Diskuze: Němci prokázali, že Tsipras není Batman, ale obyčejný netopýr

Richard Fuld|3. 3. 2015 19:48| reakce na Michal Jeřábek - 3. 3. 2015 18:53

Vážený pane Jeřábku. Nikde v mých příspěvcích nepíši, že by Němec půjčil Řekovi Španělovi a Portugalci na útratu v jeho restauraci. V takovém případě byste měl samozřejmě pravdu, včetně té obavy, že ze mě uděláte blbce :-) Pokud si ale přečtete i moje další reakce na příspěvky, které vychází ze stejného omylu, jakého jste se dopustil Vy, pak pochopíte, že jste svoji reakci napsal v podstatě zbytečně.

Premisa, že neproduktivní Řecko si půjčovalo na dovoz německého zboží od německých občanů, či Německa jako státu, je jednoduše chybná.

Josef Fraj|3. 3. 2015 18:57| reakce na Michal Jeřábek - 3. 3. 2015 18:53

Děkuji.

Michal Jeřábek|3. 3. 2015 18:53| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 17:29

Budu-li vycházet z vašeho úvodního příspěvku, tak vy tvrdíte, že Němec půjčil Řekovi peníze a ten je utratil u Němce, tudíž Němec nemá právo požadovat po Řekovi peníze, protože Němec už je dostal.

Hodně polopaticky až bych se vám měl omluvit, že z vás dělám blbce: Jestliže já mám auto v hodnotě 1 milion a vy ho chcete koupit, ale nemáte na něj, tak vám mohu nabídnout, že vám na něj půjčím. Takže vám dám milion + auto (dohromady 2 m). Můj majetek byl 2 m. nyní je 0 m. Vy mi nyní musíte zaplatit auto (1 m), které chcete, + vrátit půjčené peníze (1 m). Vy mi dáte (půjčený) milion za auto, takže teď mám sice svůj 1 m, ale nemám auto, takže můj majetek je 1 m, ale já vám dal 2 m. Stále totiž ještě máte půjčku v hodnotě milionu, tento milion byl původně také můj. Nevidím důvod, proč bych neměl mít právo chtít po vás tuto půjčku splatit. Vy po mě chcete, abych vám to auto prostě zaplatil (daroval), tedy abych si dal sám sobě svůj milion za své auto, akorát že to auto pak budete mít vy.

Tedy: Němec dal Řekovi věci + peníze, ale Řek pouze zaplatil za věci, ale za peníze nikoliv (zaplatil pouze polovinu majetku, který mu byl poskytnut). Takže Němec zaplatil Řekovi dané věci (peníze byly Němce) a Řek je má zdarma (nebo je ukradl, pokud nehodlá splatit dluh).

Richard Fuld|3. 3. 2015 17:29| reakce na Josef Fraj - 3. 3. 2015 16:55

Žádná absurdita se nekoná, když Vám půjčím peníze, tak je budu chtít vrátit po Vás já a nikoliv ten u koho jste je utratil. To je přece jasné. Nikde jsem nepsal, že ten kdo si půjčil a utratil peníze, nikomu nic nedluží. Dobře si přečtěte, co jsem napsal. Tvrdím, jen že ten u koho byly ty půjčené peníze utraceny nemá právo (ani morální) vydávat se za věřitele a vymáhat ty půjčené peníze na dlužníkovi. Ten kdo inkasoval ony peníze dostal za své zboží (služby) řádně zaplaceno a i kdyby dlužník dluh nevrátil nijak se ho to nemusí dotknout.

Josef Fraj|3. 3. 2015 16:55| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 20:13

Není. Už jsem vás přece požádal o půjčku dvou milionů ročně. Já si za ně něco koupím. Ten prodavač svoje peníze dostal, takže podle vás nikomu nedlužím. Divím se, že jste stále nepožádal o číslo moho konta :-)

Právě ve chvíli, kdy to vztáhnete na sebe, tak vyplyne absurdita vašich úvah.

Richard Fuld|3. 3. 2015 13:34| reakce na Jan Altman - 2. 3. 2015 18:40

Ještě maličkost. To že banky vytváří nové peníze nijak nesouvisí s frakčním bankovnictvím. Banka vytváří peníze zcela jednoduše. Když si přijde do banky někdo půjčit peníze, tak banka do svých aktiv zapíše závazek dlužníka splatit dluh a na vkladový účet dlužníka (tedy do svých pasiv) připíše půjčené peníze. Z takto vzniklého vkladu banka následně převede na rezervní účet do centrální banky část vkladu odpovídající procentu povinných minimálních rezerv. Princip vytváření peněz bankami nesouvisí s povinnými minimálními rezervami ani s teorií multiplikace vkladů. Tato teorie je umělým konstruktem, který nemá žádné praktické opodstatnění a má pouze funkci vynikajícího prostředku k matení těch, kteří chtějí pochopit, jak vznikají v bankách peníze.

