Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Diskuze: Pobírači a tvůrci

Přihlášení do diskuze

Vy jste to stále nepochopil, viďte? Já to nechci dělat vůbec nijak. Ať si to každý dělá za sebe, jak chce. Je to každého soukromá věc. Já nemám žádnou ambici vymýšlet grandiózní penzijní plány pro Zeměkouli. To je vaše parketa.
Lidé se o sebe dvěstě tisíc let postarali. To, že vy se domníváte, že nyní potřebují Brezinu, aby to za ně řešil, je váš problém, do kterého mě netahejte.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

O kolik ten podíl klesl? Třeba v US cca 70% (1960) na 65% (2005). Ani nemusím zapínat kalkulačku abych, viděl že tvářit se, že je to příčina citovaného je pěkná blbost.
Ano, ty mzdy jsou masivně daněny. Není to náhodou těmi takers?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Podle vás, kdyby se v roce 1960 zvýšily korporátní daně a snížily daně z mezd, tak by patrně pracující od té doby bohatli. To je myšlenka hodná trojčlenkového mozkového trustu z Lidového domu. Možná by dokonce stačilo třeba přejmenovat zdravotní a sociální odvody placené zaměstnancem na odvody placené zaměstnavatelem a byl by ráj.
Nebo, že bychom administrativně stranovili spravedlivou výši mezd a zřídili federální mzdový úřad, který na to bude dohlížet? To by pak i možná přestaly mizet pracovní místa do zahraničí, protože kdo by v tomhle systému rád nepodnikal?
Ty vaše čísla si strčte za klobouk. Nevěřím jim ani záhlaví řádků.
Problém je v tom, že díky státní regulaci teče značná část ekonomické aktivity do kanálu. Druhý problém je v tom, že díky státní regulaci se značná část produktu přerozděluje k parazitům, ať už jsou to kapitalisté nebo proletáři.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

"Rodina, kde v 60.letech pracoval pouze otec, která splácela hypotéku, půjčku na auto a ušetřila dětem na univerzitu, dnes vypadá tak, že pracují oba rodiče od nevidím do nevidím (s negativním dopadem na výchovu nové generace), a přesto jsou po uši v dluzích."

No vida, a problém je zřejmě v existenci "takers", nikoliv tom, že klesá podíl mezd na HDP oproti kapitálu. A k tomu jsou ještě ty mzdy masivně zdaňovány, zatímco daně korporátu utěšeně klesají. Problém není v tom, že pracovní místa utíkají mimo vyspělé země, nýbrž problém je - soudě podle výchozího článku - že lidem se nechce makat, berou dávky a ani se za to už nestydí.

Máte neobyčejnou schopnost vidět příčiny a následky přesně v opačném gardu.

Proč asi - na vrcholu poválečného sociálního státu v 60. letech mohl rodinný život vypadat tak, jak jste ho přesně vykreslil? A pročpak asi dnes, po několika desetiletích, nikoliv stagnace, ale poměrně masívního růstu produkce (stačí se kouknout na čísla), vypadá život střední a nižší střední třídy podstatně jinak?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

OK, a jak jinak to chcete udělat? Ti senioři tady budou při jakémkoliv systému, jaký si vymyslíte. I když budou všichni šetřit v privátních důchodových fondech, vše, co "naspoří", budou jen číslička na účtech. Skutečnou produkci, kterou si za ta číslíčka budou moci koupit, budou muset vytvořit opět jen ty produktivní generace. Takže jde skutečně jen o tu formu přerozdělení, přerozdělení od produktivních k neproduktivním to bude v jakémkoliv systému, pokud ovšem nebude použit nějaký způsob, jak se těch neproduktvních zbavit.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Souhlasím s vámi, že produktivní člověk je schopen v rámci průběžného systému teoreticky uživit klidně i více než dva důchodce, pokud se všichni uskromní. V tomto smyslu opravdu „zdroje jsou“. Bude k tomu však nutno zformovat nového člověka, který:
1) Se smíří s tím, že životní úroveň bude klesat. Nebude se ptát, proč předchozí generace, na kterou nyní dává přes polovinu svého platu, prožily pohodlnější a materiálně bohatější život než žije on. Manželství, která mají málo dětí, a nespoří si na důchod, svým způsobem uvalují dluh na mladší generace, a tyto generace musí být ochotny jej platit. Jinak dojde k obrovskému mezigeneračnímu napětí. Nevěřím, že růst produktivity práce to může zachránit. Západní ekonomiky již dnes stagnují po desítky let. Rodina, kde v 60.letech pracoval pouze otec, která splácela hypotéku, půjčku na auto a ušetřila dětem na univerzitu, dnes vypadá tak, že pracují oba rodiče od nevidím do nevidím (s negativním dopadem na výchovu nové generace), a přesto jsou po uši v dluzích.
2) Důchodci, kteří měli 3-4 děti, nesmí klást obtížné otázky typu: „My jsme se uskromnili, řádně vychovali tolik dětí. Proč by ty děti dnes měly živit důchodce, kteří na rozdíl od nás jezdili v zimě na hory, v létě do Thajska, a dítě měly jen jedno?“.
Vykovat takového nového člověka bude pro sociální inženýry jedna z největších výzev.
Pokud chcete přerozdělovat bohatství, které je „špatně rozděleno“, dosáhnete pouze stagnace ekonomiky a větší bídy.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Ad 3) Bohužel, nevím už, kdo to řekl, ale souhlasím s touto myšlenkou: „každá doba si činí nárok na jistou svou vyjímečnost (a následně historie ukáže, že se nic zlomového nedělo)“. Podle mne to platí i na dnešní dobu: nic zvláštního se neděje. V historii lidstva existovaly dva zcela zlomové momenty: neolitická revoluce a industriální revoluce. To, co probíhá dnes, je poměrně tuctové a myslet si, že se něco dramatického láme, je běžná iluze.
Například k vaší poznámce o antikoncepci a potratech: zákaz antikoncepce a potratů vůbec netvoří oněch 99% historie lidstva, ale naopak pouhou kratičkou epizodu. Celý zbytek lidstvo pracovalo s regulovanou porodností a rozlišovalo rekreační a reprodukční sex. Lidé měli prostě zhruba tolik dětí, kolik bylo potřeba a tak to bude i nadále. Dnes se v tomto nic nového neděje. Máme jen lepší kondomy v lepších obalech a jiné vymoženosti, se stejným výsledkem.
Ad 6) „Hodně zdaru“ nebylo míněno doslovně ani nijak zvlášt osobně. Spíše to mělo vyjadřovat myšlenku, že plnohodnotná náhrada za náboženství není na obzoru.
Tzv,„sekularizační“ trend vede slovy T.S.Elliota leda k tomu, že ti kdo nevěří v Boha jsou ochotni uvěřit čemukoliv, třeba se klanět Stalinovi a Hitlerovi. Když vidím, jak lidé dnes věří tomu, že vláda pohání ekonomiku tištěním obrázků na papír, a tím že parta zkorumpovaných polointeligentů přesouvá peníze z kapsy A do kapsy B, je mi hned jasné, že přirozená tendence věřit v nadpřirozené síly nikam nemizí a celá mantra o jakémsi nahrazování víry racionalismem je jeden velký omyl. I ty hony na čarodějnice nám zůstaly, pouze mají civilizovanější formu.
Ad 7) Já jim to jedno dítě srdečně přeji. A jestli si spoří na důchod je také jejich soukromá věc. No problem. Pokud pak ale nebudou chodit za mnou, abych jim přispěl. Pak to teprve to začne být moje věc a začnu se bránit. Svým dětem vštěpuji, že ani ony ani já jsme žádné dluhy neudělali, a ať se necítí za nějaké dluhy zodpovědné. Jediné závazky máme ke své rodině a k lidem, na které přišlo neštěstí bez jejich zavinění. Ostaním přejeme Good luck.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

"Produktivní část populace pak není schopna ufinancovat penze stále rostoucí armády důchodců, a navíc jim platit zdravotní péči."
- Co to přesně znamená "ufinancovat penze"? Před 100 lety pracovalo v zemědělství zhruba 80 % populace a měli problém uživit celou společnost. Dnes v zemědělství vyspělých zemí pracují asi 2 % populace a mají problém udat vše, co vyprodukují. Pokud problémem s "ufinancováním penzí" myslíte, že bude problém staré lidi uživit, tak to považuju za nesmysl. V současnosti žije v České republice zhruba stejně obyvatel, jako žilo v české části ČSR v roce 1933. Jestliže byla tato země schopna s několikanásobně nižším produktem uživit 10,5 milionu lidí ve třicátých letech, není žádný důvod, aby to ČR nezvládla s obdobným počtem lidí i za 30 let, byť by jejich věková struktura byla posunuta významně směrem ke starším ročníkům. To, co totiž je problém, není nedostatek vytvořeného bohatství, to od těch třicátých let stouplo mnohonásobně. Problémem je rozdělení toho bohatství.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Odpovím po odstavcích:
1. Souhlasím
2. Souhlasím
3. Argumentovat historií je naneštěstí velice ošemetné. Po 99% historie lidstva byla průměrná doba dožití 30 let, dělba práce a její sofistikovanost byla malá, neexistovala antikoncepce, ideologická role náboženských dogmat (pro naši debatu rozhodující především zákaz potratu)měla v široké populace nepopiratelnou autoritu a téměř absolutní názorový monopol. V mnoha ohledech je lidstvo posledních cca 100 let úplně jiným „živočišným druhem“. Berte to prosím pouze jako přirovnání. Ovšem podle mě dost trefné. Tudíž argumenty typu 99% historie lidstva mě nijak zvlášť neberou.
Taky argumenty pomocí většiny jsou slabé vzhledem k tomu, že jsem se zaměřil na nejvyspělejší regiony světa: sev. Evropa, vých. Asie, pobřeží USA. Samozřejmě, že se můžete odkázat na miliardy lidí, kteří žijí poměrně tradičně, jenže i ti většinou aspirují (byť často nevědomky) k převzetí tohoto kulturního modelu.
4. Není třeba se vozit na jednom slovíčku (navíc to slovo bylo „samospasitelný“). Jsem libertarián jako vy. Nechci nic měnit shora, pouze pozoruji a snažím se odhadnout budoucí vývoj.
5. Souhlasím.
6. Hm, tady musím upozornit, že se zdá, že trochu popíráte vlastní libertariánství. „Přeji hodně zdaru ve vymýšlení něčeho, co ho nahradí.“ Nic takového nemám v úmyslu. Pouze pozoruji, že pro stále víc a víc lidí přestává být institucionalizované náboženství věrohodné. Je to jakási „druhá vlna reformace“. Zdá se naopak, že samotné společenské konvence postačují a přirozený racionalismus vycházející zespodu (na rozdíl od Fr. revoluce) k chodu společnosti bohatě stačí. Není třeba dehonestovat názor jiného diskutéra zkratkou o tom že bezbožná společnost automaticky vede k totalitarismu. Jak to dopadne, nevím. Ale trend je sekularizační a vychází zespoda. Bojím se spíše reakce tradicionalistů skrze státní struktury. O hodnotě náboženství se vůbec nechci bavit, to samotné by bylo na hodně dlouho. Jde mi spíš o deskripci současného vývoje, nikoliv o preskripci.
7. „Mám pocit, že většina z nich je v roli matky quite happy a většina matek je i zapojena v pracovním procesu.“ Nevím, společnost se strašně rychle mění. Spoustě těchle quite happy matek stačí jenom jedno dítě. Počet bezdětných roste neuvěřitelným tempem. O generaci dnešních náctiletých se nedá predikovat už téměř vůbec nic. A jak už jsem řekl, pokud člověk hledá (přibližné) odpovědi na otázky o budoucnosti, tak se většinou vyplatí dívat do vých. Asie :
http://www.theguardian.com/world/2013/oct/20/young-people-japan-stopped-having-sex
