25. 1. 2018 13:57

A ako sú napraviteľné?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 26. 1. 2018 09:27 | reakce na Ján Zavacký - 25. 1. 2018 21:23

Když dojde k nadměrné fiskální expanzi, tedy k výraznému růstu inflace, je možné tuto tlumit zvyšováním úrokových sazeb. Pokud naopak dochází k deflaci v důsledku opatření v rámci tzv. rozpočtové "odpovědnosti", pak je možné snižováním sazeb povzbudit expanzi úvěrovou, která dopady fiskální restrikce kompenzuje.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Zavacky | 26. 1. 2018 15:05 | reakce na Richard Fuld - 26. 1. 2018 09:27

Takže výsledkom by mala byť úroková miera, ktorá sa pohybuje okolo nejakého dlhodobého priemeru. Po nápravách by sa predsa logicky mala vracať ku priemernej hodnote. Lenže, keď sa tak pozerám na jej vývoj (hocikde), tak mám pichľavý dojem, že dlhodobo klesá a ukazuje sa, že bude treba ísť pod nulu. Môže klesať náprava aj pod -50%, -100%, prípadne aj -150% ?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 26. 1. 2018 17:29 | reakce na Zavacky - 26. 1. 2018 15:05

Samozřejmě, že se úroková sazba nemusí vracet k nějakým hodnotám. Pokud je cena spotřebního koše stabilní a ekonomika roste, nezaměstnanost je nízká, pak není důvod zvedat sazby. Případné příchozí potíže je možno řešit fiskální expanzí, pokud jsou úrokové sazby příliš nízké na to, aby mohly být použity pro měnové uvolnění. Důležité ale je, že za uvedených podmínek není žádný důvod k tomu, aby se recese vrátila. Jedině, že ji nějakým neuváženým zásahem sami vyvoláme.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Altman | 25. 1. 2018 09:55 | reakce na Honza _ - 25. 1. 2018 05:17

Tak tak.

Navíc i když jde vše učebnicově (dluhy se splácí, centrální banka nezachraňuje komerční banky a státy "navyšováním likvidity"), tak je to špatně. Je to tak, jako byste vy seděl doma. Měl v peněžence 100 korun. A přišel k vám soused, že potřebuje 5 milionů na 800m pozemek za Prahou. A vy řekl "ok, tady ti je z tiskárny vyjedu a zároveň si do Excelu zapíšu, že mi 5M dlužíš". Pak přijde další soused, že potřebuje půjčit na novou 105'' OLED TV (aby trumfl kolegu, který si koupil 90''), další soused, který chce na vánoční dárky a další na dovolenou v Thajsku. Všem půjčíte, přestože žádné peníze nemáte. Pak přijde další soused, který chce půjčit 8M na 800 metrový pozemek a o měsíc později další soused, který chce půjčit 12M na 800m pozemek (protože se přetahují o stále stejně omezenou množinu statků, ovšem se stále se zvyšujícím objemem peněz v ekonomice). Všem jim půjčíte, protože kalkulujete, že od každého dostanete z té půjčky úrok a mít úrok z rozpůjčovaných 10000M je sakra lepší, než jen z 1M. A ostatně když se to pak začne kácet, centrální banka vás zachrání. A i kdyby ne, tak co vám hrozí? Přijdete o veškerý svůj (původní) majetek, což bylo těch 100Kč v peněžence? No hrůza! Navíc než se to zhroutí, tak si vyplatíte na bonusech hezký ranec a ten vyvedete někam do offshore a už vám ho nikdo nesebere.

Jak se realita liší od tohoto mého příkladu? No POUZE tak, že půjčovat neexistující peníze nesmí kdokoli. POUZE tak, že zde existuje nespravedlivý systém, kde je půjčování neexistujících peněz (a zisky na úrocích z této činnosti) umožněno jen úzké skupince vyvolených, členům bankovního kartelu, těm, kteří políbí prsten centrální bance.


Pokud by ten systém (a ten samotný princip) byl tak skvělý, jak popisuje p.Fuld, tak by se ještě skvělejším stal, kdyby takto mohl konat opravdu každý.