Richard Fuld|3. 3. 2015 12:46| reakce na Jan Altman - 3. 3. 2015 12:03

To víte že jsem si všiml. To byly slovy Václava Klause tzv. transformační náklady. A pokud máte na mysli vyspělý svět, pak mzdy inflaci kopírují spolehlivě a považuji za velký problém, že z dlouhodobého hlediska mzdy kopírují pouze inflaci. Úrokové sazby a kapitálové trhy kompenzují vliv inflace rovněž dostatečně. Běžná inflace (0-3%) v prostředí alespoň 0% reálné úrokové sazby jednoduše není problém. Dnes se naopak všichni potýkají hodně neúspěšně s deflací. Současný ekonomický systém narazil na zcela přirozenou bariéru, kterou překonáme pouze změnami toho systému. A není třeba žádná revoluce. Stačí drobné úpravy, které systému umožní pokračovat dál.

Jan Altman|3. 3. 2015 12:03| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 10:34

Takže jste si opravdu nevšiml, kam se inflace (mzdy a ceny) posunuly např. za posledních 20 let a co to udělalo s úsporami?

Richard Fuld|3. 3. 2015 11:04| reakce na Adam Čabla - 2. 3. 2015 20:45

Můj příspěvek se dotýká i přímo souvisejících záchran bank daňovými poplatníky, které v celém příběhu hrají hlavní roli. Co je na tom demagogického?

Richard Fuld|3. 3. 2015 11:00| reakce na Gabriel Pleska - 3. 3. 2015 10:40

Tady je definice trolla:

Troll je v internetovém slangu anonymní účastník online diskusních fór, chatů či blogů, který zasílá záměrně provokativní, urážlivé nebo irelevantní (off-topic) příspěvky k citlivým tématům, jejichž hlavním smyslem je vyprovokovat ostatní uživatele k emotivní odezvě nebo jinak narušit normální, věcnou diskusi. Činnost trolla bývá v internetovém diskurzu nazývána trollingem či trollováním.

Ruku na srdce. Opravdu jsou moje příspěvky uvedeného charakteru? Jsou mé příspěvky provokativní? Ano, ale pouze v tom smyslu, aby rozproudil seriozní debatu o daném tématu. Jsou urážlivé? Nemyslím si. Provokují k emotivní odezvě? Stojím o racionální argumenty nikoliv o emotivní reakce. Pokud vyvolám emotivní reakci mými věcnými argumenty, není to můj problém. Narušuji věcnou diskuzi? Ani náhodou. Mé příspěvky mohou být jen stěží věcnější.

A kde jinde mám konfrontovat mé názory než v diskuzích s libertariány? Podle Vás bych si měl najít web, kde spolu budeme všichni nadšeně souhlasit a chválit se za výborné příspěvky a vzájemně se utvrzovat v našich jediných správných názorech? To by byl poněkud jalový přístup k diskuzi.

Richard Fuld|3. 3. 2015 10:42| reakce na Michal Mrozek - 3. 3. 2015 06:40

Nepopírám, že je to zajímavé, proto jsem se o to taky intenzivně zajímal :-) Nicméně skutečnost, že peníze v bance zanikají současně se splaceným dluhem je už celkem trivialita, kterou už jen málokdo zpochybňuje. Nejde o zánik bankovek, které by se pálily v kamnech. Zánik peněz a dluhů probíhá v účetní knize banky, kde banka smaže splacený dluh na straně aktiv a na straně pasiv odečte z vkladového účtu příslušnou sumu peněz, kterými dlužník svůj dluh splatil. To je celé. Zanikne část pasiv a aktiv banky. Nic není potřeba pálit :-). Bankovky v podstatě ani nejsou skutečné peníze. Skutečné peníze jsou pouze ty bezhotovostní, tedy ty zápisy v účetních knihách bank. Bankovka je pouze jakýmsi potvrzením, že ony skutečné bezhotovostní peníze "leží" v účetních knihách centrální banky.

Gabriel Pleska|3. 3. 2015 10:40| reakce na Richard Fuld - 3. 3. 2015 10:34

Dick Fuld? Ten od Lehmanů? Naučil se česky a přišel nám na Finmag trolit libertariány? Důkladně tedy.

Richard Fuld|3. 3. 2015 10:34| reakce na Jan Altman - 2. 3. 2015 22:58

ECB měla nakoupit Řecké dluhopisy za nově vytvořenou likviditu, která má ale na peněžní zásobu nulový vliv. O žádné inflaci, ani zdanění zde nemůže být řeč. A už vůbec nelze hovořit o přerozdělování čehokoliv. Naopak, pokud ECB likviditu neposkytne, pak se bude danit a přerozdělovat směrem k akcionářům bank, které budou mít „najednou“ v bilancích dluhopisy, které emitent nesplácí. Je to tedy naopak. ECB nákupem řeckých dluhopisů brání zcela zbytečnému zdaňování a přerozdělování.

Co je to odpovědné chování? Když nechám padnout ekonomiku o 25% a vystřelit nezaměstnanost na 25% a způsobím krach 30% firem? To je ta rozpočtová odpovědnost? Máte podivné představy o odpovědnosti.

Ano „zítra“ vykoupí ECB dluhy všech problematických zemí, pokud o ně nebudou jevit obchodní banky zájem. Jestli dluhopisy kupuje ECB nebo obchodní banka je v podstatě jedno. Není v tom žádný významný rozdíl. Banka jako banka. Ty nakoupené dluhopisy bude ECB muset řešit stejně jako by je musela řešit obchodní banka.

Co se týče vašich obav stran nezřízeného zadlužování vlád, pokud budou vědět, že jejich dluhopisy stejně nakonec koupí centrální banka. Ano tady je Vaše obava zcela namístě. A současné nastavení systému to neumožňuje řešit. Nicméně existuje efektivní řešení tohoto problému. Stačí, aby se obrátila role centrálních a obchodních bank. Tedy nově by platilo, že pouze centrální banka by mohla kupovat dluhopisy od státu přímo na primárním trhu za administrativně stanovený výnos. Centrální banka by předem ohlásila, limit nákupu státních dluhopisů v daném fiskálním roce, s tím že centrální banka bude mít stále stejný úkol, dosáhnout inflační cíl. Takže vlády tak budou mít naopak omezený prostor pro zadlužování prostřednictvím bankou nově vytvářených peněz. Centrální banka, tak bude mít k dispozici nad rámec úrokových sazeb (jejichž záporné hodnoty jsou v současnosti docela nepřekonatelný problém) nový nástroj měnové politiky - stanovení limitu pro fiskální expanzi a postavení výhradního nabyvatele státních dluhopisů na „primárním trhu“. Proč se smolit s finanční ústavou, kterou nikdo nebude respektovat, když můžeme daný cíl zajistit rozšířením nástrojů měnové politiky nezávislé centrální banky? Bonusem by byla skutečnost, že by centrální banky měly účinný nástroj v situaci, ve které si nevědí rady, v situaci, kdy vyčerpají možnosti úrokových sazeb tím, že je pošlou až na nulu a přesto jim to k dosažení jejich cíle nepomůže.

Uvedený systém by tedy vedl k eliminaci Vámi zmíněného rizika nezřízeného zadlužování, které by zlikvidovalo ekonomiku. Vlády by se mohly nad rámec limitu určeného centrální bankou zadlužovat už jen prostřednictvím prodeje dluhopisů voličům, které by tak musely přesvědčit o smysluplnosti takového kroku přímo, přičemž tento způsob financování vládních výdajů není spojen s růstem peněžní zásoby a jde zde tedy pouze s omezený potenciál z hlediska inflačního tlaku na ceny.

Vaše obavy ohledně "tištění" hromad nekrytých peněz ze strany nezodpovědných vlád a ECB jsou tak úplně liché. Resp. existuje elegantní řešení, jak taková rizika zcela eliminovat.

Proč to nefunguje ve Venezuele? Na to Vám neumím takhle odpovědět, to bych musel nastudovat. Že to údajně nefunguje ve Venezuele ale pro mě není argument. I tam to má určitě nějakou konktétní příčinu.

Vaše představa o "tištění" peněz je dětinská. Když se "natisknou" peníze, tak se do oběhu dostanou pouze tak, že si je někdo půjčí. Pokud si někdo půjčí 5 milionů "natištěných" peněz tak se podle Vás stane milionářem? Já si to tedy nemyslím. :-)

Pokud Sobotka začne sekat další dluhy na sociální programy a posílí tak dostatečně nízkou kupní sílu domácí poptávky a oživí tak ekonomiku, tak by mu mohla ČNB poděkovat, že jí Sobotka pomohl s tím jejím inflačním cílem a jako projev vděčnosti by mohla přestat se zcela nesmyslným oslabováním koruny. A ČNB by mohla nákupem státních dluhopisů (QE) alespoň zlevnit Sobotkovi financování této startovací akce tím, že by držela výnosy českých státních dluhopisů nízko. Nicméně si myslím, že by k tomuto Sobotka ani ČNB nepotřeboval.

Úspory budoucích penzistů tak zůstanou zachovány a průměrný plat nebude milion korun měsíčně. Jak může ale rozpočtová "odpovědnost" zlikvidovat důchody penzistů, jste se mohl názorně přesvědčit právě v Řecku, kde tyto úspory byl redukovány o více než 50% v rámci odpouštění Řecku tzv. soukromými věřiteli. Velmi absurdní případ.

Michal Mrozek|3. 3. 2015 06:40| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 14:06

Jan Altman|2. 3. 2015 22:58| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 20:11

No jasně. ECB měla natisknout nové peníze a vykoupit za to řecké dluhopisy. Což v podstatě znamená inflační zdanění úspor a jejich přerozdělení ve prospěch dlužníků. Opravdu spravedlivé. A opravdu to motivuje k zodpovědnému chování.
A zítra tedy ECB vykoupí dluh Itálie, Španělska a Portugalska, pak Francie a pak všech. A když ostatní uvidí, že zadlužovat se je vlastně cool a zodpovědné chování je naopak trestáno inflační daní, tak se všichni začnou zadlužovat ještě rychleji. Ale je to v pohodě, protože ECB jakékoli dluhopisy vykoupí.

Až ECB a EURo nebudou mít násilím vynucený monopol na jedinou legální měnu v eurozóně, tak pak ať si opravdu s těmi svými nekrytými papírky dělají, co chtějí,
Dokud si ale usurpují monopolní postavení, ať se prosím chovají alespoň trochu zodpovědně.
A nebo ne, nakonec ať to klidně rozjedou ve velkém, aspoň zkrátí tu agónii systému, který je stejně odsouzený ke kolapsu.
__________________
PS: Jak to, že když by to podle vás fungovalo v eurozóně, proč to nefungovalo jinde? Proč si prostě Venezuela na ten svůj socialismus nenatiskne peněz, kolik je potřeba? Všichni by pak byli milionáři a byli by spokojeni.
Sobotka také může na dluh začít realizovat své sociální projekty a ČNB státní dluhopisy vykoupí. Sice pak bude mzda milion a chleba bude stát tisíc CZK a úspory (budoucích penzistů) se rozplynou, ale to je vlastně dobře, že...

Adam Čabla|2. 3. 2015 20:45| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 20:11

A kde pan Altman tvrdi, ze banky maji byt zachraneny? :-o trosicku demagogie takhle k veceri?

Richard Fuld|2. 3. 2015 20:13| reakce na Jan Altman - 2. 3. 2015 19:45

To není argument. To je projev absence argumentů. To se na mě nezlobte.

Richard Fuld|2. 3. 2015 20:11| reakce na Jan Altman - 2. 3. 2015 19:43

Tak samozřejmě, že to není povinné a proto taky, když se nenašla žádná obchodní banka, která by byla ochotná refinancovat řecký dluh, měla začít řecké dluhopisy nakupovat ECB a tím udržet výnosy na přijatelné úrovni. A pokud by ani to nepomohlo, pak se mohla ECB dohodnout na podmínkách restrukturalizace splatných řeckých dluhopisů, které by před splatností vykoupila od bank (optimálně za cenu někde okolo 20% nominálu, aby měla peníze na rekapitalizaci těch padajících bank).

Řecké státní dluhopisy stejně jako všechny ostatní státní dluhopisy mají v pravidlech pro kapitálovou přiměřenost bank nulovou rizikovou váhu. Pokud byly řecké státní dluhopisy kryty řeckými úsporami nebyl žádný důvod k obavám ohledně solventnosti Řecka.

Dokonce je to naopak tak, že tím, že banky přestaly refinancovat řecký státní dluh s tím, že ale drželi současně řecké dluhopisy v aktivech a současně neměli na tyto aktiva "přiřazen" žádný vlastní kapitál, pak zjevně tyto banky ohrozily svoji solventnost, protože si musely být vědomy toho, že pokud Řecko nezdaní úspory, což jednoduše udělat nemusí, pak hrozí, že dluhopisy, které drží nebudou splaceny, což znamená vytvoření opravných položek, na něž by pravděpodobně neměly dostatečný vlastní kapitál a pokud by tyto banky nezachránili daňoví poplatníci, tak by padly.

Podle mě to je velmi dobře organizovaná špinavost těch bank, kterým bylo slíbeno předem, že státy je padnout nenechají a jejich případné ztráty z řeckých dluhopisů zatáhnou daňoví soumaři. Jinak si jednání bank, které tímto zcela sebevražedně a bezprostředně ohrozily vlastní existenci vysvětlit neumím.

Ano banky mají právo přivodit si svůj úpadek a/nebo úpadek podniků a států, ale nemají právo být opakovaně zachraňovány penězi daňových poplatníků. První vlna rekapitalizace proběhla, když banky nakoupily zcela bezelstně americké hypotéční haraburdí, další zachraňování proběhne přes eurovaly a já nevím co ještě. Banky jsou podle Vás Mirci Dušíni, kteří mají svá práva. Banky jsou v pohodě, ty mohou být nesolventní a když ji hrozí bankrot, tak je zachráníme a je všechno v pořádku a tyhle "banky" soudí Řecko? Proboha! Nová doba?

A máte pravdu, že to co potkalo Řecko, čeká všechny státy, ale úplně zbytečně. Možná proto je dnes úmyslně likvidováno Řecko. Pro výstrahu všem ostatním.

Jan Altman|2. 3. 2015 19:45| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 19:20

Rád bych vás viděl, jak ochotně byste Řecko úvěroval ze svých peněz.
Ostatně můžete to zkusit, kupte řecké dluhopisy a doufejte, že nedojde k haircutu či defaultu.
Ale těžko k tomu samému můžete nutit ostatní.

Jan Altman|2. 3. 2015 19:43| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 19:20

Ne.
Banka se přeci nikdy nezavázala, že bude dluh rolovat/refinancovat.
Obvykle se to tak dělá (ovšem ne povinně! neplyne to z žádného kontraktu) a to proto, že je to pro banku výhodné, protože věří, že klient je solventní. Jakmile si to myslet přestala, své chování změnila, ale žádnou dohodu tím neporušila. Jistě by ráda pokračovala, ovšem jen pokud by to bylo málo rizikové a dostatečně výnosné.

Je problémem státu, že navršil nesplatitelné dluhy. Nejen toho řeckého, ale třeba i našeho. A jedno se mu může stát totéž - stačí, že banky ztratí víru v udržitelnost našeho dluhu (kvůli jeho výši, nebo třeba kvůli demografii - růstu počtu příjemců státních peněz a poklesu počtu nedobrovolných přispěvatelů).

Můžete krok bank a investorů kritizovat, ale oni na něj mají právo.
Vůči privátním klientům postupují přeci stejně - dokud věří ve zdraví jeho hospodaření, nechávají úvěrovou linku "nekonečně dlouho" otevřenou. Jakmile začnou mít pochybnosti, tak ji zavřou. Můžeme je vinit, že tak přispějí k bankrotu podniku, ale oni na to zkrátka mají právo.

Joseph Salerno myslím přesvědčivě dokázal, že "socialistická ekonomika je nemožná", neudržitelná, odsouzená k hospodářskému kolapsu. To, co potkalo Řecko, dříve či později čeká všechny státy demokratického socialismu. Sebebenevolentnější úvěrování tomu nezabrání.
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/1979001/komunisticky-manifest-revisited.html

Richard Fuld|2. 3. 2015 19:20| reakce na Jan Altman - 2. 3. 2015 18:40

Nemohu souhlasit s Vámi v tom, že dobrovolně uzavřeli kontrakt a nyní ho odmítají dodržet. Jediný, kdo něco odmítá jsou banky, které odmítly dál refinancovat řecký státní dluh a o totéž se pokusily i v jiných případech (Španělsko, Itálie...) Standardní způsob nakládání se státním dluhem je jeho refinancování. Zcela nestandardní nakládání se státním dluhem je pokoušení se o jeho splacení. Pokus o splacení státního dluhu přinese pouze fatální a neřešitelné ekonomické problémy a ještě více nesplatitelný státní dluh. Odepření bank refinancování státního dluhu v situaci, kdy banky nenesly žádné riziko (objem úspor plně kryl 100% státního dluhu a celý státní dluh byl splatitelný prakticky ze dne na den) je zcela neodpustitelným selháním bankovního systému a ECB. Je to podobné, jako když tonoucímu namísto záchranného kruhu hodíte kovadlinu. Pro mě je jednání obchodních bank a ECB v tomto směru zcela nepochopitelné.

Jan Altman|2. 3. 2015 18:40| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 15:41

Že to asi byly nově vytvořené peníze, to je možné - zkrátka žijeme v systému frakčního bankovnictví, kde nové peníze vznikají každým úvěrem.
Jenže Řekové si půjčili dobrovolně, dobrovolně podepsali, že půjčené peníze vrátí.
Je tedy irelevantní, jak starý inkoust na těch penězích byl. Dobrovolně uzavřeli kontrakt a nyní ho odmítají dodržet.
-----
Nicméně prostor pro kritiku ze strany "obyčejného Řeka" tu jistě je: zcela oprávněně může tvrdit, že ON si nic nepůjčil a ON žádný kontrakt nepodepsal. A má pravdu. Ten kontrakt za něj podepsal nějaký politik a je sporné, nakolik se na to "prostého Řeka" ptal a nakolik k tomu od něj měl mandát. Od někoho možná ano, určitě však ne ode všech.
-----
Tento postoj prostému řeckému člověku většina cizinců upírá. Ale já za sebe musím říct, že mám ten samý pocit a kdykoli nějaký novinář či politik vypustí z úst, že "každý Čech v průměru dluží XXXXXX korun", tak se mi otevírá nůž v kapse. Já jsem si totiž nic opravdu nepůjčil a ani jsem k tomu za sebe nikoho nezplnomocnil. Opravdu ne.
-----
Běžný řecký člověk tam podle mne má právo protestovat a vzdorovat. Ale ne řecký politik. Ten by to měl zaplatit - ovšem pokud možno ze svého. Taktéž by se na splácení asi měli podílet státní zaměstnanci, protože ti z půjčených peněz prokazatelně žili. Ale řecký podnikatel nenapojený na stát, zaměstnanec v soukromém sektoru, živnostník - ti zcela oprávněně odmítají přijmout ten dluh za svůj - a stejně tak je to i u nás.

Richard Fuld|2. 3. 2015 17:13| reakce na Pat Bateman - 2. 3. 2015 14:12

Ještě k vašemu argumentu stran znehodnocení úspor tím, že Řekové "nadělali dluhy". Opakuji, peníze, které Řeci utratili na druhé straně dluží a splácejí, což znamená, že nově vytvořené peníze zanikají při splácení dluhů.

Vaše představa, že úvěrová emise nových peněz vede automaticky ke znehodnocení ostatních dříve vzniknuvších peněz není správná. O efektu ředění peněz má smysl hovořit pouze v případě komoditních peněz, kdy dochází k jejich ředění tím, že na nový zvětšený objem peněz připadá stále stejné množství komodity, kterými jsou peníze kryty. Tento princip ale dávno neplatí u současných peněz, jejichž znehodnocení se projevuje růstem cen zboží a služeb, jež za ně lze pořídit.

V této souvislosti je třeba také doplnit, že inflaci, která by nastala v důsledku nárůstu peněžní zásoby v Řecku v ostatních zemích eurozóny, bude velmi těžké vysledovat :-). V cenové oblasti se eurozóna potýká spíše s hrozbou deflace. ECB bude nakupovat dluhopisy a jiná aktiva v rámci QE, aby bojovala proti deflaci v eurozóně a současně se podílí na brutální úvěrové kontrakci v Řecku. Velmi schizofrenní postoj ECB. Takže ne. Neexistující znehodnocování úspor taky není důvodem k likvidaci řecké ekonomiky.

Richard Fuld|2. 3. 2015 15:41| reakce na Josef Fraj - 2. 3. 2015 14:40

Ano poctivě jste se o to pokusil, a nepovedlo se Vám to. A nejsem nasazený z Řecka :-) Jen se nemohu dívat na tu absurditu, která se ve vztahu k Řecku děje. Děsí mě to, že to začne být vnímáno jako normální věc, likvidace ekonomik evropských států, protože se na dluhopisovém trhu strhne nesmyslná panika. V tomto ohledu mám spíše až "konspirační" obavy, jestli to celé není nějaký komplot proti Řecku, řízená exemplární likvidace Řecka, která má za cíl teprve něco hodně neblahého, čeho se teprve v budoucnu dočkáme.

Richard Fuld|2. 3. 2015 15:35| reakce na Pat Bateman - 2. 3. 2015 14:12

Řekové si samozřejmě nepůjčili peníze, za které ručí všechny státy eurozóny. Řekové si půjčili peníze, za které ručí obchodním bankám jejich soukromým zastaveným majetkem. Řecko si půjčilo peníze, za které Řeci ručí svými úsporami (resp. jejich úspory jsou kryty řeckým státním dluhem). Nikdo jiný, než banky, které půjčovaly a Řecko a Řekové, kteří si půjčovali, není za dluhy Řeků a Řecka odpovědný. Pokud banky půjčovali Řekům příliš mnoho peněz, aniž by měly dostatečné záruky, že jim budou peníze vráceny, je to problém oněch soukromých bank, nikoliv Řecka a eurozóny. To neplatí po té, co ECB dopustila likvidaci řecké ekonomiky.

