Michael Durčák

Sexuální skandál demokratického kandidáta na amerického prezidenta znovu ukázal, jak rozdílné metry používají tamější média. Podle toho, ke kterému táboru člověk patří. Odhalil ale ještě jednu věc: že se zkrátka Biden Trumpovi podobá víc, než by si voliči jeho strany asi přáli.

Během karantény se člověk může uchýlit k dlouho odkládaným volnočasovým aktivitám. Vaření, rodina, album známek, na které se práší v knihovně… Ale snad nic neposkytne tak dokonalý únik z reality koronavirových dní jako videohry

Chvílemi to vypadá, že navzdory velikosti a robustnosti státního aparátu procházíme jakžtakž pandemií spíš díky aktivitám zdola. Zatím jako by na tu otázku nebyl čas odpovídat, ale už visí ve vzduchu: Jak moc budeme, až to všechno končí, o takovýhle stát ještě stát? A co si vybereme místo něj – totalitu, nebo víc svobody?

Dva týmy po jedenácti, střídačky, trenéři, maséři, rozhodčí, bafuňáři a lidi od televize – sečtěte to a máte rovnou stovku. Diváci maximálně u obrazovek. Takhle by se teď měl v Česku hrát fotbal. Nedává to smysl a není to fér.

I pro liberální média, ba pro podstatnou část demokratické strany je Bernie Sanders extrémista. Tito lidé vítají výsledky volebního superúterý, po kterém na Sandersem v demokratických primárkých mírně vede bývalý Obamův viceprezident Joe Biden. Jenže je to právě populista Sanders, kdo by dokázal sebrat populistovi Trumpovi nějaké hlasy.