Diskuze: Krach rozpočtové odpovědnosti

Michal Weinfurtner|7. 2. 2013 08:41| reakce na Petr Holub - 7. 2. 2013 05:19

Cožpak různé nadace a dobrovolné charitativní organizace nefungují celostátně ? Některé dokonce celosvětově, například Transparency International, live aid, najdete spoustu příkladů organizací, které fungují mimo vlády států a často pomáhají lidem proti jejich vládám.

Problém Váš a spousty lidí je, že si to prostě jen nedovedete představit. Co třeba dnes fungující městské policie. Já vím že dnes jsou pod vedením státu. Ale fungují jaksi mimo celostátní policii. Jaký je v tom problém ? Fungují, dohlížejí, přestože jsou zřizované a kontrolované jednotlivými malými společenstvími, tedy obcemi.

Dokonce si obce vytvářejí dohody a tam kde nemají peníze na zřízení vlastní městské policie se vším všudy, nakupují tuto službu u sousedních obcí.

Já vím, namítnete že obce mají peníze od státu z vynucených daní a kdyby nebyl stát, obce by peníze neměly žádné, a lidi by dobrovolně své obci peníze nedávali.

A že by každá menší společnost měla jiné pravidla ? Co USA ? Tam má každý stát trochu jiné pravidla. Dokonce některá města mají svá pravidla odlišná od zbytku státu.

A ty odlišnosti jsou dosti významné. Představte si ó hrůzo, že v USA některé oblasti fungují zcela bez územního plánování. A jiná místa zase územně plánují. A přesto se USA ještě nerozpadly a ty oblasti bez ÚP nebyly zastavěny chaotickým shlukem nevkusných staveb které vadí všem.

Je to státní propaganda která vám nedovoluje si představit společnost bez státního násilí. Už od školky jsme vychováváni v nekritické úctě ke všem pravidlům přicházejícím shůry autorit. Je na nás rodičích abychom svou výchovou působili proti této propagandistické mašinerii výuky dětí a rozbíjeli ten úzus že bez státu a jednotných pravidel a pravidel na každou maličkost bychom uvrhli zemi do chaosu. Není to pravda.

Veřejný zájem je poněkud problematický termín a dnes se za ním nejčastěji skrývá zájem některé ze zájmových skupin které aktuálně uchvacuje moc násilí.

Je falešné a lživé tvrzení, že veřejný zájem = zájem všech, nebo snad zájem většiny.

Petr Holub|7. 2. 2013 05:19| reakce na Michal Weinfurtner - 6. 2. 2013 20:56

Dobrovolné sdružování je zcela v pořádku a funguje u záležitostí, které nemají celospolečenský záběr. Každé takové uskupení si vytvoří svá pravidla a podmínky. Pokud je pro jednotlivce výhodné je akceptovat, tak do daného spolku může vstoupit a požívat jeho výhod. Proti tomu samozřejmě nic nenamítám. Jenže u policie, armády a soudů je toto složitější. U těchto složek je třeba, aby tu fungovaly celostátně, pro každého a nezávisle, jinak jejich existence nebude mít smysl. A to nelze zajistit nějakým dobrovolným sdružováním se do spolků. Nedovedu si představit situaci, že by se kupříkladu polovina lidí rozhodla, že služeb policie využívat nebude. Jak by policie postupovala v případě, když by takového člověka někdo zavraždil? Ta vražda by se nevyšetřovala, protože si to nezaplatil? Tím pádem by se vraždění těchto lidí stalo beztrestné, což by vedlo k tomu, že by si tu policii beztak raději začali platit všichni. Čili veřejný zájem. Obdobně to platí u soudů i u armády.

Petr Holub|7. 2. 2013 04:38| reakce na Martin Risik - 6. 2. 2013 20:31

Osobně jsem pro zrušení daně z příjmu i ze zisku, protože si myslím, že to jsou jedny z nejvíc kontraproduktivních daní. Vysoké daně z příjmů a zisku jsou tvrdým políčkem do tváře konkurenceschopnosti dané země, o čemž se může momentálně přesvědčit například Francie. Myslím si, že kdyby tu vláda byla schopna provést skutečné reformy, nebylo by již peněz z těchto daní třeba a bylo by záhodno, aby zůstaly občanům v kapse, kteří by je mohli použít na cokoliv by uznali za vhodné. Například na zaplacení si zdravotního pojištění, školného či by si je uspořili na důchod. Díky zapojení trhu by poskytování těchto služeb bylo levnější, než když se tyto služby profinancovávají skrze stát, zamezilo by se plýtvání, korupci a vzrostla by kvalita těchto služeb.

Co se týče daňové progrese, považuji to za nesmysl a okrádání. Myslím si, že daňová progrese značí nehospodárnost těch států, ve kterých je zavedená, neboť politikům prosazujícím takovouto formu daně nejde ve skutečnosti o nějakou "spravedlnost&q uot;.Jde jim o peníze, za které by mohli poplatit své předvolební sliby, díky kterým vyhráli volby a dostali se k moci.

Michal Weinfurtner|6. 2. 2013 20:56| reakce na Petr Holub - 6. 2. 2013 16:32

Problém je v tom, že vy si tu společnost představujete, jako soubor sobeckých zlých jednotlivců uzavřených ve svých světech.

Společnost bez státního násilí může zůstat stále společností. Lidé si mohou pomáhat, zakládat spolky a dobrovolné organizace, charitu. Dělají to i dnes, proč by to nedělali ve společnosti bez státního násilí. Stát dnes přece nenutí lidi sdružovat se v dobrovolnických organizacích.

