Josef Tětek

S koncem druhé světové války se zhroutilo mnohem víc než jen třetí říše. V poválečných letech došlo k postupnému rozpadu britského impéria a osamostatnění bývalých kolonií. Proč nové země nenastoupily cestu úspěchu a bohatství, po které se necelých dvě stě let předtím podařilo vykročit někdejším koloniím v Americe?

„Nadnárodní korporace lobbují za nižší daně.“ Málokterá věta v moderním socialistovi vyvolá bouřlivější vášně. A bohužel v tom není sám.

Vládnout společnosti můžou elity i lid, bez vzájemné nevraživosti a konfliktů. Nejedná se ale o vládnutí v politickém smyslu.

Demokracie. Slovo, které se v myslích mnoha automaticky pojí se svobodou, právy, rovností. Demokracie se stala synonymem pro vše dobré ve společnosti, a to do té míry, že předpona „ne-“ z ní činí politické zostuzení nejhrubšího zrna. Demokracie je moderní mýtus v klasickém slova smyslu: Vysvětluje složitý společenský život uchopitelnými pojmy. Kdo vládne? Lid. Jak vládne? Nejlépe, jak je to možné. Vše ostatní prý bylo vyzkoušeno a selhalo.

Dokážete si představit firmu bez firemní struktury a bez vedení? Že to nejde? A dokázali jste si před pár lety představit peníze, které nevydává žádná banka, a přece se s nimi dá platit? Decentralizované autonomní organizace můžou představovat mezi institucemi to samé, co kryptoměny pro finance. A obojí také musí teprve prokazovat svou životaschopnost.

Jaká čeká Evropany budoucnost? Při zachování dosavadního vývoje patrně postupný úpadek a chudnutí, doplňované sílící nevraživostí vůči politické reprezentaci i spoluobčanům. Evropa potřebuje zásadní změnu a návrat ke zdroji bohatství a bezpečí: respektu k soukromému vlastnictví.

Že by majitelé firmy a jimi vybraní manažeři uměli efektivně spravovat soukromé podniky? Ale panečku, co vás to napadá!

V souvislosti s kauzou Panama papers je záhodno připomenout si, kolik vlastně státu odvádíme. Žijeme v daňovém pekle?

Už to na ně zase prasklo: Vládní činitelé kázali vodu a hltali portské. Nejnovější světový skandál poukazuje na vlastnost politického systému, kterou by etatisté rádi označili za selhání jedinců.

Možná jste to také zažili: diskutujete o politice nebo ekonomii a v tom vletí do debaty diskuzní granát – proč se vlastně zabývat abstraktními koncepty, jako je svoboda a její míra včera, dnes a zítra? Proč přemýšlet nad měnovou politikou a veřejným dluhem, a to nejen v rámci této země, ale i kdesi ve Spojených státech, Zimbabwe nebo Japonsku? Řeknu vám proč.

Ekonomie je mocný nástroj pro pochopení společnosti. Rozeberme si dnes jeden příklad, jak konkrétně může pomoci těm nejmenším a jejich rodičům.

Tento rok proběhne ve Švýcarsku lidové referendum na téma tvorby nových peněz. Jedná se o velký úspěch kampaně Vollgeld Initiative; o čem konkrétně se bude hlasovat a na základě jakých argumentů?

Bezhotovostní svět může přijít, než se nadějeme. Komu by ekonomika bez fyzických peněz prospěla a koho ohrozila?

Představte si, že vám jednoho rána zmizí z účtu čtyři procenta vašich peněz. A nejde o žádný bankovní poplatek nebo hackerský útok, ale o výkon měnové politiky. Zatím mu brání existence hotových peněz, jenže ty brzo můžou být minulostí. Jaké jsou příčiny, okolnosti a důsledky vzniku případné bezhotovostní ekonomiky?

Každý vrabec, strom nebo člověk usiluje v nejistém a nestálém prostředí o dosažení maximálního uspokojení svých potřeb za minimálních vynaložených nákladů.

Technofobie je stará jako tkalcovský stav. Moderní -fobové z ní vyvozují údajnou nutnost zavést vysoký nepodmíněný minimální příjem. Opomíjejí přitom hlavní důsledky vyšší produktivity – pokles cen a tvorbu pracovních míst, která byla dříve nemyslitelná.

A je to tu. Historický okamžik. V Paříži, oné Mekce „progresivních“ socialistů, byl odsouhlasen velkolepý Plán, jaký svět ještě nezažil. Dvě stě zemí na pár dní zapomnělo na mezinárodní pře a rozhodlo se konat. A Gándhí se v nebi usmál.

Jaký je rozdíl mezi politiky a podnikateli? Jedni zkrátka pracují na soukromém trhu, druzí na tom veřejném. Nebo ne? Mezi dvěma skupinami společenských hybatelů je propastný rozdílu – a to jak v metodách a motivacích, tak i v důsledcích jejich jednání.

Nový americký seriál Narcos dává nahlédnout do světa jihoamerických drogových kartelů 80. let. Velmi povedené dílo stanice Netflix vyvolává pocity marnosti – nejen nad tehdejší krvavou válkou mezi překupníky a autoritami, ale především nad tím, že se ani po desítkách let mnoho nezměnilo.

„Čím dřív, tím líp“, nebo radši „kdo si počká, ten si dočká“? Pojďme prozkoumat, proč vlastně požadujeme u investic pozitivní výnos a jak to, že vysoký trest nemusí odradit zločince od činu.

Až se mě vnučka jednoho dne zeptá, jak jsem utratil své první bitcoiny, zadívám se do dáli a začnu: „Jó, to bylo moje první pivo v Polis…“ Nevíte o čem je řeč? Vítejte do světa bitcoinu, který možná převrátí světový finanční řád naruby. A možná taky ne. Každopádně to bude ještě velká zábava. Pokud vás při tom nezavřou.