Články na téma: volný trh

Podpora volného obchodu už vyšla z módy. V bohatých zemích kvůli němu lidé údajně přicházeli o práci, a tak od něj politici upustili. Procentuální podíl obchodu na celosvětové ekonomice se dlouho zvyšoval, vrcholu dosáhl v době světové finanční krize, od té doby ale klesá. To je škoda, protože zajištění volnějšího obchodu se ukazuje jako jeden z nejlepších nástrojů rozvoje ve světě.

V Česku se rozezněly regulační sirény. Zatrhneme snad ve jménu všeobecného blaha prodejcům, aby si stanovili ceny zboží, které prodávají?

„Stavět paralely mezi fungováním ať už rodiny nebo firmy a společnosti je nesmírně nebezpečné. My přece nemáme vládu proto, aby o nás pečovala jako rodiče. Potřebujeme jen, aby nám někdo vytvořil prostor pro mírumilovné soužití,“ vysvětluje Josef Šíma, rektor soukromé vysoké školy CEVRO Institut.

Cla na dovoz oceli, která prosadil americký prezident Trump, nás přibližují obchodní válce. Evropská unie varuje, že má pro reakci „k dispozici celý arzenál“, Čína vyhrožuje „oprávněnou a nezbytnou odpovědí“.

Anarchokapitalista je snad vzácný druh, v Česku je ale k vidění častěji než jinde. Může prý za to osvětová práce příznivců ankapu. Jejím aktuálním vyvrcholením je Urzova knížka Anarchokapitalismus, na jejíž vydání příznivci vybrali přes dva a půl milionu.

Proč tržní mechanismy nezaručují pravdivé informování o alergenech a proč může být unijní pošťouchnutí přínosné i pro restauratéry.

Říká se, že z pytláka je nejlepší hajný. Jaký europoslanec může asi být z euroskeptika, který by rád dobrovolné euro a možnost vystoupit z Unie? Fanouškem Bruselu se ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach, jak se zdá, nestal ani po půlroce v europarlamentu.

Letošní ekonomickou Nobelovku dostal Francouz Jean Tirole, který zkoumá zákonitosti vzniku monopolů a oligopolů a zabývá se teoreticky regulacemi trhu. Co si o jeho práci myslí ekonomové Mojmír Hampl, Pavel Kohout, Lukáš Kovanda a další osobnosti ze světa financí?

Americký ekonom Arthur Laffer, duchovní otec proslulé Lafferovy křivky, říká v londýnském rozhovoru „Od té doby, co Clinton opustil úřad, vydělal asi sto milionů dolarů. Za účast na konferencích, kde promlouvá. Můžu ho sledovat v televizi, je ho plný YouTube. Proč mu k čertu lidi pořád tolik platí, za nějaký omletý řeči?!“

Pro stranu, která se navenek projevuje vulgárně a dogmaticky, je jeden mandát strop.

Ekonomická kniha, o které se letos nejvíc mluví a bude mluvit, v otázkách a odpovědích.

Ráno jdete do práce a na ulici míjíte další chodce. Jedni mají šedé kabáty od firmy A, druzí bleděmodré od firmy B, třetí hnědé od firmy C. A možná budete mít štěstí na někoho z domácnosti s šicím strojem a šikovnýma rukama… Naštěstí je na světě víc firem než A, B a C. Už jste dnes za barevnější svět poděkovali antimonopolním zákonům?

Včera jsme zrekapitulovali hlavní principy svobodného bankovnictví, alternativy k současnému bankovnímu systému. Dnes prozkoumáme dva historické příklady, kde lze některé z prvků svobodného bankovnictví vysledovat.

Ve dvacátém století docházelo k zásadní proměně globálního finančního systému téměř co dvacet let. Zlatý standard byl postupně nahražen „papírovým standardem“, s dolarem v roli rezervní měny. Zásadní problém tohoto „zeleného zlata“ je, že na rozdíl od svého kovového předchůdce může být rozmnožen mávnutím guvernérovy ruky. Existuje k dnešnímu stavu alternativa?

Může sleva podněcovat k nenávisti? Kde končí a začínají práva a povinnosti podnikatelů? Je bonzování vizitkou Zemanových voličů?

Slovenská Nadace F. A. Hayeka s přispěním německé Friedrich Nauman Stiftung vydala studii Filipa Vačka. Ta odhaluje jednačtyřicet nejrůznějších opatření a nařízení Evropské unie, která se vyznačují vysokou mírou absurdity a nesmyslnosti, a přidává k nim čtyři výrazné příklady plýtvání prostředky. Přinášíme krátký výběr.

Provokativní kniha radí firmám i lidem, jak udržet tempo s překotně se měnícím světem.

Nejrychlejší cesta od hladomoru k bohatství nevede přes tržní reformy, ale dirigistickým řízením ekonomiky, usoudil z asijských dat Joe Studwell.

Víte, co je Corfam? Případně Edsel? Nejste-li zrovna fanda historie marketingových selhání, pravděpodobně tato slova čtete poprvé. Obě označují produkty, do kterých jejich mateřské firmy vkládaly veliké naděje a desítky milionů dolarů. Realita tržního prostředí je z jejich snění brzy probrala – ale ne v každém odvětví je realitě dovoleno konat.

Září nebývají v posledních letech zrovna zářná. Mnozí finančníci a ekonomové mají 15. září 2008 za podobně temný milník, jakým je 11. září 2001 obecně. Většinou jsou schopni přesně říci, kde před právě pěti lety byli a co dělali. Pád investiční banky Lehman Brothers je zkrátka historickým mezníkem finančnictví – finanční svět už nikdy nebude takový, jakým byl před oním pět let starým víkendem.

Počítače a počítačové sítě umožnily obchodovat na burzách rychleji a rychleji. S šikovným algoritmem lze dnes udělat stovky transakcí za vteřinu. Z té rychlosti jde strach a mnozí se obávají, že ohrožuje světovou finanční stabilitu. Proto je prý třeba ji regulovat, snížit, zakázat. Dost možná ji nakonec ale srazí sami obchodníci. Z jednoduchého důvodu: už je prostě nebaví kupovat každou chvíli výkonnější a výkonnější mašiny.