Diskuze: Itálie asi znárodní vklady, Wall Street je s Londýnem

Richard Fuld|14. 7. 2016 15:00| reakce na Libor Šindelka - 13. 7. 2016 21:37

Opravdu jste asi hlupák, když si myslíte, že pokles výroby na základě poklesu poptávky nevyvolá ekonomické problémy. Jestli tady dochází k nějakému předpřahání, je přece úplně jedno. Stejně tak je úplně jedno, jestli pokles poptávky vyvolala nedostatečnost kupní síly poptávky nebo nová cool móda "minimalistického životního stylu", nebo cokoliv jiného.

Nikdo nikoho nenutí, aby spotřebovával, ale pokud se z nějakých důvodů někdo rozhodne omezit svoji spotřebu, je třeba aby si uvědomil, že pokud se takto rozhodne větší množství lidí, pak to bude mít své následky.

A ten systém - trh, je dobře vymyšlen. Avšak není odolný proti lidské blbosti. Té neodolá vůbec nic.

Richard Fuld|14. 7. 2016 14:46| reakce na Jan Altman - 13. 7. 2016 19:06

Tak já jsem kritizoval, že si spoří na penzi i v době, kdy by měli své naspořené peníze utrácet, což ukazuje na nadbytečnost takových úspor. A mladší generace to ekonomicky odnese.

No a tím poukazem na spoření ve státních dluhopisech jste mi jen potvrdil, co celou dobu tvrdím. Spoření ve státních dluhopisech má v podstatě tytéž důsledky, jako průběžný systém. Jediným správným druhem spoření je tedy vyhnout se nákupům imaginárních aktiv na sekundárním kapitálovém trhu a investovat své "úspory" do reálných aktiv. Tím se peníze dostanou přímo jednotlivcům, kteří tato aktiva nabízí a nikoli státu, který je vynaloží nejspíš dost neefektivně.

Co se týče pozbytí motivace mít děti v případě průběžného systému. Tak nejprve je třeba napsat, že právě kapitálový systém spoření na důchod je principiálně demotivující, když si člověk uvědomí o kolik více si může naspořit na důchod, když nebude vynakládat peníze na výchovu svých potomků.

Naproti tomu důchodový systém složený z průběžného systému do něž přispívají všichni a z nějž čerpají důchod jen ti, kdo vychovali novou generaci, doplněný kapitálovým systémem, v němž si spoří bezdětní, naopak staví možnosti mít děti nebo nemít děti, do jedné roviny, takže o demotivaci zde nemůže být žádná řeč.

Nicméně Japonsko má průběžný důchodový systém, který je doplněn dobrovolným a zjevně masivním spořením na penze.

Problémem Japonska tak klidně může být to, že vedle plnohodnotného průběžného systému, Japonci intenzivně na důchod ještě i spoří v penzijních fondech. :-) Vůbec bych se nedivil tomu, že toto je pravá příčina ekonomických potíží Japonska. Doplňování průběžného systému o kapitálové penzijní spoření začalo v roce 1985, tedy právě v letech, kdy se Japonci začali dostávat do jejich dlouholetých potíží.

Richard Fuld|14. 7. 2016 14:18| reakce na Martin Risik - 13. 7. 2016 19:29

Nikomu nic nechci nařizovat. Jen chci, aby lidé přemýšleli o důsledcích svých rozhodnutí.

Richard Fuld|14. 7. 2016 14:17| reakce na Jan Altman - 13. 7. 2016 18:55

Investovat do státních dluhopisů je hloupost, avšak zbavovat se jich v rámci nesmyslné paniky alá dluhová krize, je daleko větší hloupost. To je přímo srovnatelné s podřezáváním si větve na níž sedím.

Odkládání spotřeby ve smyslu spotřeby jen části vypěstovaného obilí, abych měl co zaset je zcela zavádějící argument. Tvrdím, že nemá smysl omezovat spotřebu, pokud k tomu nemám vážný důvod. Já brojím proti úmyslnému iracionálním omezování spotřeby, které je zmíněno v onom článku o Japoncích. Nemám vůbec nic proti přirozenému tvoření přiměřených finančních rezerv.

Pokud se EU nebo kterýkoliv stát složí, pak budu zastávat názor, že to prostě zavinili buď lidé svým chováním (např. hromadným omezování své spotřeby) a/nebo politici jejich chováním (např. nesmyslnými fiskálními restrikcemi). Pokud budou lidé spotřebovávat a pokud stát nebude nesmyslně "spořit", pak není žádný důvod, proč by se stát měl složit.

