Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Pro ty, kdo myslí na stáří. Tři příběhy o složeném úroku

Jan Traxler | 18. 4. 2017 | Celkem 58 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Tomáš Uvíra | 18. 4. 2017 09:40

A ted trochu dejepisu z 20 stoleti: 1.S.V. , menova reforma ve 20letech, velka hospodarska krize, okupace, 2.S.V., menova reforma v 53., velka inflace v 92.-93. V minulem stoleti lide prisli o uspory 7x. V prumeru kazdych 14 let. Co tento pripad: Pepa zacal sporit na duchod ve svych 19 letech, o nadporene penize prisel kdyz mu bylo 33, 47 a 61, takze cely zivot sporil a do duchodu sel s holou p... penezenkou.

+93
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 18. 4. 2017 11:18

Mě zase připadá krátkozraké spoléhat na dlouhodobé úspory. Dokud se peníze točí v ekonomice, vše funguje dobře. Jakmile se začnou peníze z reálné ekonomiky vyvádět do úspor a na sekundární kapitálové trhy, dostaví se nevyhnutelně problémy. Tím větší problémy, čím více peněz je do úspor vyvedeno. A v problémové ekonomice Vám mohou být úspory také k ničemu. Peníze bez zdravé ekonomiky nefungují. A ekonomika bez peněz také ne.

-13
+
-

Dalších 58 komentářů v diskuzi.

Jan Vrbka | 20. 4. 2017 00:33

Taková polopatická freska hodná výkendové přílohy bulvárního denníku pro 50+. Stýská se mi po kvalitě starého finmagu. Naštěstí stále má smysl číst názory diskutujících. No nic tak zpět do archivu roku 2011, který zdá se být informačně hodnotnějším.

Nahlásit

+4
+
-

Jan Capouch | 18. 4. 2017 21:22

Proto se nemáte starat a říkat: Co budeme jíst? Co budeme pít? Čím se budeme odívat?’ Po tom všem touží pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, co všechno potřebujete. Hledejte především království Boží a jeho spravedlnost a vše ostatní vám bude přidáno. Proto se nestarejte o zítřek, neboť zítřek se sám o sebe postará. Dnešek má dosti svého trápení.

Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu? Pak si řekl: Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a ostatní zásoby a řeknu své duši: Teď máš velké zásoby na mnoho let, klidně
si žij, jez, pij, buď veselé mysli. Ale Bůh mu řekl: Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil? Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.

Nahlásit

+5
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 13:41

Malý nápad, jak lidi motivovat k rozumné úrovni spoření na penzi:

- Vzhledem k demografii se dá lehce spočítat, jak vysoké penze budou za 25 let. Vychází to tuším na 6500Kč/měs.
- Dnešní produktivní by si tak měli přispořit, ale nemají jednak z čeho (většinou) a jednak nemají motivaci, dostatek signálů (jasných a viditelných)
- Nerozhodují se totiž podle studií akademických ekonomů, ale podle toho, co vidí kolem sebe. Třeba penzisty s plnými košíky v hypermarketech.
- Tedy svou penzi si představují podle toho, jak vidí situaci svých (pra)rodičů a dalších penzistů v okolí. Tedy nijak tragicky.
- Na napravení stavu stačí drobná úprava:
a) snížení soc.pojistného, dejme tomu o 15%
b) zákon o vyrovnaném soc.systému, tedy na penze se smí vyplatit jen to, co se na socpoj vybere, žádné dorovnávání z daní
c) snížení daní o to, co stát ušetří tím, že z nich již nebude dotovat průběžný systém

- Díky bodu A a C pracujícím vzrostou disponibilní příjmy
- Díky bodu B ti pracující uvidí, že penze není žádný med (a to ty penze budou stále vyšší, než co větší ekonomové těm dnešním produktivním! Těm, kteří tu solidní úroveň dnešním penzistům financují)
- Výsledkem bude vyšší motivace spořit. Ponejvíce do akcií. Firmy už si nebudou muset v takové míře chodit půjčovat nové inflační peníze do bank, začnou si (tak jako v USA) ve větší míře chodit pro reálné úspory na burzu

Ale samozřejmě jen tak teoretizuju, reforma směrem k udržitelnému penzijnímu systému je politicky neprůchodná již dnes. Natož zítra, až penzistů bude ještě více a produktivních méně. Systém pojede dál, penzistům se bude (na dluh) přidávat, hloupějším pracujícím z toho vyplyne, že není potřeba šetřit (ostatně ani nebude z čeho), protože v penzi se přeci žije docela dobře. A pokud se v penzi žilo dobře předloni, loni i letos, tak je přeci "logické", že to bude prima i příští rok, ne?
Tedy dokud to nenarazí do zdi...
Jenže pak se bude hledat viník. Keťasové, kulaci, spekulanti. Vlastníci nemovitostí, akcií, ... Hajzlové, co nám zničili skvělou papírovou měnu tím, že od ní utíkali do zlata a bitcoinu. Hrr na ně!

Nahlásit

+16
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 10:03

A teď ještě příběh o někom, kdo spoří v situaci, kdy výnos nepřekonává reálnou inflaci (natož růst měnové zásoby)...

A nebo si představte někoho spořícího si na penzi v takovéto zemi:
https://www.patria.cz/zpravodajstvi/3502976/jak-japonsko-prijde-behem-50-let-o-tretinu-obyvatel.html
Jeho první starostí by mělo být, jak spořit tak, aby zruinovaný stát a zchudlí staří, nemající na penze ani na zdravotní péči, nemohli sáhnout po jeho úsporách.
Česko je na tom v něčem lépe, než JP (dluh není tak velký, stárnutí není tak hrozné) a v něčem hůře (máme daleko horší image, důvěru trhu ztratíme při daleko menším dluhu).

Jiný příklad počtů s úroky: do roku 1971 byl pevný kurz zlata a dolaru - 35 dolarů za unci. Pak ten kurz pustili. Dnes je cca $1290 za unci. Na jaké průměrné roční zhodnocení to vychází? Něco přes 8%pa? To jde, ne?
O zhodnocení bitcoinu za jeho krátkou existenci asi není vhodné hovořit.
Ale je vhodné hovořit o tom, že nestačí mít úspory a výnos, musíte je také být schopni ubránit před vším, co je za těch X desítek let spoření na penzi může ohrozit. A podle mne zdaleka největším rizikem je demokracie ("právo" ostatních rozhodovat o vašem majetku) v kombinaci se zmiňovanou demografickou katastrofou, růstem dluhu státu, růstem procenta lidí toužících po čerpání z rozpočtu a poklesem lidí do něj (nedobrovolně) přispívajících.
Jak budete hájit své investice do fondů či nemovitostí před státem? Podle mne dost těžko.

Nahlásit

+17
+
-

Richard Malaschitz | 18. 4. 2017 09:59

Kamarát keď sa ženil, dostal od príbuzných ich celoživotné úspory. Bolo to 60000 Kčs. Za socializmu sa dal za to kúpiť domček. Pre mladých ideálne. Ale už po socializme, takže si za to kúpil objektív na svoj fotoaparát.

Nahlásit

+5
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 10:10 | reakce na Richard Malaschitz - 18. 4. 2017 09:59

Pravdivě znějící příběh.

A mám ještě jeden: Kamarádova prababička dostala v roce 1913 jako věno 5000 korun. To tehdy bylo dost peněz. Ale ona si je odložila stranou, protože její manžel byl solidně zajištěný. Takže těch 5000 korun pak dala i své dceři a ta pak zase své...
A těch 5000 korun mají v rodině dosud.
A neudělali žádnou chybu, protože těch 5000 korun dnes mohou kdykoli směnit za 1.5milionu dnešních inflačních korun, protože ta prababička si je odložila ve formě 50ti stokorunových mincí. A každá ta stokoruna dnes má cenu 30 tisíc (protože je ze zlata). Respektive ony asi mají vyšší (sběratelskou, numismatickou) cenu, já zde píšu výhradně o ceně měnového kovu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+16
+
-

Tomáš Uvíra | 18. 4. 2017 09:40

A ted trochu dejepisu z 20 stoleti: 1.S.V. , menova reforma ve 20letech, velka hospodarska krize, okupace, 2.S.V., menova reforma v 53., velka inflace v 92.-93. V minulem stoleti lide prisli o uspory 7x. V prumeru kazdych 14 let. Co tento pripad: Pepa zacal sporit na duchod ve svych 19 letech, o nadporene penize prisel kdyz mu bylo 33, 47 a 61, takze cely zivot sporil a do duchodu sel s holou p... penezenkou.

Nahlásit

+93
+
-

Jiří Vodička | 18. 4. 2017 10:33 | reakce na Tomáš Uvíra - 18. 4. 2017 09:40

Vloni se konal v Německu kongres "Perfektní příprava na krize" (http://info.kopp-verlag.de/hi ntergruende/deutschland/redakt ion/kongress-perfekte-krisenvo rsorge.html)a finanční profesionálové doporučovali investovat do věcí, které se nedají libovolně množit (tedy určitě neinvestovat do bankovek atp. - proto je vyjadřování hodnoty úspor v článku pomocí korun trochu nešťastné a dá se s ním polemizovat).
Dobrým způsobem investice je ale podle nich nakupování akcií, protože to je podíl na konkrétní firmě.

Když neomarxisté opět vyhrají a osobní majetek zestátní, je to samozřejmě pryč všechno - až na ty zlaťáky zahrabané u kořenů hrušky na zahradě, které ale bude trestné vyhrabat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+7
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 10:20 | reakce na Tomáš Uvíra - 18. 4. 2017 09:40

Přesně tak.
Jak píšu v jiném příspěvku: spoření/investování je OK, ale obrana uspořeného je ještě důležitější.
Obrana před tím největším ze zlodějů - státem.
A jelikož stát je opravdu velmi silný protivník, nejzákladnější linií obrany je, aby si vás (resp. vašich úspor, majetku) vůbec nevšiml.
Mít tedy majetek v nějakém registru, katastru, atd... je to největší možné riziko.
První na řadě podle mne jsou lidé spořící v oficiálních produktech typu 3.pilíř - tam nejsnáze dojde k "legislativní úpravě", která je o úspory připraví. Tedy když pominu fakt, že je o úspory připravuje již to, že dlouhodobě mají výnos pod reálnou inflací (natož pod mírou růstu peněžní zásoby).
Druzí na řadě jsou lidé s majetkem evidovaným v registrech a katastrech. Jakmile státu začnou docházet peníze (např. na penze), dojde si pro ně v první řadě sem. A nějaká forma "majetkové daně" je to nejmenší, co zde hrozí.
A až poslední na řadě jsou lidé, kteří mají majetek v neevidované formě, nejlépe ve formě rychle převoditelné, přenositelné, transportovatelné, koncentrované (malé a skrytelné). Ty by musel stát (každého jednotlivě) odhalit, pochytat, majetek (včas) najít a zabavit. To je dost pracné a ostatní to vyplaší a budou se snažit svůj majetek urychleně skrýt, nebo odvézt za hranice. A to nemluvím o takových formách majetku, jako je bitcoin - ten je za hranicemi (za všemi) vlastně neustále :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+12
+
-

Jan Kopecký | 18. 4. 2017 16:16 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 10:20

Pro mne je "pojistkou" zachovat si znalost jak si opatřit potraviny, mít střechu nad hlavou mimo centra (dostatečně daleko od nich) a v zimě nezmrznout, plus rodina (děti), která to zvládne, tj. možnost se vrátit do stavu plus minus konec 19. století.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 23:15 | reakce na Jan Kopecký - 18. 4. 2017 16:16

Akorát že ze zdravotní péče a dalších výdobytků 19.století asi nebudete moc nadšen...

Pojistkou proti nejhoršímu to asi je. Ale je otázkou, k čemu vám bude ta znalost, pokud vaše oudy budou ochablé a zdraví podlomené. Ano, děti skýtají jistou naději. Pokud je ovšem socialistické rabování nevyžene žít a pracovat někam za oceán :-(

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Jan Kopecký | 20. 4. 2017 14:51 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 23:15

Ano, věřím že aspoň 2 ze 3 mi tu zůstanou (a budu mít funkční rodiny, děti, prostě klasický model) :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Altman | 15. 5. 2017 14:08 | reakce na Jan Kopecký - 20. 4. 2017 14:51

Já také doufám, ale spoléhat úplně nechci.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Dalibor Pešek | 18. 4. 2017 08:32

Předpokládejme 3. případ. Babička před 20 lety (1997) začla každnému vnoučeti posílat na spoření 500kč, což bylo 5% průměrné mzdy (10802 kč). Za 240 měsíců tak poslala 1200% původní průměrné hrubé mzdy. Naspořená částka však je pouze 777% aktuální průměrné hrubé mzdy.
Výpočet z předchozího odstavce je, i přes správné provedení matematických operací, úplně stejně zavádějící, jako celý článek.