(Odpusťte mi ten Guardian :)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Zkuste si najít vývoj zdanění a sociálních výdajů v době od WWII. Víc vám pomoci nemohu. To, co napravovala Thatcher byla spíše krize státního vlastnictví a centrálního plánování ekonomiky, než sociálního státu, jak ho chápeme dnes.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Lidé nějaký čas děti nepotřebovali (alespoň z existenčního hlediska), protože byl vynalezen PAYG. Éra tohoto systému se ale chýlí ke konci s tím jak se mění demografická struktura populace: díky pokroku v medicíně se prodlužuje doba dožití, ovšem senioři trpí řadou neduhů a nemocí. Dříve přežívali do vysokého věku ti přirozeně nejzdravější a nejodolnější. Dnes moderní zdravotnictví udržuje při životě většinu, ale nezajistí jim dobrou kondici. Proto také nelze prodlužování doby dožití řešit neustálým prodlužováním doby odchodu do důchodu. Výsledkem je, že lidé jsou stále starší (delší dobu v důchodu), ale neschopní pracovat. Produktivní část populace pak není schopna ufinancovat penze stále rostoucí armády důchodců, a navíc jim platit zdravotní péči. Proto je průběžný systém odsouzen k zániku. Vstupní parametry, na kterých navržen, už dávno neplatí a jeho matematika už nemůže fungovat.
Po jeho konci budou mít lidé tyto alternativy: 1) děti 2) úspory 3) strádání.
Zda jsou děti a rodina samospasitelné? Zkuste se na to podívat pravděpodobnostní logikou. Je to koncept, který fungoval 99.95% historie lidského druhu. Při znalosti tohoto a dalších faktů si odhad scénářů budoucího vývoje a jejich pravděpodobností proveďte sám.
Koneckonců, já nechci nikoho spasit. Já nejsem Mesiáš, na rozdíl od socialistů. Lidé budou mít svobodnou volbu mezi výše uvedenými alternativami, a já jim mohu jen popřát „hodně štěstí při rozhodování“. Pokud někdo nebude mít děti, bude žít zahálčivým životem, všechny peníze utratí v produktivním věku, je to čistě jeho věc. To, že na stáří zůstane odkázán na polévku od charity je byla jeho volba. Jsem samozřejmě ochoten pomoci těm, kteří se ne vlastní vinou dostali do průšvihu, ale nemám kapacitu se starat o každého lehkoživku.
Jinými slovy, až si klekne státní sociální systém, život si to nějak přebere, jako vždy před tím. Někdo bude zodpovědný, jiný ne. Bude to jejich volba a jejich věc. Lidstvo už bylo vystaveno horším zkouškám, jako byly například obrovské klimatické změny, a vždy se adaptovalo.
Co dělat, když si myslíte, že tradiční náboženství je pitomost, to nevím. Přeji hodně zdaru ve vymýšlení něčeho, co ho nahradí. Já náboženství spolu se společenskými konvencemi považuji za nezbytné. Dává lidem normativní systém, který je regulátorem jejich tužeb, které jinak neznají hranic. Tím poskytuje společnosti potřebný řád a chrání ji před chaosem, aniž by bylo nutno použít státního teroru. Svrchovanost Boží je navíc konkurentem vrchnosti světské a snaze člověka postavit se na místo Boha, a chrání tak společnost před státní totalitou. Slovy Johna Adamse: „Nevím co si počít s republikou třiceti milionů ateistů“ (míněna revoluční Francie). Náhražky, které přirozená lidská religiozita postavila na místo tradičního náboženství, jsou varující a zhoubné.
Pokud jde o ženy, nevím přesně kam míříte. Mám pocit, že většina z nich je v roli matky quite happy a většina matek je i zapojena v pracovním procesu. Samozřejmě s přestávkami. Jedinný problém vidím v tom, že mateřská role a péče o domácnost je v dnešní společnosti nesmyslně podceňována. Bludy o zaostalosti žen na mateřské šíří 30tileté bezdětné blbky z HR oddělení, jejichž svět se pohybuje mezi kanceláří, squashovým kurtem a diskotékou, a o reálném životě ví kulový. Podle mé zkušenosti, péče o děti a domácnost, pokud se dělá pořádně, je náročnější a komplexnější zaměstnání než 80% pracovním pozic v dnešním specializovaném světě.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Aha, takže když budu parafrázovat Vaši odpověď z jiného vlákna této diskuse - Vzhledem k tomu že máte zkušenosti ze vzniku sociálního státu a rozkladu sociálních vazeb v 19. století, je vám nejméně takových 150 let... To jen tak pro ilustraci, jak si drobně ve svých odpovědích a argumentech protiřečíte... :-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Vlastně máte pravdu, první sociální stát jako řemen zavedl Áda. Ovšem lidi jako vy se k němu obvykle moc nechtějí hlásit...