Jakým způsobem ručí státy eurozóny za soukromé dluhy Řeků nebo za státní dluh Řecka? Jednoduše nijak. Když Řek nesplatí svůj dluh, zpeněží jeho věřitelé jeho majetek a z výtěžku dluh umoří a není-li, co zpeněžit, pak odepíší dluh do opravných položek.

Pokud nesplatí Řecko aktuálně splatné státní dluhopisy, pak to nedokládá nic o neschopnosti Řecka splatit jeho dluh. Je to jen projev toho, že banky se rozhodly (pokud jde v prostředí paniky hovořit o rozhodováni), že dál už nebudou refinancovat řecký státní dluh. V takovém případě má zasáhnout ECB proti nezodpovědným bankovním panikářům, nikoliv proti Řecku a jeho ekonomice. Zde je třeba opět připomenout, že Řecký státní dluh byl plně kryt úsporami řeckých domácností, které mohly být ze dne na den zdaněny a CELÝ řecký dluh tak mohl být splacen rovněž ze dne na den. O faktické nesplatitelnosti řeckého státního dluhu, natož pak jeho jednotlivých tranší, nemůže být žádná řeč. Pokud se týče „konvenční“ představy o splácení státního dluhu fiskální restrikcí a navýšením daní, pak tento druh splatitelnosti státního dluhu není nic jiného než pouhá chiméra, což platí pro drtivou většinu všech vyspělých zemí. Posuzování, splatitelnosti státního dluhu na základě schopnosti státu splatit státní dluh oním konvenční způsobem zcela tak zcela nesmyslné. Jinými slovy podíl státního dluhu na ročním objemu HDP je zcela zbytečný parametr, když jediným relevantním údajem může být pouze podíl státního dluhu k objemu úspor, a to pouze v rámci country risku, tedy v ohledu zahraničního zadlužení, nikoli z hlediska obecného kreditního rizika.

Na uvedeném nic nemění ani to, že Řecko je součástí eurozóny. Němci by v tomto ohledu mohli maximálně namítat, že Řecko má příliš velký státní dluh a že neplní Maastrichtská kritéria, která jako první začali porušovat zrovna Němci a která porušují téměř všechny státy eurozóny. Tahle námitka ale neopravňuje Němce, aby z Řecka učinili svým diktátem fiskálních restrikcí ještě více zadlužený stát, než bylo Řecko na začátku celé této absurdní blamáže. Mandát států eurozóny byl jednat s Řeckem o plnění kritérií, nikoliv ho začít likvidovat. Tady je ale na vině ECB. Němcům snahu o zneužití nastalé situace asi vyčítat nelze, neboť "oni to přece s námi i s Řeky myslí dobře", i když myslí úplně špatně, když si neuvědomují absurditu a fatální škodlivost jejich postoje.

Tato Německá námitka by byla rovněž poněkud farizejská, když si uvědomíme, že peníze, jež si Řekové půjčovali, odtékaly z Řecka i do Německa, a to za Německem vyvezené zboží a když si uvědomíme, že tyto peníze kromě toho, že měli blahodárný vliv na výkon německé exportní ekonomiky a jejich zaměstnanost, tak ještě v době krize posilovaly kupní sílu německé domácí poptávky a tím blahodárný vliv řecké "rozmařilosti" ještě v německé ekonomice multiplikovali. Výkon ekonomiky, který chyběl v Řecku, byl odveden v Německu. Eurozóna a euro tak vůbec netrpěla. Nebýt "rozmařilosti" Řecka, nebyl by export Německa do Řecka, nebyl by takový výkon německé ekonomiky, byla by větší nezaměstnanost v Německu a byla by zde i nižší kupní sila domácí německé poptávky, která by celou situaci pouze zase zhoršila.

Jinými slovy, řecké utrácení na dluh eurozóně a euru naopak pomáhalo, a pokud by této oběti Řeků, kteří se zadlužili ve prospěch využití nevyužitých německých produkčních kapacit, pak by na tom byla euro i eurozóna jako celek jednoduše hůře. Němci by tak měli Řekům pěkně uctivě poděkovat, jako ten majitel německé restaurace, že u nich Řeci utráceli a ještě se přitom zadlužovali. O nějakých problémech eurozóny a eura jako měny, které by způsobovalo řecké zadlužení, nemůže být jednoduše žádná řeč. Je to to samé, jako bychom nadávali občanům ve stagnující ekonomice za to, že se zadlužují a utrácejí půjčené peníze, aby pomohli nastartovat domácí ekonomiku.

