Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Diskuze: Bitcoin. Nový zlatý standard?

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Česká koruna stejně jako další měny nemá žádnou reálnou hodnotu - jen důvěru lidí, že pokud dostanou výplatu v korunách, nějaký jiný člověk jim za ty koruny něco prodá.

Akorát je ta důvěra podpořena násilným vynucením státu, který napsal do zákona, že výplata musí být v Kč a obchodníci musí přijímat Kč.
U kryptoměn je ta důvěra podpořena vlastnostmi kryptoměn, které lidem připadají užitečné, a to bez hrozby pokuty či vězení.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu
+16
+
-

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Opět je ústředním a jediným tématem Vašeho příspěvku ideologický gerilový boj proti státu. :-) Ekonomickou podstatu celé věci opět statečně ignorujete. :-(

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu
-14
+
-

Regulace, nikoliv centrální plánování. Cílem té regulace je stabilita tržních cen spotřebního koše. Čili jde opět o kombinaci obou principů (tržního a regulačního, chcete-li kapitalistického a socialistického) a jde opět o balancování nějaké veličiny a nespoléhání se na pouhý tržní chaos.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+0
+
-

Takže centrální plánování místo trhu

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

V daném případě vláda dokonce rozhodla o likvidaci jedné z bank, což mělo velmi vážné následky. Ano žádný systém nezajistí, že na rozhodujících místech nebudou diletanti, kteří ten systém budou ignorovat ať z důvodu jejich diletantismu, nebo z důvodu nějakých zavrženíhodných pohnutek. To ale přece nemůže znamenat opuštění systému, jehož jedinou slabinou je to, že občas necháme rozhodovat lidi, kteří ho nerespektují. Je třeba hledat způsoby, jak systém před takovým jednáním preventivně chránit. Nikdy to nebude dokonalé, ale i v nedokonale fungujícím systému jde docela dobře fungovat. Snahy zavést dokonalý systém jsou již z důvodu přirozené povahy chování lidí zcela utopické. Proto jediná možnost je zdokonalovat to, co už máme.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jde mi o princip.
Pokud (nejen) americká vláda nezvládne uhlídat jednu banku, jak chce řídit celý stát?

Na jednu stranu tu uvádíte, jak je ten systém funkční a v pořádku (což uznávám, že může dávat smysl), na druhou stranu tady je spousta důkazů "selhání jednotlivců" v tom systému.

Proč je ten systém nastaven tak, že nahrává selhání jednotlivců? Proč si politici radši zakopou krabici od vína pod podlahu, místo toho, aby pracovali na zlepšení života všech lidí daného státu/kraje? (A to není ojedinělý exces).

Nebylo už to tady jednou? Systém je dobrý, jen lidé to nechápu. Musíme jim ho vnutit. Oplotit hranice, aby náhodou z našeho ráje neutíkali!

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Samozřejmě, že se úroková sazba nemusí vracet k nějakým hodnotám. Pokud je cena spotřebního koše stabilní a ekonomika roste, nezaměstnanost je nízká, pak není důvod zvedat sazby. Případné příchozí potíže je možno řešit fiskální expanzí, pokud jsou úrokové sazby příliš nízké na to, aby mohly být použity pro měnové uvolnění. Důležité ale je, že za uvedených podmínek není žádný důvod k tomu, aby se recese vrátila. Jedině, že ji nějakým neuváženým zásahem sami vyvoláme.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

1. Ručení za úvěr může být ze strany dlužníka realizováno zástavou a/nebo ručitelem. Banka je až v další linii, kdy selže ručení ze strany dlužníka. A banka samozřejmě musí uhradit ztrátu způsobenou selháním dlužníka ze svého vlastního kapitálu a když podíl vlastního kapitálu klesne pod kritickou mez, pak jde banka do nucené správy a pokud akcionáři nevloží do banky další kapitál, tak banku převezme jiná banka, pokud nemá žádná banka zájem, měl by ji převzít stát a pokud ani stát nemá zájem, pak teprve banka krachuje a v tomto okamžiku přichází na řadu výplata vkladatelů z fondu pojištění vkladů a teprve až pokud nestačí fond, nebo měli vklady nad pojištěným limitem, pak mohou klienti přijít o peníze.