Franta by poskytl (z ničeho) bezúročnou půjčku Pepovi na nákup bytu a zároveň Pepa by poskytl bezúročnou půjčku ve stejné výši Frantovi také na nákup bytu.
Před akcí oba byli chudí hospodští povaleči, po akci jsou oba rentiéři - vlastníci investičního bytu, který pronajímají, půlku nájmu používají na splátku dluhu, z druhé půlky nájmu si zvyšují životní úroveň.

Ale nakonec proč by si oba nemohli nechat celý nájem? Vždyť by si ty nově ze vzduchu vytvořené peníze mohli vzájemně půjčit třeba se stoletou, a nakonec proč ne s tisíciletou (či nekonečnou) splatností? A proč by si vzájemně takto nepůjčili na 10 či 100 bytů? Přeci pak by se měli královsky. Respektive všichni bychom se asi měli královsky, protože by to takto dělal každý. Manžel by bezúročně na 100 let půjčil manželce a manželka manželovi - a koupili by si za to akcie, nemovitosti, atd... Ráj na zemi. Jen stačí ideál p.Fulda dovést do důsledků.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 25. 1. 2018 12:59 | reakce na Jan Altman - 25. 1. 2018 09:55

Klasika. :-)

Nejprve svůj příspěvek uvedete tvrzením, že i když vše půjde učebnicově, dluhy se budou splácet a centrální banka nebude nikoho zachraňovat, tak je to špatně a pak v této souvislosti uvedete příklad, ve kterém předpokládáte přesný opak, tedy že dlužníci své dluhy splácet NEbudou a věřitelé BUDOU spoléhat na záchranu ze strany centrální banky. :-) Měl byste nejprve věci ujasnit, než se k nim začnete vyjadřovat a ne si takto hloupě protiřečit.

V dalším pak podložíte kritiku účetních peněz příkladem, kde bezrizikově vytváří a rozpůjčovává kvanta peněz jedinec, který na tom může pouze bez rizika vydělat, poté uvedete banky, které údajně stejně lehce a bezrizikově vydělávají stejně jako ten imaginární jedinec se stokorunou v kapse, následně pak označíte banky jako neférově státem privilegované subjekty, abyste nakonec celý tento nespravedlivý systém "napravil" tím, že správně by to bylo, pokud by možnost takto bezrizikově vytvářet a půjčovat peníze měl úplně každý.

Opravdu si nepřipadáte směšně? :-) Nebo aspoň divně? :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 25. 1. 2018 16:02 | reakce na Richard Fuld - 25. 1. 2018 12:59

Má cenu reagovat na demagogii?

Jen jsem na příkladu ukazoval, jak funguje ten váš systém. Tak, že Franta přijde za Tondou a půjčí si od něj peníze, které Tonda nemá. Tonda je v ten okamžik vytvoří z ničeho a na druhou stranu sešitku si napíše pohledávku.
Zda Tonda má vlastní kapitál 100Kč, nebo 100MKč, zda mu to Franta bude splácet rok, nebo 100 let, zda je úrok 0.001%, nebo 15%, to na principu nic nemění.

Na principu nic ani nemění ani to, zda vše půjde jak v učebnici (Franta to nakonec splatí), nebo jak v realitě (Tonda je v klidu, protože v případě problémů ho stát prakticky vždy zatím zachránil).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 25. 1. 2018 19:02 | reakce na Jan Altman - 25. 1. 2018 16:02

Ten Váš příklad má ale stále stejný a velmi vážný nedostatek, protože nebere vážně to, že banka ručí za nesplácené dluhy svým vlastním majetkem. Jestli Vám otázka ručení za poskytnuté úvěry přijde tak bezvýznamná, přivedu Vám nějakého bezdomovce, kterému půjdete do banky ručit za úvěr. Uvidíme jestli nakonec svůj názor nezměníte. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Zavacky | 26. 1. 2018 15:33 | reakce na Richard Fuld - 25. 1. 2018 19:02

1. Za poskytnutý úver (od banky) ručí banka, alebo dlžník?
2. Ak si banka požičiava na finančnom trhu, ručia v reáli aj vlastníci bežných účtov.
3. Vlastný majetok banky môže klesnúť po započítaní podradeného dlhu až na cca 4%. Je to dobré ručenie?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 26. 1. 2018 17:21 | reakce na Zavacky - 26. 1. 2018 15:33