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Já bych jenom dodal, k příspěvku se kterým v zásadě souhlasím, že se člověk nemusí ani dívat do Číny. I u nás v Evropě existují ostrůvky předmoderní solidarity. Chlapi z východní Evropy dělají na Západě a s děckama doma pomáhají prarodiče. Po 10 letech práce v zahraničí jsou pak schopni se vrátit, postavit barák a rodičům se zpětně revanšovat. Neříkám, že je to ideální, ale když ten stát nemá na sociální stát (a pomalu a jistě se ukazuje, že dříve nebo později na něj nebude mít žádný evropský stát), tak i ve 21. století jsou tyhle prastaré struktury schopny se znovu tvořit.
Ovšem samospasitelné to myslím není. Lidi nechtějí mít děti, čím dál víc a čím bohatší jsou. (A ne jenom v soc. Evropě. Na posledních příčkách žebříčku jsou Singapur a Hong Kong. Co má k tomu říct teorie o dětech jako důchodovém pojištění nevím.) V bezdětném světě a vysoce specializovaném světě budoucnosti (jenž můžeme zahlédnout ve východní Asii) důchodci pozbývají své tradiční role v rodinném "hospodářství". Spousta jich proto radši zvolí anonymní výživu od státu než každodenní bezprostřední závislost na potomkovi, kterému se nemají jak bezprostředně revanšovat. Tradiční role, které stále ještě mají na čínském a evropském venkově, rapidně ubývají. Nechci vás kritizovat. Snažil jsem se pouze naznačit, že ty společenské změny jsou hlubší než pouhá rovnice soc. stát = snížená přir. solidarita. Co říkáte na pokles porodnosti a ztráty tisícileté funkce starých lidí ve společnosti? Opravdu si myslíte, že soc. stát potlačuje porodnost? Co když je ta kauzalita jinde (jako ve vých. Asii...a nebavím se o Číně, ale o Singapuru, Hong Kongu, Taiwanu, Korei a Japonsku)? Osobně to vidím spíš v zapojení žen do prac. procesu a ztrátě víry v trad. náboženství. Co vy? Co dělat, když si o náboženství myslíte, že je pitomost a ženám přirozeně nechcete bránit v jejich right to pursuit happiness?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