Tyto organizace lidé zakládají někdy dokonce státu navzdory.

Podívejte se na nedávný příklad z Ruska. Tam se vládě přímo nelíbí, že si lidé pomáhají navzájem a chtějí mít dobrovolnictví pod kontrolou.

Pokud vyjdete z předpokladu, že lidé jsou většinově buďto zlí padouši nebo hloupé ovce, pak zřejmě budou vaše úvahy platit. Jenomže lidé ve většině nejsou takoví.

Dalším příkladem může být klub nadaných dětí, fungující v podstatě také státu navzdory a zcela na dobrovolné bázi.

Martin Risik|6. 2. 2013 20:31| reakce na Petr Holub - 6. 2. 2013 16:32

"Pokud je něco ve veřejném zájmu, má to fungovat pro všechny a všem měřit stejným metrem, pak je nesmysl to nazývat masivním okradením a je naopak spravedlivé, když něco, co všichni ve státě potřebují a využívají stejnou měrou, rovným dílem i zaplatí."

Ako do tejto vasej vety zapadaju dane? Dnesne dane, to je podla Vas platba " rovným dílem"? Ved hocijaka sadzba dane v percentach je vlastne progresivna, cim vacsi prijem, tym vacsia dan, pricom kazdy obcan ma narok na rovnaku uroven sluzieb poskytovanych statom, bez ohladu na vysku dani, ktore zaplatil.
Toto mne vobec nepripada,ako rovnaky meter pre vsetkych.

Petr Holub|6. 2. 2013 16:32| reakce na Jan Altman - 6. 2. 2013 16:02

Napsal jsem osoba, která nemá dostatek finančních prostředků na to, aby si hradila bodyguarda. Tzn., že pořád může mít dost peněz na jídlo, nehledě na invalidní vozík, který by se dal třeba taky speněžit.
Proč by měla pojišťovna chránit nepojištěnce, vždyť se jí to nevyplatí? Když například pojedu do zahraničí nepojištěn a zraním se, tak se na mě pojišťovna taky vykašle. A jakou motivaci by potom lidé měli platit si to pojišťení, když nepojištěnec by byl před grázly chráněn stejně jako osoba, která si pojištění platí?
Sám jste v příspěvku naznačil, že ochrana a výkon práv je veřejným zájmem všech. Jediný kdo snad nemá zájem na tom, aby se zde potírala kriminalita a fungovaly nezávislé soudy může být ten zloděj, který by vzniklé anarchie využil.
Pokud je něco ve veřejném zájmu, má to fungovat pro všechny a všem měřit stejným metrem, pak je nesmysl to nazývat masivním okradením a je naopak spravedlivé, když něco, co všichni ve státě potřebují a využívají stejnou měrou, rovným dílem i zaplatí.
Nehledě na to, že anarchistické režimy obvykle směřovaly ke vzniku diktatury. Děkuji za odkaz na knihu, podívám se až bude víc času. Přikládám odkaz na video, kde jsou zmíněny i nevýhody anarchie.
http://www.youtube.com/wat ch?v=p2jel7l6VWk&list =PLYqI2tc080yMiIA7thI-pbLdKsS- KfOok

Jan Altman|6. 2. 2013 16:02| reakce na Petr Holub - 6. 2. 2013 10:39

Jak by někdo mohl okrádat někoho, kdo nemá peníze? :-)
A dovolili by občané a agentury zajišťující výkon práva (pojišťovny?) pošlapávání práv u lidí, kteří nemají na pojištění? Nebáli by se, že takový zločinec dříve či později poškodí i je a tak by raději preventivně zasáhli o na obranu nepojištěného?

Těžko říct, ale dobré by bylo si přečíst například toto:
http://www.libinst.cz /Files/KqLFy4r2/profile/2662/p ravo_obrana.pdf


Kaž dopádněmi je zvláštní, že máte starost o to, že by někteří jednotlivci neměli na ochranu před okradením a řešit to chcete okradením všech (a to tak že masivním). To mi moc nedává smysl.

Jan Altman|6. 2. 2013 15:56| reakce na Petr Kocur - 6. 2. 2013 15:01

Podle mne přijde doba, kdy mladí prohlásí, že za dluhy minulých generací necítí žádnou zodpovědnost.

Respektive ona je k tomu situace dožene:

- Až bude polovina lidí v penzijním věku (a mezi produktivní generací bude vysoká nezaměstnanost či "zaměstnanost&q uot;ve státním sektoru), tedy až čtvrtina národa bude muset živit ten zbytek (a vedle toho si spořit na penzi, splácet hypotéku, živit ženu a děti), podmínky se stanou tak nesnesitelnými, že vzdor se stane nevyhnutelně masovým.

- Až daně budou muset být vysoké proto, že státní dluh bude 2-3x vyšší než dnes a bude se z něj platit 2-3x vyšší procento, plátcům daní nezbude nic jiného, než daně napřed minimalizovat a odmítat ve skrytu, ale nakonec převládne názor, že nenesou zodpovědnost za dluhy které nenadělali a odmítnou nést toto břemeno hromadně, organizovaně, demonstrativně, hlasitě.