1. Ručení za úvěr může být ze strany dlužníka realizováno zástavou a/nebo ručitelem. Banka je až v další linii, kdy selže ručení ze strany dlužníka. A banka samozřejmě musí uhradit ztrátu způsobenou selháním dlužníka ze svého vlastního kapitálu a když podíl vlastního kapitálu klesne pod kritickou mez, pak jde banka do nucené správy a pokud akcionáři nevloží do banky další kapitál, tak banku převezme jiná banka, pokud nemá žádná banka zájem, měl by ji převzít stát a pokud ani stát nemá zájem, pak teprve banka krachuje a v tomto okamžiku přichází na řadu výplata vkladatelů z fondu pojištění vkladů a teprve až pokud nestačí fond, nebo měli vklady nad pojištěným limitem, pak mohou klienti přijít o peníze.

2. Vlastníci běžných účtů mohou přijít o peníze až v případě uvedením výše. Vkladatelé za závazky banky neručí nijak. Vkladatelé jsou v postavení věřitelů banky.

3. Nejprve banka zpeněží zástavy, pokud to nestačí na umoření dluhů pak zkasíruje ručitele dlužníků, pak přichází na řadu restrukturalizace dlužníka a teprve až ani to nestačí, pak sahá banka na vlastní kapitál. U jednotlivých případů je tento řetězec dostatečný. Pokud přijde velký makroekonomický problém, pak je ohrožen celý systém, nejen bankovní vklady a akcionáři banky. A právě proto zde máme centrální banku, jako věřitele poslední instance, která může v určitých případech situaci zvrátit a zachránit.

Vždy je lepší zachovat vklady v bankách i přesto, že dlužníci nesplatí své závazky, než společně s dlužníky a bankou spláchnout do záchodu i držitele bankovních vkladů. Nemůže se to ale dělat ve prospěch akcionářů a managementu bank. V této fázi už musí být krachující banky zestátněny a management bank stíhán policií.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Altman | 26. 1. 2018 09:01 | reakce na Richard Fuld - 25. 1. 2018 19:02

Co je pro nějakou dceru nadnárodní banky důležitější? Její majetek (jednorázová suma), nebo odvádění co největších dividend (a poplatků za knowhow, IT služby, ...) své matce?

A co je pro manažera banky důležitější? Majetek/hodnota banky, nebo rejžovat co největší bonusy, dokud to jde?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 26. 1. 2018 09:22 | reakce na Jan Altman - 26. 1. 2018 09:01

Zapomínáte na akcionáře. Pokud si do čela banky zvolí idiota, kterého nikdo nekontroluje, nemohou se pak divit, když jim jejich banka zkrachuje.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Honza _ | 26. 1. 2018 16:51 | reakce na Richard Fuld - 26. 1. 2018 09:22

Lidi jsou hamižní.
Kolik lidí kontroluje vedení a kolik jen kouká na cenu akcií a výši dividend?

A jak se chová vedení banky v praxi?
Cituji z Wikipedie o Lehman Brothers:
"Šéf zkrachovalé banky Richard Fuld si podle BBC za osm let v nejvyšší funkci vydělal asi 300 až 500 milionů dolarů. Nyní byl nucen vysvětlovat americkým poslancům ve sněmovní komisi chování vedení banky, které vydělávalo astronomické sumy, ačkoli firmu přivedlo k bankrotu. Předseda senátní komise Henry Waxman uvedl, že si měl Fuld do roku 2000 vydělat 480 milionů dolarů, ale sám Fuld hovořil „pouze“ o 300 milionech. Fuld podle vyjádření pro BBC necítil za krach banky vinu, i když se prý cítil „hrozně“ a údajně až do smrti nepřestane přemýšlet, proč americká vláda pomoc Lehman Brothers odmítla.[6]"

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lehman_Brothers

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Richard Fuld | 26. 1. 2018 17:00 | reakce na Honza _ - 26. 1. 2018 16:51

