Články na téma: Václav Bělohradský

Miloš Zeman si prý dělá starost o to, jestli kolona s našimi dětmi jede dostatečně rychle. Ve skutečnosti ale jen propaguje oblíbený názor, že ani nemá cenu zkoušet někam jezdit.

Další čárka do kolonky „ustaraní lidi prohráli, ale aspoň si to udělali hezký“.

Komentátoři se zlobí, filozofové uvažují, ale je to jednoduché. Schwarzenberg boduje tím, co není – šedivý úředník, zkorumpovaný ministr ani samolibý mocnář. Odlišností od běžného provozu české politiky uchvátil nejen mladé „punkery“, ale i kalkulující inteligenci. O to ale teď tolik nejde. Jaké otázky si (ve skutečnosti) klást před druhou volbou?

V myšlenkově podnětném filmovém dokumentu o práci a nezaměstnanosti se potkává pravicový kýč – že cesta z krize vede jen přes utrpení – s tím levicovým: že stroje a globalizace připraví lidi o práci.

Je mnoho důvodů domnívat se, že se podařilo vybudovat bezrůstovou společnost. Její reálná podoba se však od původního ideálu ekologů a humanistů liší stejně radikálně, jako se socialismus sovětského typu lišil od představ utopických socialistů, píše Petr Hampl v prvním dílu eseje o mechanismech, podle kterých funguje naše společenské, politické a hospodářské uspořádání.

Korupce je prvořadým tématem české politiky už od parlamentní kampaně Miloše Zemana v roce 1998. Troufl bych si tvrdit, že o volebních vítězích a poražených rozhoduje ještě častěji než téma sociálního státu. Nejlépe to dokládají volby poslední, kde hlad veřejnosti po boji s korupcí vynesl relativně obskurní straně plných čtyřiadvacet poslaneckých mandátů. Naproti tomu sociální demokracie, která téma korupce silně podcenila, musí snášet roli sice hlasité, leč jinak bezbranné opozice.