Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Základní slova 13: Rozprava o právu a vášni

Ačkoli to z názvu třinácté rozpravy Ireny Válové s Alešem Pejchalem, nynějším soudcem mezinárodního soudu pro lidská práva, nevypadá. Právě se vracíme na zem, poézie byla v díle předešlém. Zpátky k tomu základnímu, k hlíně, ze které všechno roste, k tomu, co je obsahem slov svoboda, právo, spravedlnost...

Netušila jsem, kam až se v naší partii dostaneme. Že připravíte takové překvapení a vezmete si na pomoc v debatě právě O právu a byrokracii obrazy z básní Oldřicha Mikuláška. Netušila jsem, že je možné parafrázovat básníkovo Láska je, když nelze jinak jako Rozsudek má přijít, když nelze jinak.

Dobrá, zkusím v dalším tahu také překvapení. Neuposlechnu posledně vyslovenou výzvu k návratu do reality a ptám se:

Je-li v mluvě právníka symbolem lásky smír, jaké slovo nalezne právník pro nenávist?

 

Ale kdepak. Touto otázkou jsme už zase zaplaťpámbu v realitě. Docela obvyklá nezkušenost laikovi napovídá, že právo se nemá rádo s city. Že je to studená exaktní hra, které se mohou účastnit jenom nevzrušiví jedinci, již ovládají svoji mysl i mimiku se železnou vůlí a z úst jim vycházejí toliko šroubované věty, v nichž se skrývá tajemná logika. Zjištění, že tomu může být jinak, přináší překvapení.

Právo uspořádává vztahy mezi lidmi, nakládá s lidskými životy. Není to bezkrevná neživotná věda, naopak pulzuje každým dnem, každou minutou. Stojí si na svém, aby vzápětí dospělo ke změně, neboť ta změna má větší nárok na místo na slunci. A jako je v životě lidském zapotřebí chladné úvahy vedle emotivního výkřiku, tak i právo prožívá své vášnivé chvilky, které doprovázejí onu pečlivě skládanou mozaiku pravidel. Ale oproti lidskému životu je život právní přeci jenom odlišný.

Práce advokátů před soudem mnohokrát připomíná souboj. Je to šerm se slovy, která hledají a zasahují cíl zcela neočekávaně, hbitě, ale i bolestivě. Mluvím samozřejmě o opravdové práci, o mistrovském kusu dvou profesionálů, jimž je pokyn klienta nade vše a zákonná pravidla použití zbraní svatá. Vyznají se v bitvě a jako v opravdové bitvě se s neobvyklou prudkostí střídá napětí s uvolněním, předem určená taktika se spontánním útokem, jenž reaguje na právě vzniklou situaci. Je zde prostor pro strach i vítěznou radost. Přesto jsou tu určité meze, které v lidském životě neexistují. Skuteční právní profesionálové svedou svoji neúprosnou soudní bitvu, rozloučí se s klienty a dokážou zajít do nedaleké kavárny na šálek kávy nebo sklenku vína. Zažil jsem to mnohokrát a mohu ujistit, že v tom není ani náznak zrady klienta, či odbyté práce. Právo prostě nejde až takříkajíc na krev, pakliže je součástí a předpokladem svobody uvnitř demokratického společenství.

Právo aplikují výlučně lidé. Stroje, počítače do posuzování mezilidských vztahů nepatří. Ano, už slyším: ale ten počítač by při správném zadání problému mohl věc rozsoudit spravedlivěji, nezávisleji a s naprostou nestranností, na rozdíl od soudce, jenž se právě na dnešek špatně vyspal. Omyl, tisíckrát omyl. Při nalézání práva, při jeho tvorbě i aplikaci mají city své místo. Soudci se může obžalovaného zželet, byť je vinen. Může přihlédnout k obětavé lásce matky a dát jí přednost před daleko lepšími ekonomickými možnostmi otce při rozhodování o výchově dítěte. Právo počítá s tím, že je aplikováno člověkem a z kvalitních právních ustanovení je zřejmé, že uvažují lidský život v celé jeho šíři.

Co však do práva nepatří, je zlo. Právo nesmí jít proti člověku, nesmí mu ničit život, nesmí mu dny svázat do ruličky beznaděje. Ten, kdo vykládá právní ustanovení, je nemůže vyložit tak, aby jeho adresátům, tedy lidem, uškodil. Je známou pravdou, že rodiče skutečně milující své děti, jsou rodiči důslednými, často i přísnými, ale především spravedlivými. Na rozdíl od rodičů, kteří nerespektují výchovná pravidla a o jejich lásce ke svým potomkům lze úspěšně pochybovat. Ani trest uložený v rámci aplikace práva nemůže být bezmeznou odplatou, ale

obsahuje především prvky ochrany ostatních příslušníků společenství a v některých případech může mít i výchovný vliv na pachatele, byť jenom tím, že jej odradí od toho, aby se napříště dopouštěl vadného chování, za které byl po právu potrestán.

Nenávist nemá v právu místo. Nelze pro ni nalézt nejenom zařazení, ale i opodstatnění. Pokud budeme o nenávisti uvažovat, pak vždy v dimenzi termínu bezpráví. To je lynčování pachatele (byť sebehrůznějšího činu) davem, to je kamenování cizoložného páru ostatními. V lidských životech se takové skutečnosti a situace objevují a bohužel se budou objevovat i nadále, ale práh práva nesmí překročit.

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

Právo a společnost

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK