Pavel Jégl

Vládní politika připomíná cestu do pekel po silnicích druhé a třetí třídy. Podle Miroslava Kalouska a Mirka Topolánka má vláda „minutu“ na změnu kurzu. Zvládne to Fialův kabinet?

Evropa by měla sdílet „plynovou bolest“, hlásá ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Na starém kontinentu si to ale všichni nemyslí. Kdo do plánu na solidaritu může hodit vidle? A v čem selhala předchozí česká vláda?

Ruský vůdce zatím plyn nadobro nezastaví. Nepošle ho však tolik, aby si Evropa mohla vydechnout. Čeká nás těžký konec roku.

Z bláta do louže, geograficky přesněji – z tlap ruského medvěda do tlamy čínského draka. I tak se dá popsat energetická politika Evropské unie. Evropa se zbavuje fosilní závislosti na Rusku a pěstuje si solární závislost na Číně.

Už před ruským vpádem na Ukrajinu jsme žili ve státě, který nebyl ufinancovatelný. Nepočítejme proto s tím, že státní finance se s koncem války a energetické krize dočkají obrody.

Když konzervativcům teče do bot, dokážou, byť tuze neradi, znárodňovat a zvyšovat daně. S bankami to udělala už Margaret Thatcherová, teď by její krok mohla zopakovat i Fialova vláda.

Politika by měla být střetem idejí – pravicových, levicových, liberálních, konzervativních. Když se ale zvrhne ve spor o to, kdo jsou Rychlé šípy, a kdo Bratrstvo kočičí pracky, je s ní amen. Právě tohle se v Česku v kauze Hlubuček stalo. A není to poprvé ani naposled.

O čem teď Andrej Babiš sní, když náhodou spí? Skutečně se vzdal pomyšlení na vládní comeback? Jeho odsouvání oznámení kandidatury na prezidenta tomu nenapovídá.

Piráti našli toho, koho je třeba zdanit, abychom mohli dotovat spotřebu ruského plynu. Uhlí bychom ale měli ještě dočasně udržet ve hře.

Odboroví předáci mají jasno: Pádivou inflaci porazíme zvyšováním mezd a platů. Tím bychom se ale mohli dostat do mzdově inflační spirály. Ustojí vláda tlak?

Rusko na vývozu ropy a plynu během války královsky vydělává. Tolik, že si bude moci dovolit nás od plynu odstřihnout.

Andrej Babiš se vydal po českých a moravských krajích šířit myšlenku, že z krizí je možné se prožrat.

Fialova vláda tak dlouho upozorňovala, že nebude shazovat peníze z vrtulníku jako Babišův kabinet, až takovou vrtulníkovou akci sama schválila a začala ji připravovat. Jsme na tom už tak mizerně, aby stát vyplácel sociální pomoc rodinám s průměrnými příjmy?

Zapomeňte na Minecraft či Cyberpunk 2077. V příštích měsících a patrně i letech se bude hrát jiná hra. Vymyslela ji Evropská komise. Nebudete k ní potřebovat žádný nadupaný počítač. Postačí dobré boty, bicykl a teplý svetr. Cíl? Oslabení Ruska.

V Česku se rozezněly regulační sirény. Zatrhneme snad ve jménu všeobecného blaha prodejcům, aby si stanovili ceny zboží, které prodávají?

Kde vzít plyn, když ne od Rusů? Po masakru v ukrajinské Buči je tato otázka dvojnásob naléhavá.

Válka na Ukrajině zasáhne i státní rozpočet, ne že ne. Černá nula na konci roku by byla pro Česko krásným výsledkem. Je ale jasné, že v téhle „hře“ uhnout nesmíme.

Evropa přijímá jednou sadu sankcí za druhou. Nákup ruských uhlovodíků však zůstává nedotčen. Pro Rusko to přitom je důležitý zdroj příjmů, který mu pomáhá udržovat v chodu válečnou mašinérii a vést válku na Ukrajině.

Do Evropy dorazila válka. Nejvyšší čas probudit se ze snu o nízkých daních.

Evropská unie patří k pionýrům zelené bezemisní energetiky, přitom je největším dovozcem fosilních paliv na světě. Odstřižení energetiky od Ruska tak bude pořádně bolet. A do hry se vrátí i zatracované uhlí.

Putinova benzinová pumpa rozpoutala válku. Rusy čekají špatné časy. Také my bychom s nimi ale měli počítat.