Josef Tětek

Je s podivem, že zatímco vědám přírodním i většině věd společenských se postupně daří nechat rozplynout největší mýty ve svých oborech, ekonomie zůstává doménou staletých pověr. Mnoho lidí, politiky a část ekonomů nevyjímaje, věří stejným bludům jako v devatenáctém století. Starý dobrý protekcionismus kvete i v moderní době.

Americká Federální komise pro komunikaci nedávno prosadila Nařízení otevřeného internetu, známějšího pod označením „síťová neutralita“. Jedná se o intervenci, jejíž plný dopad bude znát až s odstupem času – a proto je tak těžké ji nyní věrohodně kritizovat. Neznamená to ale, že je kritika obdobných regulací nemožná, nebo dokonce zbytečná.

V pokračování seriálu o alternativních měnách si připomeneme pokusy o návrat k původní americké měně v podobě zlata a stříbra – a kterak jim federální úřady Spojených států zatnuly tipec.

Polský svaz malých a středních podniků plánuje zavést alternativní měnu „ziełony“. Není to zas tak velká senzace, alternativních měn obíhá po světě spousta. Často citovaným příkladem jsou takzvané měny lokální, jejichž německého zástupce si rozebereme v dnešním článku.

Kolega Bohumír Žídek zde na Finmagu postupně cupuje všechny možné i nemožné konspirační teorie. Ač záslužná činnost, něco mi na ní stále schází. Dovolte mi prozkoumat, proč konspirační teorie vlastně vznikají a k čemu jsou důležité, i když mohou být mnohdy úplně blbé.

Rok se s rokem sešel. Abych do toho nového vcházel bez dluhu, je čas splnit slib z loňského ledna, kdy jsem sliboval nově zhodnotit situaci okolo návratu německého zlata na území Německa.

Je to pouhých šest let, co jsme mohli v přímém přenosu sledovat jednu z nejhorších hyperinflací historie. Život po hyperinflaci už takovou novinářskou senzací není. Jak žijí Zimbabwané dnes, čím platí a jaká je čeká budoucnost?

Žádní nadřízení, vlastní cíle, kolegové kamarádi. Vyprávění o téhle firmě zní jako pohádka. Pojďme nahlédnout do jejího nitra.

„Velkých věcí dosáhnete metodou pokusu a omylu. V podstatě jediné, co můžu dělat, je investovat do opravdu chytrých lidí, kteří budou podstupovat ony pokusy. Někteří uspějí, jiní ne,“ odpovídá Kresten Buch v pokračování rozhovoru o investicích do afrického technologického růstu.

Nač objevovat Ameriku, když příležitosti jsou za humny? Objevte Afriku a její potenciál s Krestenem Buchem, andělským investorem z Dánska.

Léto končí, blíží se volby a tak všichni opět začínají řešit politiku. Po cestě do práce se člověk musí prodírat davem těch, kteří to myslí upřímně a zavazují si nás tu volební koblihou, tu volební kávou. Otevřením názorového webu si také od předvolebního shonu neodpočineme – hned na nás vybafne vypelichaný strašák pasivního kouření, nesený protikuřáckými džihádisty.

Tak nám nedávno zase zbankrotovala Argentina. Podruhé za 13 let, poosmé za poslední dvě století. Ačkoli se jedná o zemi geograficky vzdálenou, v hospodářské politice lze nalézt alarmující podobnosti s Evropskou unií.

Na jaře tohoto roku zřejmě nadobro zanikla slavná značka mobilních telefonů, finská Nokia. Samotná událost mnoho vášní nevyvolala, byla tak trochu očekávaná. Zajímavá je ale z jiného důvodu, ilustruje životní princip tržní firmy: jakkoli je společnost úspěšná a ikonická, začíná každý účetní rok od nuly. Výnosy minulé nejsou zárukou výnosů budoucích.

Pět let hospodářských propadů a rekordní nezaměstnanosti vkládá evropským politikům do rukou argument pro zavádění výjimečných opatření. Mlžení ohledně skutečného stavu ekonomik a zvyšování daní však není podle některých dostatečně radikální. Přichází do Evropy éra, kdy si nebudeme moci být jisti ani stavem svého účtu a nárokem na vlastní majetek?

Nad Evropou se stahují mračna. Šest let po vypuknutí největší ekonomické krize od druhé světové války se stále zřetelněji objevují známky toho, že život na starém kontinentě už nikdy nebude takový, jako dřív.

Každý to někdy zažil – s pocitem viny seškrabáváme zbytky večeře do koše a říkáme si, co by za to děti v Africe daly. Je vyhazování potravin neospravedlnitelné plýtvání, které je třeba za každou cenu potlačit, nebo může být naše svědomí klidné?

Ve včerejším „miliardářském“ článku jsme prozkoumali, proč je rozdělení majetku ve společnosti z principu nerovné, ovšem životní úroveň lidí v zemích s prvky tržního uspořádání se postupně vyrovnává. Dnes se pojďme podívat na dva typy miliardářů a jejich společenský přínos.

Nedávno publikovaná zpráva organizace Oxfam o světovém rozložení majetku vyvolala nemalý ohlas. Novinové titulky ihned po zveřejnění hlásaly senzační objev, že pár desítek lidí vlastní víc než polovina světa. Je to dobře, je to špatně nebo by nás to mělo nechávat naprosto v klidu?

Podle Michala Kašpárka odvádějí lokální politici dobrou práci, když kladou nemalé nároky na potenciální investory, jako je Amazon. Například výstavba a provoz logistického centra, jako má být to jeho, totiž přinese negativní externality. Nabízím odlišný přístup – takový, který staví na respektu k soukromému vlastnictví a historických zkušenostech.

Firma Valve proslula svými herními tituly Half-life či Counter Strike, jakožto i prodejní platformou Steam. Co však o této společnosti mnozí možná ani netuší, je unikátní model firemní organizace. Pojďme se podívat do nitra firmy, kde šéfa nepotkáte.

Pojďme si trochu zaspekulovat ohledně amerických zlatých rezerv, nesouladu mezi poptávkou a nabídkou na zlatých trzích a případném skandálu, který může překonat nedávnou manipulaci se sazbami LIBOR.