Diskuze: Šetření na úkor domácností

Jan Altman|24. 2. 2016 17:22| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2016 12:55

Doporučuji se držet dále od současných bank založených na od základu podvodném principu částečných rezerv.
Doporučuji se držet dál od bank či penzijních fondů, kde váš majetek závisí od libovůle politika.
Ale neříkám, že doporučuji se držet dál od bitcoinu, případných nástupců e-goldu (jen co na ně přestanete posílat Urnu či oni vynaleznou způsob, jak se před vámi chránit) a dalších opravdu tržních institucí.
Stejně tak neříkám, že doporučuji držet se dál od akcií. Jen silně preferuji neřešit vše přes jednoho českého brokera (protože pak na vás domácí politik opět může, kdykoli mu začnou docházet peníze). Pokud budete mít akcie přes zahraniční brokery, domácí postupný 1948 vás opět ohrožuje jen málo.
A pokud to VY (keynesiánci a socialisti) dovedete až do toho totálního krachu, tak podle mne vlastnit zlato, BTC, atd výhodou jistě bude. Placení bitcoinem bude fungovat i bez frakčních bank - a doufejme, že do okamžiku toho krachu se jeho používání ještě významně rozšíří, aby přechod byl co nejméně bolestivý. Navíc ten krach zřejmě neproběhne všude a se stejnou intenzitou. Kdežto zlato či bitcoin pravděpodobně fungovat všude budou. Pokud některá země bude totálně ztracená a rozvrácená (protože tam lidi masově volili politiky uplatňující keynesiánské metody - politiky na způsob ČSSD, ANO, KSČM a dalších), tak zde stále bude šance zvolit si život někde jinde a řekl bych, že vlastnictví "nepapírových" aktiv to značně ulehčí.
Ale i život zde dost možná vlastnictví "tvrdé měny" ulehčí - i za komunistů bylo výhodou mít zděděnou rentu 1000USD/měs po prastrýci z Ameriky - i když ji člověk mohl utrácet jen v Tuzexu, stále na tom byl lépe než ten, jehož prastrýček byl pasák ovcí od Humenného.
Ale jak stále opakuji - je to věc názoru a osobních preferencí a volby osobní strategie. Na rozdíl od vás nikomu nic nevnucuji.

Jan Altman|24. 2. 2016 17:02| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2016 12:05

"Mě osobně přijde daleko sympatičtější a hlavně životaschopnější koncept spotřeby a utrácení vydělaných peněz a spoléhání se na průběžný systém"

Pokud byste si tuto cestu volil jen vy osobne a ostatnim ji nevnucoval, bylo by to naprosto v poradku

Richard Fuld|24. 2. 2016 14:36| reakce na Josef Fraj - 24. 2. 2016 13:59

"Pokud by centrální banka kupovala dluhopis od státu, tak si na to vytvoří nové peníze. Stát ty peníze utratí. Množství peněz se zvýší. Co z toho podle vás neplatí?" Ano v tomto případě se zvedne peněžní zásoba. Úplně stejně, jako když si od státu koupí dluhopis obchodní banka. Taky za nově vytvořené peníze. V tomto není žádného sporu. Pan Kohout ale tvrdí, že se zvyšuje objem peněz v oběhu tehdy, když státní dluhopis koupí centrální banka od obchodní banky. V tomto případě peněžní zásoba nevzroste a v tom to je jádro sporu. Váš příklad se zjevně míjí s meritem diskuze.

"Pokud centrální banka nakoupí dluhopis pasírovaný přes komerční banku, tak se nic nezmění." Pokud pasírovaným dluhopisem myslíte dluhopis, který předtím banka koupila od státu, pak ano. Peněžní zásoba se nezmění a tento příklad se týká merita diskuze.

"Jediný způsob, jak množství peněz vrátit na původní stav, je splacení dluhopisu státem. Stát ovšem splácí staré dluhopisy novými dluhopisy a to často ve větším objemu." Tady jsme ale zase poněkud mimo meritum. Pan Kohout NESPRÁVNĚ tvrdí, že když centrální banka nakoupí dluhopisy od jiné banky, tak VZROSTE objem peněz v oběhu. Netvrdí, že NEKLESNE objem peněz v oběhu, což by bylo tvrzení, proti němuž bych ničeho nenamítal, neb by bylo SPRÁVNÉ.

"Dlouhodobě tedy centrální banka vyrábí stále více peněz na nákup stále více dluhopisů. Stát ty peníze pouští do oběhu a vytváří tak inflaci." V zásadě ano, ALE dluhopisy od státu kupují zásadně obchodní banky, ne centrální banka. Takže ty peníze "vyrábí" vždy obchodní banky. A ano, každý rok vzroste objem peněžní zásoby o schodek státního rozpočtu financovaný prodejem státních dluhopisů obchodním bankám (odhlédneme-li od změn objemu peněžní zásoby i z jiných důvodů). O této triviálnosti ale pan Kohout nepíše. On píše, že objem peněz v oběhu vzroste v důsledku, toho, že centrální banka koupí státní dluhopis od obchodní banky, nikoliv v důsledku toho, že stát financuje schodek prodejem dluhopisů obchodním bankám.

"Jenom formálně se to liší od návrhu švýcarského referenda, aby banky přímo dotovala státní rozpočet novými penězi. Dluhopisy jsou dnes jenom formální mlha." Státní dluhopisy nejsou jen formální mlha. Pouze kreditní riziko spojené se státními dluhopisy by mělo být vnímáno jako formální mlha. Švýcarské referendum ve věci VollGeld je pomýlené, protože chce převést veškeré peníze do stádia v němž se nachází peníz, které vznikly tím, že stát prodal obchodním bankám státní dluhopisy, což je dne jen okrajový původ peněz, navíc systémově limitovaný pravidly pro kapitálovou přiměřenost. Majoritní podíl existujících peněz má původ v úvěrech poskytnutých bankami soukromoprávním subjektům.

Josef Fraj|24. 2. 2016 14:28| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2016 14:10

Fuld: "nové peníze na investice, či spotřebu vznikají v podstatě bez ohledu na to, jestli někdo nějaké peníze uspořil nebo ne. Svět úspor a svět investic a spotřeby na dluh jsou do značné míry oddělené světy."

Ano. Jinými slovy peníze na investice jsou k dispozici bez ohledu na reálné zdroje a potřeby. Proto dochází k malinvesticím a krizím.

------

A až ty úspory utratí, tak co? Stanou na pokraji osobního bankrotu, což v dalším odstavci kritizujete. Už si zase odporujete.

Josef Fraj|24. 2. 2016 14:17| reakce na Peter Adamov - 24. 2. 2016 13:07

Úspory jsou přirozený regulátor ekonomiky. Udržují míru investic na optimální výši. Mylná představa ekonomiky "na dluh" a nahrazení přirozených regulátorů "inovacemi" sociálních inženýrů, marxistů, keynesiánců a spol. vede k brutální deformaci přirozených ekonomických vazeb, k malinvesticím a následným bublinám a krizím. Protože sociální inženýři nejsou schopni pochopit nebo přiznat, že jejich nápady nefungují, tak se uchylují k čím dál šílenějším a více od reality odtrženým opatřením, jako jsou umělé záporné úroky, zrušení hotovosti, konfiskace drahých kovů, minimálnímu základnímu příjmu, co je jenom obdoba rozhazování peněz z helikoptéry v éře bez hotovsti nebo k mýtům o škodlivosti deflace a nutosti 2% inflace atd.

Smyslem toho všeho je olupování občanů o jimi vytvořené reálné bohatství vládnoucími elitami a na ně přisátými státními zaměstnanci.

P.S. Ukládání pod vankůš bude znemožněno právě zrušením hotovosti.

Richard Fuld|24. 2. 2016 14:10| reakce na Peter Adamov - 24. 2. 2016 13:07

Klasická teorie, že peníze ležící v úsporách nespí, nýbrž jsou bankou půjčeny těm aktivním, kteří je použijí k investici nebo spotřebě je chybná. Peníze, které držíte na účtu leží na tom účtu, dokud je nepřevede na účet někoho jiného. Tyto peníze neproudí. Aby peníze opět proudili, musí si je v bance někdo půjčit a tyto peníze utratit. Takto vzniknou nové peníze, které existují vedle těch peněz, které leží na účtu v úsporách. Z uvedeného je zřejmé, že nové peníze na investice, či spotřebu vznikají v podstatě bez ohledu na to, jestli někdo nějaké peníze uspořil nebo ne. Svět úspor a svět investic a spotřeby na dluh jsou do značné míry oddělené světy. Dokonce si troufám tvrdit, že pokud by lidé méně spořili, pak by byla vyšší poptávka v reálné ekonomice, producenti by měli vyšší tržby a zisky a pokud by se toto promítlo i do platů zaměstnanců, pak tito mohli svou spotřebu financovat z platů a nikoliv z půjček, stejně tak firmy by mohli více investovat své vlastní peníze a nemuseli by si tolik půjčovat. Jinými slovy méně spoření by doprovázelo pravděpodobně i méně investičních i spotřebních dluhů.

Pokud budou zavedeny záporné úrokové sazby, pak bude zrušena i hotovost a lidé si žádné peníze pod polštáře neschovají.

Současná doba (ani žádná jiná doba) nehraje nikdy do karet těm, kteří musí financovat svoji spotřebu úvěrem. Tito lidé se pohybují na pokraji osobního bankrotu a opravdu jim není co závidět. A pokud by lidé okolo nich méně spořili a více utráceli, možná by si více vydělali a nemuseli by si půjčovat peníze. Tí, co mají příjmy, které jim umožňuje spořit, by se neměli dívat na ty, co si musí půjčovat, příliš z vrchu, protože mezi oběma skupinami nejsou příliš velké vzdálenosti. Často stačí k přechodu z jedné skupiny do druhé např. jen půlroční nemoc nebo nezaměstnanost.

Josef Fraj|24. 2. 2016 13:59| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2016 11:33

Pokud by centrální banka kupovala dluhopis od státu, tak si na to vytvoří nové peníze. Stát ty peníze utratí. Možství peněz se zvýší. Co z toho podle vás neplatí?

Pokud centrální banka nakoupí dluhopis pasírovaný přes komerční banku, tak se nic nezmění.

Jediný způsob, jak množství peněz vrátit na původní stav, je splacení dluhopisu státem. Stát ovšem splácí staré dluhopisy novými dluhopisy a to často ve větším objemu. Dlouhodobě tedy centrální banka vyrábí stále více peněz na nákup stále více dluhopisů. Stát ty peníze pouští do oběhu a vytváří tak inflaci.

Jenom formálně se to liší od návrhu švýcarského referenda, aby banky přímo dotovala státní rozpočet novými penězi. Dluhopisy jsou dnes jenom formální mlha.

Josef Fraj|24. 2. 2016 13:41| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2016 12:05

Fuld: "Celé je to otázka preference. Vy zjevně preferujete doktrínu nedostatku (vzácnosti) a omezeného množství zdrojů, tedy uplatňujete mentalitu chudoby, resp. strachu z chudoby ve stylu, všeho je málo, lidí je moc, všechno bude špatně, musím se na to připravit. Naproti tomu já zastávám doktrínu dostatku, tedy sebevědomou (neustrašenou) mentalitu bohatství, která není založena na vnímání omezeného množství zdrojů a vzácnosti těchto zdrojů. "

Toto je myslím stručné shrnutí vašeho přetrvávajícího omylu. Zdroje jsou totiž vzácné bez ohledu na mentalitu toho, či onoho. Tuto vzácnost nemůžete odstranit výrobou peněz bez jakékoliv vazby na realitu. Sebevětší množství vašich "účetních peněz" nové zdroje nevytvoří. Jediné čeho dosáhnete vaší "sebevědomou mentalitou bohatství" je plýtvání zdroji, protože brutálně deformujete přenos informací mezi zdroji a jejich uživateli, mezi spotřebiteli a výrobci. Zákonitě vytváříte nejrůznější krize a bubliny. To vás potom vede ke zvrhlým úvahám o škodlivosti úspor, nutnosti regulací a různým marxistickým nápadům. To co vy propagujete není žádná doktrína. Je to jenom dogma marxisticko-keynesiánské víry. Něco jako když Pol Pot říkal, že vyvražděním všech uživatelů brýlí vytvoří lepší společnost.

Peter Adamov|24. 2. 2016 13:07| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2016 12:05

Neviem sa celkom stotožniť s názorom, že tvorba úspor jednotlivcom brzdí ekonomiku.
Ak (konzervatívny) sporiteľ vkladá peniaze do banky (na terminovaný vklad), umožňuje, aby tieto prostriedky boli použité bankou a "proudili".
Ak bude trestaný zápornými úrokmi, bude tieto prostriedky držať doma pod vankúšom, v ponožke, prípadne v malom trezore (hovoríme o obyčajnom človeku, nie o zbohatlíkovi, ktorý ukladá a prenáša peniaze v alobale). Potom skutočne tieto jeho rezervy budú iba ležať a ich potenciál ostane nevyužitý.

Chápem, že dnešná doba hrá do karát ľuďom, ktorí uprednostňujú míňanie na pôžičku, ale nemala by diskriminovať tých, ktorí cítia potrebu mať pre seba či pre svoju rodinu finančnú rezervu a akciový trh je pre nich "divokým západom" či eldorádom banditov (s bielymi goliermi a kravatami).

Richard Fuld|24. 2. 2016 12:55| reakce na Jan Altman - 23. 2. 2016 14:33

Výnos státního dluhopisu - 1% p.a. není riziko. Je to okolnost, při níž si dluhopis buď pořídíte nebo ne. Pokud ale klesnou dluhopisové výnosy, pak tržní cena Vámi v tu dobu držených dluhopisů pravděpodobně vzroste. V tomto případě tak jde spíše o příležitost, než o riziko.

Co se týče Vašeho doporučení držet se dál od bank, tak tímto jste právě barvitě nastínil bezvýchodnost Vaší situace (spíše Vašeho postoje). Pokud se chcete odtrhnout od základní infrastruktury ekonomiky (bankovního systému), pak toto je samozřejmě nemožné. I když si vytvoříte rezervy ve zlatě, či čemkoliv jiném, pokud klekne bankovní systém a s ním i celá ekonomika, pak bude sdílet "návrat do středověku" se všemi ostatními a rozdíl v životní úrovni Vaší a ostatních nebude ani zdaleka tak vysoký, jako je hodnota Vaší dříve odložené spotřeby, tedy investice do Vašeho "zabezpečení". Vy totiž nemáte na výběr. Vy musíte ve vlastním zájmu podporovat současný systém. Jinak to semele i Vás se všemi ostatními. Smete to ty "připravené" i ty totálně nahé. Budete se maximálně moci utěšovat mumláním si pro sebe, že jste nám to přece říkal. :-) To bude ale chabá náplast.

Richard Fuld|24. 2. 2016 12:29| reakce na Josef Fraj - 23. 2. 2016 15:11

Centrální banka jednoduše oněch 100 USD připíše na rezervní účet obchodní banky, od které onen dluhopis koupí. Obchodní banka tak bude mít místo dluhopisu v aktivech likviditu a centrální banka místo likvidity (nově vytvořené, nebo již existující) bude mít dluhopis. Úplně stejná situace nastane, když na místě centrální banky bude jiná obchodní banka. Peněz na vkladových účtech nebankovních klientů v důsledku uvedené transakce jednoduše nepřibude, a to bez ohledu na to, že likviditu, za kterou banka dluhopis kupuje, ve své bilanci nově vytvoří. Celkový objem peněžní zásoby (o níž je zde řeč) se v důsledku dané transakce nezmění.

Richard Fuld|24. 2. 2016 12:05| reakce na Jan Altman - 23. 2. 2016 16:38

Tohle jsou jen takové ideologické odsudky osobního přístupu k životu od Vás odlišných lidí.

Mě osobně přijde daleko sympatičtější a hlavně životaschopnější koncept spotřeby a utrácení vydělaných peněz a spoléhání se na průběžný systém, než úporné omezovaní spotřeby a snaha o spoření na důchod. Samozřejmě zase není možné brát uvedené do extrému. S úsporami v rozumné výši, které budou určitým způsobem kompenzovat případný pokles kupní síly způsobený odchodem do důchodu a které nebudou výrazně na úkor aktuální životní úrovně nemám žádný problém. Na druhé straně razantní redukce aktuální životní úrovně v aktivním věku ve prospěch životní úrovně v důchodu, mi přijde zbytečně asketické až hloupé. Život je třeba užívat v mládí a zdraví. Ve stáří a nemoci Vám naspořené peníze moc radosti nepřinesou.

Také ekonomika bude lépe prosperovat, když lidé budou více spotřebovávat, než spořit a ve finále jim průběžný systém v prosperující ekonomice muže přinést vyšší životní úroveň, než naspořené peníze v ekonomice škrcené spořivými spotřebiteli.

Celé je to otázka preference. Vy zjevně preferujete doktrínu nedostatku (vzácnosti) a omezeného množství zdrojů, tedy uplatňujete mentalitu chudoby, resp. strachu z chudoby ve stylu, všeho je málo, lidí je moc, všechno bude špatně, musím se na to připravit. Naproti tomu já zastávám doktrínu dostatku, tedy sebevědomou (neustrašenou) mentalitu bohatství, která není založena na vnímání omezeného množství zdrojů a vzácnosti těchto zdrojů.

Moje vnímání světa je založeno na tom, že peníze musí hlavně ekonomikou proudit (tedy opak toho, že se mají hromadit v úsporách). Energie peněz se totiž projevuje až tehdy, když peníze proudí od jednoho k druhému v rámci nějakých transakcí. Dokud peníze jen leží, jedná se jen o jakýsi v daném čase nevyužitý transakční potenciál, jakési napětí, které by mělo být (ale není) využito k tomu, aby vytvořilo proud, aby rozproudilo produkci a spotřebu. Teprve proud peněz odrážející prodeje vyprodukovaného zboží a služeb má nějakou hmatatelnou hodnotu, stejně jako krev proudící tělem. Samotná zásoba krve (úspory) jsou v podstatě k ničemu, pokud neproudí tělem a neroznáší tak potřebné živiny k orgánům.