Nahlásit

+2
+
-

Mirek Hasík | 18. 4. 2017 10:42 | reakce na Dalibor Pešek - 18. 4. 2017 08:32

Průměrná mzda rostla v čase a tím pádem klesal i poměr spořené pětistovky a průměrné mzdy.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Michal Mrozek | 18. 4. 2017 07:07

Správný přístup by měl také zohlednit hodnotu koruny, když babička začala v mládí spořit, čili dejme tomu v roce 1950. Jakou hodnotu má proti tomu ta stejná koruna v roce 2017? Opomíjet takové vlivy se nevyplácí. Žel, finanční poradci mohou přicházet s krásnými výhledy, ale realita je mimo.

Co nemáš teď a nemůžeš si užít teď, jako bys vůbec neměl... Z toho pohledu se vůbec nedivím, že lidé se spíše zadlužují, než aby mysleli na budoucnost.

Nahlásit

+8
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 11:11 | reakce na Michal Mrozek - 18. 4. 2017 07:07

No finanční poradce chce samozřejmě předně prodávat své produkty a služby.

Ale i on má svou část pravdy: on myslím netvrdí, že to zhodnocení je reálné, ne jen nominální. Asi klidně připustí, že i při solidním zhodnocení je reálné znehodnocení měny vyšší. Ale pokud uznáváme, že mít nějaké úspory na penzi je v podstatě nutnost, tak je stále lepší spořit s vyšším výnosem, než s nižším. A to i tehdy, kdy je výnos nižší, než znehodnocení měny. Cílem tedy není vydělat, ale méně prodělat. I když jako výdělek se to prodává samozřejmě lépe.

Ale i pokud mé peníze (i přes nějaké nominální zhodnocení) ztratí do penze polovinu hodnoty, i tak si zodpovědný člověk bude spořit, protože ví, že v penzi bude muset z něčeho žít. A je v podstatě jedno, že dnes se bude muset uskrovnit o 2 rohlíky denně proto, aby v penzi měl na 1 denně. I tak je to lepší, než v penzi umřít hladem.
Ano, dnes si za XX peněz koupíte auto. A když si auto nekoupíte, peníze uspoříte, tak přes výnos 6%pa si v za ty peníze možná koupíte jen pračku. Ale otázka je: potřebujete dnes to auto více, než budete v penzi potřebovat pračku? Není stále rozumné přejít z obměňování aut po třech letech na šestiletou periodu, abych v 70ti nemusel prát na valše? Podle mne je, ale už to chce opravdu velmi zodpovědnou mentalitu.

Jiná otázka je, zda je toto nutné. A samozřejmě není. Je to jen důsledek dnešního zvráceného peněžního systému. Státem uměle generované inflace, znehodnocování měny.

A dále si je dobré uvědomit, že neriskujeme jen tu ztrátu plynoucí z rozdílu nominálního zhodnocení a reálné (vyšší) inflace. Neriskuji jen to, že uspořím za auto a v penzi koupím jen pračku. Riskuji i to, že přijdu o vše (i o tu pračku). A to kvůli riziku jménem stát. Rizikům typu státní bankrot, hyperinflace, válka, změna režimu, znárodňování, obecný pokles respektu k nedoknutelnosti soukromého vlastnictví. Z důvodů předlužení států. Z důvodu demografické katastrofy. Toto je podle mne důležitější, než zda budu mít nominální zhodnocení 4, nebo 6%.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+11
+
-

Ondřej Bárta | 18. 4. 2017 15:53 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 11:11

S tím respektem k nedotknutelnosti soukromého vlastnictví si vůbec nedělejte iluze:
http://zdenekkral.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=598940

pokud už dnes ve společnosti levičáci vytahují taková témata jako zástupce ombudsmanky, kde asi budeme za 5 nebo za 30 let?

Btw doporučuji přečíst diskusi pod jeho výrokem přímo na fb...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 16:00 | reakce na Ondřej Bárta - 18. 4. 2017 15:53

Já si je rozhodně nedělám :)

A to, co píše Křeček, by mělo být varováním pro všechny, kteří investují do bytu, či jakéhokoli jiného instrumentu, na který křečkové a podobní dosáhnou.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Jan Kopecký | 20. 4. 2017 14:56 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 16:00

Ano, když byt (dům), tak jeden a raději menší, protože na vlastní potřebné, nenadstandardní, bydlení si nedovolili sáhnout ani komunisti (s výjimkou vystěhování pár "kulaků" - potížistů). Nemovitosti navíc byly problém - který třeba můj děda vyřešil vytrháním podlah ve světnici obytného stavení statku a tím "zneobytněním" (když už oba s babičkou bydleli na výminku). Hezká je ta "historická rodinná paměť", hezká, když se tak na sebou zamýšlím :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Michal Mrozek | 18. 4. 2017 13:07 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 11:11

Být spokojen s tím, co mám, to je samo o sobě velké bohatství.
Dá se vyjádřit tím, co si nekoupím a mohl bych, ovšem za cenu zadlužení. Místo toho si řeknu: A potřebuji to skutečně? Závisí na tom moje spokojenost? Potřebuji to nové auto místo 3letého? Hromaděním majetku ještě nikoho spokojeného neudělalo, bláhově ovšem je nám podsouváno, že s bohatstvím přichází štěstí. (I ten vozíčkář v reklamě se začne usmívat, když kolem něj vyroste nový dům. Při tomhle reklamním spotu se musím vždy usmát, za koho mne tvůrce reklamy považuje a co si vůbec o lidech myslí.) Obecně vzato, bohatství přináší starosti: "Koupil jsem nové auto, musím jej dobře havarijně pojistit. Bude stát venku na ulici, co takhle koupit garáž? Do garáže alarm, jinak bude pojistka pěkně drahá..atd.atp." Na obranu většího majetku musíte téměř vždy vynaložit více úsilí. Proto razím zásadu, být spokojen s tím, co mám a dát si záležet na tom, co mohu vytvořit vlastníma rukama, nohama a hlavou v krátkém čase. Užívat plody své práce, dokud to jde. Nehromadit, ale užívat. Zároveň se nezadlužovat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+3
+
-