2. Vlastníci běžných účtů mohou přijít o peníze až v případě uvedením výše. Vkladatelé za závazky banky neručí nijak. Vkladatelé jsou v postavení věřitelů banky.

3. Nejprve banka zpeněží zástavy, pokud to nestačí na umoření dluhů pak zkasíruje ručitele dlužníků, pak přichází na řadu restrukturalizace dlužníka a teprve až ani to nestačí, pak sahá banka na vlastní kapitál. U jednotlivých případů je tento řetězec dostatečný. Pokud přijde velký makroekonomický problém, pak je ohrožen celý systém, nejen bankovní vklady a akcionáři banky. A právě proto zde máme centrální banku, jako věřitele poslední instance, která může v určitých případech situaci zvrátit a zachránit.

Vždy je lepší zachovat vklady v bankách i přesto, že dlužníci nesplatí své závazky, než společně s dlužníky a bankou spláchnout do záchodu i držitele bankovních vkladů. Nemůže se to ale dělat ve prospěch akcionářů a managementu bank. V této fázi už musí být krachující banky zestátněny a management bank stíhán policií.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Šéf Lehman Brothers byl jen obětní a pokusný beránek. Jen další oběť celé té hypotéční krize. Viníci byli skoro všichni. Bankéři, akcionáři, ti co si půjčovali i stát, který tomu přihlížel a k tomu to hypotéční šílenství dokonce podporoval a nakonec i šéf FEDu. Chtěli vědět, co se stane, když nechají padnou jednu z velkých bank a pak si všichni nadělali do gatí. :-) Obviňovat za hypotéční krizi pouze Richarda je jednoduše absurdní. Měli by ho odškodnit. :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Lidi jsou hamižní.
Kolik lidí kontroluje vedení a kolik jen kouká na cenu akcií a výši dividend?

A jak se chová vedení banky v praxi?
Cituji z Wikipedie o Lehman Brothers:
"Šéf zkrachovalé banky Richard Fuld si podle BBC za osm let v nejvyšší funkci vydělal asi 300 až 500 milionů dolarů. Nyní byl nucen vysvětlovat americkým poslancům ve sněmovní komisi chování vedení banky, které vydělávalo astronomické sumy, ačkoli firmu přivedlo k bankrotu. Předseda senátní komise Henry Waxman uvedl, že si měl Fuld do roku 2000 vydělat 480 milionů dolarů, ale sám Fuld hovořil „pouze“ o 300 milionech. Fuld podle vyjádření pro BBC necítil za krach banky vinu, i když se prý cítil „hrozně“ a údajně až do smrti nepřestane přemýšlet, proč americká vláda pomoc Lehman Brothers odmítla.[6]"

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lehman_Brothers

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

1. Za poskytnutý úver (od banky) ručí banka, alebo dlžník?
2. Ak si banka požičiava na finančnom trhu, ručia v reáli aj vlastníci bežných účtov.
3. Vlastný majetok banky môže klesnúť po započítaní podradeného dlhu až na cca 4%. Je to dobré ručenie?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Takže výsledkom by mala byť úroková miera, ktorá sa pohybuje okolo nejakého dlhodobého priemeru. Po nápravách by sa predsa logicky mala vracať ku priemernej hodnote. Lenže, keď sa tak pozerám na jej vývoj (hocikde), tak mám pichľavý dojem, že dlhodobo klesá a ukazuje sa, že bude treba ísť pod nulu. Môže klesať náprava aj pod -50%, -100%, prípadne aj -150% ?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Když může uspět Tide Pod Challenge, tak už jistě nic nebrání tomu, aby uspěly i kryptoměny. :-)

https://ona.idnes.cz/tide-pod-challenge-pojidani-pracich-kapsli-fib-/zdravi.aspx?c=A180125_154335_zdravi_brv

Nahlásit

+1
+
-

George Soros, Davos.

„Kryptoměny jsou typická bublina, které jsou vždy založeny na nějaké formě neporozumění. Nejde o měnu,“

V daném případě jde o neporozumění aktuálním účetním penězům. :-) Bitcoinu všichni "rozumí" až moc. :-)

Nahlásit

+0
+
-

Aha, už Váš pohled asi začínám chápat. A chápu, že to může dávat z určitého pohledu smysl.
Pak se ale nabízí otázka - jak víme, že je to ten nejlepší systém? Proč je k němu nutné státní násilné donucení, když to tak hezky funguje?
Proč je nejlepší pustit do oběhu právě tolik peněz, kolik stát pouští (natiskne "půjčí si" a nevrátí)?
Jak víme, že ti zodpovědní (např. Paroubek) to dělají správně?
A proč je musíme poslouchat, pokud to správně nedělají?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Když dojde k nadměrné fiskální expanzi, tedy k výraznému růstu inflace, je možné tuto tlumit zvyšováním úrokových sazeb. Pokud naopak dochází k deflaci v důsledku opatření v rámci tzv. rozpočtové "odpovědnosti", pak je možné snižováním sazeb povzbudit expanzi úvěrovou, která dopady fiskální restrikce kompenzuje.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Zapomínáte na akcionáře. Pokud si do čela banky zvolí idiota, kterého nikdo nekontroluje, nemohou se pak divit, když jim jejich banka zkrachuje.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Ty centrální banky vytváří prostředky na nákup čehokoliv tak, že je prodávajícímu jednoduše připíše na jeho účet a do aktiv převede nakoupený statek. Úplně stejně, jako to dělají obchodní banky. Centrální banky jsou omezeny v tom, jak bonitní aktiva mohou nakupovat. V případě obchodních bank je to otázka nastavení řízení rizik a kapitálového krytí. Jestli to chcete dělat taky tak, sežeňte si kapitál na založení banky získejte povolení ČNB a můžete začít.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Co je pro nějakou dceru nadnárodní banky důležitější? Její majetek (jednorázová suma), nebo odvádění co největších dividend (a poplatků za knowhow, IT služby, ...) své matce?

A co je pro manažera banky důležitější? Majetek/hodnota banky, nebo rejžovat co největší bonusy, dokud to jde?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

A ako sú napraviteľné?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ten Váš příklad má ale stále stejný a velmi vážný nedostatek, protože nebere vážně to, že banka ručí za nesplácené dluhy svým vlastním majetkem. Jestli Vám otázka ručení za poskytnuté úvěry přijde tak bezvýznamná, přivedu Vám nějakého bezdomovce, kterému půjdete do banky ručit za úvěr. Uvidíme jestli nakonec svůj názor nezměníte. :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+0
+
-

Ano správně připomínáte stát a Paroubka. A je to tak. Státní dluh je něco úplně jiného, než dluh soukromý. Když si stát půjčuje peníze, pak získává peníze, které by jinak byl nucen vybrat na daních. Pokud fiskální expanze nemá signifikantní vliv na cenovou stabilitu, je vše v pořádku. Pokud začnete trvat na splacení státního dluhu, prakticky tím sdělujete, že trváte na zvýšení daní, kterými bude dluh splacen. Tomu říkám zbytečný masochismus, který je navíc i velmi nebezpečný.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Stát to tak dělá už dlouho.
Opět připomínám Paroubka a jeho "dluhy se neplatí".

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Má cenu reagovat na demagogii?

Jen jsem na příkladu ukazoval, jak funguje ten váš systém. Tak, že Franta přijde za Tondou a půjčí si od něj peníze, které Tonda nemá. Tonda je v ten okamžik vytvoří z ničeho a na druhou stranu sešitku si napíše pohledávku.
Zda Tonda má vlastní kapitál 100Kč, nebo 100MKč, zda mu to Franta bude splácet rok, nebo 100 let, zda je úrok 0.001%, nebo 15%, to na principu nic nemění.

Na principu nic ani nemění ani to, zda vše půjde jak v učebnici (Franta to nakonec splatí), nebo jak v realitě (Tonda je v klidu, protože v případě problémů ho stát prakticky vždy zatím zachránil).

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Proč jsou podle Vás špatné peníze, které si půjčí státy a které zůstávají díky refinancování v oběhu do nekonečna? Proč je naproti tomu věčné refinancování rostoucího firemního provozního kapitálu v pořádku a u státu je to špatně? Nebo nesouhlasíte už se samotnou myšlenkou půjčky jako takové? Pak mě zajímá proč? Samozřejmě, že v případech rostoucího objemu donekonečna refinancovaných dluhů může růst celková peněžní zásoba. Současně ale roste i objem vyprodukovaných statků, což podle mne může vliv růstu peněžní zásoby zcela nebo alespoň částečně eliminovat. Takže růst peněžní zásoby automaticky neznamená, že tyto další a další peníze musí způsobovat růst cen spotřebního koše, tedy znehodnocovat peníze. Taková úvaha o automatické škodlivosti peněžní inflace by mohla plynout toliko z kvantitativní peněžní teorie, která dává jistý smysl v prostředí komoditních peněz (pokud se vypořádáte s problémem rychlosti oběhu peněz v ekonomice), avšak je jen stěží použitelná v prostředí účetních peněz.

Zde je třeba doplnit. že účetní peníze jsou jen nástrojem, stejně jako peníze komoditní. Bez ohledu na princip, na němž peníze stojí, mohou lidé i státy s nimi nakládat dobře nebo špatně. Proto je třeba porovnávat obě alternativy pouze v principiální rovině a nehodnotit je podle toho, jak dobře nebo špatně s nimi lidé nakládají.

Pokud už však budete trvat na hodnocení peněz optikou toho, co lidem/státům umožňují, pak dojdeme nejspíše k závěru, že účetní peníze usnadňují inflaci a motivují ke spotřebě a odrazují od spoření, zatímco komoditní peníze usnadňují deflaci a motivují ke spoření a odrazují od zbytné spotřeby. I z tohoto pohledu lze hodnotit, zda jsou lepší komoditní nebo účetní peníze.

Podle mne jsou účetní peníze konjunkturální. Motivují k tomu, aby se kola ekonomiky otáčela, aby rostla životní úroveň na základě růstu produkce a spotřeby. Naproti tomu komoditní peníze považuji za depresivní, kdy deflace spojená v podstatě nerozlučně s komoditními penězi umožňuje (zdánlivě) bezpracný růst životní úrovně pouhým pasivním držením komoditních peněz. Takové bohatnutí je však pouze zdánlivé, protože objem produkce pak klesá s každou uspořenou "zlatkou", která vypadne z oběhu v reálné ekonomice a tím také klesá objem zboží a služeb, jež je možné za uspořené peníze, byť za nižší ceny, koupit. Pokud by tato deflační spirála pokračovala dostatečně dlouho, pak na jejím konci se ekonomika rozpadne na jednotlivé držitele komoditních úspor, které už nelze na trhu směnit za žádné zboží, protože všichni produkují pouze nutné minimum statků nutných pro uspokojení svých osobních fyzických potřeb nutných k toliko prostému fyziologickému přežití. I když to s deflačními penězi až do této extrémní čistě teoretické fáze nikdy nedojde, i samotných pár kroků tímto směrem jsou špatné a nebezpečné.

Abych byl objektivní, úspory vyváděné z reálné ekonomiky jsou stejně škodlivé i v systému účetních peněz, nicméně zde je vždy možnost uspořené peníze vyvedené z reálné ekonomiky nahradit penězi nově úvěrem vytvářenými a tím udržet poptávku oslabenou o úspory na takové úrovni, aby se kola ekonomiky točila stále v potřebném nezpomalujícím se tempu. Dlouhodobým výsledkem takto nastaveného systému však může být enormní zadlužení domácností, firem, státu a astronomické úspory několika mála jednotlivců. Kupní síla účetních peněz však i v tomto extrémním stavu zůstává průběžně zachovávána na relativně stabilní úrovni.

Vzhledem k důvodům výše uvedeným jsem rozhodně pro inflační účetní peníze, jejichž "nedostatky" jsou kompenzovatelné a napravitelné. Současně jsem všemi deseti proti deflačním komoditním penězům, jejichž systémově depresivní nastavení není možné odstranit nijak.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Klasika. :-)

Nejprve svůj příspěvek uvedete tvrzením, že i když vše půjde učebnicově, dluhy se budou splácet a centrální banka nebude nikoho zachraňovat, tak je to špatně a pak v této souvislosti uvedete příklad, ve kterém předpokládáte přesný opak, tedy že dlužníci své dluhy splácet NEbudou a věřitelé BUDOU spoléhat na záchranu ze strany centrální banky. :-) Měl byste nejprve věci ujasnit, než se k nim začnete vyjadřovat a ne si takto hloupě protiřečit.

V dalším pak podložíte kritiku účetních peněz příkladem, kde bezrizikově vytváří a rozpůjčovává kvanta peněz jedinec, který na tom může pouze bez rizika vydělat, poté uvedete banky, které údajně stejně lehce a bezrizikově vydělávají stejně jako ten imaginární jedinec se stokorunou v kapse, následně pak označíte banky jako neférově státem privilegované subjekty, abyste nakonec celý tento nespravedlivý systém "napravil" tím, že správně by to bylo, pokud by možnost takto bezrizikově vytvářet a půjčovat peníze měl úplně každý.

Opravdu si nepřipadáte směšně? :-) Nebo aspoň divně? :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+0
+
-

Tak tak.

Navíc i když jde vše učebnicově (dluhy se splácí, centrální banka nezachraňuje komerční banky a státy "navyšováním likvidity"), tak je to špatně. Je to tak, jako byste vy seděl doma. Měl v peněžence 100 korun. A přišel k vám soused, že potřebuje 5 milionů na 800m pozemek za Prahou. A vy řekl "ok, tady ti je z tiskárny vyjedu a zároveň si do Excelu zapíšu, že mi 5M dlužíš". Pak přijde další soused, že potřebuje půjčit na novou 105'' OLED TV (aby trumfl kolegu, který si koupil 90''), další soused, který chce na vánoční dárky a další na dovolenou v Thajsku. Všem půjčíte, přestože žádné peníze nemáte. Pak přijde další soused, který chce půjčit 8M na 800 metrový pozemek a o měsíc později další soused, který chce půjčit 12M na 800m pozemek (protože se přetahují o stále stejně omezenou množinu statků, ovšem se stále se zvyšujícím objemem peněz v ekonomice). Všem jim půjčíte, protože kalkulujete, že od každého dostanete z té půjčky úrok a mít úrok z rozpůjčovaných 10000M je sakra lepší, než jen z 1M. A ostatně když se to pak začne kácet, centrální banka vás zachrání. A i kdyby ne, tak co vám hrozí? Přijdete o veškerý svůj (původní) majetek, což bylo těch 100Kč v peněžence? No hrůza! Navíc než se to zhroutí, tak si vyplatíte na bonusech hezký ranec a ten vyvedete někam do offshore a už vám ho nikdo nesebere.

Jak se realita liší od tohoto mého příkladu? No POUZE tak, že půjčovat neexistující peníze nesmí kdokoli. POUZE tak, že zde existuje nespravedlivý systém, kde je půjčování neexistujících peněz (a zisky na úrocích z této činnosti) umožněno jen úzké skupince vyvolených, členům bankovního kartelu, těm, kteří políbí prsten centrální bance.


Pokud by ten systém (a ten samotný princip) byl tak skvělý, jak popisuje p.Fuld, tak by se ještě skvělejším stal, kdyby takto mohl konat opravdu každý.

Franta by poskytl (z ničeho) bezúročnou půjčku Pepovi na nákup bytu a zároveň Pepa by poskytl bezúročnou půjčku ve stejné výši Frantovi také na nákup bytu.
Před akcí oba byli chudí hospodští povaleči, po akci jsou oba rentiéři - vlastníci investičního bytu, který pronajímají, půlku nájmu používají na splátku dluhu, z druhé půlky nájmu si zvyšují životní úroveň.

