Diskuze: Válka proti byrokracii skončila, zapomeňte

Michal Mrozek|16. 2. 2017 10:17

Kdopak je asi ten Zdeněk Kudrna?

No nevím - takhle si opravdu snižování byrokracie nepředstavuji. Politici by se měli dle mého názoru primárně zaměřit na pohled spotřebitele. Zajímavé je, že o spotřebiteli se raději mlčí, zato se vystavuje na odiv pohled výrobce. Navíc - je docela logické zpochybnit i tento pohled výrobce, který má mít údajné zjednodušení pravidel. Výrobci mají země sdružené do regionů podle preferencí spotřebitelů. A teď jim do toho začne kafrat třetí strana a sjednocovat tyto regiony. Nikdo z EU se zásadně nikdy spotřebitelů neptá. To mne vrací zpět do začátku mé úvahy. A výrobce se s tímto stavem musí srovnat, protože jde o zákonnou povinnost. De facto je tedy výrobce tlačen neptat se spotřebitelů, ale vyrábět podle zákona.

Potřebujeme snad ještě další důkaz o tom, že v EU vládne komunistické centrální plánování v plné síle?

Jaroslav B. Kořínek|11. 2. 2017 01:25| reakce na Michal Weinfurtner - 10. 2. 2017 19:57

Do puntíku přesně se tento seriál trefil i do EU a jejího (ne)fungování, tvorby vyhovujících statistik v průzkumech, idealizování a make-upu "prolhaných model" jako HDP, nezaměstnanost a tak dále.
Vlastně bych doporučoval jak Ministra tak Premiéra jako takový základ do občanské výchovy na školách a později před každými volbami.

Michal Weinfurtner|10. 2. 2017 19:57

Souhlasím že jde o problém takříkajíc vrozený. Nemáme svobodu v krvi, takže si necháme snadno byrokracii přerůstat přes hlavu. Jsme národem poddaných.
Může přijít jakýkoli politik se skvělou reformou státní správy, ale kdo ji pak bude realizovat? Státní správa. A jak známo kapři si sami rybník nevypusti.
Seriál jistě pane ministře to popisuje brilantně. Teď ten seriál, kterej se nejspíš v osmdesátých letech zdál v Británii jako přehnaný, žijeme.

Michal Hatlapatka|10. 2. 2017 17:12

Já myslím, že to máme v sobě a že není náhoda, že Kafkovy romány byly napsány v Praze. Můžete vyměnit ministra, ale nevyměníte / nezměníte myšlení tisíců právníků okresních úřadů a soudců nižších instancí.

Pokud si myslíte, že míra byrokracie nějak zvlášť koreluje s mírou socialismu, doporučuju cestovat. Jmenovitě třeba v té Belgii si na úřadě ode mě ofotili materiály a pas a SAMI si vyplnili formuláře. Já to jen překontroloval a podepsal.

Ostatně v rámci své omezené životní zkušenosti musím říct, že to byli právě lidé návrátivše se z cest, kteří se nebyli ochotni (schopni?) se s českou realitou smířit a občas se jim s ní i povedlo něco udělat.

Jan Krejčí|10. 2. 2017 14:27

Omezení byrokracie (a moci státu nad občanem obecně) měly v programu pravicové strany. Levice jsou u nás hlavně odboráři a jejich politický tým ČSSD - od těch se rozhodně nedalo nikdy žádné zjednodušování a osvobozování čekat.

Jediná parlamentní pravicová strana ODS vyměnila předsedu ideologa za technologa moci, "rozkročila" se a vyhodila člověka, který předtím strávil léta v opozici vymýšlením jejích reforem (netvrdím, že bůhvíjakých).

Když není žádná pravicová strana, těžko můžou být prezentované pravicové myšlenky.

Jan Altman|10. 2. 2017 12:12

Byrokracie (a s ní úzce související korupce) zde je a bude (čím dál víc) a to proto, že progresivističtí, etatističtí a socialističtí kašpárkové, březinové a fuldové požadují stále další státní intervence, regulace, kontroly, finanční špiclování, přerozdělování a progresivistická "vylepšovací" opatření (kvóty, sociální začleňování, ...). A ta byrokracii zkrátka vyžadují.
A ochlokratická většina (hezky viditelná např. v "Máte slovo s M. Jílkovovou" či na Novinkách) tomu souhlasně přibukuje.

Korupce a byrokratizace jsou problémy v rámci systému neřešitelné. Stát má zabudovanou tendenci bobtnat, metastázovat. Zvlášť ten ochlokraticky populistický (tzv. demokratický).

Jan Pozner|10. 2. 2017 10:47

Vsadím se, že ještě vcelku nedávno žádné "normy o emisích sekaček" a tisíce dalších "norem" vůbec neexistovaly.
Protibyrokraticky se jevící strana jsou Realisté.

Vladislav Kruták|10. 2. 2017 10:13

Patrně i strany, které původně měly boj s byrokracií na štítě, poměrně rychle zjistily, že státně-byrokratický aparát má jednu nepopiratelnou výhodu. Nikoli nositele klotových rukávů coby loyální voliče, jak se někteří pošetilci domnívají, ale především tucty křesel nejrůznějších ředitelů, manažerů a vedoucích, jež lze směňovat a užívat jako platidlo v politických obchodech. To pochopitelně boji s byrokrací nepomáhá.
Velkým paradoxem vedle toho je, že s byrokracií nelze bojovat jinak, než primárně byrokratickými metodami: i zajištění kompatibility systémů dvou institucí, které by umožnilo kýžené předávání informací "uvnitř", bez obtěžování občana stojícího před přepážkou, se neobejde bez vypsání veřejné souteže, hodnocení jejích výsledků, řešení odvolání a dalších úředních procedur.
Teoreticky tak lze byrokracii omezit jen změnou nastavení výchozích pravidel - jenže lze něco takového čekat od politiků, kteří mají plné ruce práce s neustálým předefiniváváním vzájemných vztahů?