Jan Kopecký | 20. 4. 2017 14:58 | reakce na Michal Mrozek - 18. 4. 2017 13:07

Souhlasím s Vámi, a navíc skromný člověk lépe zvládne přesun mezi "nízkopříjmové" tj. "důchodce" :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 13:25 | reakce na Michal Mrozek - 18. 4. 2017 13:07

No to je hezké, ale co budete dělat v 70ti letech?
Stát vám řekne, že je málo produktivních a hodně penzistů a proto penze může být maximálně 6000Kč.
Malý počet plátců zdravotního pojištění a velký počet nemocných penzistů také povede k tomu, že nebude na kvalitní zdravotní péči pro všechny. Tak jako v mnoha jiných zemích vám více či méně otevřeně řeknou, že jste již (daňově) neperspektivní a tak na drahou operaci nebudete mít nárok (nebo budete na konci dlouhé čekací listiny) a na špičkové léky si budete muset výrazně připlatit.

Budete argumentovat, že jste ve své mladé a zdravé etapě zaplatil na zdravotním "pojištění" hromadu peněz.
Budete se ohrazovat, že jste na sociálním "pojištění" zaplatil kruté sumy, pohodlný život předchozím penzistům.
Ale nikdo na to nebude brát zřetel, protože peníze prostě nebudou. A pokud vy nebudete mít "nahromaděno", skončíte špatně.

Ani vám nepomůže, že prodáte střechu nad hlavou (pokud jste za produktivní život alespoň tento majetek nahromadil) - protože o to samé se budou snažit 4 z 5ti důchodců. Jako poslední šanci, jak získat peníze na jídlo či léky. Za cenu odstěhování se na chatu (pokud ji měli), nebo za cenu sestěhování se X důchodců do jednoho sdíleného bytu. Ceny tedy budou padat a moc prodejem nezískáte.

Zásada "nehromadit" mi tedy moc moudrá nepřijde. Je to spoléhání se na to, že se o vás ve stáří ostatní budou moci a budou chtít postarat.
Já bych tedy doporučoval spíše (v rozumné míře) hromadit. A hlavně rozumným způsobem - protože většina hromadit zřejmě nebude a ostatní se o ně nebudou schopni postarat. A tak bude hrozit, že se vrhnou na majetek těch, kteří hromadili.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+7
+
-

Michal Mrozek | 18. 4. 2017 14:03 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 13:25

V 70ti letech budu pořád něco dělat, pokud mi to zdraví dovolí. Možná už ne oficiálně, ale budu, protože si to vyžaduje moje zásada nehromadit. Možná budu psát knížku, možná budu něco učit, rozhodně ale neplánuji dát si nějaký větší pohov a jet na Macháč užívat si důchod. Budoucnost samozřejmě nebude růžová a jednoho krásného dne každý z nás zemře, tak si to klidně přiznejme. Takže nakonec skončíme vlastně všichni "špatně", nebo ne? Moje perspektiva (víra) jde i za tenhle limit. A ještě jedna věc, která docela zamíchá kartami mezi důchodci zabezpečenými a nezabezpečenými: Jejich děti. Bude hodně záležet na tom, jak byly vychovány, jak velké rodinné zázemí je, jaká rodina a jak soudržná je.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+6
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 15:10 | reakce na Michal Mrozek - 18. 4. 2017 14:03

1) Bohužel zdaleka ne všichni budeme zdraví a práceschopní až do nenadálé smrti ve spánku :-(
Většina z nás zkrátka posledních X let života nebude schopna pracovat či o jejich práci nebude zájem (jednak díky případné nezaměstnanosti a jednak díky zrychlujícímu se vědeckotechnickému pokroku, který mnozí lidé přestávají pobírat ještě daleko před dosažením penzijního věku).

2) A ano, souhlasím, na rodinném zázemí bude velmi záležet a člověk se třemi-čtyřmi dobře vychovanými, vzdělanými a úspěšnými dětmi by mohl být relativně klidný. Jenže většina lidí tímto směrem zcela zjevně nejde a pokud jim to v padesáti dojde, již to nedoženou.

3) Zkuste se podívat na lidi, kterým už těch 70 je. Kolik z nich umí něco, čím se mohou živit i v tomto věku? Kolik z nich je v tak dobrém zdravotním stavu? Kolika procentům z nich by naopak neprospělo odsunout se do klidu a příjemného klimatu (Florida, ...), který bude příznivý pro jejich zdraví a pohodu? Já bych tedy raději v 70ti byl někde na Kanárech, než v pražském smogu, než ve středoevropském hnusném podzimním a zimním počasí, sužován respiračními onemocněními, revmatem a vlnami chřipkových epidemií. Pokud částečně pracovat, tak z terasy domku na pláži na dálku, přes internet.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Michal Mrozek | 20. 4. 2017 06:04 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 15:10

Rozumím Vašemu náhledu na věc. Také netvrdím, že budeme v 70 všichni zdraví a plně práceschopní. Někteří totiž už také nebudeme. Nicméně, nějaká užitečná činnost je to, co člověk potřebuje. Je to smysl bytí. Vědeckotechnický pokrok s tím sice trochu společné má, ale nemůžeme zase až tak přehánět jeho význam. Jaký vědeckotechnický pokrok potřebujete, abyste se věnoval činnostem jako psaní knihy nebo třeba výuce angličtiny, doučování zeměpisu nebo čehokoliv, čemu se dlouhodobě věnujete a zajímá vás to? Rozhodně nemluvím o tom, že v 70 bude člověk stát na lince ve Škodovce a zodpovídat za kontrolu a údržbu robotů.

