Články na téma: Velká Británie

Už příští měsíc se dozvíme, jestli chtějí Britové zůstat v Evropské unii. Ačkoli to zatím spíš vypadá, že většina jich zůstat chce, pojďme se pro jistotu podívat, co by se stalo, kdyby se v referendu vyslovili pro brexit.

23. června bude Velká Británie v referendu rozhodovat o svém setrvání v Evropské unii. Ta udělá všechno pro to, aby se Británii případný odchod rozhodně nevyplatil.

Stále víc Britů je pro vystoupení ostrovního království z Evropské unie. Co by to pro Unii znamenalo? Jaké důsledky by „brexit“ měl pro ekonomiku Velké Británie i kontinentu? Ptáme se státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, europoslance Petra Macha, šéfa české Saxo Bank Pavla Drahotského a dalších osobností.

K dědictví ekonomicky negramotné Angely Merkelové bude patřit i zničené Řecko.

Jak je možné, že se ekonomicky propojený kontinent před sto lety propadl do války? Nová kniha oživuje výbušnou směs paranoie a lehkomyslnosti, která vládla staré Evropě.

Každý poradce ve finančních záležitostech se pravděpodobně čas od času setká s klientem, který přímo a zcela vážně položí jednoduchou otázku: Bude válka?

Proč se socialisté v Česku ani v Británii nechlubili společným kandidátem na šéfa Evropské komise.

Velká Británie překvapuje Evropu. Prožívá ekonomický boom, logický a tvrdě zasloužený.

Skotsko míří k samostatnosti. Do cesty se jí však staví příslovečná šetrnost jeho obyvatel. Skotové počítají náklady, obávají se, že cena za nezávislý stát bude vysoká.

Jak se zdá, Západ by radši další „restart“ vztahů s Ruskem než jakýkoli razantnější krok.

Západní státy se chystají přimět Vladimira Putina, aby stáhl ruské vojáky z Krymu do kasáren a uznal nezávislost i celistvost Ukrajiny. Jenže čím? Obchodními sankcemi by vytrestaly samy sebe.

Akciové indexy lámou rekordy. Jenže žádný index neroste do nebe, řekne si skeptik. A někteří už se začínají ptát, kdy to praskne. Občas už se objeví poplašná zpráva. Ačkoli – je to poplašná zpráva, nebo jsou ceny akcií opravdu nafouknutá bublina? Ptali jsme se Aleše Michla, Oldřicha Rejnuše, Radima Dohnala a dalších osobností ze světa financí.

Etablované politické strany přežijí jen za předpokladu, že se zřeknou části své moci výměnou za zachování své existence a důležitosti, tvrdí v první části prázdninového rozhovoru politolog a analytik Petr Robejšek.

Politický chaos je drahý. Systém, který nepočítá s lidskou nedokonalostí, je nutné změnit.

Evropská komise navrhla a Evropský parlament v průběhu roku 2012 odsouhlasil zavedení nové celoevropské daně z finančních transakcí: z obchodů s akciemi, dluhopisy a z nich odvozenými finančními produkty (deriváty). Daň v lednu 2013 odsouhlasilo jedenáct zemí s tím, že by mohla fungovat již od ledna 2014. Proti návrhu je ale například Velká Británie a zatím i Česká republika, pochyby a odpor nyní vzrůstají i mezi signatáři, například v Německu.

Britská vláda spolupracuje s psychology a marketéry například v boji proti nezaměstnanosti nebo za lepší výběr daní. „Jednotka Šťouch“ se zkoumá chování „spotřebitelů státních služeb“ a její činnost, směřující ke změnám tohoto chování, má některé pozoruhodné výsledky.

Gerard Casey, irský filozof, expolitik a libertariánský ekonom, říká: „Irové jsou v souhrnu zřejmě více proevropští než kterýkoli jiný národ. I když i jejich nadšení poslední dobou poněkud polevuje.“

Víte, co mají společného G. B. Shaw, London School of Economics a česká DPH? Tyto zdánlivě nesouvisející věci propojuje jedna idea. Socialismus. Fabiánský socialismus.

Rozpočet Evropské unie na příštích sedm let je špatný rozpočet. Dokonce ještě horší než ten minulý. A Česká republika je na něm navíc bita, za evropskou politiku svého premiéra a prezidenta.

Olympijská sláva v Londýně skončila. Co ale na kolbištích, která jsou otevřená pořád, na kterých se nesoutěží jen jednou za čtyři roky. Pavel Kohout hodnotí hospodářské výkony zemí světa. Kdyby se konala ekonomická olympiáda národů, kdo by získal medaile? V čem by se soutěžilo? A jak si vede Česko?

Pondělí po řeckých parlamentních volbách se zdálo, že finanční trhy reagují neutrálně, možná mírně příznivě. Velmi brzy se však vývoj pokazil. Ceny španělských a italských dluhopisů poklesly, což znamená, že jejich výnos do doby splatnosti vzrostl.