Ale nakonec proč by si oba nemohli nechat celý nájem? Vždyť by si ty nově ze vzduchu vytvořené peníze mohli vzájemně půjčit třeba se stoletou, a nakonec proč ne s tisíciletou (či nekonečnou) splatností? A proč by si vzájemně takto nepůjčili na 10 či 100 bytů? Přeci pak by se měli královsky. Respektive všichni bychom se asi měli královsky, protože by to takto dělal každý. Manžel by bezúročně na 100 let půjčil manželce a manželka manželovi - a koupili by si za to akcie, nemovitosti, atd... Ráj na zemi. Jen stačí ideál p.Fulda dovést do důsledků.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+0
+
-

Děkuji za odpověď.

A co tedy s těmi penězi, které klienti/státy nesplatí?
Ty přeci zůstanou v oběhu (zvýší se množství peněz mezi lidmi = inflace) a bankám zůstanou akorát popsané papíry (úvěrové smlouvy, státní dluhopisy), kterými si tak akorát zatopí v kamnech, jakmile je lidé/státy nesplácí (a jsme opět u Paroubka).

Pořád tam vidím ten proces, kdy stát natiskne papíry s názvem "dluhopis", centrální banka, penzijní fondy apod. je musí nakoupit. Stát to pak nesplatí, ale centrální banka pro to už natiskla peníze, respektive je někam přepsala na účet.

Jak sám píšete, centrální banka má neomezený rezervoár likvidity. Tu může vypustit do oběhu, i když se jí potom nevrátí.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

K pochopení současného finančního systému je třeba znát alespoň základy účetnictví. Když banka půjčuje peníze připíše je prostě na vkladový účet klientovi. To se projeví nárůstem v pasivech banky o částku připsanou na účet klienta. Současně ale banka zapíše do svých aktiv závazek klienta vrátit bance v budoucnu půjčenou částku. Aktiva banky vzrostou o půjčenou částku.

Na začátku je tak klient zároveň držitelem vkladu s půjčenými penězi a zároveň tytéž peníze bance dluží. Ani banka, ani klient se tak nijak neobohatili. Následně klient peníze utratí (odepíší se z jeho vkladového účtu). Do dne splatnosti úvěru musí klient sehnat peníze na splacení úvěru. Pokud je úspěšný, pak na jeho vkladový účet dlužné peníze dorazí nejpozději v den splatnosti. V den splatnosti úvěru banka odepíše z vkladového účtu klienta splacenou částku (sníží se její pasíva) a současně z aktiv odúčtuje splněný závazek klienta a objem aktiv banky se sníží o splacenou částku. Dříve bankou a klientem vytvořené peníze zase zaniknou. Tohle je praxe. Že skutečně funguje je možné ověřit porovnání růstu peněžní zásoby za určité období s objemem nárůstu bankovních úvěrů za totéž období. Rozdíl mezi oběma údaji bude objemem splacených úvěrů a tedy objemem zaniklých peněz.

V celém výše uvedeném příběhu se role centrální banky uplatňuje pouze v případech, kdy z banky klienta odtékají peníze do jiné banky a v okamžiku, kdy na vkladový účet klienta peníze přitékají z jiné banky. Centrální banka je v uvedeném příkladu potřeba pouze ve vztahu k vypořádání převodů peněz mezi klienty různých bank. Při vypořádávání převodů peněz si banky mezi sebou likviditu potřebnou k vypořádání platebního styku půjčují na mezibankovním trhu. Pouze v případech, kde je na trhu nějaká nervozita, dochází k tomu, že si banky půjčují potřebnou likviditu od centrální banky, protože banky které mají nadbytečnou likviditu, si ji syslí kvůli nervozitě na trhu a nechtějí ji bankám, které ji potřebují půjčit. To jsou ale jen výjimečné situace, kdy centrální banka nabízí bankám v nesnázích svůj v podstatě neomezený rezervoár likvidity.