Já nikomu nevnucuji jak se má chovat a ani nejsem zastáncem toho, aby to dělal stát. Jen říkám svůj jednoduchý a zcela logický názor, že omezování spotřeby povede k omezování produkce a to povede k nezaměstnanosti, která povede k dalším nedobrovolnému omezování spotřeby a že tento cyklus může mít pro všechny vážné následky. Bráním zde tu menšinu, která něco produkuje pro tu neproduktivní většinu. Naštěstí je významná část západní populace orientována na konzumní způsob života a o výstřelcích typu minimalistického stylu života uvažují pouze "výstřední" jedinci, kteří už roupama neví, co si ses sebou počít. :-)

Takže lidé ať se chovají jak se jim zachce. Já jen doplním ať si také uvědomují, že jejich jednání má vždy následky, o kterých by měli přemýšlet. Nic víc, nic míň.

Richard Fuld|14. 7. 2016 13:53| reakce na Jan Amos - 13. 7. 2016 20:29

1. Netvrdím, že jste se spletl Vy. Tvrdím, že pokud JP vláda dospěla k názoru, že JP spotřeba je saturovaná a z tohoto důvodu zvedala DPH, pak se zřejmě zmýlila.

2. To jakým způsobem utrácíte své peníze Vy je Vaše věc a to co jste tu popsal mi moc minimalistické nepřipadá :-).

3. To jak utrácíte peníze je ale jen jedna část celku. Druhá část je, jak je vyděláváte. Pokud pracujete ve firmě, která produkuje zboží nebo služby, které nebudou nový "minimalisté" kupovat, pak bez ohledu na to, jak utrácíte své peníze, nejspíš přijdete o práci i ty peníze, které byste mohl utrácet. Toto je aspekt, o kterém hovořím. Není podstatné, jestli Vy jako jeden z mnoha kupujete jen ve slevách a na Krétě. Podstatné je jestli začne být omezování spotřeby natolik populární, že to ovlivní producenty a jejich prosperitu. Pak začnete Vy a všichni minimalisté sklízet plody svého "minimalismu".

Jan Daniel|14. 7. 2016 13:44| reakce na Richard Fuld - 13. 7. 2016 10:22

A co teprve až začnou spořit peníze rozhazované z vrtulníku. To bude teprve pořádná keynesiánská pr/del.

Jan Koss|14. 7. 2016 00:35

Itálie asi znárodní vklady – zajímavý názor.
Jedna česká poradenská firma, byla založena v roce 2007 (tedy práve před finační krizí 2008). Jejim spoluzakladatelem byl jeden Pavel Kohout. Ten samý Pavel Kohout, který často píše do Finmag, ale posledne nejak zmlknul. Založit poradenskou/investiční firmu práve před finanční krizí nenaznačuje neobyčejnou finanční expertizu, kterou se Kohout často chlubí.
Tato firma se nazývá Partners Financial Services, a.s. Firma Partners má 2200 poradců a údajne dohazuje 440 000 klienty italským bankám. Pokud asi Itálie znárodní vklady a pokud Pavel Kohout je ješte s námi snad se dovíme jak je na tom tech 440 000 klientů poradenské firmy Partners.

Martin Risik|13. 7. 2016 22:40| reakce na Jan Amos - 13. 7. 2016 20:29

Tak to je veľmi pekný príspevok, a k tomu množstvo užitočných tipov, vďaka!

PS.: A nenašiel by sa tam u Vás kvalitný, prvorepublikový tlačiarenský lis? Istý, tu vášnivo diskutujúci pán F by mal asi záujem... :)

Alexander Novotka|13. 7. 2016 22:34| reakce na Jan Altman - 13. 7. 2016 18:55

Váš text mi připomíná Fukuyamu a jeho Konec dějin - ale ve smyslu "není co dodat".
Samozřejmě že je, ale to už bude jiná story, tu původní jste naprosto brilantně uzavřel. Děkuji.

Libor Šindelka|13. 7. 2016 21:37| reakce na Richard Fuld - 13. 7. 2016 10:42

klasické předpřahání povozu před koně - a já hlupák si myslel, že se vyrábí až na základě poptávky a ono ne - je vyrobeno, tak sakra hlupáci musíte nakupovat, kdo nenakupuje okrádá stát a způsobuje nezaměstnanost. to je na nobelovku pane Fuldo. co mi to jen připomíná - on je ten systém dobře vymyšlený, jen ti lidi jsou hloupí a nechápou to.

Jan Amos|13. 7. 2016 20:29| reakce na Richard Fuld - 13. 7. 2016 15:38

Pěkný večer,

1) názor, že spotřeba v Japonsku je již tak nízká, že ji neovlivní zvýšená hladina DPH, není moje teorie, ale nalezl jsem ji na japantoday.com a to nikoliv v sekci komentářů, ale jako oficiální stanovisko vlády. Omlouvám se, ale hledat ten článek nyní nebudu.

2) stojím si za svým názorem, že minimalizace spotřeby je mi nejen sympatická, ale snažím se ji i postupně praktikovat. Ta minimalizace ale nespočívá v tom, že si k obědu v restauraci místo pěti knedlíků dám nyní jen jeden. Spíše to je v tom, že do té restaurace na běžný oběd nepůjdu, oběd si do práce přinesu z domu nebo se místo něho půjdu projít do parku a do restaurace půjdu jen cca jednou za měsíc na gastronomický večer, který má zajímavý program a vím, že budu váženým hostem. Pak jsem ochoten i zaplatit třeba 1000Kč za vstup. Minimalizací spotřeby rozumím odmítnutí bezmyšlenkovitého konzumu a kupování jen zboží, které má vyšší hodnotu než cenu. A pokud takové zboží nenaleznu, nechám si raději své peníze.
Reálně jsem například vyhodil svých 20 triček z Číny a Vietnamu (do kontejneru charity) a koupil tři z merino vlny, které mi nyní již slouží několik let. Místo značkových tenisek za 3 tisíce, které se každý rok rozpadaly, jsem před několika lety pořídil tenisky s goretexovou membránou za necelou tisícovku v obchodu s pracovními potřebami a světe div se - jsou stále plně funkční. V těchto postupech lze jít i o level výše - místo nákupu designových světel do celého domu jsem koupil od španělského výrobce ty samé, jen o 40% levněji, protože je místo designových kousků deklaroval jako svítidla do průmyslových objektů. Suším si sám několik druhů bylin pro vlastní spotřebu a pro rozdávání svým přátelům a zároveň si nechávám posílat byliny od "svého" bylinkáře z Kréty a čaje jednou za rok z Mauritia. Jen cíleně vynechávám ten mezistupeň nakupování Jemčy v Kauflandu. V domě máme jen několik málo kusů nábytku - všechny vyrobené místním šikovným truhlářem. Měděné žlaby, o které se nemusím starat, kovaný plot, který nemusím natírat. Místo elektrických robotů za desetitisíce poctivé prvorepublikové litinové mlýnky na mák, na maso, na paštiku a odšťavňovače.Po prababičce nebo z blešího trhu. Ano, vedle toho i automatického robota na mytí oken - koupeného přes Aukro ze Singapuru za třetinovou místní cenu.

Možná, že zde tkví problém spotřeby - stále více lidí se nechová unifikovaným, komerčně žádoucím způsobem a nezapadají proto do kolonek sociálních inženýrů.

Protože si sušíme byliny z vlastní zahrady, zavařujeme marmelády z jahod získaných samosběrem a nakládáme zelí na zimu, měli bychom zřejmě patřit do nízkopříjmových skupin obyvatelstva. V zimě si ale také vaříme čaj z bylin zaslaných z Kréty a z Mauritia, milujeme sardské víno Vermentino a občas jej pijeme ze skleniček signovaných Bořkem Šípkem. Jednou za kvartál dáme spolu s kamarády peníze na hromadu a necháme si přivézt od šikovného rybáře přímo z Norska čerstvé lososy - víme dokonce i kde je ulovil. Kávu Tarrazu si nechávám posílat z Kostariky, protože je prostě vyjímečná. Jsme zbohatlíci? Nábytek máme jen ručně vyrobený, pro maso jezdíme k malému řezníkovi a med konzumujeme výhradně od včelaře z Vysočiny, ke kterému máme důvěru. Jsme snobi? Myslím že ne - minimalizujeme svoji spotřebu tím, že si vážíme svých peněz a směníme je jen za mimořádné, kvalitní zboží. Zbylé peníze si necháme na horší časy. Rozhodně je nedám do oběhu - tím bych pouze potvrdil, že si jich nevážím.

Na závěr - nedávno jsem viděl nádherný dokument o řece Rýnu. Stáhnul jsem si jej z Ulozto - standardně se kromě ČT Sport na mnoho jiných pořadů nedívám, kanály placené nepotřebuji. Co chci vidět stáhnu (pomalu a proto zdarma) z Ulozto nebo s Hellspy. V jedné části dokumentu bylo ukázáno, jak středostavovský učitel se svojí manželkou vyjel terénním automobilem k řece a pomocí lan a kotev lovili z proudu větve a kmeny. Ty pak odvezli domů - měli nový nádherný dům s kotlem zplyňujícím dřevo. Na dotaz proč to dělá, proč si to dřevo nekoupí, prostě odpověděl, protože to tak dělali jeho předci a je to způsob jak vyčistit řeku a také ušetřit. I to je způsob jak minimalizovat spotřebu. Teď jen čekám, kdy to bohaté Švýcarsko zkrachuje, když ten nezodpovědný učitel neposlal za vylovené dřevo peníze po Rýnu na další spotřebu.

Martin Risik|13. 7. 2016 19:29| reakce na Jan Altman - 13. 7. 2016 18:55

Tak to sa ani nedalo lepšie napísať, gratulujem.
Pán Fuld by všetkým najradšej nariadil, ako žiť, na čo a koľko utrácať a koľko si požičať.
A k tomu tlačiarenské lisy vždy v pohotovosti, keby náhodou niekto prežieral menej, ako má nariadené.

Jan Altman|13. 7. 2016 19:09| reakce na Richard Fuld - 13. 7. 2016 16:21

Ach jo.
Takže Fannie Mae, Freddie Mac, vládní snaha DONUTIT banky půjčit na barák kdejakému nezaměstnanému pologramotnému imigrantovi (aby byl zachován "sociální smír"), to je následek a ne příčina???

Jan Altman|13. 7. 2016 19:06| reakce na Richard Fuld - 13. 7. 2016 10:30

Tedy nevím, kolikrát jste byl v Japonsku, ale jejich životní styl mi rozhodně nepřijde asketický. Možná někde na chudém zemědělském venkově (ale v tom případě to odpovídá příjmům).
Mít zahrádku 3x6 metrů a využít ji na zaparkování Land Cruiser V8 se kterým stejně do hustého městského provozu prakticky nemohu vyjet, to mi moc asketické nepřijde. Na každém rohu zábavní parky, nákupní centra, golfová odpaliště, lovehotely, kina, ... amerikanizace na každém rohu... askezi si představuji jinak.

A že si spoří na penzi? No to proto, že se tam lidé nespoléhají na průběžný systém tak jako tady. Ale bohužel ta alternativa, kterou si zvolili, je jen průběžný systém v bleděmodrém. Není totiž rozdíl v tom, zda svůj budoucí penzijní příjem dostanu ze státního průběžného systému (z peněz, které stát vyrazí z mladých), nebo ze státního dluhopisu (který také je jen přesunutím zátěže na budoucí poplatníky).
Pokud by měli těm penzistům zajistit stejně vysoké penze jen průběžným systémem, znamenalo by to jediné: významně by se musely zvednout odvody na soc.poj mladým produktivním lidem. A to by jim asi v zakládání rodin moc nepomohlo. Řekl bych, že motivace mít děti by spíše ještě více klesla (morální hazard - neživí mne moje děti, ale všechny).

Jan Altman|13. 7. 2016 18:55| reakce na Richard Fuld - 13. 7. 2016 15:53

Shodneme se na jediném - investovat do státních dluhopisů je HLOUPOST. Konečně jste to pochopil a možná se tedy přestanete divit investorům, kteří se jich při pohledu na stárnoucí předluženou Evropu či Japonsko zbavují (což jste doposavad nechápal, ba dokonce odsuzoval).
Ti investoři (jestli jste to ještě nepochopil) jsou totiž ti penzisti a jejich penzijní fondy, ne zlotřilý wólstrýt, který se jen tak z plezíru rozhodl zlikvidovat socialistický sen v Řecku a časem v celé EU.

