Články na téma: armáda

Přestávka v poločasu letošní prezidentské volby je ideálním časem podívat se na to, jaké pravomoci vlastně hlava českého státu má. Hlavně proto, že se v posledních dnech objevují v hromadně sdílených příspěvcích na sociálních sítích opravdu velké nesmysly.

Až díky mezinárodním smlouvám je možné přesněji říct, kolik a jaké těžké techniky poskytla Česká republika napadené Ukrajině. Skladové zásoby armády jsou tak sice po loňsku nižší o desítky tanků a bojových vozidel, ale během pár let by je měly nahradit pokročilejší západní technologie.

Z ruské agrese proti Ukrajině se stává nejen obrovská možnost pro tuzemské zbrojní firmy, ale konečně i pro samotnou českou armádu a naši obranyschopnost. Pomoc napadanému státu se nám vyplatí.

Po osmi měsících ruské agrese na Ukrajině se rozhodujícím prvkem drastické války diktátora Vladimira Putina stávají bezpilotní prostředky. A nejen ty vzdušné. Jejich nasazení dokazuje, že staletí trvající ruská bojová strategie „nas mnogo“ se už pravděpodobně vyčerpala. Pro zbrojní průmysl je to další velká šance.

Osm měsíců ruské agrese na Ukrajině ukázalo světu několik věcí. Řada zemí, včetně Česka, si třeba až nyní uvědomila, jak nákladná a materiálově náročná je válka. O to víc, když je třeba průběžně dodávat materiál Kyjevu. I proto nyní všichni urgentně řeší, jak urychleně za miliardy naplnit své sklady a mít dostatečné zásoby.

Německo začalo stavět masivní systém protivzdušné obrany, o jehož miliardové financování by se chtělo podělit s dalšími zeměmi. Jak zištná může být současná pomoc Berlína středoevropským spojencům?

Po přešlapování minulých vlád má současný kabinet jasnou strategii. Do podvyživeného českého vojska chce konečně napumpovat dvě procenta HDP. Situaci ale komplikuje fakt, že v jiných oblastech podobná vehemence kabinetu chybí. A to se blíží podzim, který může být pro řadu lidí velmi kritický.

Veřejnost už to bere jako téměř definitivní: za pár let bude české nebe střežit čtyřiadvacet amerických „superstíhaček“ F-35. Jenže hotovo zdaleka není. A cesta k nim bude ještě hodně klikatá.

Plyn znovu proudí plynovodem Nord Stream 1, Rusové ale Evropu dál drží pod krkem. Ve světě dochází jídlo, chystá se na nás recese a do toho tu máme rekordní vedra a požáry. Ve Finmag newsletteru tak budeme (aspoň trochu) vyvažovat.

Armáda řeší, jaké nadzvukové letouny bude v příštích letech používat. Prodloužení spolupráce se Švédy už přitom není automatické, do hry totiž vstoupil americký výrobce. A Češi na tom můžou jen vydělat.

Na začátku prázdnin dostávají české ozbrojené síly dva velké šoky. Tím prvním je zásadní změna v čele generálního štábu, druhým slovenský nákup pásových bojových vozidel. Jak to dopadne na armádu?

Velká aktivita na lince Praha-Berlín v posledních dnech připomněla, jak důležitá ekonomická spolupráce obou zemí je. Zvlášť nyní v době energetické a bezpečnostní krize.

Až ruská agrese na Ukrajině v plné síle ukázala, jak špatně a pomalu postupuje modernizace české armády. Je bolavou realitou, že ani 23 let po našem vstupu do NATO se Praha nemůže zbavit sovětských zbraní. Bez nich by totiž vojáci měli holé ruce.

Mít na svém území základnu s jednotkou spojeneckých vojáků je zvláště dnes pro státy východního křídla NATO vítanou pojistkou. Pro případ napadení Ruskem mají jistotu, že by se ihned aktivovala celá aliance. Diskutovat o možných přínosech takové základny v době, kdy Moskva ztratila jakékoliv zábrany, je ale už úplně zbytečné.

Rychlé posilování obranných rozpočtů evropských zemí je v dnešní situaci logické. Česko ale zase vyčuhuje. Ani blízká válka a sliby současné vládní koalice nemohou dohnat to, co neudělali (nebo rovnou zastavili) čeští politici po roce 2014.

Do Evropy dorazila válka. Nejvyšší čas probudit se ze snu o nízkých daních.

Tak se to stalo. Z kohoutku neteče voda, v zásuvce není proud. Den. Dva. Týden. Měsíc. Jak přežít? Odpověď hledají preppeři. V době ruské invaze na Ukrajinu mimořádně důležité téma, které pro vás odemykáme z historického vydání tištěného Finmagu. Dost možná se totiž bude hodit.

Po roce 2027 by český vzdušný prostor, přezdívaný „české moře“, měly ohlídat nové supersoniky. Na čáslavské základně nahradí čtrnáct stárnoucích gripenů. Zakázka, kterou musí promptně řešit nová vláda, se může pohybovat kolem sta miliard korun. Praha se díky ní ocitne v centru globálního zbrojního dění.

Modernizace je nutná. Tak ministerstvo obrany hájí pozdní a extrémně drahé nákupy francouzských houfnic a izraelských raket. I když zastaralá česká armáda novou a kvalitní techniku potřebuje, k vysvětlení předvolebních miliardových akvizic bez soutěže by přece jen mělo zaznít důvodů víc.

Šok z toho, jak rychle a jednoduše padnul Afghánistán, bude západní svět děsit ještě hodně dlouho. Selhalo všechno, co mohlo a co se během uplynulých dvaceti let složitě a nákladně pod Hindúkušem budovalo. Je to tvrdá lekce, která ještě víc sníží ochotu bojovat proti zlu kdekoliv ve světě.

Stejně jako mají dodnes Spojené státy trauma z vietnamské války, českou společnost nahlodává afghánský syndrom. A mlčení nad nedořešenými věcmi jej rozhodně nevyřeší.