Šéf Lehman Brothers byl jen obětní a pokusný beránek. Jen další oběť celé té hypotéční krize. Viníci byli skoro všichni. Bankéři, akcionáři, ti co si půjčovali i stát, který tomu přihlížel a k tomu to hypotéční šílenství dokonce podporoval a nakonec i šéf FEDu. Chtěli vědět, co se stane, když nechají padnou jednu z velkých bank a pak si všichni nadělali do gatí. :-) Obviňovat za hypotéční krizi pouze Richarda je jednoduše absurdní. Měli by ho odškodnit. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Honza _ | 27. 1. 2018 06:34 | reakce na Richard Fuld - 26. 1. 2018 17:00

Jde mi o princip.
Pokud (nejen) americká vláda nezvládne uhlídat jednu banku, jak chce řídit celý stát?

Na jednu stranu tu uvádíte, jak je ten systém funkční a v pořádku (což uznávám, že může dávat smysl), na druhou stranu tady je spousta důkazů "selhání jednotlivců" v tom systému.

Proč je ten systém nastaven tak, že nahrává selhání jednotlivců? Proč si politici radši zakopou krabici od vína pod podlahu, místo toho, aby pracovali na zlepšení života všech lidí daného státu/kraje? (A to není ojedinělý exces).

Nebylo už to tady jednou? Systém je dobrý, jen lidé to nechápu. Musíme jim ho vnutit. Oplotit hranice, aby náhodou z našeho ráje neutíkali!

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Richard Fuld | 27. 1. 2018 14:25 | reakce na Honza _ - 27. 1. 2018 06:34

V daném případě vláda dokonce rozhodla o likvidaci jedné z bank, což mělo velmi vážné následky. Ano žádný systém nezajistí, že na rozhodujících místech nebudou diletanti, kteří ten systém budou ignorovat ať z důvodu jejich diletantismu, nebo z důvodu nějakých zavrženíhodných pohnutek. To ale přece nemůže znamenat opuštění systému, jehož jedinou slabinou je to, že občas necháme rozhodovat lidi, kteří ho nerespektují. Je třeba hledat způsoby, jak systém před takovým jednáním preventivně chránit. Nikdy to nebude dokonalé, ale i v nedokonale fungujícím systému jde docela dobře fungovat. Snahy zavést dokonalý systém jsou již z důvodu přirozené povahy chování lidí zcela utopické. Proto jediná možnost je zdokonalovat to, co už máme.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Petr Vorlíček | 20. 1. 2018 10:00 | reakce na Richard Fuld - 19. 1. 2018 18:21

Pak by mne zajímalo, kde se vzaly ty stovky mld eur a usd, za které se manipulovaly ceny dluhopisů na trhu za účelem sražení úroků...CB si je vydělly? Tak to bychom všichni měli zajít na školeí, jak na to...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Richard Fuld | 26. 1. 2018 09:20 | reakce na Petr Vorlíček - 20. 1. 2018 10:00

Ty centrální banky vytváří prostředky na nákup čehokoliv tak, že je prodávajícímu jednoduše připíše na jeho účet a do aktiv převede nakoupený statek. Úplně stejně, jako to dělají obchodní banky. Centrální banky jsou omezeny v tom, jak bonitní aktiva mohou nakupovat. V případě obchodních bank je to otázka nastavení řízení rizik a kapitálového krytí. Jestli to chcete dělat taky tak, sežeňte si kapitál na založení banky získejte povolení ČNB a můžete začít.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Altman | 22. 1. 2018 09:57 | reakce na Petr Vorlíček - 20. 1. 2018 10:00

Jasně, to nevíte? Když ECB nakupuje toxické dluhopisy jižanských států za 60mld EUR měsíčně (!), tak na to ty prostředky získává tak, že zaměstnanci ECB chodí o víkendu skládat uhlí na nákladové nádraží :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Petr Vorlíček | 22. 1. 2018 12:35 | reakce na Jan Altman - 22. 1. 2018 09:57

To se asi dosti zapotili - v roce 2016 to bylo v průměru 150 mld usd/měs, což je dvojnásobek našeho státního dluhu...Je dobré vědět, že ekonomiku drží takoví makáči, to můžem být v klidu...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK