František Kalenda

Navzdory zákazům má globální obchod se slonovinou ročně hodnotu 23 miliard dolarů, tedy víc než 505 miliard korun. I dnes kvůli němu každý rok umírají desítky ochránců a zhruba dvacet tisíců slonů. Některé země se snaží restrikce nahradit přísnější regulací prodeje předmětů ze sloního klu, u jiných ale stále převládá ekonomický zájem a zákazy chtějí naopak zcela zrušit.

Jen co se v Turecku začala zpomalovat enormní inflace a část veřejnosti se podařilo „uplatit“ štědrým utrácením, zasáhlo zemi katastrofální zemětřesení. Takové, které má potenciál otřást nejen zranitelným tureckým hospodářstvím, ale i celou politickou scénou. Mohlo by přivodit pád „sultána“, který už více než dvacet let vládne zemi železnou rukou?

Brazílie po prezidentských volbách provede velkou otočku zprava doleva. Staronový prezident Lula da Silva v kampani sázel na nostalgii a sliboval návrat ke starým dobrým časům, kdy se země ekonomicky zvedala. Zopakování takového scénáře ale bude v současných podmínkách hodně složité. Nejen kvůli politice jeho předchůdce Jaira Bolsonara.

Britská Konzervativní strana řeší, koho si zvolí do svého čela po odchodu Borise Johnsona. Na výběr má – zjednodušeně řečeno – nižší daně (Liz Trussová), nebo vyrovnanější rozpočet (Rishi Sunak). Jakým směrem se britská ekonomika vydá?

Ztráta parlamentní většiny nemusí pro Emmanuela Macrona znamenat konec reforem. Bude záležet na jeho politické obratnosti a schopnosti naučit se spoléhat na spojence. Vše může ale skončit novými volbami. Karty v ruce drží Republikáni.

Prezident El Salvadoru se nehodlá vzdát svého bitcoinového snu. Pokračuje ve spekulativních nákupech a chystá supermoderní město ve tvaru bitcoinové mince. Zemi tím stále více přibližuje krachu.

Francouzské prezidentské volby proti sobě staví kandidáty zcela jiného ražení. Na jedné straně stojí úspěšná politika stávajícího prezidenta Emmanuela Macrona, na té druhé pak zapomenuté části země zastupované Marine Le Penovou. Komu úřad připadne, rozhodnou Francouzi už v neděli. Jak si ekonomika Francie dnes stojí a proč by si neměl být Macron zas tak jist?

Češi se znovu sečetli. Ostatně pandemie zdůraznila, jak moc jsou k dobré správě potřeba dobrá data. Jenže jak už jsme také párkrát viděli, všechno, co na sebe řekneme při sčítání lidu, může být použito i proti nám.

V posledních týdnech bylo těžké nevšimnout si dopadů ruského útoku na Ukrajinu na životní úroveň. Přinejmenším na benzinových pumpách nebo na účtech za elektřinu je pociťují takřka po celém světě, Česko nevyjímaje. Jen málo států ale vinou Putinovy agrese vůči sousednímu státu a následných odvetných sankcí trpí tolik jako Turecko.

Inflace v Česku je jen slabý odvar. Když se člověk podívá do světa, nejsou tam na tom lépe. Natož pak v Latinské Americe, která má za sebou několik mimořádně složitých let a aktuálně se stala globálním inflačním premiantem.

I když má Česko s Portugalskem mnohé společné, v jednom se obě země velmi liší: ve zvládání pandemie. Zatímco západní evropský stát ji přechází s bravurní disciplinovaností obyvatel, my se zas a znovu dostáváme do krizí hlubších než ty předchozí. V čem tkví onen portugalský „očkovací zázrak“?

Německo našlo novou Angelu Merkelovou. Jmenuje se Olaf Scholz a paradoxně nepochází z její strany. Sociálnědemokratický lídr zapůsobil na voliče nejen množstvím zkušeností, ale hlavně stejně nezáživným způsobem vystupování. Právě to stalo také jeho hlavní výhodou.

Jindy poklidná Kuba nedávno prožila nečekanou vlnu protestů, po nichž zůstávají desítky zatčených i nezvěstných. Do ulic je vyhnala stále složitější ekonomická i zdravotní situace na ostrově. Režim sice v mnohém ustoupil, přesto se dá mluvit i o utahování šroubů.

V kontextu světové a ostatně i evropské ekonomiky se často hovoří o propastném rozdílu mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Při pohledu na konkrétní státy však toto rozdělení často neplatí. Spíš naopak.

Málokterou část světa zasáhla pandemie nového koronaviru tak ničivě jako právě Latinskou Ameriku. Přestože v regionu žije méně než desetina světového obyvatelstva, připadá na něj bezmála třetina všech dosavadních obětí pandemie.

Vidina nezávislého Skotska dostává v poslední době zásadní trhliny. Víc než ji nyní země řeší mocenský boj kdysi nerozlučných lídrů a separatistické ideji nepřejí ani ceny komodit. Nová studie taky ukazuje, že by to Skotsko vyšlo zatraceně draho.

Milion dvě stě padesát tisíc. Právě tolik lidí se podařilo za jediný týden mezi 3. a 10. únorem naočkovat v jihoamerickém Chile. Osmnáctimilionová země, která je aspoň statisticky podstatně chudší než Česká republika, se v posledních týdnech dostala do čela světových žebříčků. Rychleji vzhledem k počtu obyvatel očkují už jen bohaté Spojené arabské emiráty a samozřejmě Izrael.

Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Súdán. Postupně tři arabské země dokázali Američané posadit loni k jednacím stolům se zástupci Izraele a dovést jednání k dohodě. A zrovna na začátku největšího židovského svátku přibyly podpisy ještě na smlouvě Židovského státu s Marokem.

Koncem října si evropské státy vysloužily kritiku za přístup ke koronaviru z poněkud nečekaného místa. Mexický prezident Andrés Manuel López Obrador (všeobecně známý jako AMLO) nám vyčetl příliš „autoritářská“ opatření, například zákazy vycházení.

Někdo nebo něco s velkou, ale dosud neužitou nebo nově nabytou silou. Tak vykládá Merriamův a Websterův slovník sousloví sleeping giant – spící obr. Před nejrůznějšími americkými volbami se užívá ve spojení s latinos. Hispánskou menšinou, která letos přečíslila černochy a má potenciál rozhodovat volby. Včetně těch prezidentských za pět dní.

Koronavirus do Turecka krizi nepřinesl, ale prohloubil ji. Prezident Erdoğan od ní odvrací pozornost, jak se dá, vyvolává roztržky se sousedy a povzbuzuje nacionalismus. A v létě mu soudy nadělily pěkný dárek: smí z muzea, kterým teď je chrám Boží moudrosti – Hagia Sofia – udělat mešitu. Kterou staletí bývala. Další zvrat v historii výjimečné stavby.