Podle mne je tento vývoj nevyhnutelný a to ze dvou důvodů:

1) DEMOGRAFIE: lidí v produktivním věku ubývá, lidí v postproduktivním přibývá. Nejen že se tedy bude zhoršovat poměr mezi plátci a příjemci, ale také bude klesat HDP (zkrátka proto, že bude méně produktivních) a tím automaticky poroste poměr dluhu k HDP i kdyby nějakým zázrakem dluh zůstával ve stále stejné absolutní výší (v což ale nevěří ani ten největší optimista).

2) SOCIALISMUS: Demokracie nutně a zákonitě vede k socialismu a socialimus neodvratně k bankrotu. Postupující socializace, byrokratizace, intervencionismus, etatismus, regulace, přerozdělování, atd... je dobře vidět jak na EU, tak na USA. Socialismus zapříčiňuje marasmus, krize, relativizaci vlastnických práv, úpadek. Zpitomnělé masy v reakci na pokles životní úrovně a životních jistot paradoxně požadují ještě více socialismu. A politici je v tom rádi povzbuzují, protože to posiluje jejich moc. Klasický případ pozitivní zpětné vazby.

Šanci oddálit nevyhnutelně se blížící kolaps by měl jen nějaký objev s masivním globálním dopadem. Něco o síle objevu Ameriky a vynálezu parního stroje. Možná k tomu dojde, ale je otázka, zda na to chceme spoléhat. Protože minimálně se stejnou pravděpodobností nás potká nějaká negativní černá labuť.

Petr Kocur|6. 2. 2013 15:01

Jan Altman napsal: "Stát také může více či méně okrádat budoucí, ještě nenarozené generace, které nemají šanci se k tomu vyjádřit a bránit se - dluh se bude splácet z jejich budoucích daní. Je to jako by po vašem vnukovi najednou někdo v budoucnu chtěl splatit mou hypotéku..."
A teď si vzpomeňte, jaký odpor vyvolal předvolební klip Přemluv bábu! Zejména slova: "Vy si umřete a dluhy nám tu necháte..."
Pan Altman to jen vyjádřil jinými slovy.
A pak se divte, že mladí lidé se odmítají rozmnožovat. Proč taky přivádět na svět zadlužené nevolníky? Dluh je, jak známo, cesta do otroctví. Nejen námi vytvořené dluhy, ale i dluhy, které jsme zdědili.

Jan Altman|6. 2. 2013 10:42| reakce na Vlad Ender - 6. 2. 2013 09:17

Kokos, hrouda zlata, cihla stříbra, tuna mědi, barel ropy - to všechno má reálnou cenu pro někoho jiného. Něco z toho se na pustém ostrově neuplatní, ale v reálněm světě ano.

Tvrzení peníze=půjčka, to je námětem textů typu "peníze jako dluh". Je to v podstatě pravda pokud akceptujeme výhradně dnešní vynucené nekryté peníze, které vznikají jako dluh. Dokonce je tam ta závislost obrácená - napřed je dluh a z něj až peníze. Stát si půjčí, centrální banka dluh koupí za nově vytvořené peníze a ty tím vzniknou. Banka půjčí díky systému částečných rezerv více, než si u ní vkladatelé uložili a tím vzniknou peníze. Ale to není nějaký obecný a nutný princip, je to nepřirozený stav umožňovaný a vynucovaný současnou legislativou.

Každopádn ěmoje měsíční 3 tisíce putující do obálky na dovolenou žádnou půjčkou nejsou.

Peníze nejsou žádná samostatná komodita, jen zůčtovací a transakční médium. Na jejich množství nezáleží. Libovolné množství peněz je schopné obsloužit všechny transakce v ekonomice. Jedné, na co má jejich množství vliv, jsou relativní ceny. Když peněz bude 2x méně, ceny budou 2x nižší, ale transakcí bude stále stejně. Když bude peněz 2x více, transakcí bude stále stejně, jen relativní ceny budou 2x vyšší.

Ten poslední odstavec o státu je opravdu podivný. Jak souvisí to, že používám internet, s tím, že souhlasím se státem? Nijak ho k tomu nepotřebuji, ani jeho službu "vynucování práva". Jednak by ji klidně mohl poskytovat trh a jednak v tomto případě není potřeba - pokud by poskytovatel poskytoval internetové připojení špatně, příští měsíc mu již nezaplatím a přejdu k jinému. V čem potřebuji stát??
A stát mne zde drží, resp. drží zde můj majetek. Nebo snad mohu odejít i se svým pozemkem, či na něm vyhlásit samostatnost či daňový ráj?
A který "monopolistickýquot;koncern chcete srovnávat se státem? Služby kterého koncernu musím odebírat i když je považuji za neužitečné či předražené? Možná to platí v případě koncernů, které stvořil sám stát a jejich monopol nadále udržuje násilím (pošta, dráhy, VZP, kartel notářů v povinné komoře, atd...).

Petr Holub|6. 2. 2013 10:39| reakce na Jan Altman - 5. 2. 2013 15:10

Zajímala by mě Váše představa státu, který by svou výdajovou stránku limitně přiblížil k nule? Pochopil bych soukromé školství, zdravotnictví a spoření si na penzi. Ale co třeba základní funkce státu jako je zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti? A kdo a za čí peníze by měl dohlížet na dodržování a výkon práva? Policie, armáda a soudy jsou podle mého názoru složky, které nelze nahradit a musí být státní. Nedovedu si totiž představit situaci, že by například osoba, která není z nějakého důvodu výdělečně činná a nemá tudíž finanční prostředky na to, aby si platila bodyguarda, tak že by ji lidé mohli zcela beztrestně okrádat, pokud by zde nefungovala státní policie mající za úkol měřit v oblasti práva všem stejným metrem bez ohledu na výši jejich finančního příspěveku do rozpočtu apod.

Vlad Ender|6. 2. 2013 09:17| reakce na Jan Altman - 5. 2. 2013 23:00

Pokud vezmene usporu jako odstraneni penez z obehu, logickym dopadem sporeni vsech je ze penize z obehu zmizi uplne.
Vy berete penize jako hlavne "store of value", neco co ma hodnotu. Pro me penize - at uz v libovolne forme - samy o sobe hodnotu nemaji, maji hodnotu jen v kontextu smenitelnosti za neco jine (t.j. jako transakcni medium). Penize jsou pro me krystalizovana duvera. Srovnavat kokosy s penezi nejde, neb kokos muzu (dokud se neskazi) snist, hrouda zlata je mi na opustenem ostrove na dve veci.

V soucasne spolecnosti v podstate kazda uspora JE pujcka - kdyz mate penize na ucte, je to pujcka bance (ac si to hodne lidi neuvedomuje, a porad si mysli ze jsou to "jejich" penize). Kdyz si za sve penize koupite cihlu zlata, tak s bilanci soukromeho sektoru to nic neudela - predtim mel nekdo cihlu a vy penize, pote mate vy cihlu a on penize (ktere bud spotrebuje nebo uspori). Rozdil by byl, pokud by jste si na cihlu pujcil (nebo pokud si na cihlu pujcil predchazejici) - to by s bilanci soukromeho sektoru neco udelalo.

Pokud si sporite 3k mesicne na dovolenou a nedavate to pod polstar ale mate to na bankovnim ucte, je to zase pujcka (jak jsem rikal, KAZDY bankovni ucet je legalne pujcka bance, a dava bance pravo s tema penezma nakladat jak chce za predpokladu, ze splni dalsi podminky smlouvy).

O vydelavani ci nevydelavani vlady se moc bavit nebudu, protoze to nema smysl. Tvrzeni o kradezi penez vladou ma stejny smysl jako tvrzeni o kradezi penez firmou ABC od ktere si musim neco koupit. vlada poskytuje sluzby ktere pouzivate (fakt ze jste pripojen na internet to silne indikuje, neb to znamena ze mate smlouvu o pripojeni, coz znamena ze pouzivate sluzby vymahatelnosti prava. Na silnici take nejspise jezdite atd. atd.). Muzeme se bavit o tom ze poskytuje zbytecne a predrazene sluzby, a ze nektere poskytuje monopolisticky, ale to neni fundamentalne jine nez nektere koncerny. A tvrzeni ze je to proti vasi vuli - nikdo Vas (uz) nedrzi v CR retezem, emigrovat muzete vzdy, takze schopnost "shopping around" mate. Jen si proste cenite moznosti pobyvat v CR vice nez moznosti pobyvat nekde jinde s nizsimi danemi (a to je ciste libertarianska ekonomicka analyza)

Petr Molik|6. 2. 2013 07:12| reakce na Stanislav Brabec - 5. 2. 2013 20:41

Jako příklad úžasně fungujícího většího města bez MHD doporučuji zajet do Los Angeles, kde nechali MHD tak dokonale zakrnět (podfinancovat), že je tam každý den na mnohaproudých silnicích mnohoset kilometrů zácp, takže průměrná ryhlost dopravy klesla velmi blízko rychlosti chůze. Každý z těch američanů je ovšem úžasně svobodný, nezávislý a samostatný když tráví 90 minut deně v nějaké zácpě a srká u toho Starbucks latte. V každém autě je samozřejmě jeden, maximálně dva lidé. Opravdu je provoz jedné tramvaje ve špičce dražší než amortizace padesáti aut, benzín, produktivní čas těch padesáti lidí (plus samozřejmě čas na nalezení parkování), celodenní parkovné (zkuste placeně zaparkovat na osm hodin v New Yorku nebo Hong Kongu) atd.

Ano, spoustu z toho nevidíte, a spousta z toho je peněžně nevyčíslitelná, ale ty externality existují. Co třeba školou povinné děti, ty by potřebovali extra školní autobus, protože vy jako rodič je asi těžko odvezete domů ve dvě odpoledne. No tak škola pořídí školní autobus, že. Je to ale opravdu efektivní, platit extra řidiče a vozidlo, který udělá jeden okruh ráno a jeden večer?

Nikde jsem nepsal (ani nenaznačoval), že veřejná doprava nemá být efektivní a úměrná populaci a potřebě v místě. V Praze by asi mikrobusy nestačily a Cheb zase nepotřebuje metro. O vlakové dopravě jsem nepsal pro jistotu vůbec. Nevklátejte mi prosím do úst věci, které neříkám.

Co se týče vzácných zdrojů - já ovšem považuji prostor v ulicích našich měst za velmi vzácný statek, protože ty ulice vznikly v minulých stoletích pro zcela jinou hustotu přepravy. Pokud projektujete moderní megapoli na zelené louce jako třeba Dubai, klidně můžete postavit osmiproudé dálnice a dostatek parkingů. Zkuste to udělat třeba v dnešním New Yorku a uvidíte co vám řeknou.

Na komentář pana Altmana nehodlám reagovat. Vzít mou preferenci MHD, extrapolovat ji na moji chuť platit 90% daňě (90% bylo mimochodem nejvyšší daňové pásmo pro bohaté v USA za dob kapitalisty Eisenhowera, to až socialista JFK je snížil), žít v kibucu a chovat je jako hippie a pak mě za to urážet, je klasický argumentační faul. My všichni víme, že pan Altman, považuje za nepřípustné vměšování státu i povinnou školní docházku nebo očkování dětí.

Jenom nevím proč pan Altman místo toho remcání už dávno neodjel do nějaké země kde se žádné daně neplatí a kde si může svobodně pojistit co chce a investovat do čeho chce. Já to tak udělal, nelituji, ale nemám potřebu tady exhibovat oškodlivosti státu a tyranii úřadů.

Jan Altman|5. 2. 2013 23:00| reakce na Vlad Ender - 5. 2. 2013 18:29

Úspora je odložená spotřeba. To je definice úspory. Žádná definice úspora=půjčka neexistuje a má to důvod :-)

Úspora třeba je, když Robinson na ostrově nesní všechny sklizené ořechy, ale desetinu z nich si dává stranou. Buď na horší časy, nebo aby je investoval - až jich bude mít dost, nemusí X dní shánět jídlo a daný čas může věnovat např. výrobě nějakého nástroje, který mu zvýší produktivitu a blahobyt.

Úsporu mohu půjčit za úrok, nebo ne. Ty dvě věci spolu nemají nic moc společného. Když svou úsporu půjčim někomu z rodiny bez úroku, stále to byla úspora. Když svou úsporu vložím do banky a dostanu jednoprocentní úrok při dvouprocentní inflaci, stále to byla úspora, i když úrok byl reálně negativní.

Tzn. nesouhlasím, že něčí úspora musí být pujčka někoho jiného. Robinsonovy ušetřené ořechy nebyly žádnou půjčkou. Strejdova zlatá cihla, na kterou šetřil 3 roky také není žádnou půjčkou (kde je ta protistrana?). Pokud si spořím na dovolenou, dávám si 3000 měsíčně stranou, také to není žádná půjčka.

Co se týče té vlády a jejích úspor: vláda nemůže nic uspořit, protože nic nevydělává.
Má jen to, co sebere jiným proti jejich vůli, nebo to, co si půjčí na účet budoucích generací, aniž ty se mají šanci k tomu vyjádřit. Když vláda bude méně utrácet (stejně to jsou neefektivní nesmysly a zkorumpované zakázky) a pokud možno i méně vybírat, nemá to s úsporami nic společného. Jen nebude brát peníze těm, kteří je vydělali a kteří sami nejlépe ví, jak je efektivně utratit. Vládní útraty tedy nic neřeší. Jen seberou peníze produktivním jedincům či budoucím generacím a nechají je utratit nezodpovědným politikům a úředníkům. Ale stále to jsou ty samé peníze, žádné nové, jaksi navíc.

Pavel Antonín|5. 2. 2013 22:40

Rozpočtová odpovědnost je důležitá, a právě proto že ti za ní zodpovědní ji nedodržovaly jsme tam kde jsme. Tak že musíme zpátky k rozpočtové odpovědnosti protože dlouhodobě nic jiného neexsistuje, všechno ostatní je je podvod.

Zavacky|5. 2. 2013 20:45| reakce na Josef Novotný - 5. 2. 2013 14:32

Toto je jediný správny pohľad. Už to nie je možné zastaviť, aj keby sme chceli.
Existuje ale aspoň taktika, akoby sa dalo znížiť dopady : Radikálne znížiť dane, prilákať čo najviac zahr. kapitálu, mimoriadne zvýhodniť malých podnikateľov vrátane poľnohospodárskych, radikálne decimovať štátnu správu - a keď to všetko krachne, bude sa dať žiť aspoň ľudsky z toho kapitálu, čo sa tu (u vás,u nás - to je jedno) nazhromaždí a z malého podnikania, ktoré všetko ako-tak udrží nad vodou. Vrátane domácej produkcie potravín s príslušnou mierou zamestnanosti.

Stanislav Brabec|5. 2. 2013 20:41| reakce na Petr Molik - 5. 2. 2013 09:08

Hromadná doprava je naopak ukázkou, jak její státní regulace a monopolizace vede k obludnému nárůstu spotřeby zdrojů.

Například České dráhy vozily v roce 2010 jednoho cestujícího z Prahy do Chomutova za 3200Kč. 200Kč zaplatil cestující, 3000Kč zaplatili daňoví poplatníci. Jakýkoliv soukromý dopravce by to dokázal řádově levněji.

Když se podíváme, kolik každý z nás v daních zaplatí za hromadnou dopravu, jde o mnoho tisíc ročně. Každému Pražanovi spoluobčané přispívají zhruba 10000Kč ročně jen na MHD.

Výsledkem je neuvěřitelné plýtvání omezenými zdroji. Tam, kde by zvládl dopravu malý mikrobus, jezdí vlak. Tam, kde by zvládlo dopravu jedno osobní taxi, jezdí autobus.

A to plýtvání ve výsledku platí všichni bez rozdílu. Kdyby jim stát peníze ponechal, mohli by se lidé dopravovat za své mnohem efektivněji, byť zdánlivě dráž.

To křivení cen má i další negativní externality: V extrémním případě spotřebují dotované dopravní podniky na cestu pracujícího do práce více hodnot, než jich dotyčný dokáže v práci vytvořit.

Vlad Ender|5. 2. 2013 18:29| reakce na Jan Altman - 5. 2. 2013 15:00

Vim ze toho budu litovat, ale neda mi.