Paroubek mluvil o státních dluzích. A měl pravdu. Snaha o splácení státních dluhů může být za určitých okolností zcela nesmyslnou pošetilostí. Ale to už bude pro Vás asi trochu vyšší dívčí. :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Já to pořád nechápu.
Člověk nemá peníze. Člověk jde do banky. Člověk dostane peníze.
Banka nemá peníze. Banka dojde do centrální banky. Banka dostane peníze.
Centrální banka rozdává peníze. Kde je bere?

A že praxe je v rozporu s pravidly? S jakými? S těmi, které určují lidé typu Paroubek, který přiznal, že dluhy se přece neplatí?

I když mi teoreticky dává smysl Váš pohled, že účetní peníze všude někdo dluží, takže se vlastně při splacení "smažou", v praxi to tak nevidím...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

1. Vráti sa eliminačný úrok z -20% na 0%, alebo bude klesať k -40% ?
2. A ktoré spoločnosti prežili?
3. Celkom súhlasím.
4. "totálně nesmyslná peněžní kontrakce" sa potom týkala ktorej peňažnej zásoby?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

1. Úrok v systému účetních peněz je regulační veličinou, která v době stability eliminuje snižování kupní síly měny plněním inflačního cíle. Při přehřátí ekonomiky je pak obvykle nominální úrok vyšší než inflace, což demotivuje nabídku (investice) a motivuje k úsporám (demotivuje poptávku), což vede zpět ke stabilnější poloze ekonomiky. V době krizí jsou obvykle nominální úrokové sazby nižší než inflace, což motivuje investory i spotřebitele k větším investicím a spotřebě, což vede k oživení ekonomiky. V dlouhodobém horizontu pak úrok eliminuje změny kupní síly měny.

2. Komoditní měna je mnohem více „regulována“ právě tak nesmyslným parametrem jako je vývoj zásob dané komodity, než účetní měna jejíž úvěrová dostupnost se velmi pružně a smysluplně uzpůsobuje situaci v ekonomice. Účetní měna pouze neutrálně odráží dění ve svobodné tržní ekonomice. Komoditní měna je nedílnou součástí ekonomiky a tuto velmi významně svazuje a nesmyslně a negativně ovlivňuje. Nejde vůbec o to, které „peníze“ přežili. Jde o to, které společnosti přežily a jak se jim daří. V systému účetních peněz přežívá daleko více firem, než by přežilo v prostředí komoditních peněz. V prostředí účetních peněz přežívají i zdravé firmy, které by v prostředí komoditních peněz zkrachovaly. Tedy ekonomika v prostředí účetních peněz jednoduše lépe funguje, než v prostředí peněz komoditních. Nepotřebuji vědět co je efektivnější. Stačí mi vědomí, že pružně reagující peněžní zásoba vytvoří zjevně svobodnější a tvořivější ekonomické prostředí.

3. Jednotlivec může napáchat svou hloupostí mnoho zla. Pokud počet těchto svobodných hloupých jednotlivců překročí kritickou mez, máme zde velký problém v celé společnosti. To platí jak pro „společnost“ tvořenou množinou nezávislých svobodných jednotlivců, stejně jako pro svobodnou společnost státem organizovaných jednotlivců.

4. Pokud MB ve Vašem příspěvku je měnová báze, pak nemá smysl s Vámi diskutovat o příčinách měnových krizí. Měnová báze je pro ekonomiku zcela nesmyslný parametr, který vůbec o ničem nevypovídá. Mluvit o přirozených snahách o přechod od svěrací kazajky v podobě zlatého standardu k svobodnému systému účetních peněz jako o škodlivém dopingu, je nesmysl. Přesně tato mentalita byla v podstatě jedinou příčinou oné velké zbytečné ekonomické katastrofy. Tento přechod stál lidstvo příliš mnoho životů a promarněných příležitostí na to, abychom se po cca 50-ti letech prosperity vydávaly zpět do prostředí komoditních peněz, z kterého ty obrovské katastrofa vzešly a jež ustaly až v okamžiku, kdy byl zlatý standard definitivně opuštěn.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-
Zobrazit další