Ne kteréhokoliv 70-letého důchodce se podívám, vidím potenciál pro nějakou činnost. Zda se tím mohou živit, to je jiná otázka. Mohou být ale užiteční, svým specifickým způsobem. Což takhle třeba využít své pravidelné vycházky a venčit domácí mazlíčky pracujícím? I to je "práce" ve smyslu užitečné činnosti a divili bychom se, jak je poptávaná. Zdravotní stav pomiňme, ten bude vždy takový jaký je a je jasné, že se stářím se zdraví zlepšovat nebude. V naší společnosti panuje takový nepsaný náhled na situaci, že když jde člověk do důchodu, patří do šrotu. S tím ovšem nemohu souhlasit. :)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Jan Altman | 20. 4. 2017 09:27 | reakce na Michal Mrozek - 20. 4. 2017 06:04

Jistě, nějakou činnost (minimálně koníčky, cestování, vnoučata) v 70ti předpokládám.
Možná i nějakou užitečnou širšímu okolí. Možná i lehce komerční.
Ale tak jako tak musím HROMADIT, protože rozhodně nemohu spoléhat na to, že mne taková činnost uživí (včetně rostoucích nákladů na léky, atd...). Představa, že budu závislý na dětech, moc vábná není.

A co se týče výuky angličtiny - uvidíme, co s tímto trhem udělá umělá inteligence, automatické překladače, atd... Tedy to, že budete mluvit do mikrofonu česky a druhá strana to uslyší ve své mateřštině. Samozřejmě není to vhodné pro všechny případy, překlad krásné literatury to nevyřeší (odborné ale ano), stejně tak ne obchodní jednání na nejvyšší úrovni. Ale trh výuky jazyků se může povážlivě smrsknout. A navíc ho mohou opanovat progresivní výukové aplikace.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Michaela Ďurčová | 20. 4. 2017 15:11 | reakce na Jan Altman - 20. 4. 2017 09:27

"Představa, že budu závislý na dětech, moc vábná není. "
To je velmi silný výrok. Pokud zatím děti nemáte, věřím že změníte názor, až je mít budete. Pokud děti máte, určitě víte, že na Vás byly zcela závislé po narození a pak se pomalu jejich závislost zmenšovala. Vy to tak budete mít ve stáří, ale opačně. Představa, že bude člověk fyzicky a mentálně naprosto fit až do konce svého života a pak se jednoho dne neprobudí je falešná. I zcela zdravé tělo se postupně časem opotřebovává, jako cokoliv jiného. A starý člověk potřebuje ochranu stejně jako dítě.
Jistě si tu péči můžete zaplatit. Ale je to obdoba děcáku. Nechybí jim tam nic, kromě lásky. Jednodušší a myslím, že i příjemnější je udržovat dobré vztahy v rodině. A to nejen pro stáří :)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 20. 4. 2017 16:41 | reakce na Michaela Ďurčová - 20. 4. 2017 15:11

To je jistě ideální řešení, jen zkrátka nemusí vyjít.
A pak je pobyt někde v Las Palmas či Fort Lauderdale se zajištěnou asistenční službou takovým "second best solution" :-)
-------------
Navíc tedy jedna ze zvažovaných variant stáří je tato: prodat v ČR nemovitosti až na chatu. Na té být jaro+léto (hojně navštěvován dětmi a vnoučaty). A podzim+zima být v teple (a zvát tam mladé na podzimní, vánoční a jarní prázdniny). A takto na dálku mi ty děti moc nepomohou i kdyby chtěly.
------------
Plus mám dojem, když koukám kolem sebe, že děti si odvykly nějak výrazně podporovat své rodiče. Naopak ve svém okolí vidím, jak rodiče přispívají dětem na pořizování bydlení a jak penzisti cpou peníze vnoučatům horem dolem. Protože (ač to zde mnozí popírají) penze jsou relativně vysoké (a za těch 20-30 let budou muset být poloviční! Nezvyk!).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Michaela Ďurčová | 20. 4. 2017 17:35 | reakce na Jan Altman - 20. 4. 2017 16:41

Tak takhle je to fajn. Před tím jste na mě působil až depresívně:)
Stejně Vám ale přeju raději skromnější život, ale u svých. A kdyby odsud utíkali, aby Vás nezapoměli přibalit s sebou :)
A souhlasím s tím, že je to nyní obráceně. A je to jak píšete tím, že penzisté se mají dobře. Vůbec si neuvědomují to, že naprostá většina lidí, kteří jim ty penze platí, má sama méně. Průměrná penze je kolik? 11 tisíc? Průměrná mzda? Něco pod 30 tisíc? I kdyby průmernou mzdu brali oba rodiče, kolik mají čistého...a živí z toho 2 - 3 děti, to mají na hlavu méně, než penzista. A sociální platí všichni a na tvrdo ze suberhrubé, žádné odpočty a úlevy. Takže penzisty živí i lidé s minimální mzdou i žena s dětma na čásťáku.
O staré lidi se má starat rodina. Stát by měl zajišťovat jen ten nejposlednější a nejnutnější záchtný systém s vědomím každého, že to nebude žádný luxus.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 21. 4. 2017 09:59 | reakce na Michaela Ďurčová - 20. 4. 2017 17:35

Milá Michaelo, všimněte si jak strašně si protiřečíte ve svém příspěvku. Na jedné straně brečíte, že lidé s minimálním platem sotva vyžijí a na druhé straně píšete, že o rodiče by se měli postarat jejich potomci. Jak se o své rodiče postarají ti lidé, co sotva uživí sebe sama?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jan Altman | 21. 4. 2017 11:51 | reakce na Richard Fuld - 21. 4. 2017 09:59

Třeba tak, že jim stát nesebere půlku výdělku?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 21. 4. 2017 12:28 | reakce na Jan Altman - 21. 4. 2017 11:51

Ale i ta půlka jim nebude stačit. A to co jim stát nechá, to budou stejně muset sami utratit za soukromé zdravotní pojištění, soukromé důchodové pojištění a za všechny další služby, které mají od státu "zadarmo".

Nene. Tohle by jim nepomohlo.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Michaela Ďurčová | 25. 4. 2017 14:01 | reakce na Richard Fuld - 21. 4. 2017 12:28

Kdyby neexistoval důchodový systém, měla bych více sourozenců. Bylo by nás víc, kteří bychom se o rodiče starali.

Pokud by rodiče nemohli mít(tolik) dětí, mohli by se stát kmotry neteří, synovců, kamarádů.

Pokud by nechtěli tolik dětí nebo nechtěli děti vůbec, měli by spostu času a sil zaopatřit se na stáří sami.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 26. 4. 2017 16:02 | reakce na Michaela Ďurčová - 25. 4. 2017 14:01

Právě jste popsala průběžný důchodový systém doplněný kapitálovým pilířem pro bezdětné, což je to, co mi přijde jako optimální společenské uspořádání důchodového zabezpečení. Jediný rozdíl je v tom, že ve Vašem světě by fungoval na úrovni jednotlivých rodin a bezdětných jednotlivců, zatímco v mém světě funguje na úrovni celého státu.

