Články na téma: vzdělání

Jste nedovzdělaný běloch s mizerně placenou prací? Umřete dřív než boháč s červeným diplomem, a co se vašeho života týče, ten taky za moc stát nebude. Život chudých nevzdělaných lidí se už víc než dvacet let zkracuje, zatímco majetná inteligence prochází procesem, který by se dal označit například jako metuzalémizace.

„Jak můžete po dětech chtít, aby vstaly, když se hraje národní hymna, pokud nevstanou, když vejde starší člověk do místnosti,“ říká v exkluzivním rozhovoru o úpadku mravů a cestě, jak je znovu pozvednout, Eliška Hašková Coolidge, bývalá asistentka pěti amerických prezidentů a odbornice na etiketu.

Školství je obor výjimečný mimo jiné tím, že lidé, kteří v něm pracují, mají nadprůměrnou schopnost vytvářet mýty a přesvědčovat veřejnost o mnoha věcech, které jsou fakticky nepravdivé. Na některé z nich se podíváme v následujícím textu.

Olympijská sláva v Londýně skončila. Co ale na kolbištích, která jsou otevřená pořád, na kterých se nesoutěží jen jednou za čtyři roky. Pavel Kohout hodnotí hospodářské výkony zemí světa. Kdyby se konala ekonomická olympiáda národů, kdo by získal medaile? V čem by se soutěžilo? A jak si vede Česko?

Jak by vypadalo olympijské studio, kdyby nás opravdu podstatné disciplíny vzrušovaly tolik jako hod oštěpem, skif nebo střelba?

Miliardu a půl už stál projekt státní maturity. Že běží hladce, se nedá říct; premiér dokonce říká, že v současné podobě jsou maturity „mrtvé“. Vylijeme miliardu a půl do kanálu? Nebo jsme ji už vylili? Zrušit maturity? Předělat? Nechat být? Ptáme se Jiřího Pehe, Tomáše Prouzy, Tomia Okamury a dalších osobností.

Pravda o školství, že vám z ní zvadnou pugety a u slavnostního oběda zaskočí v ústech.

Kdo si myslí, že hospodaření většiny západních států je dlouhodobě udržitelné, ten si může kupovat akcie investičních fondů nebo platit důchodové pojištění. Ti ostatní mohou mít pocit, že není jiné cesty než koupit pole, obehnat je ostnatými dráty, vystavět kulometná hnízda a připravovat se na samozásobitelství po zániku civilizace.

Z propočtů Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu padá brada. Kdyby ze škol lezli méně natvrdlí deváťáci, lidé by vydělávali víc, do důchodu chodili dřív a stát by hospodařil vyrovnaně.

Stavební spoření mělo důvěru klientů. Teď má – padáka. Je strategickou chybou ministerstva financí, že se nepokusilo udělat z populárního produktu spojence pro svůj největší boj: penzijní reformu.

Vrtá vám nad daňovým přiznáním hlavou, kam se všechny ty peníze poděly, že jste je neuspořili nebo si jich aspoň pořádně neužili? Potřebujete indickou terapii.

Dokážete si představit, že byste si za každý rok studia na vysoké škole mimo ostatních výdajů připlatili také tři sta tisíc za školné? Nemyslitelné! Vždyť za takové peníze si koupíte slušně zařízený byt dřív, než dostudujete!

Sedláček je zase mimo. To přesně mě napadlo, když jsem pročítala ekonomický měsíčník a věhlasný ekonom pěl o tom, že když zemřel Steve Jobs, končí inovace.

Nemožnost přijmout opatření, která by vedla k obnovení hospodářského růstu, není otázkou selhání určité skupiny politiků, ale přímo vyplývá ze sociální struktury společnosti. Vládnoucí elita sestávající ze státních zaměstnanců, intelektuálů, manažerů korporací a aktivistů neziskovek nedokáže ubránit své postavení bez těch opatření, která brání pracujícím třídám podnikat, vyrábět, obchodovat a vytvářet pracovní místa.

Všeobecně akceptovaný mýtus o tom, že v moderních západních společnostech mají téměř všichni srovnatelné šance uspět, je v rozporu se skutečným stavem. Pro naprostou většinu z nás platí, že naše životní šance jsou v zásadě určeny tím, do jaké společenské vrstvy jsme se narodili. Právě tato kombinace třídní struktury a rétoriky rovnosti šancí působí zmatení a umožnila vyšším třídám přeměnit „sociální stát“ v gigantický nástroj na vysávání těch, kdo by na tom byli hůř i za přirozených podmínek. Projekty typu společné evropské měny jsou jen vystupňováním tohoto trendu.

Plošné testování naučí žáky dvěma nesmyslům: že je lepší být ve všem průměrný než v něčem výjimečný a že se neúspěch neodpouští. Oboje se může podepsat na jejich životech a kariérách.

Romské téma je emocionálně nejvypjatější téma v České republice. V bouři emocí zaniklo, že neexistuje jeden „romský problém“, ale existují „romské problémy“ dva. První je problém majoritní společnosti s Romy. Druhý je problém Romů.

„Možná pomůže, až se pan Babiš a podobní podnikatelé, kteří vlastní všechno, na co si vzpomenete, rozhodnou pro nějakou dobrou věc. Až dospějí ke svým obchodním a finančním cílům a řeknou si, že je čas, aby si vylepšili jméno investicí do něčeho poctivého, tradičního a opravdu kvalitního,“ říká na adresu českého potravinářství restauratér Tomáš Karpíšek v druhém díle exkluzivního rozhovoru.

Od malička je nám vštěpováno, že bychom se měli vzdělávat, aneb jak říkal jistý pán, učit se, učit se, učit se. Udělejte si univerzitu, změní to váš život!