Pokud sporim, a chci s toho urok, tak to musim nekde investovat, tudiz
kazda uspora=neci pujcka. Souhlasite?
Pokud ne, prosim rici proc ne.
Pokud ano, tak zde je dalsi krok.

Pokud cely soukromy sektor (obcane + firmy) setri, CI je to pujcka (aneb kdo si ty penize pujci)? Existuji jen dve moznosti - bud si pujci stat, nebo si pujci "cizinci". Pokud si pujci cizinci, tak si uvedomme, ze si pujcuji porad CZK, aby koupili neco v CZ (zbozi nebo investice).

Takze mame celkem jednoduche P+V=Z, kde P jsou soukrome uspory (nebo dluh pokud negativni), V jsou vladni uspory (nebo dluh, pokud negativni)
, a Z je nase bilance se zahranicim - suma obchodniho prebytku/deficitu a investici (platebni bilance).

Pokud teda chceme aby soukromy sektor sporil, a vlada sporila, tak MUSIME mit prebytek v platebni bilanici, nic jineho fyzicky NENI MOZNE (za predpokladu ze sporeni != zakopani penez na zahrade ale zapujceni, v kteremzto pripade proste jen penize zmizi z obehu uplne coz zase ale znamena neco jineho).

Dle CNB kumulativni platebni bilance za 2012 je zaporna. Tudiz pokud chceme aby soukromy sektor sporil, vlada si MUSI pujcovat (kdyz soukromy sektor nemuze pujcit zahranici, tak zustava jen vlada... ). Nic jineho fyzicky neni mozne pokud uzname ze neci sporeni je neci jina pujcka. A mimochodem, je uplne fuk jestli jsou to zlataky nebo potistene papirky.

Karel Dvořák|5. 2. 2013 16:06

Jsem hluboce presvedcen, ze pan Prouza nema pravdu, problem neni v tom, ze vlada setri (jiste, asi by se dalo setrit smysluplneji, ale to je na jinou debatu). Kdyby vlada vice utracela, vedlo by to jednak k narustu dluhu a take k tomu, ze bychom meli jeste vice nesmyslnych staveb jako je obchvat Sulce na silnici I(R)/7 (chomutovska), dalsi nabrezi jako je to Maxipsa Fika v Kadani, dalsi prumyslovky zrekonstruovane za nesmyslne penize, jako v Ostrove n. Ohri ... A tak by se dalo pokracovat velmi, velmi dlouho. HDP by mozna vzrostl, ale nez takoveto "investice" ;,to snad radeji zadne.
Zdroje tu pritom jsou. Bez ironie. Na uctech se lidem valeji ne desitky, ale stovky miliard korun. Lide s nimi provozuji urokovou turistiku (presouvaji je ze sporiciho uctu uroceneho 2% na ucet uroceny 2,1%), kupuji za ne Kalouskovy "sporici" dluhopisy atd. Cekaji na nekoho, kdo prijde a bez rizika jim jejich penize zhodnoti. Toto chovani je zcasti pochopitelne, ale obavam se, ze bez jeho zmeny, bez vetsi ochoty k riziku a k soukromym investicim tady a ted, se ze soucasne stagnace nemuzeme vyhrabat. Co vsechno se musi zmenit, aby to podstatna cast lidi pochopila a zacala se chovat jako ve svobodnem trznim hospodarstvi?

Jan Altman|5. 2. 2013 15:21| reakce na Petr Molik - 5. 2. 2013 09:08

Ideální by bylo, aby lidé s názorem jako máte vy, měli možnost své vize zrealizovat, ale aby lidí, kteří mají názor opačný, mohli zase žít podle svého.

Tedy aby socialisté mohli odezdávat klidně i 90% svých příjmů do společné kasy a navzájem si z toho vyplácet dotace, podpory, platit vzdělání i zdravotní péči, klidně si i provozovat socialistické či družstevní podniky počínaje zemědělskými družstvy a konče třeba i výrobou automobilů v nějakém AZNP.

Něco na způsob kibucu.

Lidé jiného názoru by se nemuseli účastnit státní průběžné penzijní pyramidové hry a mohli by si na penzi spořit pomocí investic do nemovitostí, akcií a drahých kovů. Platili by si komerční zdravotní pojištění u nějaké Allianz. Atd...

Nikdo by druhému nebránil žít podle jeho přesvědčení.
To by bylo fér.
Ale pokud někdo má takový socialistický názor a zároveň to pojímá tak, že k účasti v takovém systému chce násilím donutit všechny (byť by šlo o menšinu), pak je dobré jednoznačně poukázat na to, že jde o popření lidských a vlastnických práv, nelegitimní násilí a donucení, popírání práv menšin.

Jan Altman|5. 2. 2013 15:13| reakce na Michal Jeřábek - 5. 2. 2013 08:36

Přesně tak, pokud vláda zvýší dluh o 100mld (nebo si 100mld nechá vytisknout od ČNB) a ty peníze utratí za sebevětší a sebepředraženější nesmysl, HDP vzroste.
Dokonce i když ty peníze utratí za něco, co lidem a ekonomice škodí, v ten okamžik HDP vzroste.
Je jen málo nesmyslnejějších ukazatelů, než HDP. Spíše je to nové náboženství, nebo minimálně fetiš.

Jan Altman|5. 2. 2013 15:10| reakce na Petr Hampl - 5. 2. 2013 08:48

Rozhodnout se, zda své peníze šetřit, či utrácet, může učinit jen ten, kdo si je vydělal. Jen jejich legitimní vlastník.