Preferuji celostátní systém, protože jedním z cílů celostátního systému je eliminovat chudobu bezmocných důchodců, kterým nemohou pomoci jejich vlastní děti (nemohli si je dovolit, nebo nebyly materiálně úspěšné), ani jejich vlastní úspory (nemohli si je dovolit).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Michaela Ďurčová | 28. 4. 2017 18:58 | reakce na Richard Fuld - 26. 4. 2017 16:02

Určitě by měla existovat záchranná síť, jen se nesmí stát sítí houpací :)
Žádný člověk nežije ve vzduchoprázdnu, má děti nebo neteře, synovce, žáky, kamarády, sousedy...a nikdo mu nechce pomoci? Já věřím že ano. Lidé jsou dobří.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 20. 4. 2017 15:38 | reakce na Michaela Ďurčová - 20. 4. 2017 15:11

Velmi dobře napsáno.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Michal Mrozek | 20. 4. 2017 11:37 | reakce na Jan Altman - 20. 4. 2017 09:27

Sociální rozměr je něco, co AI nikdy nebude zvládat, a v dnešní době potřeba sociálních služeb roste. Potřeba prostého kontaktu s dalšími lidmi, nikoliv s počítačem či AI. Pokud tedy myslíte na progresivní výukové aplikace, jsem docela skeptik. Ve výučbě člověkem je ona sociální složka přímo zakomponovaná, kdežto přístroj vám žádný sociální rozměr nedá. Pokud navíc AI způsobuje to, že sociální vazby mezi lidmi degenerují a snižují se na minimum, pak není divu, že poptávka po osobním kontaktu roste. Lidi potřebují lidi, potřebují komunikovat se sobě rovnými.

Hromadit neodmítám stoprocentně, jen mám k tomu jiný, rezervovanější přístup. Cokoliv, co se dá hromadit, se dá také vzít. Něco lehce, něco hůře, něco se dá zabránit ve využití. Hovořilo se o tom už hodně. Ten, kdo nemá, nemůže ani nic ztratit a nijak jej to nezatěžuje. Kdo má, bude se jměním stále trápit či kochat (podle subjektivního náhledu:). Toto trápení se a kochání se nad materiálními věcmi je docela zbytečné. Nikdo mi naproti tomu nemůže vzít to, co mám v hlavě, co si myslím, co znám a umím. Proto se kloním k tomu investovat do studia a něco dostat do své hlavy. :)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 20. 4. 2017 13:30 | reakce na Michal Mrozek - 20. 4. 2017 11:37

Podle mne se dnes lidi jazyky už dávno neučí tak, že si zaplatí učitele, tedy alespoň počet takových lidí klesá. Podle mě rozhodně není špatný alternativní postup:
1) Chytré výukové aplikace (opravdu zkuste, mnohé jsou fakt dobré)
2) Koukání se na filmy v původním znění. Napřed s CZ titulky, později s titulky v daném jazyce.
3) Pobyt v zemi, kde se daným jazykem mluví. Následně zaměstnání se ve firmě, kde management je z dané země. Kontakt s vrstevníky z dané země, ne kontakt s o 2 generace starším učitelem, se kterým si nemají co říct.

Ale hlavně - opravdu věřím tomu, že za 5-10 let bude umělointeligenční překlad na takové úrovni, že drtivá část populace ztratí motivaci se jazyky učit. Stejně se většina lidí jazyk naučí jen povrchně. Kdežto realtimový překladač+syntezátor řeči umožní dialog na takové úrovni, jako byste daný jazyk uměl perfektně.
Zároveň s tím dost možná poklesne význam "esperanta" (angličtina, španělština, němčina, francouzština), obecně používaných komunikačních jazyků, kterými se dnes dorozumívají lidé, aniž by to byl rodný jazyk kteréhokoli z nich. Protože pokud si bude moct Holanďan povídat s Japoncem na přímo pomocí AI překladače, význam angličtiny (kterou každý z nich zná jen částečně) poklesne.

Že takové překlady nebudou dokonalé a že se z toho vytratí emoční faktor? Jsem si jist, že většině lidí to nebude vadit - stejně jako rezignovali na krasopisné cituplné dopisy ve prospěch stručných chladných SMS bez diakritiky.

Investice do jazykového vzdělání se pak vyplatí jen úzké hrstce profesionálů, např. překladatelů krásné literatury.

Ale jasně. Pokud člověk má profesi, kterou lze dělat (při troše štěstí) i v 70ti, tak je to fajn. Ale to má tak procento populace. A stejně dopředu nikdo neví, jak na tom bude zdravotně, jak moc sil bude mít, zda jeho partner nebude vyžadovat permanentní péči, atd... Proto tady diskutujeme to vytváření rezerv a i to, jak si je nenechat sebrat. Ale samozřejmě nic se nemá přehánět. Rozhodně nemá cenu 65 let žít o chlebu a vodě, aby si člověk v 70 mohl "užívat". Jen je nezodpovědné celý život rozhazovat i víceméně za nesmysl a pak na stará kolena viset někomu na krku.

Mít ve stáří užitečnou náplň se sociálním kontaktem je prima, ale prima je to jen tehdy, když to člověk nedělá z nutnosti, aby neumřel hladem.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Petr Bárta | 20. 4. 2017 12:55 | reakce na Michal Mrozek - 20. 4. 2017 11:37

Že něco "AI nebude nikdy zvládat" je hodně odvážné tvrzení. Podobně odvážné, jako ještě před nedávnem prohlašované "počítač nikdy neporazí člověka v šachách (go, pokeru, apod.). Pravděpodobně stejně odvážné jako před cca stoletím prohlašované "můžeme zrušit patentový úřad, vše co mohlo být vynalezeno již vynalezeno bylo"...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Michal Mrozek | 20. 4. 2017 13:20 | reakce na Petr Bárta - 20. 4. 2017 12:55