Vaše paradigma prospěšnosti spoření, vede ke škrcení krevního oběhu, chudokrevnosti (chudobě) a může vést ke smrti organismu. Moje paradigma co nejméně omezovaného krevního oběhu vede naopak k obecné prosperitě a zdraví.

Richard Fuld|24. 2. 2016 11:33| reakce na Jan Altman - 23. 2. 2016 16:13

Pane Altmane, musím uznat velmi velký posun ve Vašich vědomostech o fungování bankovního/peněžního systému, a to správným směrem. Nicméně v některých svých závěrech činíte zásadní chyby. Často vaše závěry také potvrzují moji základní tezi, tedy že když centrální banka kupuje od obchodní banky státní dluhopisy, tak neroste množství peněz v oběhu.

"O tom, v jaký okamžik k nárůstu měnové zásoby dojde, lze samozřejmě diskutovat. Záleží na tom, čemu všemu říkáme peníze." Souhlasím. Já tvrdím, že k nárůstu peněžní zásoby dojde až v okamžiku, kdy se dostane do oběhu více peněz, přičemž za peníze považuji zůstatky na vkladových účtech bank, které drží nebankovní subjekty. Pokud je držitelem "peněz" (např. získaných z prodeje cenného papíru) banka, pak nelze mluvit o penězích. V takovém případě se mluví o likviditě.

"Ono k němu zřejmě došlo již tehdy, kdy si pomocí prodeje dluhopisu stát půjčil od soukromé banky (a ta mu samozřejmě půjčila nově vytvořené peníze)." S tímto Vaším tvrzením souhlasím beze zbytku. Všimněte si ale, že tento případ je právě ten o kterém píšu výše, tedy že se nové peníze objevily na vkladovém účtu nebankovního klienta (zde státu). V daném případě ale nejde o situaci, o níž jde v této diskuzi, tedy o situaci, kdy od banky kupuje již existující dluhopis centrální banka.

"A vykoupení dluhu za nominál ze strany centrální banky jen zabránilo opětovnému poklesu objemu na stav před touto pochybnou transakcí." Zde se mýlíte. Nakoupením dluhopisu centrální bankou nedojde k zamezení poklesu objemu peněz, který by nastal v případě splacení onoho dluhopisu. Tato operace je z hlediska množství peněz v oběhu zcela neutrální. Dojde totiž pouze ke změně osoby držitele dluhopisu, která nemá na objem peněz v oběhu žádný vliv.

"Komerční banka půjčí státu neexistujících 100 peněz (tzn. o 100 zvýší množství existujících peněz)." Zde nelze než bezezbytku souhlasit. :-)

"Když se ukáže, že hodnota toho dluhu není ani 110, ani 100, ale jen 20, prodá tuto nedobytnou pohledávku centrální bance za 100 a centrální banka si ty peníze samozřejmě také "vytiskne" (opravdu na ty brigády Singer či Jelen nechodí)." Centrální banka si "nevytiskne" žádné peníze. Vytvoří likviditu, kterou připíše na bance, která ji prodává onen dluhopis na její rezervní účet. Tato operace nezvýší objem peněz v oběhu. Dojde pouze k tomu, že banka bude mít v aktivech namísto dluhopisu likviditu uloženou centrální banky. Na účtech jejích klientů nepřibude jediná koruna (dolar).

"Dluh komerční bance je tak víceméně splacen, jí vytvořené peníze v podstatě "tak nějak" zaniknou, ale peněz neubude, protože si je natiskla centrální banka." Tady se mýlíte. Dluh komerční bance není splacen. Dluh existuje stále, jen věřitelem je někdo jiný (centrální banka). Když nezanikl dluh, nezanikly ani žádné peníze. Tzn. objem peněžní zásoby se ani nezmenši ani nezvětšil.

"Jí natištěné peníze by zanikly jen tehdy, pokud by jí stát ten dluhopis splatil." Přesně tak.

"Ovšem pokud by toho byl schopen, tak by nemusel ten původní problém vůbec vznikat, že." Pokud ten dluh stát nesplatí objem peněžní zásoby se opět nezmění. Jen dojde k tomu, že objem peněžní zásoby neklesne. A žádný problém tady nevidím. Jaký problém zde vznikl?

"Takže spíše dojde k (částečnému či úplnému) odpuštění dluhu, případně k jeho splacení dojde pomocí další půjčky (resp. exponenciálně rostoucích a nikdy nesplacených půjček), pomocí triku s převodem dluhu na záchranné a stabilizační fondy, atd..." Pokud dojde k odpuštění dluhu, pak centrální banka vytvoří opravnou položku na nesplacený státní dluhopis. Jediné co se stane je, že poklesne vlastní kapitál centrální banky. Peněžní zásoba se v takovém případě nezmění, resp. nepoklesne tak, jak by poklesla pokud by stát dluh splatil. K odpouštění dluhů ale není žádný důvod. Pokud dojde k refinancování dluhu, tedy jeho splacení penězi získanými emisí nových dluhopisů, pak sice vzniknou nové peníze v důsledku emise dluhopisů, současně však i zaniknou splacením splatných dluhopisů. Objem peněžní zásoby se pět nezmění, resp. se změní o rozdíl mezi objem nové emise a objemem splacených dluhopisů (tedy o schodek, nebo přebytek státního rozpočtu za dané období).
Zcela zásadně se mýlíte v tom, že tímto roste exponenciálně objem dluhů. V případě refinancování jeden dluh zanikne a na jeho místě se objeví dluh nový. Žádné dluhy se zde v důsledku refinancování státního dluhu nehromadí. Případný růst objemu stáního dluhu plyne pouze a jen ze schodkového hospodaření státu.

Jan Altman|23. 2. 2016 16:38| reakce na Richard Fuld - 23. 2. 2016 13:06

Ano, oboji ma asi svou vahu a oba jevy je zrejme mozne pozorovat:

1) Rozumny a zodpovedny jedinec si kvalifikovane odhadne, jak velke uspory bude potrebovat na penzi (k udrzeni sveho zivotniho standardu). A nejakym tempem k nim v nejakem casovem horizontu chce dospet. A pokud je vynos z investic nula ci minus jedna, musi logicky sporit vetsi castky, tedy mene utracet za zbytne veci.

2) Nejaky jiny clovek s kratkym horizontem uvazovani a s filosofii "nejak bylo, nejak bude" ci "stat se preci o me musi postarat", ma nejake uspory na penzi na haku. Radeji si na dluh/splatky koupi korejskou televizi a na leasing korejske auto, aby nemusel tolik svemu pracovitejsimu sousedovi zavidet japonskou televizi a nemecke auto. Na dluh poridi take Vanoce i dovolenou v Bibione.
Nakonec jeho pristup v prostredi demokracie nemusi byt az tak neracionalni, protoze pokud takovi lide budou mit vetsinu (coz asi budou), tak mohou uspory tech prvnich prerozdelit ve svuj prospech - treba tak, ze si zvoli politika prosazujiciho "spravedlive" a "dustojne" penze pro kazdeho, i za cenu vsokeho zdaneni vynosu z penzijnich fondu, akcii a nemovitosti. Zkratka vyuzije toho, ze demokracie a nedotknutelnost vlastnickych prav jsou neslucitelne. A jelikoz zde tu demokracii mame, je zde i velka motivace nebyt tim prvnim, ale tim druhym (uzivat si a pak to nechat zaplatit druhe), coz dale zvysuje riziko (prehlasovani) pro ty prvni, cili to je sebeposilujici pozitivni zpetna vazba.

Tzn. uvazovani toho prvniho muze byt povazovano za racionalni POUZE tehdy, kdyz sve uspory bude schopen pred temi druhymi uhajit, resp. skryt.

Jan Altman|23. 2. 2016 16:13| reakce na Josef Fraj - 23. 2. 2016 15:11

No na té brigádě na nákladovém nádraží samozřejmě. Co děláte vy, když potřebujete 100 peněz, abyste od někoho mohl koupit nějaký papír? :-)

O tom, v jaký okamžik k nárůstu měnové zásoby dojde, lze samozřejmě diskutovat. Záleží na tom, čemu všemu říkáme peníze. Ono k němu zřejmě došlo již tehdy, kdy si pomocí prodeje dluhopisu stát půjčil od soukromé banky (a ta mu samozřejmě půjčila nově vytvořené peníze). A vykoupení dluhu za nominál ze strany centrální banky jen zabránilo opětovnému poklesu objemu na stav před touto pochybnou transakcí.
Komerční banka půjčí státu neexistujících 100 peněz (tzn. o 100 zvýší množství existujících peněz). Když se ukáže, že hodnota toho dluhu není ani 110, ani 100, ale jen 20, prodá tuto nedobytnou pohledávku centrální bance za 100 a centrální banka si ty peníze samozřejmě také "vytiskne" (opravdu na ty brigády Singer či Jelen nechodí). Dluh komerční bance je tak víceméně splacen, jí vytvořené peníze v podstatě "tak nějak" zaniknou, ale peněz neubude, protože si je natiskla centrální banka. Jí natištěné peníze by zanikly jen tehdy, pokud by jí stát ten dluhopis splatil. Ovšem pokud by toho byl schopen, tak by nemusel ten původní problém vůbec vznikat, že. Takže spíše dojde k (částečnému či úplnému) odpuštění dluhu, případně k jeho splacení dojde pomocí další půjčky (resp. exponenciálně rostoucích a nikdy nesplacených půjček), pomocí triku s převodem dluhu na záchranné a stabilizační fondy, atd...

Josef Fraj|23. 2. 2016 15:11| reakce na Richard Fuld - 23. 2. 2016 14:28

Stále jste nevysvětlil, kde centrální banka vezme těch 100.

Jan Altman|23. 2. 2016 14:33| reakce na Richard Fuld - 23. 2. 2016 14:11

No řekl bych, že riziko nesplacení není tím jediným rizikem.

Lehce představitelná je situace, kdy výnos dluhopisu bude -1%, centrální banka bude financovat schodek státního rozpočtu (stále rostoucí) a k tomu ještě posílat každému voliči všimné 10 tisíc měsíčně. Reálná inflace (po odfiltrování propagandistických tvrzení) bude třeba 4, 12, nebo třeba i 32% (napřed méně, později více).

Riziko nesplacení nominálu nulové, ale jistota prodělku stoprocentní.
Dluhopisy logicky bude kupovat jen ten, kdo chce (centrální banka), nebo ten, kdo víceméně musí (penzijní fond, komerční banka). Běžný člověk/investor samozřejmě nechce, ale pak by měl pochopit, že by neměl chtít mít cokoli společného ani s tou bankou a penzijním fondem.

Richard Fuld|23. 2. 2016 14:28| reakce na Jan Altman - 23. 2. 2016 13:23

Představme si, že banka drží aktivum, jehož nominální hodnota je dejme tomu 100 USD a tržní hodnota je např. 20 USD. Pokud banka prodá toto aktivum centrální bance za 100 USD, jak se tím zvedne objem peněz v oběhu? Odpovím si sám, nijak. V daném případě se stanou dvě věci. Za prvé banka je zachráněna před bankrotem penězi daňových poplatníků. Za druhé, NEDOJDE K ÚBYTKU likvidity dané banky o 80 USD, k němuž by ovšem došlo v případě, že by banka prodal aktivum za 20 USD. Takže nedojde k nárůstu peněz v oběhu. Dojde pouze k tomu, že nedojde k poklesu likvidity v bankovním systému.

Pokud tedy mají nákupy finančního harampádí centrální bankou od obchodních bank nějaký vliv, pak je to pouhé zabránění krachu bank, resp. zabránění významnému poklesu likvidity v bankovním systému. Rozhodně to ale neznamená, že by se v oběhu objevily nějaké nové inflační peníze. To určitě ne.

Aby bylo jasno, jsem odpůrce záchrany bank penězi daňových poplatníků a jsem příznivcem toho, že každá (nejen velká) banka, která se ocitne v potížích má být státem zachráněna tak, že je státem převzata (zestátněna) a posléze opět privatizovaná. Jedině tento postup dopadne na ty, na něž má v těchto případech dopadnout, na akcionáře a management bank.

Richard Fuld|23. 2. 2016 14:11| reakce na Jan Altman - 23. 2. 2016 13:17

Říkáte to nepřesně. Tvrdím "jen", že státní dluhopisy nejsou spojeny s kreditním rizikem. Jsou však spojeny s country riskem, které se projeví v okamžiku, kdy začnete nakupovat dluhopisy cizích zemí.

Absence kreditního rizika u státních dluhopisů je základním kamenem současného peněžního systému (většina ekonomických učebnic hovoří o bezrizikovém výnosu v souvislosti s výnosy ze státních dluhopisů). Skutečnost, že toto základní pravidlo není v praxi respektováno (především státními institucemi a centrálními bankami), pak vede jen k vážným problémům, často zcela neřešitelným (viz. např. Řecko). Z tohoto plyne moje odpověď na Vaši otázku, zda investuji do státních dluhopisů. Právě vzhledem ke kauzám, jako je "dluhová krize eurozóny" a "řecká dluhová krize", jsem u investic do státních dluhopisů krajně obezřetný.

Jan Altman|23. 2. 2016 13:23| reakce na Richard Fuld - 23. 2. 2016 13:02

Takže když někdo má nelikvidní aktivum (neprodejný dluhopis předlužené země, zaknihovaný stále v nominální ceně a ne přeceněný v tržní hodnotě, protože pak by se bilance banky zhroutila) a státní banka to od něj koupí za peníze, které si vycucala z prstu (nebo kde bere FED a ECB na QE, kde bere ČNB na intervence? Choděj členové rady snad o víkendech skládat uhlí, aby si na to vydělali?), tak to nezvyšuje měnovou zásobu a likviditu? Ten někdo, kdo před tím měl neprodejný nelikvidní dluhopis přeci nyní má to nejlikvidnější, co může být: hotovost. Z ničeho nic, za žádné náklady, zázrak! Vykoupeni za inflační nové peníze, typicky za naprosto netržní nominální cenu. Autor vůbec nepřehání, když tento stav nazývá patologickým.

Jan Altman|23. 2. 2016 13:17| reakce na Richard Fuld - 23. 2. 2016 13:09

No podle vas jsou vsechny statni dluhopisy absolutne bezpecne. Brazilske, Recke, Italske, Zimbabwske, Argentinske, Ceske, Ukrajinske, Japonske.... Doufam, ze ve shode s tim i investujete a nezvedate nam tak nakupni ceny jinych (skutecnych) investic :-)

Richard Fuld|23. 2. 2016 13:09| reakce na Petr Toman - 23. 2. 2016 11:35

Máte na mysli ty brazilské státní dluhopisy? :-)

Richard Fuld|23. 2. 2016 13:06

Podle pana Kohouta nízké úrokové sazby motivují k usilovnějšímu spoření a omezování utrácení a na podporu tohoto tvrzení uvádí argumentaci, jejíž racionální základ jsem ochoten akceptovat. Avšak i pro opačný závěr, tedy, že nízké úrokové sazby motivují k utrácení a odrazují od spoření, existují obdobně racionálními argumenty. Opět se ukazuje jak ošemetná může být snaha zaujímat k určitým otázkám striktní názory. :-)

Richard Fuld|23. 2. 2016 13:02

Autor tvrdí, že: "Likvidita se na trh dostává tím způsobem, že ECB nakupuje státní dluhopisy a do oběhu uvolňuje nově vytvořené inflační peníze." Pan Kohout by si měl konečně uvědomit, že pokud ECB nakupuje od obchodních bank státní dluhopisy, tak se žádné nové inflační peníze nevytváří. Tato obchodní operace má na objem peněz v oběhu úplně stejný vliv jako když koupí státní dluhopisy jedna obchodní banka od jiné obchodní banky. Nové peníze se do oběhu dostávají téměř výhradně tím, že obchodní banka půjčí peníze nebankovnímu subjektu (včetně státu). Tuto prostou skutečnost by měl pan Kohout dávno znát a také respektovat.

Josef Tětek|23. 2. 2016 12:31

Varování: tento článek v kombinaci s anketou typu "ptáme se establishmentu, jak na tom budou důchodci za 30 let" (http://finmag.penize.cz/anket a/308909-ocima-expertu-konec-d uchodoveho-veku-do-penze-kdy-s e-vam-zachce)může způsobit ztrátu důvěry ve světlé EUzítřky.

Petr Toman|23. 2. 2016 11:35

"Vzniká otázka, proč jsou investoři tak hloupí, že dluhopisy se zápornými výnosy vůbec kupují. Copak nemůžou koupit něco ziskového? Ne, nemůžou. Evropa je kontinent, kde existuje obrovský počet institucionálních investorů: bank, pojišťoven, penzijních fondů atd. V Evropě (na rozdíl od USA) je zvykem, že zákon stanoví minimální podíl rezerv, který tyto organizace musejí investovat do státních dluhopisů."

"Já nevím, školy nemám, jsem jen prostý člověk, ale..." (Hospoda na mýtince) ... nešlo by držet státní dluhopisy, které mají výnosy kladné? Viz http://www.finez.cz/odborne-clanky/dluhopisy/dluhopisy-bilancovani-roku-2015-a-vyhled-na-rok-2016/

Jan Altman|23. 2. 2016 11:00

"Patologická situace" je poměrně výstižné shrnutí.
Bohužel však toto je neodstranitelná vlastnost systému a tato finanční represe se bude nutně muset dál stupňovat, bez ní se systém položí. Očekávejme tedy stále patologičtější stav a stále kreativnější a zoufalejší opatření na udržení systému.