Ale jinak naprosto nemohu souhlasit, že odkládání spotřeby je špatné. Možná tak v tom vašem perverzním hedonistickém krátkozrakém inflačně-dluhovém světě, který se vám ale pomalu sune ke kolapsu (vsaďte se! - třeba na příkladu toho JP, třeba na dobu 15 let).
Jinak je zcela normální, že nemohu sežrat veškeré zrní, protože pak nebudu mít na jaře co zasadit. Že nemohu všechny vypěstované brambory sežrat na podzim, protože pak v zimě pojdu hlady. A vy navrhujete, abych jich na podzim (na dluh) snědl ještě víc, než se mi urodilo!

Každopádně mne těžko přesvědčíte, že si nemám spořit. Klidně se tím řiďte vy, naopak žijte na dluh, ale až vás za X let potká kolaps penzijního systému a konec socialistického zdravotnictví "zdarma", tak se pak nedivte.
A tím spořením myslím samozřejmě skutečné spoření a ne nákup cizího nesplatitelného dluhu (který navíc nebyl vratně investován, ale prožrán, tedy je logicky JUNK již v momentě svého vzniku). Spoření do něčeho, na co ten váš masový lupič nedosáhne.

Komické je, že vy svůj marxisticko-keynesiánský omyl neuznáte nikdy. Až se to v JP a EU totálně složí, budete vykřikovat, že "systém byl dobrý, jen lidi ho nepochopili a sabotovali". Že lidi se nechovali podle vašich ideologických příruček. Že investoři nepochopili, že jakýkoli státní dluhopis je skvělá investice, vždy a všude. Že lidé se snažili dělat si rezervu na horší časy. Že neztratili své přirozené instinkty. Že vlády málo málo utrácely, málo se zadlužovaly a centrální banky málo kvantitativně uvolňovaly a srazily úroky do málo záporné propasti.
Jestli existuje opak praxeologického přístupu, tak je to ta vaše "logika" - uvažování ze zcela opačné strany, nepočítaní s tím, jací jsou reální lidé, jejich rozum, instinkty a tržní chování, ale odvozování toho, jak by se lidé a další tržní subjekty měly chovat, aby vám ten váš systém fungoval - čteme to tady stále dokola. Co lidé dělají špatně, co investoři dělají špatně, čeho vlády a centrální banky dělají málo a čeho zase moc - aby vám to inflačně dluhové perpetum fungovalo. Totální antiPRAXEOLOGIE.

Richard Fuld|13. 7. 2016 16:21| reakce na Jan Altman - 13. 7. 2016 14:24

Tak máte pravdu pane Altmane! Jen zase máte zmatek v příčinách a následcích. Růst peněžní zásoby je důsledkem úvěrové expanze vzniklé poskytováním (v daném případě hypotéčních) úvěrů. Tedy nejprve tady je chování účastníka trhu, který si jde půjčit do banky na koupi nemovitosti a teprve až mu banka půjčí, pak vzroste peněžní zásoba. Není zájemce o úvěr = neroste peněžní zásoba.

Peněžní zásoba není něco, co vláda a centrální banky určí a dlužníci pak čerpají do výše této státem stanovené zásoby. Je to přesně naopak. Dlužníci svým chováním určují, jak velká bude peněžní zásoba. Peněžní zásoba je ekonomický parametr, který ukazuje jak velká je aktivita na úvěrových trzích. Není to exogenní ekonomická veličina, která by představovala jakousi z vně ekonomiky danou horní mez objemu existujících peněz. Pojem peněžní zásoba je v tomto ohledu značně zavádějící. Daleko přiléhavější by bylo hovořit o objemu vzniklých peněz, nikoli o jakési zásobě.

To že lidé zoufale něco dělají, např. hledají výnos pro své peníze jinde, není zase nic jiného než právě tržní chování. Titíž lidé, kteří při nulových úrokových sazbách hledají investiční příležitosti pro jejich příjmy, by při 10% úrokových sazbách nejspíše hledali zaměstnání a na hledání investičních příležitostí by ani nepomýšleli. Každá mince má dvě strany. Tedy často jsme stavěni před jistý druh nepříjemné volby. V daném případě např. zda budou vysoké ceny nemovitostí nebo hospodářský pokles a vysoká nezaměstnanost. Bohužel často nelze mít všechno a je třeba mít správný žebříček hodnot a balancovat. To by dospělí lidé měli být schopni vnímat a pochopit.

Richard Fuld|13. 7. 2016 15:53| reakce na Jan Altman - 13. 7. 2016 14:10

No a to byla chyba. Kdyby Japonci své peníze utratili, nebo je dali na charitu, pak by své peníze utratili sami a zůstávaly by v oběhu. Pak by ani stát nemusel nahrazovat chybějící poptávku na dluh a jak správně uvádíte prakticky týmiž penězi, které chtěli Japonci uspořit. Tady se krásně ukazuje, jak je koncept úspor, jako odložené spotřeby nefunkční a zcela iluzorní.

K oslabování poptávky ale dochází stejně, protože stát část utracených peněz v podstatě zpronevěří přímo a nepřímo přes předražené zakázky, takže část kupní síly těchto peněz nakonec skončí v úsporách několika "vyvolených". Tyto peníze pak chybí na straně poptávky a o to víc se pak stát musí zadlužit.

Vždy jde o to, aby se producenti (a tedy i samotní zaměstnanci a současně spotřebitelé) dostali k penězům, které obdrží za vyprodukovanou produkci. Pokud by státní utrácení nenahradilo úspory, které neutratili samotní Japonci, pak by se celý trh velmi rychle zhroutil.

Richard Fuld|13. 7. 2016 15:38| reakce na Jan Amos - 13. 7. 2016 10:57

Pokud je spotřeba v Japonsku natolik saturovaná, že ji není možné nijak dále podpořit, pak máte pravdu a DPH by nemělo nijak ovlivnit spotřebu. Z onoho článku jsem ale vyrozuměl, že spotřeba po zvýšení DPH poklesla a to by svědčilo o správnosti zcela opačného předpokladu, tedy že Japonci utrácí maximum svého příjmu nikoliv, že je spotřeba saturována a Japonci již dál nehodlají více spotřebovávat. Osobně jsem přesvědčen, že něco jako saturovaná spotřeba může nastat čistě jen teoreticky (stejně jako komunismus).

Pokud je ale spotřeba přece jen saturována, pak se Japonsko ocitlo doslova v blahobytné společnosti, kde každý má natolik dostatečné příjmy, že již větší k uspokojení svých potřeb nepotřebuje a v takovém případě je ale nesmysl jakkoliv do tohoto stavu zasahovat a "nutit" Japonce, aby žili blahobytněji, než sami chtějí. :-)

Pro obě varianty mi tedy přijde Abeho "politika" jako čirý nesmysl.

A jak si představujete tu katarzi, na kterou mají Japonci šanci? Po té co se Japonsko dostalo do situace, kdy každý už má víc, než chce nebo dokáže spotřebovat, tak katarzí bude zhroucení ekonomiky a vrácení se zpět na "začátek". Japonci přece žádnou katarzi nepotřebují.

A před čím Japonci utíkají do minimalistického stylu života? A je tento útěk účinným způsobem, jak předejít oněm obavám? Neuspíší naopak tento útěk naplnění jejich obav?

Netvrdím, že skromná spotřeba je zavrženíhodná. Nesmí být ale spojena se zadržováním potenciálu ke spotřebě, tedy se zadržováním peněz mimo oběh. Po lopatě. Pokud mám úspory, které ufinancují dalších 100 let mého skromného života a vydělávám 100 a k uspokojení mých skromných potřeb potřebuji 20, pak je třeba oněch 80 pustit do oběhu, kde se statky pro mou potřebu vyrábějí a kde na tyto peníze čekají producenti a jejich zaměstnanci. Třeba tak, že za tyto peníze nakoupím statky, které potřebují různé charity, pro ty, kteří svou spotřebu určitě zatím nesaturovali!.

Je třeba si uvědomit souvislosti. Pokud začnu méně spotřebovávat a zbylé peníze spořit, pak bude nějaký producent nucen omezit svoji výrobu, což může stát mě nebo někoho jiného pracovní místo. Ten kdo přijde o místo bude nucen(!) omezit spotřebu, což povede dále k nižší produkci a ztrátě dalších pracovních míst a vzniku dalších nedobrovolných "minimalistů", rozuměj chudáků. Tato mentalita minimalistů, jakkoli ve světle konečného množství přírodních zdrojů na první pohled sympatická, je mentalitou, která vede zcela systematicky k obecné chudobě. Jinými slovy, buďte si chudý, když chcete, ale netahejte do toho ostatní a své přebytečné peníze poskytněte těm, co jsou chudí nedobrovolně.

Všichni na finmagu odsuzují socialismus jako systém vedoucí k rovnosti v chudobě (a mají pravdu) a přesto jsou zde adorovány myšlenky, které k oné rovnosti k chudobě vedou také, jen jinou cestou. Asi jakýsi druh iracionálního masochismu.

Jan Altman|13. 7. 2016 14:57| reakce na Jan Amos - 13. 7. 2016 11:05

Každopádně to již zavání zoufalstvím a předsmrtnou křečovitostí:
http://roklen24.cz/a/ipQT9/v-italii-lidem-penize-zabavi-v-japonsku-rozdaji

A zjevně se opravu bojí:
http://www.zive.cz/bleskovky/evropska-unie-je-o-krok-blize-kzakazu-anonymniho-obchodovani-sbitcoiny/sc-4-a-183091/default.aspx

Jan Altman|13. 7. 2016 14:30| reakce na Jan Amos - 13. 7. 2016 10:52

Souhlasím.

A co se týče posledního odstavce, tak myslím, že lidé si najdou řešení sami, nepotřebují k tomu nějakou "autoritu". Hesla k eToro, PayPalu, Bitcoin Core, Mycelium, atd... je možné někam bezpečně uložit a nějak zařídit, aby je v případě nějaké události dostala určená osoba. Je to jen technický a bezpečnostní problém, bude-li poptávka po řešení, někdo nějaké dobré nabídne.

Jan Altman|13. 7. 2016 14:24| reakce na Richard Fuld - 13. 7. 2016 10:50

Jistě že růst cen nemovitostí je výsledkem chování účastníků trhu. Ovšem se zohledněním podmínek, které nastavuje (deformuje) stát. Kolik byla měnová zásoba v JP v 60.letech, kolik v 80.letech a kolik dnes? Tvrdit, že velikost měnové zásoby nemá vliv na ceny doufám tvrdit nebudete :)
No a pokud jsou výnosy z dluhopisů uměle stlačeny výrazně dolů, lidé zoufale hledají výnos jinde.

Jan Altman|13. 7. 2016 14:10| reakce na Jan Amos - 13. 7. 2016 10:57

Předně ti Japonci "investovali" do JP státních dluhopisů.

Čili v reálu vůbec nespořili, půjčovali vládě a ta bezhlavě utrácela (místo nich).

K žádnému odložení spotřeby (reálnému spoření) nedošlo, jen k jejímu přesunu z rukou jedinců do dramaticky neefektivních a nezodpovědných rukou politiků.

Jan Amos|13. 7. 2016 11:05| reakce na Jan Kopecký - 13. 7. 2016 09:16

Co by se stalo? Vláda by odsouhlasila aby do předčasného důchodu spolu s horníky mohli odejít i zaměstnanci reklamních agentur a marketingoví specialisté. Následně by zvýšila DPH o solidární "dočasnou" složku a výrazně zvýšila koncesionářský poplatek veřejnoprávní televize pro pokrytí výpadku příjmu z reklamy.

Jan Amos|13. 7. 2016 10:57| reakce na Richard Fuld - 13. 7. 2016 10:22

Úvaha o zvyšování DPH je v Japonsku založena na přesvědčení, že spotřeba domácností již klesat nemůže, a že tedy lidé budou základní věci kupovat i nadále bez ohledu na výši DPH. Myslím, že reakcí těch aktivnějších je onen únik do minimalizovaného života - http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/hole-steny-a-par-tricek-v-japonsku-sili-minimalisticky-zivotni-styl_390194.html
Osobně mi je tato reakce sympatická a považuji ji nikoliv za něco odsouzeníhodného, ale za šanci na katarzi.

Jan Amos|13. 7. 2016 10:52| reakce na Jan Altman - 13. 7. 2016 08:55

Ano, vaši filozofii a přístup ke skrytí majetku považuji za základní pilíř racionálního uvažování o budoucnosti. Skrytí a rozdělení úspor na více míst je přeci přirozený návrat k přírodnímu řádu věcí. Řadu ekonomů, poradců a portfolio manažerů (a téměř všechny ekonomické novináře s několika světlými vyjímkami) strčí do kapsy v tomto ohledu obyčejná veverka - zásoby na zimu si nikdy nedělá na jednom místě, ale rozloží je do více skrýší s tím, že prostě o některé zásoby přijde. A protože její ekonomické uvažování je v pravé části gaussovy křivky běžné lidské populace, má některé skrýše v zemi, jiné ale na stromech (co kdyby napadlo tolik sněhu - analogie krizové změny podmínek - že by se k nim nedostala). Ten run japonských bank na seniory a zprostředkování mezigeneračního převodu majetku pozoruji již delší dobu a považuji jej za předvoj toho, co nastane v Evropě velmi záhy. V prvním kroku tohoto převodu bude inventarizace majetku - a tedy jeho předhození státu a jeho berňáku.

S diverzifikací majetku v době nástupu fintech řešení ale začíná vyvstávat zajímavá problematika digitálního dědictví. V české kotlině (prozatím) ne příliš aktuální, ale v digitálně vyspělejším světě horké téma - stačí si zadat do vyhledávače frázi "digital inheritance". Co se stane s vašimi prostředky uloženými například na PayPal účtu, v Google peněžence, bitcoiny v internetovém trezoru, penězi na affiliate účtech, akciemi a prostředky z forex obchodování na Etoro.com, investicemi do půjček na Benefi.cz nebo Moolahsense.com po vaší smrti?

Richard Fuld|13. 7. 2016 10:50| reakce na Jan Kopecký - 12. 7. 2016 14:49

Růst cen nemovitostí výsledkem tržního chování účastníků trhu. Rostou ceny toho, po čem je poptávka vyšší, než aktuální nabídka.

Kdysi každý věděl, že zadlužit se na mnoho let dopředu je obrovské riziko a bylo normální toto riziko nepodstupovat.

Dnes je zadlužení na desítky let běžná součást "životního stylu". Všechno má ale své přirozené důsledky.

Richard Fuld|13. 7. 2016 10:42| reakce na Jan Kopecký - 13. 7. 2016 09:16

No co by se asi stalo? cca 50% nedobrovolných (viz. níže) "minimalistů" by dostali padáka. :-) O tom to je. Produkuje se ne proto, aby někdo dostal peníze. Produkuje se proto, aby se vyprodukované spotřebovalo. Nebude-li spotřeba, produkce se omezí se všemi souvisejícími následky.

Klasická a podle mne taky nejčastější (ne-li jediná) příčina všech ekonomických krizí spočívá v tom, že ti co by chtěli spotřebovávat na to nemají a ti, kteří na spotřebu mají vrchovatě, nespotřebovávají.

Pokud se minimalisti rekrutují z chudých, pak jde o poněkud nedobrovolné minimalisty, jejichž počínání nemá ne ekonomiku v podstatě žádný vliv. Pokud se minimalisti rekrutují z bohatých, dochází k negativnímu ovlivnění ekonomiky oslabováním poptávky. Onen minimalistický styl života je z hlediska fungování ekonomického systému zcela iracionální a v podstatě destruktivní.

Richard Fuld|13. 7. 2016 10:30| reakce na Jan Capouch - 12. 7. 2016 16:18

K tomu článku o Japonsku. Minimalistický "asketický" styl života, to je opravdu to, co Japonsko teď potřebuje nejvíc. :-) Tihle magoři si vůbec neuvědomují, co tím svým minimalistickým způsobem života mohou způsobit.

To ovšem platí s jednou výjimkou. Pokud ty neutracení peníze rozdají potřebným a nesyslí je někde, pak jim za jejich minimalistický způsob života freneticky zatleskám. :-) To podstatné, jak tihle "minimalisté" nakládají s penězi, které vydělají, je v článku jen naznačeno.

Richard Fuld|13. 7. 2016 10:22| reakce na Jan Altman - 12. 7. 2016 11:44

Hlavní zpráva onoho článku o Japonsku je, kam vede spoření na důchod a jak to vypadá, když je v důsledku toho slabá poptávka. Bohatí a spořiví japonští důchodci namísto, aby utráceli naspořené peníze, spoří dál. :-)

A v této situaci může snížit korporátní daně a zvýšit DPH jen úplný šílenec, kterým Abe zřejmě je.

Jan Kopecký|13. 7. 2016 09:16| reakce na Jan Capouch - 12. 7. 2016 16:18

Minimalismus je bezva, doporučuji vyzkoušet, a je mi jasné, že státu (ani korporacím) se líbit nemůže :) Dík za odkaz. Otázka do diskuse - co by se stalo, kdyby se velká část obyvatelstva stala minimalisty z hlediska spotřeby zboží (řekněme poklesla spotřeba na 50 %)?