Ano, máte pravdu, že je to odvážné. Z vašeho pohledu. Na druhou stranu ani trochu odvážné není, z toho mého. Po AI nemůžete totiž nikdy totiž chtít, aby byla člověkem. Člověk potřebuje dalšího člověka jako partnera pro rovnocennou komunikaci. AI se může tvářit jako člověk, mluvit jako člověk, hýbat se jako člověk, ale nebude nikdy jako člověk vnímat a cítit. Bude pořád AI. Že v hlavách snílků AI ožívá, dostává cit, vnímá bolest, radost, stres i klid, to jsou nesmyslné představy. Realita je jná a zůstává to, že AI nebude nikdy člověk. Jo možná naopak: člověk se stává AI, tak to bych souhlasil. Implantuje do sebe něco z AI a tím se jí tak trochu stává.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Michaela Ďurčová | 18. 4. 2017 23:48 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 15:10

V jiném příspěvku jste preferoval zdravotní péči. Kde ji vezmete na Floridě, natož na Kanárech? V Čechách mají katetr už v každé okresní nemocnici. V hustotě sítě a kvalitě péče při mozkové příhodě nenáme konkurenci. Ve Státech se o Vás postarají přesně rok. Na lepší pojištění nemáte. Pak se vrátíte do Čech a my, co jsme tu zústali v tom děsivém smogu zmítáni těmi epidemiemi, Vám zaplatíme doživotní full services.
Znám osobně několik takových případů. Konkrétně právě po mrtvici. Ještě se tím chlubí, jak to skvěle vyřešili, před námi, co jim to platíme.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 19. 4. 2017 09:20 | reakce na Michaela Ďurčová - 18. 4. 2017 23:48

Váš příspěvek ani trochu nechápu.
Co vy mě platíte? Víte, jak vysoké platím zdravotní pojištění?! A jak víte, na jaké pojištění mám či budu mít ve Státech? A hlavně: vy píšete o dnešní úrovni (a ceně) péče v ČR, já píšu o té za 20-30 let, kdy významně ubude lidí v produktivním věku (plátců) a velmi naopak přibude starých a nemocných.

Takže to máte poněkud převrácené. Já píšu o tom, že celý život zde budu platit VYSOKÉ sociální a zdravotní pojištění a až sám budu za XX let (v penzi) něco potřebovat, tak už na penze, doktory a léky nebude. A vy mi tady vmetete úplný opak. Fakt nechápu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Michaela Ďurčová | 19. 4. 2017 12:27 | reakce na Jan Altman - 19. 4. 2017 09:20

Vám neplatím vůbec nic, pane Altmane. Platíme všichni na ty, kteří vydělávali celý produktivní věk v Americe a když jim pojistné krytí došlo, přestěhovali se do Čech, protože mají dvojí občanství. Co bude za 30 let nevím, ale tipla bych, že ani na Floridě, ani na Kanárech nedostanete zdravotní péči lepší, než tady. A pokud nejsou na Floridě padlí na hlavu, nedají Vám levné zdarvotní pojištění, pokud jste tam nepracoval, nežil a dorazil jste již jako vetchý stařík. Pro kazdou pojišťovnu budete jen čerpač.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jan Altman | 19. 4. 2017 13:40 | reakce na Michaela Ďurčová - 19. 4. 2017 12:27

Nevím, kolik lidí je celý produktivní život v Americe a pak se vrací do Čech. A ano, pokud takovým pak platíme zdravotní péči, je to chyba. Ale ne chyba moje. Chyba systému. Stejně jako je chybou systému, že péči platíme lemplům, parazitům a škodičům za státní sféry - a těch je o několik řádů víc, než těch čechoameričanů.

A za 30 let to podle mne bude takto: Na Floridě, na Kanárech, v Thajsku i v Česku bude už jen komerční zdravotní pojištění (nebo torzo státního s vysokou spoluúčastí - protože prostě pár lidí v produktivním věku neutáhne penze a péči o ohromnou masu starých). A cílem zodpovědného člověka by mělo být se na to připravit. Že nebude na penze ani na léčení "zdarma". A je fuk, kolik kdo kde do té doby platil.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Michaela Ďurčová | 19. 4. 2017 14:39 | reakce na Jan Altman - 19. 4. 2017 13:40

Souhlasím s vámi pánové Altmane a Amosi, jsou tu větší paraziti. Prapůvodně jsem jen chtěla vyjádřit souhlas s příspěvkem pana Mrozka: je potřeba dělat až do smrti, i když ne třeba ve své profesi, je potřeba mít děti(nebo kmotřence) atd.
Dále jsem chtěla naznačit, že až zjistíte, že jste ve svém věku komerčně nepojistitelní, jestě rádi pohledáte svou starou ošoupanou a propadlou kartičku české zdravotní pojišťovny a vrátíte se domů. A to i přesto, že je dost pravděpodobné, že zde bude horší úroveň zdravotnictví než je nyní.
Ještě je možnost, ze se zaopatříte natolik, že budete platit hotově. Také to není úplně od věci.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jan Amos | 19. 4. 2017 13:17 | reakce na Michaela Ďurčová - 19. 4. 2017 12:27

Já si myslím, že více než případní američtí expati nás stojí klíšťata především živená sociálně demokratickou mafií, jako například jeden průměrný manažer z Jižních Čech, kterému stát platí z těch lidmi odvedených tisícikorun zdravotního pojištění více, než kolik pobírá nejmocnější žena Evropy Merkelová.

https://nazory.aktualne.cz/komentare/hejtman-zimola-vysvetluje-proc-jeho-manazer-bere-vic-nez-mer/r~2d99808a19fe11e7a8d6002590604f2e/

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+2
+
-

Mirek Hasík | 18. 4. 2017 10:52 | reakce na Michal Mrozek - 18. 4. 2017 07:07

Jak dlouho ale tato taktika vydrží?
Mně ten přístup feldkuráta Katze přijde trochu krátkozraký.
I když to dělá kdekdo. Včetně států.
Jsem zvědavý, jak to dopadne.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 18. 4. 2017 11:18 | reakce na Mirek Hasík - 18. 4. 2017 10:52

Mě zase připadá krátkozraké spoléhat na dlouhodobé úspory. Dokud se peníze točí v ekonomice, vše funguje dobře. Jakmile se začnou peníze z reálné ekonomiky vyvádět do úspor a na sekundární kapitálové trhy, dostaví se nevyhnutelně problémy. Tím větší problémy, čím více peněz je do úspor vyvedeno. A v problémové ekonomice Vám mohou být úspory také k ničemu. Peníze bez zdravé ekonomiky nefungují. A ekonomika bez peněz také ne.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-13
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 13:26 | reakce na Richard Fuld - 18. 4. 2017 11:18

