Diskuze: Mračna nad Evropou: Majetkové daně

foxy|26. 6. 2014 10:35| reakce na Martin Brezina - 26. 6. 2014 07:29

Pokud máš výnosnost firmy 10% z tržní kapitalizace (velmi, velmi optimistické) a oni ti napaří 5% dań z majetku, pak máš 50% daň ze zisku. Plus korporátní daně, které zrušeny nebudou, takže přes 70% daň.

Jan Krejčí|26. 6. 2014 09:08| reakce na Jakub Kučera - 26. 6. 2014 07:48

Drtivá většina rodinných firem "vzniká" (=stává se rodinnou firmou) až teprve angažováním druhé generace - dříve nemá cenu mluvit o rodinné firmě (pokud zrovna náhodou nejde o vyjímečné konstelace bratři/švagrové apod.). Budoucí vlastnictví je přitom základním motivačním prvkem pro zaměstnanecké angažmá v rodinné firmě. Jednak potomek už často má rozjetou kariéru někde jinde, kterou musí ukončit, jednak rodinná firma vyžaduje zpravidla větší osobní oběti.

Pokud byste věděl, že po 20 letech lopoty v rodinné firmě budete muset při smrti otce polovinu firmy prodat, protože NEBUDETE MÍT NA DANĚ (to je reálný scénář), jak moc se Vám bude chtít lopotit? Podobně to bude s rodinnými nemovitostmi - je Váš otec např. prominentní chirurg (nebo jakékoli jiné lukrativní povolání, které se nedá dědit) a zrekonstruoval secesní vilku, kterou zdědil jako ruinu po svém dědovi, a udělal z ní rodinné sídlo pro širší rodinu? Až Vám z její tržní ceny vypočítají 30% dedickou daň (nebo třeba 5% roční majetkovou daň), můžete udělat rodinnému sídlu pápá, protože i při velmi úspěšné kariéře se k penězům na tyto daně nemusíte vůbec dostat.

foxy|26. 6. 2014 09:06

Takže cena zlata zase půjde nahoru a lopaty a krompáče budou nedostatkovým zbožím.

Tomas Hruby|26. 6. 2014 08:55| reakce na Jakub Kučera - 26. 6. 2014 07:48

To ale možná platí u nových podnikatelů a i tam mě napadá pěkných pár konkrétních příkladů, kdy má otec velkou snahu syna zapojit. Například v oboru, kolem kterého se pohybuji v rámci své záliby a tak hodně podnikatelů osobně znám, firmy, ve kterých funguje celá rodina, jasně převládají. Omlouvám se, nechci tu vypisovat konkrétní jména, je to jejich osobní věc a necítím se oprávněn o nich psát veřejně, ale fakt se mi po chvíli přemýšení vybavilo konkrétních příkladů pět a možná bych přišel ještě na pár dalších (a to se držím jen v okruhu lidí, které opravdu znám, žádné "někde jsem o tom četl").

Odhaduji, že vámi nadhozené případy, kdy se o předání vůbec neuvažuje, se týkají spíš různých "moderních firem" například v oblasti internetu, kde se od začátku kalkuluje s "exitem" a případně vstupem nějakého investičního fondu...

Jakub Kučera|26. 6. 2014 07:48

Dobrý den, pane Tětku. Úvaha, že rodinné firmy vznikají kvůli jejímu předání budoucím generacím je velmi zajímavá. Můžete tuto úvahu něčím podložit?

Z mé osobní zkušenosti podnikatelé rozhodně nemyslí na to, aby svým potomkům předali firmu ani když ji zakládají, ani v počátečních letech její existence. V pozdějších letech (úspěšné) existence jen výjimečně.

Martin Brezina|26. 6. 2014 07:29

"Na druhou stranu však předpokládají, že ten stejný nástroj – zdanění – neodradí držitele kapitálu od jejich činnosti, tedy užívání kapitálu k produktivním účelům s vidinou dosažení zisku."

V této zemi klesly korporátní daně od roku 1993 do roku 2010 z 45% na 19%. Dalo by se předpokládat, že takové snížení daní podnítí "užívání kapitálu k produktivním účelům s vidinou dosažení zisku." Žádný investiční boom tady nenastal. A to (mj.) proto, že daně i náklady na pracovní sílu jsou někde v Asii (a v budoucnosti i v Africe) prostě nižší. Kapitál nám sděluje: snižte své nároky na úroveň průměrného Vietnamce, nebo pá pá. Jen firmám jaksi nedochází, že poté budou sníženy i jejich tržby, protože průměrný Vietnamec toho moc nenakoupí. Státy se s touto situací snaží bojovat jak mohou a umějí - to jest neohrabaně a marně.

Jenže - já s vámi v zásadě souhlasím:-) V daném systému tohle nemá jiné řešení, než se přestat pokoušet něco zachraňovat z evropského civilizačního modelu. Nechme kapitalismus dělat, co umí, to jest tvrdě sdělovat: "Umíš? Žij. Neumíš? Chcípni". Bude-li to fungovat, dobře. Nebude-li to fungovat, aspoň ta agónie nebude trvat dlouho.