Josef Fraj|2. 3. 2015 14:40| reakce na Pat Bateman - 2. 3. 2015 14:12

Tohle už jsem se pokoušel vysvětlit panu Fuldovy v dlouhých příspěvcích pod jinými články. Marně. Přeji tedy hodně štěstí. Začínám mít dojem, že je sem nasazený z Řecka :-)

Pat Bateman|2. 3. 2015 14:12| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 14:06

Nesmysl. Řekové si půjčili nově natisknuté peníze, za které ručí všechny státy eurozony podle výše příspěvku, kterým do společných rozpočtů přispívají (a nejvíce samozřejmě Němci...). Ty peníze ale nerostou na stromech a jejich vydání a případné nesplacení ponesou znehodnocením svých úspor všichni občané eurozony (a my se povezeme naší navázaností na euro-ekonomiku také). Takže němci strkají nos tam, kde leží z velké části jejich peníze a že jednají za eurozonu? Někdo to dělat musí a portugalci to asi nebudou, že?
A jejich postoj je velmi udržitelný - kdopak by jim v tom asi zabránil?

Richard Fuld|2. 3. 2015 14:06| reakce na Petr Bárta - 2. 3. 2015 13:25

A to je právě ten omyl. Němec Řekovi, Španělovi ani Portugalci na útratu nepůjčil. Řekové, Španělé i Portugalci si v bankách půjčili zbrusu nově bankou vytvořené peníze, nikoliv peníze, které do té banky vložil někdo jiný. Oni v restauraci U Němce utratili úplně nové peníze, které jim žádný Němec nepůjčil. A když Řek, Španěl a Portugalec bance uvedené dluhy vrátí, tak peníze, kterými je splatí zase v té bance zaniknou společně s jejich dluhy. Žádný Němec ty vrácené peníze nedostane. Němec už jednou zaplaceno za své služby dostal a už žádné peníze od Řeka, Španěle i Portugalce neuvidí, a to i v případě, že Řek, Španěl a Portugalec své dluhy splatí.
Pokud tedy Němec tlačí na Řeky, Španěly a Portugalce, aby splatili svým dlužníkům peníze, které u něj propili, pak Němec strká nos kam nemá. A tím, že jim k tomu Němec "naordinuje dietu" ve formě fiskálních restrikcí, které ještě více znemožní splacení řeckých, španělských a portugalských dluhů, celé věci opravdu neprospěje. Je to stejné, jako byste si přišel koupit něco na úvěr poskytnutý bankou a pak by prodejce slídil v bance, jestli jste svůj úvěr splatil, či zda jste schopen úvěr splatit. Postoj Německa je jednoduše absurdní a neudržitelný.

Petr Bárta|2. 3. 2015 13:25| reakce na Richard Fuld - 2. 3. 2015 11:45

Pokud to vezmu z Vašeho příkladu, tak Němec chce, aby mu Řek, Španěl a Portugalec vrátili peníze, které si u něj na ten chlast půjčili... Pokud se k tomu nemají, měl by se Němec uchýlit k tomu, aby na Portugalce, Španěla a Řeka poslal exekutora a zabavil mu majete. Jinak to totiž dopadlo tak, že oni tři si u Němce půjčili, za půjčené peníze dostali chlast, a Němec má sice peníze zpátky, ale přišel o ten chlast. Případně se na to můžete dívat tak, že Němec dostal zaplaceno za chlast, ale v tom případě nedostal zpátky ty půjčené peníze...
Takže, v reálném světě, by současné Německo (pokud budu stále postupovat podle Vašeho příkladu) mohlo na Řeky poslat exekuci a zabavit mu část jeho území v hodnotě odpovídající těm půjčkám. Teprve potom by Řecko bylo zbaveno těch dluhů...

Richard Fuld|2. 3. 2015 11:45

Řek, Portugalec a Španěl si v baru objednají drink. Kdo zaplatí účet? No přece Němec. Tady ale legrace končí, protože ve skutečnosti je to tak, že Řek, Portugalec a Španěl utrácí své vlastní (byť často půjčené) peníze v baru, který patří Němcovi . A Němec by se tedy měl ke svým hostům chovat s náležitou úctou, jako ke každému jinému zákazníkovi a nevynucovat si to, na co nemá Němec nárok, tedy aby Řek, Portugalec a Španěl splatili svým dlužníkům peníze, které u Němce propili. Němec už dostal za útratu zaplaceno. A teď chce, aby Řek, Portugalec a Španěl zaplatili ještě podruhé.