V které ekonomice?
Protože kdo investuje rozumně, může mu být osud té místní ukraden. Investuje totiž třeba do instrumentů a zemí, které s demografií problém nemají a místo stagnace je pravděpodobně čeká boom.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Richard Fuld | 18. 4. 2017 18:47 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 13:26

Ty investice v cizích zemích vyvádí peníze z dané reálné ekonomiky úplně stejně, jako ty úspory. A Vy budete potřebovat funkční ekonomiku v zemi v níž budete žít. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-5
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 23:22 | reakce na Richard Fuld - 18. 4. 2017 18:47

1) Dovedu si dost dobře představit podzim života někde jinde, třeba v klasických důchodcovských lokalitách, jako je Florida, Thajsko, Gran Canaria a podobně. Je to tam pro penzisty ideálně uzpůsobené - od počasí až po kliniky a pečovatelské služby. Již nyní tam zahraniční penzisti tvoří podstatnou část populace a ledacos je jim přizpůsobeno.

2) Ale i kdybych zůstal zde - předpokládám, že pro vlastníka "tuzexového" (tedy moderněji zlatého či bitcoinového) konta (nebo účastníka výnosných podílových fondů se světovým portfoliem) se i v polozbankrotované socialistické vlasti najde dost lidí ochotných poskytnout své zboží a služby.

To, zda z dané ekonomiky peníze odtékají, nebo do ní naopak přitékají, záleží z velké části na soudnosti (nebo naopak demenci) těch, kdo se jí samozvaně snaží řídit. Je to tedy v rukách vašich soudruhů souvěrců.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Karel Mašek | 18. 4. 2017 13:08 | reakce na Richard Fuld - 18. 4. 2017 11:18

Pane Fuldo musíte ekonomiku zachránit! Utraťe vše, co teď máte! Honem, pospěšte si. Ještě si k tomu pár milionů půjčte, to nemůže škodit při záchraně světa!

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+5
+
-

Richard Fuld | 18. 4. 2017 18:48 | reakce na Karel Mašek - 18. 4. 2017 13:08

A proč bych měl své peníze zbytečně utratit, když je mohu investovat do zcela reálných statků tak, že zůstávají v oběhu v reálné ekonomice?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 23:30 | reakce na Richard Fuld - 18. 4. 2017 18:48

To snad v případě jakýchkoli statků, ne?
- Když koupím diamant, zlato, bitcoin, obraz, tak prodávající ty peníze nespálí, ale dále je pustí do oběhu.
- Když za koruny pořídím dolary a ze ně ve slevě třeba akcie United Airlines (nebo před nedávnem ve výprodeji akcie VW či DB a ještě dříve ve slevě akcie těžařů zlata), tak prodejce těch dolarů dostane mé koruny a také je nějak utratí. Třeba za cisternu becherovky, nebo za akcie ČEZu.

Každopádně je na zvážení každého, kolik a do čeho bude investovat. Je to jen jeho rozhodnutí. A každý investor tím rozhodnutím sleduje svůj profit. Každý. Prosperitu jakési ekonomiky nikdo. Pokud investoři začnou ve větší míře dělat rozhodnutí, která některou konkrétní ekonomiku "poškozují" či diskriminují, je to pravděpodobně důsledkem činnosti samozvaných "kormidelníků" té dané ekonomiky, která se investorům zdá odrazující.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+4
+
-

Richard Fuld | 19. 4. 2017 10:10 | reakce na Jan Altman - 18. 4. 2017 23:30

Když peníze uspoříte tak, že je necháte ležet na spořícím účtu, tak je prostě vyjmete z oběhu. Zde není co řešit.

Pokud za uspořené (neutracené) peníze nakoupíte akcie nebo dluhopisy na sekundárním kapitálovém trhu, tak ty peníze vyvedete velmi pravděpodobně z reálné ekonomiky na kapitálové trhy, kde budou obíhat společně s ostatními takto "uspořenými" penězi. Výsledný dopad na reálnou ekonomiku bude v tomto případě obdobný.

Když koupíte akcie na primárním trhu, tedy přímo od společnosti, která akcie emituje, pak Vaše peníze zůstanou v oběhu v reálné ekonomice, pokud daná akciová společnost bude podnikat v reálné ekonomice.

Když koupíte diamanty nebo zlato nebo bitcoin, pak je zde větší pravděpodobnost, že tyto peníze zůstanou v reálné ekonomice (předpokládáme-li, že tyto peníze budou vyplaceny těžařům těchto komodit, ale také mohou zůstat v oběhu na trhu s diamanty, zlatem nebo bitcoiny. U těchto komodit je ale problém v tom, že těmito nákupy podporujete právě ekonomiky zemí, v nichž jsou tyto komodity těženy. Nákupem bitcoinu podporujete bůhvíkoho.

Samozřejmě, že chápu že egoističtí primitivové Vašeho ražení sledují pouze své osobní zájmy a fungování celku, je jim úplně lhostejné. Jen si pak titíž lidé strašně stěžují na vysokou míru státního přerozdělování a zadlužovaní státu a současně si ani nejsou schopni uvědomit, že právě jejich chování je v podstatě příčinou těchto jevů. Ale tak daleko Vy samozřejmě nedohlédnete. Vy budete jen dál nadávat na důsledky svého vlastního chování a toto své chování dále posilovat a tím vytvářet další tlak na to, aby posílily i ty procesy, na které tolik nadáváte. Prakticky tím, že ignorujete dopady svého jednání na celek (stát), vyvoláváte právě ty procesy, které Vám tak strašně vadí. To ale člověk, jehož vnímání světa končí na jeho vlastním dvorku, nikdy nemůže pochopit.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-8
+
-

Jan Altman | 19. 4. 2017 10:31 | reakce na Richard Fuld - 19. 4. 2017 10:10

Vy jste opravdu zvláštní člověk

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jan Altman | 18. 4. 2017 11:17 | reakce na Mirek Hasík - 18. 4. 2017 10:52

Bohužel ostatní lidi, natož ostatní státy, neovlivníme.
Možné je pouze ovlivnit své chování. Přizpůsobit ho situaci - i s ohledem na to, kam si myslíme, že nezodpovědné chování ostatních lidí a států povede a jaký vliv bude mít na jaké třídy aktiv.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+6
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK