Diskuze: Češi, národ bohatých

Otakar Hokynář|12. 7. 2011 09:29| reakce na Zdeněk Pikhart - 11. 7. 2011 16:28

No, jednak migrace za prací je poměrně nepříjemná a ne každý si ji může dovolit. Snáz to jde s majetkem do 2 větších tašek,bez rodiny, jinak je to poměrně drahá záležitost, často pro sociálně slabší obtížně zaplatitelná a navíc bez jistoty.
S tím potrestáním zaměstnavatele -nelidy: no, nevím. Určitě to celkem funguje u menších firem, ale u velkých firem s výrazným podílem na trhu si tím nejsem jist. Naopak, pokud uplatníme teorii udržení monopolu, tak co nejnižší personální náklady brání nástupu konkurence. Resp. navýší vstupní náklady. A v některých branžích je úroveň specializace hodně vysoká- a málo míst: třeba vysokoškoláci ve zdravotnictví a farmacii.

Jan Altman|11. 7. 2011 22:52| reakce na Petr Hrnčíř - 11. 7. 2011 17:16

V USA jsou nízké daně a neregulovaný trh?
Asi každý mluvíme o jiné zemi....

Jan Altman|11. 7. 2011 22:50| reakce na Jiří Jan Otte - 11. 7. 2011 18:21

Vážený pane, já Váš názor na akcie, drahé kovy a pojišťovny zcela respektuji. Také jste si jistě všiml, že Vás do nich nijak nenutím.

Nicméně nevidím jakýkoli důvod, proč bych se Vaším názorem měl povinně řídit já. Nechápu, proč by váš názor (či ostatních lidí s podobným názorem) měl být jakkoli závazný pro lidi s názorem opačným. A už vůbec nejsem ochoten přijmout, že by jedni měli (odkud?) mít "právo" svůj názor ostatním vnutit násilím.

Usilovat o spravedlnost či o nedotknutelnost vlastnických práv je zcela přirozené a bez těchto sklonů bychom byli zvířata.

Solidarita: jsem všema deseti pro. Ovšem součástí slova "solidarita&quo t;je "dobrovolnost&q uot;.Nucená solidarita je oxymoron.

PS: Vysokoškolák se na bagristu přeškolí "eins zwei". A pokud nemá práci ve svém obory (zejména u absolventů oborů typu "sociální ekologie" a podobně se vůbec nedivím), zcela jistě by se i rekvalifikoval - kdyby ovšem neexistovala perverzní možnost žít na úkor ostatních, i proti jejich vůli.

Aleš Valesek|11. 7. 2011 18:51

Tento článek se mi velmi líbil. Jak jste tam napsal těch pár vět o spojení Marxe se Smithem, tak jsem si vzpomněl na knížku kterou jsem asi před půl rokem dočetl ("Jak katolická církev budovala západní civilizaci" od Thomase E. Woodse, Jr.), v kapitole 8 se zde píše o několika takových příkladech.

Jiří Jan Otte|11. 7. 2011 18:21| reakce na Jan Altman - 11. 7. 2011 17:36

Milý kolego, jste bohužel poněkud mimo realitu. Na finančních trzích se pohybuji skoro 20 let a po této praxi bych si netroufal plošně doporučovat lidem nákup akcií,drahých kovů, ....... atd. O komerčních pojišťovnách (především pojistky pro FO) mám svůj velmi rezervovaný názor, který zde raději nebudu ventilovat. A vysokoškolák i se 3 jazyky už dnes také není výjimkou jako opravdu dobrý řemeslník (představte si, že mi včera bagroval na zahradě člověk bez maturity a pod 50 tisíc měsíčně prý nejde.....). Kdo hledá neustále SPRAVEDLNOST je přece pošetilý - celý vesmír je nespravedlivý. Něco jiného je však elementární solidarita. Živnostníci a drobní podnikatelé zažívají velmi těžké časy (možná ne v Praze ?...). Např. nedávno se mi svěřil bývalý spolužák : "majiteli hospody, velkému fandovi TOP 09, jsem včera oznámil, že si bohužel hodlám nosit jídlo do práce v kastrůlku, tak ho pár našich zaměstnanců nebude z finančních důvodů navštěvovat -ucítí "reformu" v praxi.

Jan Altman|11. 7. 2011 17:36| reakce na Jiří Jan Otte - 11. 7. 2011 11:49

Hm.

Takže: vždy je dobré se podívat, co je přirozené. Pak byste tak zvláštně nemluvil o stropování a vyšších důchodech pro "bohaté".{ br}
Přirozenáa spravedlivé by bylo, kdyby sociální pojištění bylo dobrovolné a soukromé/komerční. Kdo by se bál nezaměstnanosti, pojistil by se (resp. mohl by). A pojistka by se odvíjela o míry rizika ztráty zaměstnání a od požadovaného plnění (výše podpory). Váš chudák horník by pak platil jak mourovatej a Ing XY MBA znající 3 jazyky a dále zvyšující svou kvalifikaci by měl pojistku za hubičku.

To samé s penzemi. Nucená účast ve státní penzijní pyramidové hře je zločin. Prostě proto, že násilí objektivně je nelegitimním zločinem. Legitimní a spravedlivé by bylo, kdyby si účast ve státním ponziho letadle člověk mohl zvolit dobrovolně. A nebo by se mohl rozhodnout pro jakoukoli jinou formu spoření na penzi. Akcie, nákup drahých kovů, správná výchova dětí, budování vlastní živnosti, dvougenerační dům, atd....

A jaká by pak tedy byla ta přirozená spravedlivá penze? No taková, na jakou by si člověk našetřil. A jak chytře své peníze případně zhodnotil. Vysokoškolák by musel spořit více, protože pracuje/spoří o 5 let méně. Ženy by asi měly v průměru penzi nižší, protože žijí déle (v penzi jsou až násobně déle, než muži), tak by si ty úspory musely rozložit na více let. Nebo nemusely, protože manželovy uspořené peníze by po jeho případné smrti zdědily. Protože by prostě byly JEHO. A ne jako teď, že když v 65ti zaklepu bačkorama, moje odvody půjdou do kanálu a žena z toho nic nedostane. Kde to sakra žijeme a jak to, že to někomu připadá normální?

Jan Altman|11. 7. 2011 17:24| reakce na Otakar Hokynář - 11. 7. 2011 16:05

No a diky tomu, že do státního ty firmy díky korupci mohou dodávat VELMI předraženě a díky tomu, že ve zdravotnictví je státního a polostátního většina, tak to má vliv na celkovou cenovou hladinu. Čili i ty vámi zaplacené "pouhé" 2M jsou tím ovlivněny směrem nahoru.

Ceny ve zdravotnictví dále zvyšuje dlouhé a byrokratické schvalování léčiv, atd... Jedná se o odvětví s masivní státní regulací a to prostě má negativní vliv na ceny, rychlost zavádění inovací, atd....

Petr Hrnčíř|11. 7. 2011 17:16

Jako opačný příklad lze použít USA a menší časový horizont než pět století – i přes velmi nízkou daňovou zátěž (http://en.wikipedia.org/wiki/ File:Tax-Revenues-As-GDP-Perce ntage-%2875-05%29.JPG)jedinec rodinu dnes neuživí, zaměstnanci mají práva jako v nějakém úplně jiném století (zdravotní a socialní zabezpečení, pracovní doba, dovolená, vypovědi, potírání odborů... přesto vysoká nezaměstnanost), reálné příjmy po desetiletí spíš stagnují, základní životní náklady vytrvale rostou a nerovnost (měřená Gini koeficientem) se vyšplhala zpět nad úroveň z konce dvacátých let minulého století. (viz taky http://motherjones.com/politics/2011/06/speedup-americans-working-harder-charts http://en.wikipedia.org/wiki/File:United_States_Income_Distribution_1967-2003.svg http://en.wikipedia.org/wiki/File:Income_Education_91_to_03.jpg) Zjevně to nízké daně a neregulovaný trh nezachrání.

Zdeněk Pikhart|11. 7. 2011 16:28| reakce na Otakar Hokynář - 11. 7. 2011 16:00

Migrace práce za kapitálem, či kapitálu za prací je přirozený a vysoce žádoucí jev, který nejde žádnou regulací nahradit. Tedy bavíme-li se stále o vyspělé tržné ekonomice a ne o centrálním plánování, které z velké části např. ve zdravotnictví funguje. Změny v poptávce si žádají strukturální změny v produkci a vaše změna práce je dokladem pružnosti trhu :) Potrestání nelidy zaměstnavatele funguje na trhu obrovsky rychle, nemáte pravdu. Začne-li vykořisťovat a nejsou-li administrativní! bariéry vstupu do odvětví, ve velmi krátkém časovém horizontu hořce pochodí. Znám osobně několik takových příkladů. Problém je právě s Vámi zmiňovanou "citlivou regulací"... co to je? Odbory si jako citlivou regulaci představují právě přemrštěné požadavky, nadstandardní benefity atd. Systematické zvýhodňování zaměstnanců oproti zaměstnavatelům a vytváření umělých jistot, v důsledku škodí právě nejvíce ohroženým skupinám zaměstnanců, kteří ztrácí práci - absolventi, menšiny, ženy po mateřské, lidé po padesátce... Vysoká nezaměstnanost nejen těchto skupin v EU je toho dokladem.

