Jak dostat Čecha do NBA? Vím, že všechno nejde hned, říká trpělivý agent

„Jsem mezinárodní a to ovlivňuje celou moji cestu,“ říká Phillip Parun, který měl podle svých slov obrovské štěstí, že díky otci – novozéland ­skému profesionálnímu tenistovi Onnymu Parunovi – nikdy nepoznal rutinu každodennosti. Model, kdy člověk žije celý život v jednom městě, v jednom domě, dvakrát za rok jede na dovolenou a v pátek si jde zanadávat do hospody.

Rodina bydlela nějakou dobu v Kalifornii. „Já tam měl přijít na svět, ale maminka chtěla, abychom měli s bratrem stejný start do života, takže odletěla domů a já se narodil v Praze. Maminka měla vždycky silný vztah k tehdy ještě Československu. Zatímco všichni se snažili z něho prchnout, maminka se po rozvodu rozhodla, že se chce vrátit domů a dát nám české základy.“

I tak bylo pro malého Phillipa normální cestovat. S výjezdní doložkou na krku sám létával z ruzyňského letiště za tátou. Piloti, kteří ho už znali, ho brávali do kabiny. „Táta žil dlouho v Británii, kde trénoval tenisty, třeba Steffi Grafovou. S ním jsem pobýval na Wimbledonu. Mimo sezonu jsem si procházel stadiony. Pro všechny jsem byl Onnyho syn. Vyrůstat ve sportu a v zahraničí bylo pro mě přirozené.“

Láska ke sportu ve mně zůstala. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl spojit svou vášeň a hobby s prací.

Začalo to Jordanem

V Praze Phillip chodil na International School of Prague v Dejvicích, později na Gymnázium Nad Alejí. Jeho první studijní kroky mířily na FTVS. Už tehdy ho to táhlo ke sportu. Brzy mu ale bylo jasné, že anatomii ani biochemii v budoucnu nevyužije, a tak po prvním roce přešel na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde vystudoval mezinárodní obchod.

Kromě studia od dětství aktivně sportoval. Tenis, který se vzhledem k otci nabízel, ale brzy vypadl ze soutěže. „Když tatínek viděl můj bekhend, tak mi doporučil, abych si raději vybral jiný sport,“ vzpomíná se smíchem. Nějakou dobu hrál fotbal za starší žáky na Spartě, ale brzy přestoupil na basket.

„Já vždycky chtěl v nějakém sportu excelovat. Basket mě hodně táhnul. Tehdy byla éra Chicaga Bulls a Michaela Jordana. V roce 1989 jsme navíc měli jen střípky toho, co se děje v NBA a v zahraničí. Bylo to pro nás něco nedostiženého.“

Phillip Parun

David Turecký

• Syn československé televizní reportérky Evy Parun a novozélandského tenisty, mimo jiné finalisty Australian Open Onnyho Paruna, kteří se potkali na tenisovém turnaji. Po rozvodu rodičů vyrůstal v Praze na Spořilově.
• Vystudoval VŠE v Praze, působil ve Vodafonu (tehdy Oskaru) a v Ogilvy &Mather.
• Podnikat začal nejprve v kultuře, do Česka vozil světové hudební hvězdy.
• Jako sportovní agent stojí za úspěchem Tomáše Satoranského, Víta Krejčího a dalších basketbalistů.
• Svou firmu PP Group před časem spojil s jednou z největších globálních sportovních firem Octagon.

Na basketbalu miluje hlavně jeho týmovost. Zatímco v golfu nebo tenisu všechno visí na jednotlivci a člověk hodně bojuje sám se sebou, tady je možné tíhu rozložit do celého týmu. Basket navíc člověka, tak jako každý sport, naučí prohrávat i vyhrávat. „Dodnes chodím s kluky ze Sokola Žižkov na pivo, když jsem v Praze. Jsou to přátelství, která trvají roky. Baskeťáci jsou dnes úspěšní i v jiných oborech.“

S míčem v ruce to Phillip Parun dotáhl poměrně vysoko. Za Slavii hrával nejvyšší soutěž. Sebekriticky si pak ale jednou musel říct, že na kariéru vrcholového sportovce to úplně není. „Bylo těžké si to připustit, ale já vlastně žil hodně svých snů přes hráče, které zastupujeme. S nimi jsem objevoval prostory, které bych býval rád objevoval sám na palubovce.“

Phillip Parun pomohl dostat nejvíc hráčů v historii československého basketbalu do zahraničních klubů, ať byly ve Španělsku, v NBA, nebo na amerických univerzitách. „Láska ke sportu ve mně zůstala. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl spojit svou vášeň a hobby s prací.“

Líbily se mi koncerty a chtěl jsem si sáhnout na nějaký byznys, který by nebyl jen od 9 do 17 s kartičkou na krku, benefity a firemním večírkem.

Jablko pro Jamese Browna

Podnikat ale Phillip Parun začal v naprosto odlišném prostředí. Do republiky začal ve svých ani ne třiceti letech vozit světové hudební hvězdy. Ze dne na den kvůli tomu praštil s prací ve Vodafonu (tehdy Oskaru) a s jedním kamarádem a jedním notebookem se pustili do dobrodružství. „Líbily se mi koncerty a chtěl jsem si sáhnout na nějaký byznys, který by nebyl jen od 9 do 17 s kartičkou na krku, benefity a firemním večírkem. Bylo to fajn, ale neviděl jsem se v tom dalších 15 nebo 20 let.“

David Turecký

Fotbal mi dal chuť něco dokázat, říká Gecov. Teď rozjíždí miliardový byznys

Bývalý fotbalista Marcel Gecov vyměnil anglické stadiony za velký byznys v Česku. Developuje projekty za stovky milionů, rozjel značku luxusního povlečení a plánuje rehabilitační kliniku.

Phillip Parun o sobě tvrdí, že je z principu opatrnější a nechodí do zbytečného rizika. Velkých výzev se ale rozhodně nebojí. Do Česka tehdy přivezli s kolegou nejen Jamese Browna, ale taky Eltona Johna a v Lumbeho zahradě na Pražském hradě se mu podařilo poprvé a naposledy zorganizovat koncert Jamese Blunta.

„To byl krásný zážitek. Nezapomenu, jak některé české modelky tím bahnem proplouvaly na jehlových podpatcích. Na koncertech mě ale bavila hlavně ta úžasná souhra lidí, kteří se kolem nich pohybují. Já si třeba maloval, jak si zajdu s Jamesem Brownem na kafe, ale hodně rychle jsem vystřízlivěl. Přiletí a jede rovnou na hotel. A vy máte jasně dané, co má mít na pokoji, jaké budou záclony, jaké chce vody nebo jablka. Není v tom moc kreativity. Je to trochu McDonald’s, jen v produkci.“

A taky je třeba silné kapitálové zázemí. Ne každý koncert vyjde a pořadatel navíc bere jen malou část výdělku. Když jich neděláte opravdu hodně, neuživíte se. To je jednoduché a Phillip Parun si rychle všechno spočítal. Poslední kapkou byla Sinéad O’Connor, která dva dny před koncertem vystoupení zrušila. „Tenkrát jsme prodělali hodně peněz. Dluh se mi časem podařilo splatit, ale věděl jsem, že půjdu o dům dál.“

Sice se musíte dělit o provizi, ale už na vysoké mi profesor říkal, že když se naučím násobit, měl bych se naučit i dělit.

Ze špeluňky až do Beverly Hills

Nová cesta se sama nabízela. Už během koncertního podnikání se Phillip Parun věnoval marketingu. Pod hlavičkou Mather Sport uspořádal třeba Den české energetiky nebo vymyslel koncept pro Prahu sportovní. „Mimochodem, tehdy jsme chtěli otevřít hřiště veřejnosti, aby si mohli lidé zasportovat, a teď jsem ten šuplíkový nápad realizoval s Tomášem Satoranským na Pražačce. Jsem trpělivý a dobře vím, že všechno nejde hned.“

Hned nešla ani práce sportovního agenta. Phillip Parun začínal s deseti hráči a dlouho bylo těžké firmu ukočírovat. „Míval jsem kancelář v kavárně, v ložnici, později v pronajatém sklepním bytě. Projížděli jsme Slovensko, spali po třech na hotelovém pokoji, kde se loupal strop. Museli jsme škrtit náklady. Do Francie jsme vyráželi na dva dny a spali v autě. A ještě jednou týdně jsem stíhal Belgii. Tvrdá práce je ale nenahraditelná. Musíte to zkrátka chtít víc než ostatní, pak je přemakáte,“ říká a jedním dechem dodává, že má dodnes strach, že někdo dělá věci pečlivěji a lépe. To je jeho motor.