No, a co odpověď na jednoduchou otázku bez kličkování? Mne by opravdu zajímalo, co si o tom myslíte.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Napsal jsem vám za první možnost chvalitebně. Tudíž odpověď, že sociální stát vznikl za Bismarcka není obvykle akceptována jako přesná, ale i takové názory v sociologii najdete. Obvykle se to označuje za proto-sociální stát. Sociální státy vznikají až ve dvacátém století, ovšem mnohem dříve, než v těch vašich 60. a 70. letech, kdy naopak již sociální stát směřoval ke své krizi.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

"Stačilo dát inzerát a vybrat si z mnohdy několika stovek zájemců."
Tohle buď může někdo napsat z vlastní zkušenosti nebo prostě kecá.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Taky na basu, pane kolego.
70. léta 20. století jsou známa krizí sociálního státu v Evropě, která vedla od přelomu 70. a 80. let k jeho reformám, například v podobě thatcherismu.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Vy mi chcete tvrdit, že byste za sociální stát prohlásil, kdybychom zavedli odchod do důchodu ve věku o 15 let víc než je střední délka dožití tj. cca v 90? :-D

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Brilantní odpověď socialistického inženýra, což jsem ostatně očekával. Když byste měl přiznat, že se avizovaná kniha nemýlí, tak uhýbáte. Prozraďte mi, kde píši o osobní zkušenosti, tudíž nechápu těch 75 let. Je mi o nějaký ten rok méně .... :)

Zkuste to znovu, třeba na to přijdete.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

prolobbované daňové úlevy + přímé dotace

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Rozdáváte tady známky, přitom sám v tom máte slušný guláš. V 19.století vznikl možná tak státní průběžný penzijní systém v pár zemích. Současná podoba sociálního státu se formovala opravdu v 70.letech 20.století, jak píše pan Pozner.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Rád se nechám poddat a dovím se to od vás. Vzhledem k tomu, že máte zkušenosti s výběrem zaměstnanců v USA od roku 1960, a je vám tedy nejméně cca 75 let, jste jistě v tomto směru mnohem zběhlejší.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Sociální stát vznikl v 60. a 70. letech kterého století?
Pokud byste napsal, že sociální stát vzniká v 70. letech 19. století, dalo by se to uznat na chvalitebně. Pokud jste se domníval, že ve 20. století, tak nedostatečně.
Vliv, který měl rozklad sociálních vazeb tradiční společnosti (tedy rodin, obcí a církví) na život lidí, je dost znám. Ovšem na mises.org se o tom opravdu nedočtete.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Mohu se zeptat, jakou přímou platbu od vlády ony společnosti pobírají? Nebo jsou to jen prolobbované daňové úlevy?

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Sociální stát vznikl v 60. a 70. letech. Nějak to tehdejší selhávání rodiny rozveďte, to bude zase zajímavé povídání...
Mimochodem, ať už vznikl z jakkéhokoli důvodu, tak to nevyvrací tvrzení, že rozvrací rodinné vztahy. Dokonce i kdyby opravdu vznikl jako důsledek rozpadu rodiny, tak to neznamená, že ji nerozvrací.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Pane Brezino, když tak bazírujete na číslech a považujete je za dogma, tak si dovolím dotaz z působení v USA. Jak je možné, že v letech 1960 až 1990 byla nezaměstnanost podstatně nižší, než nyní a přesto nebyl problém nabírat jakékoliv zaměstnance. Stačilo dát inzerát a vybrat si z mnohdy několika stovek zájemců. Když uděláte totéž nyní, při vysoké nezaměstnanosti, tak už je ten zájem mnohem nižší. Schválně, jestli přijdete na to, jak je to možné a kde je zakopaný pes.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

A vy, jako obvykle, z neznalosti a ideologické předpojatosti, obracíte kauzalitu, v rámci které sociální stát vznikl. Nebylo to tak, že by sociální stát rozvrátil rodinnou solidaritu.

Bylo to přesně naopak. Nejprve vznikly sociální problémy, protože rodina už nefungovala, a pak teprve za dlouhou dobu přišel stát, aby to nějak - neohrabaně, neefektivně - řešil.

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Přemýšlím, zda nebyla nějaká vichřice, či tornádo od Evropy směrem k USA. Zda sebou nepřinesla sociální myšlenkovou smršť, doprovázenou rudými bacily. Jinak si ten odklon k socialismu v USA neumím vysvětlit.

Před pár desítkami let nebyl problém sehnat na jakoukoliv práci odpovědné lidi, kterým stačilo ukázat, co mají dělat a oni to, bez dozoru, dělali. Nezaměstnaných bylo méně, ale uchazečů u práci daleko více, než nyní. Jak je to možné? Vysvětlení je právě v citované knize, kterou bych doporučoval, jako povinnou četbu, všem poslancům EU.

Nechci se mýlit, ale očekávám, že Obamova éra budování socialismu, bude považována za jedno z nejhorších období v novodobé historii USA. Teď ji jen "přetrpět" s co nejmenšími katastrofami.

Nahlásit

0
+
-

Souhlas

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-
Zobrazit další