Ještě k Thatcherové, ta musela prioritně snížit vysokou inflaci způsobenou příliš volnou měnovou politikou za vlád labouristů. Desinflační náklady jsou samozřejmě vysoké a projeví se podle Phillipsovy křivky v krátk. růstu nezaměstnanosti. To se také stalo a vzrostly výdaje na sociální systém atd. v prvních letech. Následně však nezaměstnanost poklesla na bezprecedentní úroveň a na ní setrvala dvacet let, však už za nízké inflace.

Libor Kosour|11. 7. 2011 16:28

Skoda jen, ze neexistuje nejaky presnejsi zpusob mereni te miry chudoby. Zminovanych 60% medianu znamena totiz nejen v kazdem statu jinou absolutni castku,ale bohuzel ani neni schopen rici, zda je dotycny schopen za nej poridit alespon zakladni zivotni potreby, o socialnim vylouceni ani nemluve.

Otakar Hokynář|11. 7. 2011 16:05| reakce na Jan Altman - 11. 7. 2011 11:54

vybavení bude spíš za 1 M, ale provize bude 4 M. A to nemluvím o platech... ta white collar kriminalita je úděsná: asi rok jsem zasedal v poradním orgánu ředitele fakultky... lepší než zlatý důl, ale k důkazům použitelným pro trestní oznámení se prostě nedostanete. A bossing je standardní praktikou v nemocnicích.

Otakar Hokynář|11. 7. 2011 16:00| reakce na Zdeněk Pikhart - 11. 7. 2011 12:24

Jjjo, jenže boží mlýny berou pomalu (i když jistě). Takže potrestání zaměstnavatele - nelidy z hlediska lidského života může trvat nepřijatelně dlouho. Dalším nemilým aspektem je profesní specializace. Svého času jsem párkrát změnil zaměstnavatele a pokaždé jsem musel změnit bydliště - do jiného kraje... Takže se za rozumný přístup -tedy citlivou regulaci přimlouvám.

Radovan Dell|11. 7. 2011 13:30| reakce na Jan Pozner - 11. 7. 2011 09:08

Já píšu pouze o Anglii a je potřeba podívat se na růst reálné mzdy (ne nominální) před a po M. Thatcherové v Anglii, která systematicky omezovala vliv odborů. Já se odborů nezastávám, jen píšu o tom, jak to bylo. Německo mělo a stále má poměrně silné odbory. Naši odboráři jsou proti nim úplně bezzubí.

Radovan Dell|11. 7. 2011 13:24| reakce na Zdeněk Pikhart - 11. 7. 2011 10:08

Co se týče toho, jak by se měla tvořit mzda, je podle mě na jiné téma neboť, já se bavím o historickém vlivu odborů, které stály za tím, že anglickým dělníkům rostly mzdy (včetně benefitů o kterých si třeba v USA můžou nechat dodnes zdát) a zvyšovala se bezpečnost práce.

V Anglii bylo v odborech, v roce 1979, 54% zaměstnanců. Do roku 1990 to kleslo na 42%. Tedy více než polovině zaměstnancům rostly mzdy díky odborům. Odbory byly tak silné, že téměř vládly zemi. To se samozřejmě politikům moc nelíbilo a proto bylo potřeba jejich vliv snížit a M. Thatcher v tom byla velmi úspěšná, ale taky:

Za vlády Margaret Thatcher vzrostla nezaměstnanost z 5% na 11% (i když to nemusí být její vina). Chudoba dětí dosáhla 28%, ale toto číslo rostlo i po rezignaci Thatcher a její nástupce to dotáhl na 31% v roce 1994. Na druhou stranu se musí nechat, že baronka Thatcher zachránila Anglii před bankrotem.

Zdeněk Pikhart|11. 7. 2011 12:24| reakce na Otakar Hokynář - 11. 7. 2011 11:39

Přesně tak, všeho s mírou je zlaté přísloví. Bohužel současná regulace pracovních vztahů je obrovsky nad míru. Důsledkem je například ona vysoká nezaměstnanost mladých Španělů, jak píše Pavel Kohout. Trh má v sobě zabudován mechanismus, jak trestat ty, kteří nějakým způsobem vykořisťují, či neoprávněně diskriminují. Když bude nějaký zaměstnavatel platit za práci méně, než je její mezní produkt, najde se konkurent, který mu jeho zaměstnance i s jejich lidským kapitálem přetáhne a jeho buď z trhu vytlačí, nebo bude muset velmi rychle také zvýšit mzdy. Když na trhu někdo zvýhodňuje třeba muže před ženami, za předpokladu, že mají obě pohlaví stejnou produktivitu práce, musí si za zaměstnávání mužů připlatit a z trhu ho vytlačí zase zaměstanatel, který se chová tržně. V tom je trh velmi spravedlivý.

Jan Altman|11. 7. 2011 11:54| reakce na Otakar Hokynář - 11. 7. 2011 11:29

No jasně, ale když stejně vybavenou ordinaci bude zřizovat státní nemocnice, přijde na 5M.

Jiří Jan Otte|11. 7. 2011 11:49

Nerovnost v příjmech tato vláda ve spolupráci s ÚS "šibalsky" mění např. tak, že stropuje sociál. odvody bohatším, zároveň zůstává rovná daň 15 % (což ve vyjmenovaných státech pro nejbohatšíneplatí) a ještě nejbohatším bude přiznávat "spravedlivějšíquot;tedy vyššídůchody, ačkoli pro takovéto lidi, kteří mají několik let měsíční příjem nad 100 tisíc měsíčně, je měsíční důchod 15.000,-Kč almužnou, ti by si měli v pohodě na důchod naspořit. Kupodivu, ve srovnání s důchodovou politikou a přídavky na děti - ty se vyplácí jen nejchudším ......
Z výše uvedených důvodů se i dále bude propadat porodnost a v trajektorii několika desítek let většinu bohatství Evropy "odevzdáme" ;do správy populačně silnějším - např. muslimům.

Otakar Hokynář|11. 7. 2011 11:39| reakce na Zdeněk Pikhart - 11. 7. 2011 10:08

Babička říkávala "všeho s mírou" .Odbory a zákoník práce by měly být proto, aby bránily zaměstnance proti zvůli zaměstnavatelů. Bohužel s některými lidmi se nedá domluvit po dobrém. Ten můj kousek, který je zaměstnancem, je v odborech (hlavně kvůli sklonu soudruha ředitele k šikaně), jinak jsem OSVČ- zaměstnavatel.Jinak souhlasím, hlavní problém je snaha si urvat víc, než je rozumné. Bohužel se lidi neumí rozumně dohodnout...

Otakar Hokynář|11. 7. 2011 11:29| reakce na Jan Altman - 11. 7. 2011 09:13

Jene, vítám Vás. S tou zdravotickou technikou je to (zatím) jinak. V ní dochází k exponenciální fázi zdokonalování a část těch nejdražších přístrojů jsou téměř "kusovky". To, co je už pár let vyzkoušeno praxí a je prostor pro větší rozšíření, tam ceny letí dolů. Mám nedávno udělaný rozpočet kardiologické ambulance (jestli se odhodlám k investici, to záleží na veletajném novém sazebníku výkonů), vešel bych se do 2 M s komplet novou technikou. Za 2 roky pokles skoro o M.

Ladislav Ludvík|11. 7. 2011 10:55

Velmi zajímavý článek. To, že u nás je nerovnost v příjmech (zatím) na rozumné úrovni je pravda. Kroky vlády však toto poměrně rychle mění.

Chápu, že je třeba něco udělat s dluhy, ale není jeden z našich hlavních problémů trochu jinde?

Ing. Ilona Švihlíková: "Z ČR ročně odteče cca 200 miliard zisku zahraničních firem bez zdanění"

Není náhodou toto opravdu velký problém, o kterém se moc nemluví? Je jasné, že je jednodušší zdanit středněpříjmové zaměstnance. Nemohou své zisky optimalizovat na Kajmanských ostrovech, případně svůj celý zisk odeslat centrále do zahraničí jako "marketingové služby".

Pama tujise na jednoho profesora z VŠE, který navrhoval, aby se země tímto jevem postižené sjednotili v postupu proti daňovým rájům a v případě nedohody na ně zaútočili.

Dále by se dalo oponovat argumentaci Belgie, Maďarsko Řecko. Je zjevně účelová.

Co takové Irsko? Nízká nezaměstnanost, nízké daně a jsou na tom stejně jako tři výše zmíněné země.

A co Dánsko, Finsko, Švédsko? Vysoké daně, nízké dluhy a a nezaměstnanost pod úrovní průměrné nezaměstnanosti v EU.

Zdeněk Pikhart|11. 7. 2011 10:08| reakce na Radovan Dell - 11. 7. 2011 07:43

Rychle rostly pouze mzdy odborově organizovaných, což je třeba u nás pouze 15 % zaměstnanců. Politicky vyjednané navýšení mezd, které je vyšší než nárůst produktivity práce, poškozuje právě ostatní zaměstnance a ostatní subjekty v ekonomice. Mzda je cena a jako taková se musí utvářet především na trhu práce (pokud možno co nejméně regulovaném) a nikoli mnohdy agresivním politickým vyjednáváním odborů na půdě tripartity. To je stejné, jako by se cena automobilů vyjednávala na vládě a zákazníci by se snažili vyllobovat co nejnižší ceny aut. Odobry stále vychází z mylného a v ekonomii stokrát vyvráceném marxistického paradigmatu, že kapitál vykořisťuje práci, a proto je zapotřebí zákonem zajistit rovnováhu. Jeden z nejvíce zakořeňěných ekonomických mýtů.

Mzdy rostou i bez existence zákonných odborových organizací. Nejvyšší růst reálných mezd nastal po omezení síly odborů ve Velké Británii za vlády Thatcherové.

Jan Altman|11. 7. 2011 09:13

Ta poslední kapitola stojí o zvlášť pečlivé přečtení!

Já to sledují spíše na příkladu USA. A ano, opravdu - až do 6Otých let rodinu uživil otec. Rodina měla 4 děti a otec ufinancoval nejen takovou rodinu s ženou starající se o děti, ale i dům, vzdělání pro ty děti a zdravotní péči pro všechny.

Od těch šedesátých let to jde se západním systémem (ať mu říkáme jakkoli: demokratický socialismus, etatismus, intervencionismus, ...) z kopce. A to si ještě uvědomme, že životní úroveň se od té doby udržuje na relativně snesitelných úrovních jen díky bezprecedentnímu zadlužování. Kdyby nebylo zadlužování, HDP kontinuálně klesá 50 let. Ale zadlužování se právě blíží ke svým limitům.

Kdo se ptá proč tomu tak je, tak k argumentům z posledního odstavce si může přidat třeba tento příklad: Koukněte se na pokrok ve výpočetní technice, spotřební elektronice či třeba mobilních komunikacích. Dnes seženete notebook za 7000 a má větší výkon, než 10x dražší notebook z před pár let. Mobily dnes stojí zlomek ceny z před pár let a mají výkon notebooku z té doby. Na druhou stranu jsme denně bombardování "informacemi&qu ot;o tom, kolik miliard se vydává za drahé lékařské přístroje. Proč, když jde o obdobnou techniku, jako ty počítače? No protože v počítačích a mobilech panuje trh, tuhá konkurence. Ve zdravotnictví panuje socialistická korupce, regulace a plánování. A tak se zdrav.péče stává těžko ufinancovatelná. Jen kvůli státu.

Je tu ale jiskra naděje: proces započatý v 60.letech se blíží svému konci, konci s bankrotem a hyperinflačním kolapsem. Demokratický socialismus skončí podobně, jen o 30 let později, než socialismus reálný.

Jan Pozner|11. 7. 2011 09:08| reakce na Radovan Dell - 11. 7. 2011 07:43

A z čeho soudíte, že růst mezd se uskutečnil díky moci odborů, když se udál všude, tedy nejspíš i tam kde odbory byly slabé? Co když to byl třeba konkurenční boj o zaměstnance? Nebo rostoucí požadavky na kvalifikaci zaměstnance a konkurence o ně?

Radovan Dell|11. 7. 2011 07:43

"Ve skutečnosti chudí bohatli rychleji než kapitalisté!"
Zkustek tomu přidat, jak v tom období rostla moc odborů. Za bohatsvím anglických dělníků stály právě odbory. Nejsem fanda odborů, ale ten růst mezd se jim upřít nedá.