František Kalenda

Když to v Bejrútu bouchlo, Brazílie promptně vyslala vojenský speciál s pomocí. Doprovázel ho exprezident Michel Temer. Jako 12 milionů dalších Brazilců má libanonské předky. Historie blízkovýchodní diaspory v Brazílii sahá do 19. století k císaři Pedrovi II.: v Evropě hledal sílu, která nahradí černé otroky na plantážích, v Arábii obchodníky, kteří rozhýbají ekonomiku.

Koncem července ovládl drogový gang pět chudinských čtvrtí Ria de Janeira, pod jeho kontrolou se ocitlo 134 tisíc lidí. To by samo o sobě nebylo nic tolik nezvyklého. Jenže Ježíšovi banditi nejsou jen kriminálníci, ale také radikální věrozvěsti. Od sekulárního státu k náboženskému režimu by se ale Brazílie posouvala i bez násilnických obracečů na pravou víru.

S rasismem je to v Brazílii jako s koronavirem. Oficiálně není, případně je to jenom nějaká neškodná chřipčička, ne ničivá nákaza.

Evropa zvolna restartuje, ale na druhé straně Atlantiku pandemie koronaviru podle všeho ještě nedosáhla vrcholu. Jedničkou jsou Spojené státy, ale zle zasažená je i Brazílie. Prezident Jair Bolsonaro to ale odmítá vzít na vědomí.

Nový předseda britských socialistů má šlechtický titul. Jinak by se dal velmi mírně charakterizovat slovem „nevýrazný“. Třeba se mu ale díky nevyhraněnosti podaří dokázat nemožné: sjednotit rozhádanou labouristickou stranu.

Němci a Latinská Amerika? Drtivá většina Čechů – a dost možná i řada evropských Němců – si představí někdejšího nacistického zločince, který si daleko za oceánem v poklidu užívá stáří. Historie německého živlu na jihoamerickém kontinentu je ale mnohem starší a barevnější.

V sobotu 14. března večer oznámil francouzský premiér Édouard Philippe, že od půlnoci má být zavřené všecko, co není nezbytné pro život země. „A do toho zejména spadají kavárny, bary, restaurace, biografy a diskotéky,“ cítil potřebu zdůraznit. Věděl proč. Jak si Francie zvyká na život za zavřenými dveřmi?

Před sto lety jich bylo pár tisíc. Brazílie si od nich slibovala levnou pracovní sílu, která nahradí v zemědělství otroky. Dnes v Brazílii žije přes dva miliony lidí s japonskými kořeny. A stará vlast, která v první půli dvacátého století vycestování podporovala, je ochotná přijímat je zpátky. Slibuje si od nich levnou pracovní sílu...

Před rokem nastoupil do úřadu brazilského prezidenta bývalý kapitán letectva a dlouholetý poslanec Jair Messias (doslova Mesiáš) Bolsonaro. Do té doby mimo Brazílii v podstatě neznámý politik za krátkou dobu vzbudil takovou mezinárodní pozornost, o jaké se jeho předchůdcům snad s výjimkou ikonického prezidenta Luly ani nesnilo.

Demonstrace proti zvýšení cen veřejné dopravy v hlavním městě přerostly v milionové protesty, včetně násilí a rabování. Vláda vyhlásila výjimečný stav. Papírově bohatý stát doplácí na roky rostoucí sociální nerovnost.

Po katalánském referendu o nezávislosti v roce 2017 a následných represích je Španělsko v kleštích. Tvrdý postup centrální vlády posílil katalánské separatisty. A v reakci na to sílí i kastilští nacionalisté, příznivci tvrdé centralizace.

António Costa není populista hrozící migrací ani mladý a neokoukaný charismatický lídr. Ne, je to celoživotní politik z tradiční strany, v jejíchž barvách kandiduje už desítky let. Přesto v Portugalsku přesvědčivě zvítězil a příští čtyři roky bude premiérem. Co stojí za jeho úspěchem?

Osmadvacetiletá Hadžar Raissúníová čelí obvinění z nelegálního potratu a předmanželského styku se svým snoubencem. Za oba hrůzné „zločiny“ hrozí novinářce jednoho z posledních nezávislých médií v zemi až dva roky ve vězení.

Ve Španělsku se čtvrt roku po volbách nedaří sestavit vládu. Jednání mezi vítěznými socialisty a radikálně levicovým hnutím Podemos zkrachovalo. Alternativou je jednobarevná vláda socialistů, tolerovaná některou z pravicových stran. Nebo – stále pravděpodobněji – další volby. Čtvrté za poslední čtyři roky.

Od nástupu miliardáře Macriho do prezidentského úřadu si Argentinci slibovali ukončení hospodářské mizérie. Místo toho kdysi pohádkově bohatý stát sužuje další recese. Srpnové primárky prověří, jestli může Macri uspět i podruhé.

Senátorka Kamala Harrisová podle komentátorů i průzkumů přesvědčivě zvítězila v prvním kole debat mezi uchazeči o demokratickou nominaci na prezidenta USA.

Téma imigrantů přicházejících do Spojených států přes Mexiko posloužilo Donaldu Trumpovi v prezidentské kampani už jednou. Jak se blíží termín voleb, ve kterých bude obhajovat mandát, zkouší zahrát mexickou kartu znovu.

O demokratickou nominaci na prezidenta se uchází i starosta stotisícového města South Bend s těžko vyslovitelným jménem Peter Buttigieg. Přestože o něm donedávna v podstatě nikdo neslyšel, po pár měsících patří mezi nejvážnější kandidáty.

Latinská Amerika zažívá největší uprchlickou krizi v moderních dějinách. Příchod milionů Venezuelanů prchajících ze zbídačelé vlasti zatěžuje už tak podfinancované veřejné služby v cílových zemích a zvyšuje společenské napětí.

Faktického venezuelského prezidenta Nicoláse Madura i jeho opozičního vyzyvatele Juana Guaidóa zná celý svět. O budoucnosti země ale může rozhodnout řada méně viditelných, leč neméně významných postav. Přinášíme výběr nejdůležitějších politických hráčů současné Venezuely.

Předčasné volby ve Španělsku přesvědčivě ovládli socialisté. Vládu ale po posílení regionálních separatistů budou sestavovat obtížně. Úspěch vůbec poprvé od konce diktatury zaznamenala krajně pravicová strana, která těžila z rozkladu tradičních lidovců.