Mluvit v případě státu o šetření je podivné. Asi jako bychom zkoumali, jak moc šetří kapsáři.

Stát může jen více či méně obírat své poddané (až na jednotlivé pomatence, žádný z nich neplatí daně dobrovolně a s nadšením), rozhazovat za více či méně předražené a zkorumpované zakázky (užitečnost služeb státu nelze objektivně posuzovat, protože je nelze neodebírat a neplatit, nelze přejít ke konkurenci, atd... tzn. nemají tržní cenu). Stát také může více či méně okrádat budoucí, ještě nenarozené generace, které nemají šanci se k tomu vyjádřit a bránit se - dluh se bude splácet z jejich budoucích daní. Je to jako by po vašem vnukovi najednou někdo v budoucnu chtěl splatit mou hypotéku.

Jediná smysluplná diskuse o státním hospodaření je tedy ta, jak co nejvíce snížit daně, zadlužování a výdaje. Samozřejmě ideálně k nule.

Jan Altman|5. 2. 2013 15:00

Kdo prokázal "škodlivost&quo t;úspor? Hádám, že Krugman... Možná i Keynes a Marx.

Kde stát "profinancovává strukturální změny"? A jak to dělá? Stavbou předražených dálnic, nákupem Pandurů a Casa, projekty typu Opencard?
Stát svým rozhazováním tak maximálně konzervuje neefektivní investice a brání jejich tržní likvidaci a efektivní realokaci kapitálu.

Samozřejmě ne každý s tímto souhlasí, krugmanisti a keynesisti mají svůj názor. Bylo by ale fér, aby nenutili ty s názorem opačným financovat jejich ideje. Nechť si tedy založí nadaci a z ní nechť pomáhají státu financovat jejich nápady. Nechť si vezmou hypotéku a neuvrhají do zadlužení ostatní.

Docela by mne zajímalo, proč by se nápady na utrácení jakékoli vládě (včetně té naší) nehodily. Nevidím jediný důvod, proč by tato vláda neměla s největší radostí utrácet, jak si pánové keynesiánci přejí. Lidé by jí tleskali, do soukromých i stranických kapes by jistě ukápla nějaká ta provize, atd... Přirozeností vlád rozhodně není šetřit. Pokud to ta naše (byť velmi málo a nedokonale) dělá, spíš by řekl, že to je způsobeno vyděšením z reality. Zřejmě pochopili, že dluh, jaký si může dovolit Japonsko či USA, si my rozhodně dovolit nemůžeme a trhy by nás ztrestaly již při podstatně nižších úrovních.
Již nyní platíme na úrocích 70mld ročně. Až se panu Prouzovi splní sen a do Strakovky usedne pro-stimulační vláda ČSSD+SPO s podporou KSČM, brzy uvidíme, jak vzroste jednak samotný dluh a jednak úrok trhem z něj požadovaný. Na konci volebního obrobí budeme na úrocích platit 150mld jen to fikne.

Co lze současné vládě rozhodně vytknout, to je zvyšování daní. Vedle toho, že daně jsou z definice krádeží, tak také mají neblahý vliv na ekonomiku, takže jejich zvyšování v krizi je vedle toho, že jde o zločin, také velmi hloupé a kontraproduktivní.
Šetřit lze pouze na výdajové straně, vyšší odírání občanů není šetřením. Šetřit lze chytře i tupě. Lze tupě plošně škrtat, ale také lze provést analýzu státních agend a úřadů a ty nepotřebné zkrátka zrušit bez náhrady, budovy a majetek rozprodat. A úřadů, které jsou v lepším případě k ničemu a v horším případě škodí, těch máme více než dost.
Navíc takovýto precizní zákrok by byl i daleko snesitelnější pro voliče, než plošné škrtání, které naštve všechny a pouze zajistí, že v příštích volbách KSČSSD dostane tři hlasy ze čtyřech. Pokud by se zrušilo 10 nejzbytečnějších úřadů, lidé to ocení a naštvaní budou jen ti rozehnaní příživníci.

Josef Novotný|5. 2. 2013 14:32

Myslím si, že nepomůže šetřit ani tisknout peníze. V ekonomii stejně jako ve fyzice neexistuje perpetum mobile. Není možné, aby majitelé velkých firem měli astronomické zisky a zároveň široké masy dostatek peněz na spostřebu. Miliardáři spotřebu neudělají. Díky novým technologiím roste produktivita a jednotlivec tak vyrábí stále více zboží, ale jeho příjem roste mnohem pomaleji, spíše stagnuje. Jak pak mohou lidé koupit vše, co vyrobí? Zaměstnavatelé nemohou zvýšovat mzdy, protože by neobstáli v konkurenci. Zatím se to řešilo úvěrovou expanzí, kdy banky půjčovaly chudákům a ti si pak mohli koupit vše, co vyrobili. Nyní je velká část lidí po uši v dluzích a těm už půjčovat není možné, byl by to dar. Úvěrová expanze (finanční pyramidová hra) se začíná zadrhávat a to je příčnou krize. Nevidím žádné řešení, jen přihližet jak se to zhroutí.

Jan Daniel|5. 2. 2013 12:36

Naším primárním problémem není to, že stát utrácí či „investuje“ málo, jak se nás snaží krmit postkeynesiánštíekonomové. Pokud by tomu tak bylo, bylo by řešení velmi jednoduché: čím více natiskneme a utratíme peněz, tím vyšší růst. To už se zkoušelo, a nefunguje to.
Problém je ve skutečnosti v tom, že když stát stát investuje, pak obvykle s nízkým či záporným IRR. Čím více státních investic se zápornou návratností, tím horší stav ekonomiky a nikoliv naopak.
V každém kurzu ekonomie vám na první přednášce řeknou, že ekonomie je věda o rozdělování vzácných zdrojů. Pomocí vládních výdajů možná můžeme krátkodobě zvýšit ukazatel HDP, ale pokud neodstraníme neefektivní přerozdělování zdrojů přes stát, bude to jen další bublina, která v buducnu musí splasknout. Dlouhodobě to ekonomice nepomůže, ale uškodí, protože zdeformuje rozdělování zdrojů.
A pokud jde o ekonomické oživení ve 30.letech: bylo to jen šidítko uměle způsobené vládními výdaji. Skutečné oživení nastalo, až tehdy, když začaly růst soukromé investice – to je až po druhé světové válce.

Michal Jeřábek|5. 2. 2013 09:53| reakce na Petr Molik - 5. 2. 2013 09:08

Když vytvoříte soukromý monopol a ještě znemožníte vstup konkurence na trh, tak se není čemu divit, že cena stoupe třeba stokrát.

Petr Molik|5. 2. 2013 09:08| reakce na Martin Vytiska - 5. 2. 2013 02:11

Škrty nechme na chvíli stranou, ale nepišme proboha pořád dogmaticky, že"Stát je nejhorší hospodář". To mělo určitou platnost někdy na začátku devadesátých let, když jsme se zbavovali státu, který kontroloval 100% ekonomiky. Dneska už jsme doufám dál a je vidět, že role státu je v NĚKTERÝCH oborech vysoce žádoucí, i když nenese jasně vyčíslitelné peněžní zisky, protože vytváří značné pozitivní externality.

Takové obory jsou například: MHD (z toho profitujete i jako řidič, protože každá tramvaj znamená třeba o padesát aut méně na silnici), zdravotnictví (u amerických privátních pojišťoven se nedoplatíte, a nebo budete po jednom úrazu z mládí už nepojistitelný), Voda/Plyn/Elektřina (aneb jak Bolivijci svrhli vládu, když se jim po privatizaci vodáren zvedly účty za vodu 10x).

Pokud někdo argumentuje, že ve velkém státním sektoru se více krade, je to problém společnosti a ne veřejné služby - skandinávské státy přerozdělují hodně, ale korupce je tam jedna z nejnižších. V mnoha rozvojových státech je rozpočet státu nevelký a přesto tam korupce kvete. Korupce by se neměla míchat do diskuze o přínosu dané veřejné služby.

Ti co do dogmaticky trvají na privatizaci všeho, jsou stejně ideologicky zaslepení jako ti co nadšeně znárodňovali každého hokynáře a kolektivizovali každý záhumenek v padesátých letech. Soukromý vlastník možná vymýtí nějaké plýtvání v organizaci, ale až zruší večerní MHD a odmítne pojistit chronicky nemocnou dceru, aby mohl vykázat růst zisku o 15%, bude pozdě litovat těch nepeněžních externalit.

Petr Hampl|5. 2. 2013 08:48

Já bych k těm kritickým hlasům ještě připojil příklad Spojených států, kde ani gigantický nárůst vládních výdajů a v podstatě neomezené tištění nových peněz nepřineslo nic jiného než stagnující ekonomiku a trvale vysokou nezaměstnanost.

To dilema je ve skutečnosti mnohem obtížnější. Šetření ničí ekonomiku a státní utrácení taky ničí ekonomiku.

Michal Jeřábek|5. 2. 2013 08:36

Pane Prouzo, nepletete si náhodou škrty a zvyšování daní? Možná že z krátkodobého hlediska máte pravdu, státní výdaje skutečně snadno zvýší uctívané HDP, ale je to opravdu to, co potřebujeme?

Miroslav Hnilička|5. 2. 2013 04:28

To do nekonečna diskutované dilema, jestli je potřeba škrtat (= šetřit rozpočet), anebo naopak neškrtat (= utrácet,neboli smířit se světším deficitem) mně pořád a pořád nejde na rozum. Asi je to už moje stařecká senilita.

Ale ještě bych trochu chápat podobné dilema. A sice: šetřit na s prominutím blbostech a současně vydávat za užitečné akce - anebo naopak škrtat užitečné výdaje a utrácet za blbosti? Podle mého názoru dělá naše vláda příliš to druhé, ač by měla dělat příliš to první.

(Jaksi se už ve veřejných diskuzích nerozlišuje mezi "utrácet" a "rozumně investovat" . A podobně mezi pojmy " bezhlavě škrtat" a "rozumně šetřit". Jedno vím jistě. Náš Baťa blahé paměti stále "rozumně šetřil" a současně s tím stále "rozumně investoval". A moje matka, dávno nebožka, to uměla taky. Jakápak věda.

A ve hře jsou ještě další dilemata, na příklad. Nechat hospodářství se konečně trochu vzpamatovat, nebo je nechat dál rozkrádat jak se jen dá, a dokud se dá?
Podle mého názoru dělá naše vláda příliš to druhé, ač by měla dělat příliš to první.

Nebo další dilema. Co je u nás naprosto nezbytnou (nikoliv dostačující) podmínkou rozpočtové odpovědnosti. Ponechat dál vládu rozpočtové zodpovědnosti vládnout, nebo ji nahradit jinou?
Podle mého názoru to druhé.