Pavel Jégl

V dani z přidané hodnoty zůstal po minulých vládách chlívek. Zbyněk Stanjura hlásá, že ho chce uklidit. Může to však skončit ještě větším nepořádkem.

Z Čapího hnízda si můžeme odnést poučení, že dotace mohou sloužit k přerozdělování bohatství od chudých k bohatým. A to bez ohledu na výrok soudce.

Na počátku roku si přejeme, abychom se měli líp. Jenže je v tom háček: čím líp se letos budeme mít, tím hůř nám může být v příštích letech. Dost bude záležet na vládních krocích.

Také v příštím roce budeme topit a svítit. Válka na Ukrajině však neskončí a drahé energie ani vysoká inflace neodezní. A dostaneme historicky první prezidentku, předpovídá hlavní komentátor Finmag.cz Pavel Jégl.

Vláda zvyšuje platy zaměstnancům státu. Některým dokonce tak, že jim vyrovná ztráty způsobené inflací. U policistů navíc počítá s navýšením stavů. Odborníci přitom radí opak.

Ministr financí Zbyněk Stanjura začíná nalévat čistého vína. Kapku po kapce dává najevo, že v budoucnu od státu získáte míň, a přitom zaplatíte víc.

Vláda vypravila funus EET. Tenhle projekt není třeba oplakávat, obejdeme se i bez něj. K pláči je však česká politika, která se potácí ode zdi ke zdi.

Pravicová politika – taková, kterou si nalinkovala občanskými demokraty vedená pětikoalice – bere za své. Některé z věcí, které vláda chystá, jdou proti cílům, které si původně naplánovala. Windfall tax je jen začátkem utahování daňových šroubů.

Šéf státní kasy Zbyněk Stanjura se chystá kurýrovat veřejné finance. I kdyby však jeho terapii vláda schválila, finance po ní zdravé nebudou.

Naplňuje se proroctví Andreje Babiše, který před dvěma lety zvěstoval, že bude možné snížit věk, v němž se odchází do důchodu, protože bude „ještě líp“. Jenže jen z poloviny. Češi míří do důchodu dřív, a přitom je hůř.

Pomáhá lidem, proto Babiš. Tenhle slogan, s kterým majitel a sponzor hnutí ANO vyráží do prezidentských voleb, může být přitažlivý. Zejména pro ty, kteří si neuvědomují, že jim jako premiér pomáhal z jejich peněz. Proto Andreje Babiše nemůžeme předem odepisovat.

Tuhle pohádku známe všichni: jí, žere, roste a roste. Místo Otesánka je to ovšem státní správa, která i přes neustálé sliby kyne dál. Nejinak je tomu u kabinetu Petra Fialy, který státním rozpočtem na příští rok dokonce zpochybňuje své předsevzetí o šetření a úsporném státu.

Drazí čtyřicátníci a padesátníci, zapomeňte na věk odchodu do důchodu zastropovaný na 65 letech. Rozlučte se s perspektivou, že strávíte v penzi čtvrtinu života jako současní důchodci. „Vynález“ Andreje Babiše nefunguje, většina z vás proto bude makat déle.

Daň ze zisků, které „přivál vítr“ (windfall tax), je patrně nejlepším ze špatných řešení krize spojené se závratnými cenami energií a pádivou inflací. Může však být nebezpečná. A to tím, že si na ni stát zvykne.

Koalice pokračuje v rozpočtové politice Babišovy vlády. Rozpočet na příští rok i rozpočtový výhled na další léta naznačují, že s ní může vládnout až do příštích sněmovních voleb.

Druhé kolo voleb do Senátu Andreji Babišovi definitivně ukáže, zda má smysl usilovat o prezidentství. Soupeřům ale nemůže předhazovat odpovědnost za vládní přehmaty.

Propast mezi příjmy a výdaji rozpočtů se ještě prohloubí. Postarají se o to dotace, kompenzace a cenové stropy. Obrat směrem k udržitelnosti financí přitom není na obzoru.

Vláda konečně naznačila, jak chce zvládnout energetickou krizi. Podoba a výsledek jejího záchranného projektu je ovšem zatím nejistý.

O rozpočtové politice státu rozhoduje vláda a parlament. Z nedávné historie bychom si však mohli pamatovat, že to může být jinak a že hlavní slovo v ní mohou mít věřitelé. Řecko je varovným vykřičníkem.

Ruská plynová hra je mimořádně účinná. Dokonce účinnější, než sami Rusové předpokládali. Posílá evropské ekonomiky do kolen rychleji, než v Kremlu odhadovali.

Regulace marží u pohonných hmot nepomůže. Mnohem důležitější je, co by měla vláda udělat, až nebude dost benzinu. Jenže soustředit se na to, kudy do země dopravíme dostatek ropy, až Vladimir Putin vydá rozkaz uzavřít kohouty na ropovodu, jí zatím moc nejde.