Na evropském trhu si Parun hledal vždy místní partnery, aby si na neznámém prostředí nevylámal zuby. Znalost situace, legislativy a rizik je nezbytná. „Sice se musíte dělit o provizi, ale už na vysoké mi profesor říkal, že když se naučím násobit, měl bych se naučit i dělit. I s tímto vědomím jsem letěl do LA, když šel Tomáš Satoranský na draft. Našel jsem si dva největší agenty v USA. Jedním byl David Falk, agent Michaela Jordana, ale tam se mi nakonec nepodařilo dostat. Druhým byl Dan Fegan, nejsurovější vyjednavač, kvůli kterému se měnila pravidla v hráčské asociaci NBPA. Legenda mezi agenty.“

Psal se rok 2012. Phillip Parun si oblékl sako, uvázal kravatu a odletěl do Los Angeles. V kapse měl doporučení od jednoho klubu NBA. „Tam jsem vlastně poprvé přičichl k tomu, jak to taky může vypadat v Americe. Udělalo to na mě dojem. Dan Fegan měl dvě řady sekretářek, asistenty, do kanceláře mu volali slavní hráči, které oslovoval křestním jménem. Pak mě vzal do svého domu v Beverly Hills. Ptám se ho, kde jsou klíče, a on říká, na co, tady se nezamyká. Bydlel jsem u něj doma, v křídle pro hosty, koukal jsem oknem na LA a přemýšlel, jestli bych někdy chtěl něco takového zažít. Bylo to ale jako nedostižný sen v mlhovině. Nicméně jsme se partnersky spojili a on nám výrazně pomohl k tomu, aby byl Tomáš draftován do NBA.“

Pod svými agentskými křídly nemá Phillip Parun jen mediálně známého Tomáše Satoranského nebo Víta Krejčího, stará se většinou o skupinu zhruba 20 hráčů, kterým zajišťuje kompletní servis včetně finančního poradenství. To je pro ně velmi užitečné, stará se vlastně o to, aby kariéru neskončili s prázdným kontem. Zakládá si na pověsti, že to s žádným hráčem nevzdává, a „rukama“ mu prošla celá řada lidí. Třeba o Krejčího, dnes 22letého, se stará od jeho 13 let.

Jaké peníze se vlastně v basketbalovém světě točí? V případě Krejčího, který je v současnosti jediným Čechem v NBA, se mluví o 20 milionech korun ročně. Agent si podle regulí smí pro sebe a svůj tým vzít čtyři procenta z ročního hráčova platu. O částku se navíc dělí s partnery. V porovnání se špičkovým fotbalem jsou to podle Paruna pouhé drobné.

(…)

Zaujalo? Zbytek článku najdete v aktuálním vydání tištěného magazínu Finmag. Dočtete se kromě jiného ještě o tom, jaký rozdíl je ve vnímání sportů v USA a v Česku, nebo o tom, proč by Parun chtěl jednou dělat vlekaře v Alpách.

Finmag.cz

Kam dál? Rozhovory na Finmagu:

• Budeme v černých číslech, věří majitelka Moseru. Firmu vytáhla z devadesátek
• Směrnice NIS2? Nahlásit se musíte sami, hrozí pokuty, varuje expertka
• Odložené školné je passé, vláda si na to netroufne, říká ekonom Münich
• V Bruselu se chystá internetová daň. Ničemu to nepomůže, varuje analytička
• Jsme jen kusy masa na špejli, říká o lidstvu expert na umělou inteligenci

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag