Lukáš Kovanda

Vždycky se najde pár lidí, kteří dokážou předpovědět přílet černé labutě – nečekané události, která zamává světovou ekonomikou. Nejdřív jsou ostatním pro smích, později je všichni vynášejí do nebes.

Česká vláda začíná boj proti šedé ekonomice ze špatného konce. Místo aby se zabývala opatřeními, která dokážou opravdu snížit motivaci podnikatelů k „odchodu“ do šedé zóny, dává jim najevo, že jim nevěří a že je nebere za důvěryhodné partnery.

V pátek prošel prvním čtením ve Sněmovně zákon o elektronické evidenci tržeb. Ministr Andrej Babiš je tak svému cíli zas o trochu blíž. Lukáš Kovanda dokládá, že i když ho dosáhne, naší ekonomice to asi moc nepomůže.

Minulý týden jsme připomínali tragicky zesnulého matematika a ekonoma Johna Nashe. Pro většinu lidí představoval archetyp šíleného vědce – přičemž laikové by asi kladli důraz na první slovo sousloví, odborníci v jeho oboru pak na to druhé. John Nash se ale uměl pregnantně vyslovit i k praktickým otázkám, především k propojení ekonomiky a politiky. A uměl dát najevo, jak se mu nelíbí.

Tak ještě jednou. Na matematika Johna Nashe a své setkání s ním vzpomíná „lovec nobelistů“ Lukáš Kovanda.

Měnová intervence České národní banky má nezpochybnitelné přínosy. Ty ale nevyvažují dlouhodobé náklady na ni.

Pár dní někdy změní mnohé. Dokazují to i dvě události, které se celkem nenápadně odehrály před necelými třemi lety v rozmezí jednoho týdne. Dost možná zahájily revoluci ve financování menších firem a podniků. Vznikl equity crowdfunding neboli hromadné investiční financování.

Nominální vyjednávací síla nového řeckého premiéra vůči EU je zhruba čtvrt bilionu eur. Tolik Řecko Unii a jejím státům dluží. Není to ale paradoxně tolik, co třeba před deseti lety. Tenkrát totiž věřiteli byly v mnohem větší míře soukromé banky, jejichž ochota o peníze přijít je vždycky nižší než ve státním sektoru. Jenže nejde jen o peníze. Unie totiž pořád Řecko chce.

Nabídka? Poptávka? Geopolitika!

Matka příroda nepřeje bohatým, ale respektovaným.

Když činíme rozhodnutí, tíhneme k tomu dávat přednost objektivnímu, měřitelnému a spočítatelnému. Přeceňujeme materiální statky a podceňujeme vše subjektivní, neměřitelné a nespočítatelné.

Často se více či méně v nadsázce říká, že motorem veškerého pokroku je lidská lenost. Něco na tom bude, neměli bychom ale z lenosti opomenout ještě jeden motor: touhu trochu se vytáhnout a ukázat, že mám na něco víc než ostatní. Poděkujte snobům. To oni si pořizují za velké peníze novinky a sponzorují tak výzkum a vývoj. A ještě nasazují život při jejich testování.

Vědecké studie poukazují na úzký vztah důchodů a sociálních dávek, životního stylu, demografických trendů a ekonomik „pečovatelských států“. Sociální stát měl být vrcholným společenským zřízením. Jak se ale ukazuje, táhne ve skutečnosti Evropu dolů.

Naši furianti nejsou v ničem jiní než furianti celého světa. Každý chce ukázat, „že na to má“ – a v touze vypadat před ostatními (a snad i před sebou samým) jako něco víc se pouští do závodů, ve kterých s těmi opravdu zazobanými nemůže držet krok.

Druhdy bývalo znakem spokojenosti a blahobytu pěkně klenuté bříško. Časy se mění.

Albánci, uzavření diktátorem Hodžou na roky do komunistického skleníku, neměli vytvořenou žádnou imunitu vůči různým vykukům, defraudantům a gaunerům. A tak v polovině devadesátých let celý národ podlehl epidemii investic do pyramidových společností. Zanechala za sebou tisíce mrtvých a rozvrácenou zemi.

„Sobota, 31. prosince. Novoroční předsevzetí,“ zapisuje si Bridget Jonesová do deníku a pokračuje: „BUDU chodit do posilovny třikrát týdně – a nejen, abych si mohla koupit sendvič.“ V pokračování Deníku Bridget Jonesové hrdinka odhaluje, kolik zůstala předsevzetí dlužna. „Pondělí, 28. dubna,“ nadepisuje stránku, „Letošní počet návštěv posilovny: 1, cena roční permanentky: 370 liber; cena jedné návštěvy posilovny: 123 liber.“

Lukáš Kovanda cestoval do Spojených států, aby poznal zákulisí vyjednávání smlouvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi USA a Evropskou unií. Přinášíme jeho rozhovor s Fredem Bergstenem, který poodhaluje americké motivy k uzavření úmluvy.

Západ přitvrdil sankce proti Rusku, jen Švýcaři nedrží basu. A nejspíš na tom solidně vydělají. Je možné jim to vyčítat? Co když si prostě jenom připustili to, co ostatní nechtějí vidět: že ekonomické sankce v historii přinesly jen pranepatrné výsledky?

Americký ekonom Arthur Laffer, duchovní otec proslulé Lafferovy křivky, říká v londýnském rozhovoru „Od té doby, co Clinton opustil úřad, vydělal asi sto milionů dolarů. Za účast na konferencích, kde promlouvá. Můžu ho sledovat v televizi, je ho plný YouTube. Proč mu k čertu lidi pořád tolik platí, za nějaký omletý řeči?!“

Jak se domlouvá smlouva o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství? Potichu! Za to ostatně byli vrcholní představitelé řádně kritizováni. Lukáš Kovanda je na místě vyjednávání. Tisková konference, na které – zřejmě v rekaci na kritiku – měly být představeny výsledky dosavadních jednání, mu připomněla dadaistické divadelní hříčky.